Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 17 903 Kč s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 17 903 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3 043 Kč, vše do tří měsíců od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, se co do částky 3 411,14 Kč, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 630,14 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 2 936,86 Kč, co do úroku z prodlení z částky 3 411,14 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 11,75 % a co do 18,17 % úroku z prodlení ročně z částky 21 314,14 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 320 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 742,72 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 742,72 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 348,45 Kč, vše do tří měsíců od právní moci rozsudku.
V. Žaloba, se co do částky 14 314,17 Kč, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 546,28 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 3 148,47 Kč, co do kapitalizovaného úroku z prodlení z částky 14 314,17 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 11,75 % a co do 22,44 % úroku z prodlení ročně z částky 22 056,89 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.
VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci: 1) částku 21314,14 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 673,14 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 936,86 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky 21 314,14 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, jakož i 18,17 % úrok ročně z částky 21 314,14 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, 2) částku 22 056,89 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 894,73 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 31 48,47 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky 22 056,89 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, jakož i 22,44 % úrok ročně z částky 22 056,89 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a vzniklé náklady řízení. V odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že se svoji žalobou fakticky domáhá dvou žalobních nároků, když oba mají svůj původ v uzavřených smlouvách mezi [právnická osoba] na straně jedné, jako věřitelem a na straně druhé žalovaným, jako dlužníkem. Dále žalobce uvedl, že pohledávky z obou smluv vzešlé nabyl do svého majetku na základě postupní smlouvy a je tak osobou oprávněnou domáhat se nároků u soudu. Konkrétně žalovanému bylo právním předchůdcem žalobce poskytnuto 24 000 Kč, na které žalovaný uhradil jen částku 6 097,20 Kč. Z obsahu smluvního vztahu je také patrné, že právní předchůdce žalobce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Co se týká druhé žalované částky, tak ohledně ní žalobce uvedl, že žalovaný čerpal od právního předchůdce žalobce částku 30 000 Kč, a to podle smlouvy ze dne 13. 8. 2021, když na dlužnou částku zaplatil jen částku 22 257,28 Kč. Uvedené vyplývá i z tabulky umoření. Protože žalovaný své povinnosti nesplnil dobrovolně a na výzvy k úhradě dluhu nereagoval, nezbylo žalobci než podat žalobu k soudu.
2. Žalovaný k věci uvedl, že s podanou žalobou více méně souhlasí. Finanční prostředky od [právnická osoba] skutečně čerpal. Ty ovšem následně splácet nemohl, neboť se mu nedostávalo volných finančních prostředků nezbytných k úhradě dluhů. Pokud peníze splácel, tak se tak dělo proti potvrzení, které již k dispozici nemá. V současné době není v pracovním poměru. Do budoucnosti by chtěl dluhy žalobci uhradit. Práci si bude hledat.
3. K výzvě soudu žalobce uvedl, že má za to, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně posouzená jeho právním předchůdcem. Bylo učiněno za dost ustanovení § 84 až § 89 zákona o spotřebitelském úvěru. Zjevné je, že žalovaný uváděl, že je podnikatel, a že dosahuje příjmů 90 000 Kč měsíčně, a že nemá žádnou vyživovací povinnost. Své tvrzení podložil pracovní smlouvou z 5. května 2021 a fakturami za období 5. až 12. měsíce roku 2021. Další listiny vztahující se ke splatným závazkům však žalobce k dispozici neměl.
4. Soud ve věci provedl dokazování, na základě kterého zjistil následující skutkový stav věci.
5. Ze zákaznické karty ze dne 28. 12. 2021 bylo soudem zjištěno, že žalovaný, opět v pozici fyzické osoby, požádal o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč s tím, že jeho příjem činí částku 30 633 Kč měsíčně. Má podnikatelský záměr s tím, že příjem domácnosti činí částku 90 633 Kč měsíčně. Dále měl žalovaný za účelem ověření úvěruschopnosti předložit věřiteli pracovní smlouvu a předložit faktury za měsíce říjen a prosinec 2021.
6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru znějící na částku 24 000 Kč vyplývá, že žalovaný čerpal dne 28. 12. 2021 úvěr ve výši 24 000 Kč, když se dále zavázal mimo uvedené částky žalobci zaplatit i úroku ve výši 12 583 Kč, částku 4 181 Kč za flexibilní splácení, částku 1 781 Kč za komfortní poskytnutí úvěru. Žalovaný měl vše uhradit ve dvanácti splátkách po 3 651 Kč měsíčně.
7. Ze zákaznické karty ze dne 13. 8. 2021, týkající se v pořadí prvního úvěru, vyplývá, že žalovaný by měl provozovat podnikatelskou činnost v oboru elektrické motorky. Úvěr chtěl čerpat jako fyzická osoba. Pracovní zařazení je uvedené jako podnikatel s měsíčním příjem 27 850 Kč. Další příjem domácnosti byl uvedený jako 65 000. Celkem tedy 92 850 Kč. Výdaje měly činit 450 Kč měsíčně. Dále bylo v zákaznické kartě uvedené, že žalovaný předložil pracovní smlouvu z května 2021 a fakturaci za období 5., 6. a 7. měsíce roku 2021.
