34 C 36/2025

Odůvodnění

Žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 10. 2. 2025, doplněnou podáním ze dne 7. 3. 2025, se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 135 684,30 Kč s příslušenstvím a též náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tak, že žalovaný s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba]. uzavřel dne 16. 9. 2019 smlouvu o vydání kreditní karty č. [hodnota], která byla smlouvou o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce umožnil žalovanému čerpat úvěrový rámec do výše 50 000 Kč, jenž byl následně navyšován až na částku 160 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal čerpaný úvěr splácet minimální měsíční splátkou z čerpaných prostředků a dále hradit poplatky a náklady stanovené ceníkem. Jelikož žalovaný povinnosti podle smlouvy o úvěru neplnil, zesplatnil právní předchůdce žalobce pohledávky za žalovaným v celkové výši 135 684,30 Kč. Žalobce rovněž uvedl, že jeho právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací, kontrolou veřejných databází a rovněž porovnáním příjmu žalovaného s výdaji, které byly odhadnuty na základě historických dat z ČSÚ. K posuzování úvěruschopnosti odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023. K otázce aktivní legitimace žalobce uvedl, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 6. 2024 postoupila [právnická osoba]. pohledávky za žalovaným na společnost [Anonymizováno] Následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 7. 2024 postoupila společnost [Anonymizováno] s. pohledávky za žalovaným na žalobce.Usnesením ze dne 17.10.2025, č.j. 34 C 36/2025-37, ustanovil soud žalovanému procesního opatrovníka, Mgr. [Anonymizováno] [Anonymizováno], sídlem [adresa], [adresa], podle § 29 odst. 3 občanského soudního řádu, neboť žalovanému, jenž je státním příslušníkem Nigerijské federativní republiky, byl na území České republiky ukončen trvalý pobyt dne 7. 12. 2024, jeho současný pobyt není znám a soudu se nezdařilo žalovanému doručit žalobu na známou adresu v cizině.Žalovaný, zastoupený procesním opatrovníkem, žalobou uplatňovaný nárok neuznal a požadoval zamítnutí žaloby. Především namítal, že smlouva o vydání kreditní karty č. [hodnota], která je smlouvou o úvěru, je neplatná, neboť se jedná o spotřebitelský úvěr, při jehož sjednávání právní předchůdce žalobce pochybil, když řádně neposuzoval úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný dále namítal, že žalobce konkrétně netvrdil, z jakých jednotlivých položek se žalovaná částka skládá, ke kterému dni dluh vznikl a kdy se měl žalovaný dostat do prodlení. Žalovanému tudíž není zřejmé, jak žalobce k žalované částce dospěl. Žalovanému dále není zřejmé ani to, z jakých konkrétních smluvních ujednání či ceníkových položek žalobce uplatňuje jednotlivé poplatky.Soud provedl dokazování a zjistil následující skutkový stav:- z návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty [Anonymizováno] č. [hodnota] vyplývá, že žalovaný sdělil právnímu předchůdci žalobce [právnická osoba]., že výše jeho čistého příjmu činí 69 000 Kč, výše nezbytných měsíčních výdajů 7 000 Kč, a splátky úvěrů 23 000 Kč. Dále žalovaný žalobci sdělil informace o jeho zaměstnavateli, vzdělání a druhu bydlení,- z návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty [Anonymizováno] č. [hodnota] vyplývá, že úvěrový limit byl sjednán do výše 50 000 Kč s úrokovou sazbou pro bezhotovostní transakce 23,99 % p. a., měsíční poplatek za správu karty činil 50 Kč,- z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ve formě kreditní karty [Anonymizováno] č. [hodnota], jehož součástí je protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, vyplývá, že [právnická osoba]. schválil úvěr žalovaného, přičemž vycházel z příjmu, který klient deklaroval do žádosti ve výši 69 000 Kč,- z akceptace návrhu žalovaného na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty ze dne 17. 9. 2019 vyplývá, že [právnická osoba]. akceptoval návrh na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty č. [hodnota],- z akceptace návrhu na uzavření dohody o navýšení úvěrového limitu úvěru čerpaného kreditní kartou [Anonymizováno] č. [hodnota] ze dne 16. 5. 2020 vyplývá, že nový úvěrový limit činí 80 000 Kč,- z akceptace návrhu na uzavření dohody o navýšení úvěrového limitu úvěru čerpaného kreditní kartou [Anonymizováno] č. [hodnota] ze dne 10. 