Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 570,47 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 570,47 Kč od 19. 4. 2023 do zaplacení, částku 2 195,12 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 195,12 Kč od 4. 7. 2023 do zaplacení, částku 100 Kč a částku 100 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 17 600 Kč, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 280 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala uložení povinnosti žalované, aby jí zaplatila částku 25 570,47 Kč s příslušenstvím, představující dlužnou úhradu za elektřinu dodávanou jí žalobkyní z titulu smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 22. 8. 2022 v období 22. 9. 2022 až 27. 3. 2023, smluvní pokutu ve výši 17 600 Kč za předčasné ukončení uvedené smlouvy z důvodu změny dodavatele žalovanou, dlužnou úhradu za elektřinu dodávanou jí žalobkyní z titulu téže smlouvy v období 28. 3. 2023 až 5. 6. 2023, smluvní pokutu ve výši 100 Kč za nezaplacení faktury č. [hodnota] a smluvní pokutu ve výši 100 Kč za nezaplacení faktury č. [hodnota].
2. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a ve věci bylo lze rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů /§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OSŘ”)/. Žalovaná se k věci přes výzvu soudu nevyjádřila.
3. Z předložených listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci:žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 22. 8. 2022 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které byla elektřina dodávána žalované do odběrného místa na adrese [Adresa žalované], jak se podává z této smlouvy. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky žalobkyně a její ceník. Elektřina byla žalované dodávána od 22. 9. 2022, jak se podává ze souhrnu změn a z plné moci udělené žalobkyni. Žalobkyně vyúčtovala žalované fakturou var. symbol [var. symbol] dne 29. 3. 2023 nedoplatek ve výši 29 380,47 Kč se splatností 18. 4. 2023 představující dlužnou cenu za elektřinu dodanou v období 22. 9. 2022 až 27. 3. 2023, jak je zřejmé z této faktury, kdy jí stanovila zálohy na další období, jak se z jejich přehledu podává. Tento dluh žalovaná uznala dne 6. 4. 2023, jak je z tohoto uznání zřejmé, a uhradila na něj částku 3 810 Kč, jak je zřejmé z tvrzení žalobkyně, kterému soud v tomto ohledu neměl důvod nevěřit. Fakturou var. symbol [var. symbol] žalobkyně žalované vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 17 600 Kč splatnou do 19. 6. 2023 za předčasné ukončení smlouvy, jak se z této faktury podává, když dne 23. 5. 2023 žalovaná požádala o změnu dodavatele elektřiny a dne 6. 6. 2023 k této změně došlo, jak se podává ze sdělení OTE. Oznámení o ukončení smluvního vztahu žalobkyně žalované sdělila přípisem ze dne 13. 6. 2023, jak se z něho podává. Žalobkyně vyúčtovala žalované fakturou var. symbol [var. symbol] dne 13. 6. 2023 nedoplatek ve výši 2 195,12 Kč se splatností 3. 7. 2023 představující dlužnou cenu za elektřinu dodanou v období 28. 3. 2023 až 5. 6. 2023, jak je zřejmé z této faktury. Protože žalovaná fakturu var. symbol [var. symbol] neuhradila ani ve lhůtě 10 dnů po splatnosti, žalobkyně jí ve smyslu odst. „Ostatní ujednání” smlouvy fakturou var. symbol [var. symbol] vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 100 Kč, jak je zřejmé z této faktury a pro nezaplacení faktury var. symbol [var. symbol] rovněž smluvní pokutu ve výši 100 Kč, jak se podává z faktury var. symbol [var. symbol]. Žalovaná přes předžalobní výzvu na svůj dluh dosud ničeho neuhradila, jak je z této výzvy ve spojení s poštovním podacím archem zřejmé.
4. Ze souhrnu údajů evidovaných k zákazníkovi soud neučinil žádná skutková zjištění.
5. V projednávané věci soud aplikoval zákon č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „energetický zákon”). Dle § 50 odst. 2 energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, podle které žalobkyně řádně dodávala žalované elektřinu do odběrného místa, žalovaná naproti tomu nesplnila svoji základní povinnost vyplývající ze smluvního vztahu a neuhradila cenu elektřiny ani služeb souvisejících. Dle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podmínky § 2051 občanského zákoníku, upravující právo soudu snížit nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu, naplněny nebyly pro absentující návrh ze strany žalovaného. Soud neshledal ujednání o smluvní pokutě za nepřiměřené a žalované tak rovněž vznikla povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokuty za neuhrazené faktury v dohodnuté výši. S ohledem na uvedené soud žalobě této části vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku s příslušenstvím, tedy s úroky z prodlení v zákonné výši dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil ve smyslu § 160 odst. 1 OSŘ třídenní.
