Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 19 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 3 652,28 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 19 800 Kč od 28.9.2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit- částku ve výši 7 362,36 Kč- úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 362,36 Kč od 28.9.2023 do zaplacení- úrok z prodlení ve výši 1 427,65 Kč- úrok ve výši 1 516,75 Kč- úrok ve výši 20,94 % ročně z částky 27 162,36 Kč od 28.9.2023 do zaplacení.se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 32 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 5 976,46 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 32 400 Kč od 28.9.2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit- částku ve výši 27 364,53 Kč- úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 27 364,53 Kč od 28.9.2023 do zaplacení- úrok z prodlení ve výši 5 200,75 Kč- úrok ve výši 11 748,91 Kč- úrok ve výši 23,28 % ročně z částky 59 764,53 Kč od 28.9.2023 do zaplacení.se zamítá.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou na soud dne 2. 6. 2024 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 86 926,89 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], byla dne 23. 6. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 29 000 Kč za úplatu v podobě úroku ve výši 25 182 Kč, poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatku za komfortní splácení ve výši 6 296 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a celkové náklady ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 2 583 Kč nejpozději do 23. 6. 2023. Žalovaný svoji smluvní povinnost řádně a včas nesplnil, na dluh uhradil 9 200 Kč. S účinností ke dni 27. 9. 2023 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. Po postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho.
2. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce byla dále dne 27. 11. 2020 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 90 000 Kč za úplatu v podobě úroku ve výši 35 831 Kč, poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatku za komfortní splácení ve výši 11 097 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a celkové náklady ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 5 768 Kč nejpozději do 27. 11. 2022. Žalovaný svoji smluvní povinnost řádně a včas nesplnil, na dluh uhradil 57 600 Kč. S účinností ke dni 27. 9. 2023 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. Po postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho.
3. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil.
4. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a o.s.ř. (žalobce s tímto postupem soudu souhlasil, žalovaný souhlasil za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř.).
5. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:
6. Ze smlouvy ze dne 23. 6. 2021 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 29 000 Kč za celkové náklady ve výši 32 978 Kč sestávající z úroku ve výši 25 182 Kč s úrokovou sazbou 20,94 % ročně, poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatku za komfortní splácení ve výši 6 296 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku splácet ve 24 měsíčních splátkách po 2 583 Kč nejpozději do 23. 6. 2023.
7. Z karty zákazníka ke smlouvě o úvěru č. [hodnota] ze dne 23. 6. 2021 soud zjistil, že žalovaný v době žádosti o poskytnutí zápůjčky bydlel ve vlastní nemovitosti, byl ženatý a neměl vyživovací povinnosti. V době žádosti o poskytnutí úvěru byl žalovaný osobou samostatně výdělečně činnou. Měsíční příjem žalovaného činil 38 000 Kč a další příjmy domácnosti žalovaného činily 60 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činily 2 900, žalovaný dále hradil splátky ve výši 5 768 Kč. Z karty vyplývá, že ze strany původního věřitele byla ověřena výše příjmu žalovaného předložením pracovní smlouvy, daňového přiznání a blíže nespecifikované faktury.
8. Z přehledu plateb ke smlouvě o úvěru č. [hodnota] (tabulka umoření) se podává, že žalovaný uhradil celkem 9 200 Kč, a to dne 10. 9. 2021 částku 3 000 kč, dne 29. 9. 2021 částku 1 000 Kč, a dne 18. 10. 2021 a 4. 2. 2022 částku vždy po 2 600 Kč.
9. Ze smlouvy ze dne 27. 11. 2020 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 90 000 Kč za celkové náklady ve výši 48 428 Kč sestávající z úroku ve výši 35 831 Kč s úrokovou sazbou 23,28 % ročně, poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatku za komfortní splácení ve výši 11 097 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku splácet ve 24 měsíčních splátkách po 5 768 Kč nejpozději do 27. 11. 2022.
10. Z karty zákazníka ke smlouvě o úvěru č. [hodnota] ze dne 27. 11. 2020 soud zjistil, že žalovaný v době žádosti o poskytnutí zápůjčky bydlel ve vlastní nemovitosti, byl ženatý a neměl vyživovací povinnosti. V době žádosti o poskytnutí úvěru byl žalovaný osobou samostatně výdělečně činnou. Měsíční příjem žalovaného činil 38 000 Kč a další příjmy domácnosti žalovaného činily 30 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činily 5 000, žalovaný dále hradil splátky ve výši 3 000 Kč. Z karty vyplývá, že ze strany původního věřitele byla ověřena výše příjmu žalovaného předložením pracovní smlouvy.