8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 13. 8. 2021 vyplývá, že žalovaný čerpal částku 30 000 Kč, kterou se zavázal splatit v 78 splátkách po 851 Kč týdně, když mimo jistinu se zavázal věřiteli zaplatit ještě částku 33 963 Kč.
9. Z tabulky umoření poskytnutého spotřebitelského úvěru ve výši 30 000 Kč (založené na č. l. 35 spisu) se podává, že žalovaný za celou dobu na dluh uhradil částku 22 257,28 Kč. Zároveň na druhý úvěr (tabulka založená na č. l. 37 spisu), týkající se úvěru ve výši 24 000 Kč ze dne 28. 12. 2021, žalovaný zaplatil celkem částku 6 097,20 Kč.
10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 se podává, že došlo k postoupení pohledávky do majetku žalobce, což vyplývá i ze samotné postupní smlouvy.
11. Z výslechu žalovaného bylo soudem zjištěno, že v současné době nepracuje. V minulosti pracoval v oboru rozvozu potravin s tím, že do dvou měsíců by se měla jeho situace zlepšit. Případně by se evidoval na úřadu práce. Je schopný si finanční prostředky zajišťovat prací. V minulosti mu podnikatelský záměr nevyšel. Co se týká finančních prostředků, které uvedl v minulosti jako prostředky „domácnosti“ ve výši cca 60 000 Kč, tak to měly být prostředky jeho bývalé přítelkyně a bratra. V době čerpání úvěru žalovaný podnikal. Žalovaný vypověděl, že neví, proč je ve formuláři uvedeno, že předkládal pracovní smlouvu. V té době rozhodně žádnou neměl. Žádné další listiny při podpisu úvěrové smlouvy nikomu nedokládal, ani takové žádné k dispozici neměl.
12. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (zákon č. 257/2016 Sb.) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
17. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
18. Po provedeném dokazování soud uvádí, že žalobu shledal důvodnou jen částečně.
19. Předně bylo mezi stranami nesporné a v řízení bylo i prokázané, že žalovaný v minulosti se společností [právnická osoba] uzavřel dvě smlouvy o úvěru, na základě kterých od žalobce čerpal finanční prostředky ve výši 24 000 Kč a 30 000 Kč. To prokazuje jak samotný výslech žalobce, tak i podepsané úvěrové smlouvy. Soud dále uvádí, že žalovaný nerozporoval ani výši poskytnutých částek ani výši dluhu, který žalobce nárokuje. Výši dlužné jistiny prokazují také do spisu založené tzv. tabulky umořování, týkající se obou čerpaných úvěrů.
20. Soud v této věci fakticky posuzoval, zda jsou oba žalobou uplatněné nároky důvodné, co do žalovaných částek a jejich příslušenství, neboť je jasné, že žalovaný v obou smluvních vztazích vystupoval jako spotřebitel, kterému zákon poskytuje zvýšenou ochranu. Tudíž soud zkoumal i to, zda právní předchůdce žalobce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného.
21. Pro do spisu založené nedostatečné množství důkazů vztahující se k úvěruschopnosti žalovaného, dal soud žalobci poučení ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř. o nutnosti doplnění skutkových tvrzení a důkazů, týkajících se řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného. Protože ze strany žalobce žádné další důkazy předložené nebyly, když bylo jen odkázáno na odborné posouzení úvěruschopnosti žalovaného či judikaturu soudů, dospěl soud k závěru, že ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nebylo učiněno zadost. Jasné je, že v zákaznické kartě žalovaného bylo deklarováno, kolik žalovaný vydělává. Ovšem tzv. příjem „domácnosti“ byl zavádějící/nesmyslný a ničím nepodložený, tak jako nakonec i deklarovaný příjem žalovaného. I samotná deklarace spočívající v doložení pracovní smlouvy žalovaného byla nesmyslná, neboť žalovaný v uvedené době podnikal a v zaměstnaneckém poměru vůči žádnému zaměstnavateli nebyl. (Opak v řízení prokázán nebyl.) Jelikož žádné další listinné důkazy k dispozici nebyly, mohl soud uzavřít, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce/poskytovatel úvěru, neměl pracovní smlouvu ani údajnou fakturaci žalovaného k dispozici. K prověření úvěruschopnosti dlužníka/žalovaného tak bylo přistoupeno ryze formálně. Pro úplnost je nezbytné uvést, že ani žalovaný nepotvrdil, že by kdy fakturaci věřiteli předkládal. Dále soud dodává, že poměrně vysoké příjmy „domácnosti“ byly ryze hypotetické, neboť jak sám žalovaný vypověděl, že ani jeho bratr, ani jeho tehdejší přítelkyně na úvěru nijak neparticipovali. Více méně o něm ani nevěděli.