12. 2020 vyplývá, že nový úvěrový limit činí 110 000 Kč,- z akceptace návrhu na uzavření dohody o navýšení úvěrového limitu úvěru čerpaného kreditní kartou [Anonymizováno] č. [hodnota] ze dne 5. 7. 2021 vyplývá, že nový úvěrový limit činí 140 000 Kč,- z akceptace návrhu na uzavření dohody o navýšení úvěrového limitu úvěru čerpaného kreditní kartou [Anonymizováno] č. [hodnota] ze dne 3. 2. 2022 vyplývá, že nový úvěrový limit činí 160 000 Kč,- podle čl. XVI.[právnická osoba] podmínek pro vydávání a používání kreditní karty k porušení smlouvy ze strany držitele dojde tehdy, poruší-li držitel svou dohodnutou povinnost, zejména když (i) je v prodlení s úhradou jakékoliv pohledávky banky za držitelem karty, (ii) nerespektuje podmínky užívání karty, případně při užívání překročí celkový úvěrový limit,- podle čl. XVI.[právnická osoba] podmínek pro vydávání a používání kreditní karty pokud dojde k porušení smlouvy ze strany držitele nebo nastane některá ze závažných skutečností, je banka oprávněna přistoupit k některému z následujících opatření: (i) odepřít čerpání úvěrového limitu, (ii) prohlásit veškeré pohledávky za držitelem karty za okamžitě splatné, (iii) započíst své pohledávky proti pohledávkám držitele karty za podmínek dohodnutých ve VOP, (iv) odstoupit od smlouvy s účinností ke dni doručení písemného odstoupení. Banka je oprávněna podle svého uvážení přistoupit k realizaci jednoho či více opatření uvedených výše, a to současně nebo postupně,- ze sdělení [Anonymizováno] a. s. ze dne 27. 12. 2023 adresovaného žalovanému vyplývá, že [Anonymizováno] a. s. prohlásil všechny závazky vyplývající ze smlouvy o vydání kreditní karty za okamžitě splatné ke dni 21. 12. 2023,- z rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. 12/2023 ze dne 13. 12. 2023 uzavřené mezi [právnická osoba]. jako postupitelem a I[Anonymizováno]. jako postupníkem a z přehledů podacích čísel identifikujích jednotlivé smlouvy vyplývá, že postupitel na postupníka postoupí jednotlivé pohledávky na základě smluv o postoupení pohledávek, žalovaný byl o tom vyrozuměn přípisem ze dne 12.7.2024- z přílohy č. [hodnota] ke smlouvě o postoupení pohledávek č. 2024/06 uzavřené 9. 7. 2024 mezi [Anonymizováno]. jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem, vyplývá, že postupitel na žalobce postoupil pohledávku za žalovaným ve výši 135 684,30 Kč (pořadové č. [hodnota]),- z mimořádného výpisu z (běžného) účtu žalovaného č. [Anonymizováno] /CZK za období od 1. 1. 2000 do 8. 7. 2024 vyplývá, že- za období od 1. 3. 2019 do 31. 3. 2019 byly příjmy žalovaného 493 919 Kč a výdaje 484 314 Kč,- za období od 1. 4. 2019 do 30. 4. 2019 byly příjmy žalovaného 71 285 Kč a výdaje 68 820 Kč,- za období od 1. 5. 2019 do 31. 5. 2019 byly příjmy žalovaného 73 605 Kč a výdaje 91 250 Kč,- za období od 1. 6. 2019 do 30. 6. 2019 byly příjmy žalovaného 164 006 Kč a výdaje 165 859 Kč,- za období od 1. 7. 2019 do 31. 7. 2019 byly příjmy žalovaného 88 273 Kč a výdaje 88 749 Kč,- za období od 1. 8. 2019 do 31. 8. 2019 byly příjmy žalovaného 103 951 Kč a výdaje 140 160 Kč,- ze souhrnného výpisu z účtu kreditní karty žalovaného za období od 19. 9. 2019 do 26. 4. 2024 vyplývá, že konečný zůstatek činí –135 684,30 Kč, ve výpisu jsou transakce popsány typově jako:- vaše platba – děkujeme- platba u obchodníka- bonus- bezhotovostní převod- hotovost na účet – jistina- hotovost na účet – úrok- úrok- návrat zboží- poplatek za správu karty- zaslání první upomínky- zaslání druhé upomínky- zaslání 3. upomínkyUvedený skutkový stav posoudil soud podle zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném k datu uzavření smlouvy o vydání kreditní karty č. [hodnota] (tj. ke dni 16. 9. 2019) po právní stránce následovně:Podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravujea) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí,b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru ac) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.Podle § 2 odst. 1. zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. pro účely tohoto zákona se rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26.02.