11. Z přehledu plateb ke smlouvě o úvěru č. [hodnota] (tabulka umoření) se podává, že žalovaný uhradil celkem 57 600 Kč, a to dne 4. 1. 2021, 3. 2. 2021, 1. 3. 2021, 29. 3. 2021, 26. 4. 2021, 1. 6. 2021 a 23. 6. 2021 částku vždy po 6 000 Kč, a dále dne 10. 9. 2021 částku 3 000 Kč, dne 29. 9. 2021 částku 1 000 Kč, a dne 18. 10. 2021 a 4. 2. 2022 částku vždy po 5 800 Kč.
12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 soud zjistil, že s účinností ke dni 27. 9. 2023 právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], postoupil své pohledávky za žalovaným ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] a smlouvy o úvěru č. [hodnota] na žalobce. Postoupení pohledávky na žalobce bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2023; dopis byl odeslán 27. 10. 2023.
13. Z předžalobní upomínky ze dne 28. 3. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl ze strany žalobce na existenci dluhů z obou smluv o úvěru upozorněn a byl vyzván k jejich úhradě; upomínka byla odeslána dne 2. 4. 2024.
14. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.
15. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
16. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C–679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru. Smluvní ujednání mezi účastníky byla17. charakterem spotřebitelskými smlouvami, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.18. V případě smlouvy o úvěru č. [hodnota] i smlouvy o úvěru č. [hodnota] právní předchůdce žalobce zjišťoval údaje týkající se příjmů žalovaného z pracovní smlouvy a daňového přiznání, žádným způsobem se však nezajímal o ostatní výdaje domácnosti; nezajímal se jaký je zdroj ostatních příjmu a zda dosahují tvrzené výše. Výdaje žalovaného poté nebyly ověřovány vůbec. Právní předchůdce žalobce neověřoval, jaké jsou reálné výdaje žalovaného, výdaje byly stanoveny pouze odhadem s tím, že není vůbec zjevné, zda se jedná o náklady na bydlení, osobní potřeby, apod. Nadto výše tvrzených výdajů se s ohledem na obecnou známost cen bydlení a potravin jeví jako vysoce nepravděpodobná. Právní předchůdce žalobce nadto žalovanému poskytl oba úvěry i při vědomí, že žalovaný již hradí další dluhy. Na tomto místě tak měl předchůdce žalobce o to pečlivěji zkoumat reálné výdaje žalovaného a nespokojit se s pouhým tvrzením ohledně jejich výše.19. Předchůdce žalobce tedy postupoval formálně a do obou žádostí o úvěry uvedl údaje sdělené žalovaným bez toho, aniž by dostatečně hodnotil příjmy a výdaje žalovaného, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Právě dostatečné zjištění a ověření převisu příjmů nad výdaji úvěrované osoby je nutné pro určení schopnosti řádně hradit dluh. Pouhé doplnění čísel do formuláře, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).20. Předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěry v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Předchůdce žalobce zcela nesprávně vyhodnotil údaje o příjmech a výdajích žalovaného, řádně tedy neposoudil, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda tedy žalovaný bude schopen hradit splátky každého jednotlivého úvěru. Za této situace neměl být ani jeden z úvěrů žalovanému vůbec poskytnut.21. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru č. [hodnota] i smlouva o úvěru č. [hodnota] byly od počátku absolutně neplatné. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).22. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byly pohledávky řádně postoupeny, vzniklo právo na vrácení poskytnutých a dosud nesplacených jistin.23. Pokud se jedná o smlouvu o úvěru č. [hodnota], poskytl předchůdce žalobce žalovanému částku 29 000 Kč, žalovaný na dluh uhradil 9 200 Kč. Žalobci vznikl nárok na vrácení plnění ve výši 19 800 Kč, ve zbylé části 7 362,36 Kč soud žalobu naopak zamítl. V rozsahu kapitalizovaného úroku ve výši 1 516,75 Kč a úroku ve výši 20,94 % ročně z částky ve výši 27 162,36 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení soud žalobu rovněž zamítl, neboť ujednání o úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru. V případě smlouvy o úvěru č. [hodnota], poskytl předchůdce