6. Žalobkyně též požadovala po žalované zaplacení částky vyúčtované jako smluvní pokuta v celkové výši 17 600 Kč, a to ve výši 800 Kč za každý měsíc v období od 1. 6. 2023 do 31. 3. 2025, celkem za 22 měsíců, neboť ke dni 5. 6. 2023 došlo k ukončení dodávky elektřiny z důvodu změny dodavatele. Tato částka však žalobkyni přiznána nebyla, když soud v této části nepovažuje žalobu za důvodnou. Soud vycházel ze skutečnosti, že ujednání o smluvní pokutě v požadované výši je sice obsaženo v samotné smlouvě, avšak daná povinnost je umístěna v oddíle Smlouvy označeném jako „ostatní ujednání“ na straně č. 1/2 smlouvy, která je koncipována formou předtištěného vzoru, jenž neumožňoval žalované jakoukoliv smluvní modifikaci, nebyla s žalovanou sjednána individuálně. Předmětná strana smlouvy je přitom psána velmi malým písmem, neobsahuje žádné údaje za součinnosti zákazníka, ujednání o smluvní pokutě není v textu smlouvy nijak zvýrazněno a daná část smlouvy tak jako celek vzbuzuje dojem nepodstatného charakteru. Není přitom pochyb, že žalovaná vystupovala v daném případě jako spotřebitel a jedná se o závazek ze spotřebitelské smlouvy. Parametry smluvních podmínek uzavřené smlouvy jsou proto v části požadované smluvní pokuty v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 588 občanského zákoníku, když zakládají významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch žalované a naplňují ve směrodatných rysech kritéria vymezená v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/1 současně s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013. Smluvní pokuty stanoveny pro případ porušení smlouvy ze strany žalované jako spotřebitele v případě, kdy by chtěla změnit dodavatele energie, jsou na rozdíl od smluvních pokut 100 Kč za prodlení s placením, nepřiměřené vůči žalobkyní stanoveným smluvním pokutám v případě jejího prodlení s nejzákladnější její povinností, a to dodávkou elektřiny – 3 000 Kč, resp. 100 Kč v případě prodlení s placením. I z uvedeného je patrná nevyváženost smluvních ujednání, která jsou jednoznačně ve prospěch žalobkyně, a to navíc za situace, kdy žalovaná jako spotřebitel je slabší stranou uvedeného právního vztahu. Pokud žalobkyně odkazovala na to, že smluvní pokuta slouží mimo jiné též k náhradě škody, je třeba zdůraznit, že uvedený způsob sjednání značně zvýhodňuje žalobkyni, neboť oproti situaci, kdy by musela v případě uplatnění nároku na náhradu škody prokazovat všechny čtyři předpoklady k náhradě škody (tedy porušení povinnosti, vznik škody, příčinnou souvislost a zavinění), v případě paušalizované náhrady škody, jak o smluvní pokutě žalobkyně hovoří, ji netíží žádné povinnosti ve vztahu k tvrzení a prokázání skutečností ohledně škody. V této souvislosti nelze přehlédnout též to, že i když ve smlouvě je uvedena předpokládaná výše odběru, žalovaná jako spotřebitel se v uvedené smlouvě nezavázala k žádné minimální spotřebě, a tudíž nelze vyloučit, že by po určitou část existence smluvního vztahu žádnou elektřinu ani nemusela odebírat. Lze tedy uzavřít, že soud takové ujednání o smluvní pokutě považuje za neplatné, není možno k němu přihlížet a žalobu tedy v části uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl. Obdobně soud rozhodl ve věci sp. zn. [spisová značka], ve které byl tento závěr potvrzen odvolacím soudem, nebo ve věci sp. zn. [spisová značka].
7. Procesně částečně úspěšné žalobkyni soud dle § 142 odst. 2 OSŘ přiznal právo na náhradu 32 % (66 % - 34 %) nákladů řízení, když žalobkyně měla úspěch co do částky 34 806,56 Kč (66 %) - počítáno ke dni vyhlášení rozsudku, a neúspěch co do částky 17 600 Kč (34 %). Náklady řízení žalobkyně tvoří odměna za tři úkony právní služby po 500 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva) stanovená podle § 14b odst. 1 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „advokátní tarif“), paušální náhrada nákladů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu v celkové výši 300 Kč, náhrada soudního poplatku ve výši 1 823 Kč a částka odpovídající dani z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalobkyně plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 378 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činí částku 4 001 Kč, 32 % pak 1 280 Kč, kterou je žalovaná povinna žalobkyni nahradit ve lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 OSŘ. Soud v projednávané věci není toho názoru, že by bylo na místě neaplikovat shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, když žaloba je podána na ustáleném vzoru a ve vztahu k žalované nebylo třeba vynaložit více sil, než v jiných případech k tomu, aby byla kompletní a byly v ní uvedeny všechny rozhodné skutečnosti.