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud formuloval závěr, podle kterého věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).Vzhledem k výše citované judikatuře se soud nejdříve z úřední činnosti zabýval otázkou platnosti smlouvy o vydání kreditní karty č. [hodnota], neboť ta je svým charakterem spotřebitelskou smlouvou o poskytnutí (revolvingového) úvěru, přičemž právní předchůdce žalobce [Anonymizováno] [Anonymizováno]. jako bankovní subjekt v rámci své činnosti poskytuje úvěry a žalovaný je spotřebitelem.V projednávané věci žalovaný v návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty [Anonymizováno] č. [hodnota] sdělil právnímu předchůdci žalobce [právnická osoba]., že výše jeho čistého příjmu činí 69 000 Kč, výše nezbytných měsíčních výdajů 7 000 Kč, a splátky úvěrů 23 000 Kč. Dále žalovaný žalobci sdělil informace o jeho zaměstnavateli, vzdělání a druhu bydlení. Žalovaný přitom výši svých příjmů či výdajů nijak nedoložil. Žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce [právnická osoba]. při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel z tvrzení žalovaného a z bankovních a nebankovních registrů klientských informací, kontrolou veřejných databází a rovněž porovnáním příjmu žalovaného s výdaji, které byly odhadnuty na základě historických dat z ČSÚ. Dále žalobce soudu zaslal mimořádný výpis z běžného účtu žalovaného č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] za období od 1. 1. 2000 do 8. 7. 2024.Žalobce (resp. jeho právní předchůdce [právnická osoba].) však nedostál požadavkům kladených na posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Pokud by tak učinil, nemohl dospět k závěru o schválení úvěru žalovanému, neboť z údajů z běžného účtu žalovaného č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] sjednaného rovněž u [právnická osoba]. zcela jasně vyplývá, že výdaje žalovaného za poslední čtyři měsíce před poskytnutím úvěru (tj. od 1. 5. 2019 do 31. 8. 2019) byly vyšší než jeho příjmy. Poskytl-li právní předchůdce žalobce [právnická osoba]. žalovanému i přes takovou skutečnost úvěr, nemohl postupovat s odbornou péčí. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).Jelikož posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo nedostatečné, soud uzavřel, že smlouva o vydání kreditní karty [Anonymizováno] č. [hodnota] ze dne 17. 9. 2019, jíž právní předchůdce žalobce [právnická osoba]. umožnil žalovanému čerpání spotřebitelského revolvingového úvěru až do výše 160 000 Kč, je absolutně neplatná (srov. výše citovaný rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18, či nález Ústavního soudu ze dne 26.02.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácení jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. [jméno FO] dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).Ve světle uvedeného proto žalobci vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny. Jakkoliv žalobce za jistinu považuje konečný zůstatek ze souhrnného výpisu z účtu kreditní karty žalovaného za období od 19. 9. 2019 do 26. 4. 2024 ve výši –135 684,30 Kč (tedy žaluje na zaplacení 135 684,30 Kč s příslušenstvím), přihlédl soud k tomu, že uvedený výpis obsahuje též úroky, poplatky za správu karty, poplatky za zaslání upomínek, na které žalobci v důsledku absolutní neplatnosti smlouvy o vydání kreditní karty [Anonymizováno] č. [hodnota] právo nevzniklo.Soud proto od konečného zůstatku –135 684,30 Kč (resp. od žalované částky 135 684,30 Kč) odečetl všechny transakce popsané jako „úrok“, „hotovost na účet – úrok“, „poplatek za správu karty“, „zaslání první upomínky“, „zaslání druhé upomínky“ a „zaslání 3. upomínky“, jež byly z účtu žalovaného strženy (níže označeny jako „strženo“). Jelikož dále ze souhrnného výpisu vyplývá, že část finančních prostředků, které byly na účet připsány, právní předchůdce žalobce použil na úhradu úroků (položky „hotovost na účet – úrok“ a „úrok“), na které žalobce nemá právo, odečetl soud od žalované částky taktéž i tyto částky, které byly na účet žalovaného připsány (níže označeny jako „připsáno“). Celkově tak soud od žalované částky odečetl 124 734,93 Kč a žalobci přiznal právo na zaplacení částky ve výši 10 949,37 Kč.Pro přezkoumatelnost rozhodnutí soud ze souhrnného výpisu z účtu přepsal všechny částky, které od žalobního nároku odečetl, a tyto seřadil podle typů popisu transakce (navíc