žalobce žalovanému částku 90 000 Kč, žalovaný na dluh uhradil 57 600 Kč. Žalobci vznikl nárok na vrácení plnění ve výši 32 400 Kč, ve zbylé části 27 364,53 Kč soud žalobu naopak zamítl. V rozsahu kapitalizovaného úroku ve výši 11 748,91 Kč a úroku ve výši 23,28 % ročně z částky ve výši 59 764,53 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení soud žalobu rovněž zamítl, neboť ujednání o úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.24. Domáhá-li se věřitel nevrácené jistiny spolu s úrokem z prodlení v rámci soudního řízení, je nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. Žalovaný neposkytl soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, resp. netvrdil, že doba plnění požadovaná žalobcem není přiměřená jeho možnostem, a z obsahu spisu nevyplývá, že by se výzvě žalobce k plnění dluhu bránil námitkou, že není v jeho možnostech dluh splnit, resp. neuvedl, kdy, v jakém časovém horizontu bude schopen svůj dluh uhradit. Žalovaný se proto do prodlení dostal marným uplynutím lhůty splatnosti každé úvěrové smlouvy. Poslední úhradu na dluh ze smlouvy č. [hodnota] žalovaný provedl 4. 2. 2022, další splátku splatnou dne 3. 3. 2022 žalovaný neuhradil, je proto od 4. 3. 2022 v prodlení s úhradou dluhu ve výši 19 800 Kč. Poslední úhradu na dluh ze smlouvy č. [hodnota] žalovaný provedl dne 4. 2. 2022, další splátku splatnou dne 3. 3. 2022 žalovaný neuhradil, je proto od 4. 3. 2022 v prodlení s úhradou dluhu ve výši 32 400 Kč.25. Soud proto žalobci podle § 1970 občanského zákoníku přiznal právo na zaplacení kapitalizovaného úroku prodlení z dlužné částky 19 800 Kč od 4. 3. 2022 do 27. 9. 2023 ve výši 3 652,28 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 19 800 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, a dále právo na zaplacení kapitalizovaného úroku prodlení z dlužné částky 32 400 Kč od 4. 3. 2022 do 27. 9. 2023 ve výši 5 976,46 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 32 400 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. V části kapitalizovaného úroku ve výši 1 427,65 Kč z částky 7 362,36 Kč, tj. částky ohledně které byla žaloba zamítnuta, ve výši 11,75 % ročně od 4. 3. 2022 do 27. 9. 2023 a v části kapitalizovaného úroku ve výši 5 200,75 Kč z částky 27 364,53 Kč, tj. částky ohledně které byla žaloba zamítnuta, ve výši 11,75 % ročně od 4. 3. 2022 do 27. 9. 2023 soud žalobu zamítl. Výše úroku z prodlení je v souladu s nař. vlády č. 351/2013 Sb.26. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř.27. Z důvodu shora vyložených soud žalobě z části vyhověl (výrok I. a III.) a ve zbytku žalobu zamítl (výrok II. a IV.).28. Výrok V. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.29. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 27 162,36 Kč, příslušenství v podobě kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 079,93 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 516,75 Kč, ke dni vyhlášení rozsudku taktéž úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 27 162,36 Kč od 28. 9. 2023 do 24. 6. 2025 v kapitalizované výši 5 561,21 Kč a úrok ve výši 20,94 % ročně z částky 27 162,36 Kč od 28. 9. 2023 do 24. 6. 2025 v kapitalizované výši 9 910,79 Kč, a dále jistiny ve výši 59 764,53 Kč, příslušenství v podobě kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 11 177,21 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 748,91 Kč, ke dni vyhlášení rozsudku taktéž úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 59 764,53 Kč od 28. 9. 2023 do 24. 6. 2025 v kapitalizované výši 12 236,17 Kč a úrok ve výši 23,28 % ročně z částky 59 764,53 Kč od 28. 9. 2023 do 24. 6. 2025 v kapitalizované výši 24 243,24 Kč. Úspěch žalobce je představován výrokem I. a III., tedy částkou v celkové výši 72 516,14 Kč, neúspěch je představován výrokem II. a IV., tedy částkou v celkové výši 95 884,96 Kč. Žalobce byl proto úspěšný v 43 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v 57 % předmětu řízení. Z procesního hlediska převážně úspěšnějšímu žalovanému by proto náležela náhrada nákladů řízení vůči žalobci. Jelikož ale žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.