22. Ani skutečnost, že zákaznické karty byly vyplněné ve stejný den, ve kterém byly žalovanému poskytnuté finanční prostředky, nevede soud k přesvědčivému závěru o tom, že právní předchůdce žalobce (k tomu oprávněná osoba) postupovala obezřetně. Pro vše shora uvedené soud oba nároky, byť uplatněné v jedné žalobě (tzv. objektivní kumulace) právně hodnotil jako nároky na vydání bezdůvodného obohacení, a nikoliv jako nároky vzešlé z platně uzavřených úvěrových smluv.
23. Konkrétně ve vztahu k čerpaným úvěrům řečeno, žalovaný na čerpaný úvěr ve výši 24 000 Kč zaplatil částku 6 097,20 Kč, když na jistině dluhu žalobce nárokoval částku 21 314,14 Kč. Jasné proto je, že uvedený nárok byl důvodný jen co do rozdílu částky 24 000 Kč a částky 6 097,20 Kč, tedy jen co do částky 17 903 Kč a úroku z prodlení z ní jdoucí. Co se týká kapitalizovaného úroku z prodlení, tak pohledem částek, z kterých žalovaný úrok z prodlení požadoval, mohl soud dovodit, že uvedené příslušenství je důvodné jen z částky 17 903 Kč za období od 18. 4. 2022 do 27. 9. 2023, neboť v tu dobu se žalovaný do prodlení (ve smyslu ustanovení §1970 občanského zákoníku) skutečně dostal. Tomu odpovídá výše kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 043 Kč. Výše úroku z prodlení má svoji oporu v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Tomu odpovídá výrok I. tohoto rozsudku.
24. Ve zbytku uvedeného nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul. Tomu odpovídá výrok II. rozsudku.
25. V případně plného procesního úspěchu by žalobci náležela náhrada za uhrazený soudní poplatek ve výši 853 Kč (vypočtený z nároku ve výši 21 314,14 Kč) a náklady právního zastoupení za 3 úkony právní služby, tj. 3 x 200 Kč (podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.), a to za převzetí věci, podání žalobního návrhu a předžalobní upomínku. Dále žalobci podle § 11 odst. 1 písm. a) a d), náleží 3x režijní paušál po částce 100 Kč (podle § 13 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.) při respektování právní úpravy platné k 31. 12. 2024. Za jeden úkon právní služby, spočívající v účasti u jednání náleží podle ustanovení § 7 vyhl.č . 177/1996 Sb. (platné od 1. 1. 2025) žalobci částka 1 980 Kč a paušální náhrada ve výši 450 Kč (§ 13 citované vyhlášky). Za doplnění skutkových tvrzení přípisem ze dne 13. 10. 2024 soud žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žaloba měla být úplná již v době jejího podání. Dále by žalobci náleželo i účtované DPH z poskytnutých právních služeb ve výši 699 Kč. Celkem tedy 4 882 Kč.
26. Pohledem žalované částky ve výši 21 314,14 Kč a fakticky soudem přisouzené částky 17 903 Kč (soud již v úvahu dále pro zjednodušení nebral příslušenství pohledávky) bylo možné ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. vyjít z toho, že žalobce dosáhnul procesního úspěchu ve výši 84 % hodnoty sporu a neúspěchu ve výši 16 % z hodnoty sporu. Tzn., že celkový čistý procesní úspěch žalobce dosáhnul 68 %. Tomu odpovídá náhrada nákladů řízení ve výši 3 320 Kč (výrok III. rozsudku).
27. Co se týká v pořadí druhého žalovaného nároku, tedy nároku na zaplacení částky 22 056,89 Kč, tak na čerpaný úvěr ve výši 30 000 Kč bylo žalovaným nesporně zaplaceno 22 257,28 Kč. Pro právní kvalifikaci nároku, jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení žalobci po právu náleží částka 7 742,72 Kč (30 000 Kč – 22 257,28 Kč). Stejně tak i úrok z prodlení z uvedené částky jdoucí ve výši 11,75 % (§ 1970 občanského zákoníku). Co se týká kapitalizovaného úroku z prodlení, tak ten soud přiznal ve výši 1 348,45 Kč, ovšem pouze z částky 7 742,72 Kč za období od 5. 4. 2022 do 27. 9. 2023. Tomu odpovídá výrok IV. tohoto rozsudku.
28. Ve zbytku žalobou uvedeného nároku, žalobu zamítl, čemuž odpovídá výrok V. rozsudku.
29. Co se potom týká výroku VI., kterým soud nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků řízení, tak u něj soud dovodil, že byť byl žalobce ve věci fakticky procesně méně úspěšný a za využití ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. by náležela náhrada nákladů řízení žalovanému, tak ten prakticky náhradu nákladů řízení nepožadoval. Proto bylo soudem rozhodnuto tak, že si stran tohoto nároku každý z účastníků své náklady ponese ze svého.
30. Co se týká lhůty k plnění soudem stanovené: do tří měsíců od právní moci rozsudku, tak v uvedeném ohledu dal soud žalovanému, jako spotřebiteli širší možnost opatřit si dostatek finančních prostředků k dobrovolné úhradě dluhu. Lze dodat, že žalobce je ekonomicky silný subjekt, tudíž jej delší lhůta k plnění zásadně nepoškodí (§ 160 o.s.ř.).