rozděleného podle toho, zda byla částka na účet připsána či z něj stržena), a to v pořadí vyplývajícím ze souhrnného výpisu následovně:hotovost na účet – úrok (strženo):548,6 Kč611,11 Kč588,88 Kč566,29 Kč543,35 Kč520,04 Kč496,36 Kč472,31 Kč447,88 Kč423,06 Kč397,85 Kč372,24 Kč346,23 Kč319,8 Kč292,96 Kč265,69 Kč237,99 Kč209,85 Kč181,26 Kč152,23 Kč122,73 Kč92,77 Kč62,33 Kč31,41 Kč289,32 Kč274,24 Kč259,06 Kč243,76 Kč228,34 Kč212,81 Kč197,16 Kč181,4 Kč165,52 Kč149,52 Kč133,39 Kč117,15 Kč100,79 Kč84,3 Kč67,69 Kč50,96 Kč34,1 Kč17,11 Kčtj. celkem 11 109,84 Kčhotovost na účet – úrok (připsáno):611,11 Kč588,88 Kč566,29 Kč543,35 Kč520,04 Kč496,36 Kč472,31 Kč447,88 Kč423,06 Kč397,85 Kč372,24 Kč346,23 Kč319,8 Kč292,96 Kč265,69 Kč237,99 Kč209,85 Kč181,26 Kč152,23 Kč122,73 Kč92,77 Kč62,33 Kč31,41 Kč288,89 Kčtj. celkem 8 043,51 Kčúrok (strženo):144,89 Kč192,22 Kč161,5 Kč356,51 Kč261,4 Kč253,88 Kč548,83 Kč1 170,21 Kč942,24 Kč919,71 Kč1 047,18 Kč1 124,32 Kč1 221,26 Kč2 163,27 Kč1 856,62 Kč2 140,7 Kč1 956,55 Kč2 012,11 Kč2 017,5 Kč2 292,49 Kč3 040,8 Kč2 704,54 Kč2 654,75 Kč2 893,13 Kč2 807,14 Kč2 815,74 Kč2 595,12 Kč3 138,16 Kč3 140,6 Kč3 343,06 Kč2 990,66 Kč3 365,52 Kč3 036,89 Kč3 247,86 Kč3 123,84 Kč3 288,61 Kč2 844,02 Kč3 113,33 Kč2 783,03 Kč3 267,14 Kč3 123,95 Kč3 234,24 Kč3 202,21 Kč2 944,71 Kč3 249,33 Kč3 046,25 Kčtj. celkem 101 778,02 Kčúrok (připsáno):7,56 Kčpoplatek za správu karty (strženo):36x 50 Kč, tj. 1 800 Kčzaslání první upomínky (strženo):2x 499 Kč, tj. 998 Kčzaslání druhé upomínky (strženo):1x 499 Kčzaslání 3. upomínky (strženo):1x 499 KčRovněž v důsledku absolutní neplatnosti smlouvy žalobci nevzniklo právo na zaplacení úroku ve výši 23,99 % ročně z částky 135 684,30 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení, jakož ani právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 135 684,30 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení, neboť se žalovaný do prodlení dosud nedostal, proto soud v této části žalobu zamítl (výrok II.).V rámci soudního řízení je nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. Žalovaný neposkytl soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu a z obsahu spisu nevyplývá, že by se výzvě žalobce k plnění dluhu bránil námitkou, že není v jeho možnostech dluh splnit, resp. neuvedl, kdy, v jakém časovém horizontu bude schopen svůj dluh uhradit.Z důvodů shora vyložených soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobě v části, která se týká nároku na zaplacení jistiny ve výši 10 949,37 Kč, vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 10 949,37 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, což považuje za přiměřené možnostem a schopnostem spotřebitele hradit dluh.Odměna ustanoveného opatrovníka žalovaného (výrok III.) ve smyslu § 140 odst. 2 občanského soudního řádu činí 28 410 Kč a je představována:- tři úkony právní služby po 6 540 Kč dle § 7 společně s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za přípravu a převzetí zastoupení, resp. ustanovení, jedno podání ve věci samé ze dne 19.2.2026, účast na jednání ve věci samé dne 3.3.2026)- dva úkony právní služby po 3 270 Kč dle § 7 společně s § 11 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (vyjádření k procesnímu postupu soudu a za účast na jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí, dne 12.3.2023)- paušální částku náhrad hotových výdajů 2 250 Kč (za 4 úkony po 450 Kč) podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění od 1. 1. 2025.O nákladech řízení (výrok IV.) soud rozhodl dle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, a sice podle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě uložil žalobci, neboť žalovaný měl neúspěch v poměrně nepatrné části (8 %). Předmětem řízení (bere-li se i jen jistina dluhu) byla částka 135 684,30 Kč. Z toho byla žalobci soudem přiznána částka 10 949,37 Kč, v tomto rozsahu byl tedy v řízení úspěšný. Ohledně částky 124 734,93 Kč byla žaloba zamítnuta, v této části byl tedy naopak úspěšný žalovaný. Náklady řízení žalovaného činí tedy 28 410 Kč a představují odměnu ustanoveného jeho opatrovníka, jak je vyčíslena shora s tím, že tyto náklady soud uložil žalobci uhradit „k rukám“ státu (§ 149 odst. 2 občanského soudního řádu, srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 1977/2008).