Výrok
I. Manželství manželky jménem [osobní údaje manželky] a manžela jménem [osobní údaje manžela] uzavřené dne [datum] v obci [anonymizováno], [země], se rozvádí.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Soud přiznává opatrovníku manžela - JUDr. [jméno] [příjmení], advokátce, sídlem [adresa].
IV. Česká republika - Městský soud v Brně nemá právo na náhradu odměny opatrovníka manžela.
Odůvodnění
Návrhem podaným dne 23.4.2019 na Městský soud v Brně se [celé jméno manželky] domáhala rozvodu manželství. Návrh odůvodnila následujícím způsobem: manželství bylo uzavřeno dne [datum] v obci [anonymizováno] v [země]; za trvání manželství se manželce narodily dvě nezletilé děti – [jméno] [celé jméno manžela] ([datum]) a [jméno] [celé jméno manžela] ([datum]). Manželé spolu však nikdy trvale nežili, manželka manžela viděla pouze jednou, v den uzavření manželství. Šlo o fiktivní manželství, za které byla podmíněně odsouzena.
Manžel sám se k návrhu na rozvod manželství nevyjádřil. Jelikož jde o osobu, neznámého pobytu, ustanovil soud manželovi opatrovníka dle § 29 odst. 3 občanského soudního řádu. Opatrovník uvedl, že z jiných řízení vedených u zdejšího soudu ohledně nezletilých dětí je zřejmé, že manželství účastníků je opravdu pouze formálním svazkem, není zde ani zájem nezletilých na zachování takového manželství, návrh na rozvod manželství je tak důvodný.
Cizí prvek je v řešené věci dán tím, že manžel je státní občan Albánie, ovšem neznámého pobytu. Pravomoc českých soudů se odvíjí od čl. 21 odst. 2 Smlouvy mezi Československou republikou a [anonymizována tři slova] o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních ze dne 16.1.1959 (vyhláška č. 97/1960 Sb.). S ohledem na znění čl. 21 odst. 2 uvedené smlouvy soud na řešenou věc aplikoval české hmotné právo.
Účastníci uzavřeli manželství dne [datum] v obci [anonymizováno] v [země], jak plyne z oddacího listu. Z trestního příkazu zdejšího soudu sp. zn. 91 T 181/2010 ze dne 29.12.2010, který nabyl právní moci dne 11.2.2011 soud zjistil, manželka byla shledána vinnou trestným činem napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky podle § 171d odstavec 1 trestního zákona, když se dne [datum] v obci [anonymizováno] v [země] provdala za [celé jméno manžela], občana [země], s nímž se setkala poprvé až v den obřadu a po něm se ihned vrátila do České republiky, kde za uzavření sňatku převzala částku 20 000 Kč. Z tohoto rozhodnutí je zřejmé že účastníci společnou domácnost nikdy nevedli ani spolu jinak nežili. Za trvání manželství se manželce narodily dvě nezletilé děti - [jméno] [celé jméno manžela] ([datum]) a [jméno] [celé jméno manžela] ([datum]), jak se podává z výpisu z evidence obyvatel. O poměrech nezletilého [jméno] [celé jméno manžela] pro dobu po rozvodu manželství bylo rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu č.j. 40 P 32/2009-367 ze dne 16.3.2021, který nabyl právní moci dne 29.3.2021 O poměrech nezletilého [jméno] [celé jméno manžela] pro dobu po rozvodu manželství bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Trutnově, č.j. 0 P 174/2020-353 ze dne 3.2.2022, který nabyl právní moci dne 30.3.2022. Soud neshledal, že by na straně nezletilého dítěte byly zvláštní důvody, pro které by manželství nemuselo být rozvedeno. Příčinou rozvratu je skutečnost, že manželství bylo uzavíráno pouze s tím účelem, aby byl manželovi umožněn pobyt na území České republiky.
Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.
Po provedeném dokazování a podřazení skutkového stavu pod výše uvedené ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. dospěl soud k závěru, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nevratně rozvráceno, že nelze očekávat obnovení, resp. vlastně vůbec vznik manželského soužití. Rozvrat jejich manželství je dle názoru soudu zřejmý již z toho, že účastníci řízení spolu nikdy jako manželé nežili., viděli se jediný den v roce 2007. Za tohoto stavu má soud za to, že manželství účastníků je nadále skutečně pouze formálním svazkem a neplní svůj společenský účel. Podmínka dle § 755 odst. 3 občanského zákoníku byla též splněna. Jelikož nebyla zjištěna ani existence překážek podle § 755 odst. 2 občanského zákoníku, soud manželství zcela v souladu s § 755 odst. 1 rozvedl (výrok I.).
O nákladech řízení (výrok II.) soud rozhodl dle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., současně nebyly soudem shledány okolnosti případu, které by odůvodňovaly případně přiznání i náhrady těchto nákladů nebo jejich části.
Odměna ustanoveného opatrovníka manžela (výrok III.) ve smyslu § 140 odst. 2 občanského soudního řádu činí 8 712 Kč a je představována:
- čtyřmi úkony právní služby po 1 000 Kč dle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé a účast na dvou jednáních)
- paušální částkou náhrad hotových výdajů 1 200 Kč za čtyři úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.
- částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu) ve výši 1 512 Kč.
Jelikož bylo návrhu manželky vyhověno, nemá vůči státu povinnost zaplatit odměnu ustanoveného opatrovníka žalovaného dle § 149 odst. 2 občanského soudního řádu (výrok IV.).