Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 21 790,47 Kč s 15,00 % úrokem z prodlení ročně z částky 21 790,47 Kč od 12. 9. 2023 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 9 149 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 21 790,47 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. rozsudku. Uvedeného plnění se žalobce domáhal z titulu dlužného plnění, neboť žalovaná za dodanou elektrickou energii dluží částku 21 790,47 Kč. V odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že s žalovanou uzavřel dne 30. 9. 2022 písemnou smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny do odběrného místa pod adresou [adresa], na základě které, uvedenou komoditu žalované průběžně dodával. Žalovaná za období od 23. 12. 2022 do 21. 8. 2023 celkem odebrala elektrickou energii v hodnotě 4403 kWh, když na zálohách zaplatila jen částku 9 000 Kč. Protože dlužná částka nebyla uhrazená ani přes výzvu k úhradě dluhu, nezbylo žalobci než podat žalobu k soudu.
2. Žalobce i žalovaná k výzvě soudu ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) souhlasili s projednáním věci samé bez nařízení jednání. Žalovaná na výzvu jí soudem zaslanou a jí doručenou dne 5. 9. 2024 nereagovala. S odkazem na znění ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tak s postupem podle § 115a o. s. ř. souhlasila.
3. Z listin do spisu založených soud zjistil, a to ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítě nízkého napětí, uzavřené mezi stranami dne 30. 9. 2022, že se žalobce zavázal žalované dodávat do odběrného místa [adresa] elektrickou energii, za kterou se žalovaná zavázala hradit její cenu. Měsíční záloha byla sjednána na částku 1 500 Kč. Z obchodních podmínek žalobce byly zjištěny podrobnosti ohledně smluvních povinností, ke kterým se strany smluvně zavázaly. Mimo jiné byla žalovaná ze strany žalobce vyzvána k úhradě dluhu před podáním žaloby. Z ceníku produktové řady Variant, distribuční území [právnická osoba], bylo soudem zjištěno, jaké byly ceny elektrické energie ve vysokém a v nízkém tarifu, tedy jaké ceny si strany mezi sebou sjednaly.
4. Z tzv. mimořádné faktury za elektřinu ze dne 28. 8. 2023 vyplývá, že fakturovaná částka byla splatná do 11. 9. 2023 s tím, že z jejího obsahu jasně vyplývá, že se týká období od 23. 11. 2022 do 21. 8. 2023. Celkem měla být žalovanou spotřebovaná elektrická energie v ceně 30 790,47 Kč. Žalovanou pak bylo na zálohách zaplacené 9 000 Kč. Tudíž fakturovaný nedoplatek činil částku 21 790,47 Kč. Dále je z přílohy k faktuře zjevné, kolik elektrické energie a v jaké ceně, v té, které části fakturovaného období žalovaná odebrala.
5. S ohledem na znění ustanovení § 115a o.s.ř. soud uvádí, že je možné v tomto případě rozhodnout bez provádění dokazování, a to jen na základě předložených listinných důkazů, neboť účastníci s takovým postupem souhlasili. Předně lze uvést, že žaloba žalobce je po právu, neboť jeho pohledávka odpovídá obsahu listinných důkazů. Jasné je, že mezi stranami sporu byla uzavřená platná smlouva o dodávkách elektrické energie ve smyslu ustanovení § 50 zákona č. 458/2000 Sb. (energetický zákon). Lze konstatovat, že nejdůležitější povinností žalobce bylo provádět dodávky elektrické energie do sjednaného odběrného místa a nejdůležitější povinností žalované bylo za provedené dodávky hradit jejich cenu. Pokud se tak nestalo a žalovaná se v řízení uplatněnému nároku nebránila, mohl soud žalobě v plném rozsahu vyhovět.
6. Pro úplnost lze uvést, že z jednotlivých listin do spisu založených vyplývá, že dodávky žalované byly prováděné, měřené a fakturované, a že bylo řádně přihlédnuto k provedeným zálohovým platbám. Uvedené mimo jiné vyplývá z faktury a její přílohy. I pro samotnou procesní pasivitu žalované, neměl soud jediný důvod žalobci nárok nepřiznat, když skutková tvrzení žalobce se nedostala do rozporu s obsahem listinných důkazů. Tomu odpovídá výrok I. rozsudku. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, náleží žalobci také úrok z prodlení, a to ve výši podle platného nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
7. Výrok o nákladech řízení soud opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce byl ve věci procesně úspěšný. Náklady řízení představují: soudní poplatek ve výši 872 Kč (přiznaný podle sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb.) a náklady právního zastoupení za 3 úkony právní služby, tj. 3 x 1 980 Kč (podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) přiznané za převzetí věci, podání žalobního návrhu a předžalobní upomínku. Dále žalobci podle § 11 náleží 3x režijní paušál po částce 300 Kč (podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a účtované DPH ve výši 21 % z poskytnutých právních služeb ve výši 1 437 Kč. Celkem tedy 9 149 Kč. Tomu odpovídá výrok II. rozsudku.