41 C 4/2021

Odůvodnění

1. Žalobce se původně žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 19 590,14 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. rozsudku. V odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že s žalovaným měl jeho právní předchůdce/společnost [právnická osoba]. uzavřenou smlouvu o půjčce pod č. [hodnota], podle které měl být žalovanému poskytnut úvěr ve výši 16 619 Kč. Protože žalovaný smluvní povinnosti porušoval, byl ke dni 10. 10. 2019 úvěr prohlášený za splatný. Na základě postupní smlouvy se následně pohledávka za žalovaným dostala do majetku žalobce. V rámci doplnění skutkových tvrzení žalobce upřesnil, že v minulosti byla mezi jeho právním předchůdcem a žalovaným uzavřená smlouva o poskytování bankovních služeb. Na jejím základě pak smlouva o úvěru, když v rámci sjednaného kontokorentu žalovaný mohl využít úvěrový rámec do výše 5 000 Kč. Dodatkem ze dne 11. 2. 2018 byl kontokorent navýšený až do výše 15 000 Kč. Zároveň bylo podle obsahu smluvních ujednání smluvními stranami dohodnuto, že žalovaný bude udržovat na běžném účtu pravidelný kreditní obrat ve výši 25 % z celkové výše kontokorentu. Žalovaný však sjednaný úvěrový rámec přečerpal. Tím svoje povinnosti porušil. Věřitel jej proto vyzval k úhradě celé dlužné částky. Konkrétně na jistině žalovaný dluží částku 16 619,36 Kč. Dále dluží částku 50 Kč, coby náklady vymáhání a částku 2 920,78 Kč (podle č. l. 88 spisu), coby dlužné poplatky. Žalobce zdůraznil, že úvěruschopnost žalovaného byla bankou řádně posouzená, když příjmy a výdaje žalovaného odpovídaly poskytnuté finanční částce.

2. K procesním výhradám strany žalované žalobce uvedl, že příslušnost Městského soudu v Brně je dána (bod 6.3 produktových podmínek pro kontokorenty), když obsah nároku má oporu ve smluvních ujednáních do spisu založených. Zároveň je zjevné, že kontokorentní smlouva mohla být sjednána prostřednictvím internetového bankovnictví. Žalovanému byly poskytnuté předsmluvní informace, se kterými souhlasil. Smlouvu o kontokorentním úvěru podepsal mobilním klíčem zaslaným mu na číslo jeho mobilního telefonu. To odpovídá ustanovením všeobecných podmínek, které v souladu s obsahem smluvních ujednání a podle v minulosti uzavřené rámcové smlouvy, žalovaný akceptoval. To, že bylo skutečně jednáno s žalovaným, vyplývá z do spisu založených listin, když totožnost žalovaného byla řádně ověřená.

3. Protože se žalovaného ze strany soudu nepodařilo obeslat na žádnou ze soudu známých adres na území České republiky ani prostřednictvím mezinárodního dožádání na Slovensku, byl mu k ochraně jeho práv a zájmů ustanoven opatrovník z řad advokátů. Ten k věci uvedl, že v řízení nebylo ze strany žalobce prokázané, že by žalovaný byl seznámený s ceníkem, smluvními a produktovými podmínkami, podmínkami pro kontokorenty apod. To z obsahu do spisu založených listin nevyplývá. Dále nelze posoudit, zda měl žalovaný dokumentaci skutečně k dispozici a zda obsah smlouvy navrhl či akceptoval v kontextu všech různých smluvních podmínek. Nakonec nebylo prokázané ani to, zda to byl žalovaný, kdo měl smlouvu/smlouvy s bankou uzavřít. Opatrovník dále uvedl, že za využití rozhodnutí sp. zn. 30 Nd 25/2014 Nejvyššího soudu České republiky nelze dovodit, že by zdejší soud měl být pravomocný/mezinárodně příslušný k projednání dané věci.

4. Soud prvního stupně ve věci samé poprvé rozhodl dne 17. prosince 2021, a to tak, že žalobnímu návrhu vyhověl, když žalobu shledal po právu. K podanému odvolání žalovaného ve věci rozhodoval Krajský soud v Brně, který v obsahu svého rozsudku č. j. 27 Co 79/2022-228 ze dne 27. 4. 2023 uvedl, že mezinárodní příslušnost Městského soudu v Brně je dána, když výrok I. rozsudku soudu prvního stupně č. j. 41 C 4/2021-152 potvrdil. Tím byla pravomocně vyřešena mezinárodní příslušnost zdejšího soudu. Dále krajský soud ve svých závěrech uvedl, že žalobní tvrzení jsou kusá a dílem protichůdná. Fakticky zmatečná a snažil se popsat, jakým způsobem má žalobce skutková tvrzení doplnit, neboť u jednání odvolacího soudu přítomná zástupkyně žalobce toho na místě schopná nebyla.

5. I přes poučení provedené ze strany krajského soudu, a nakonec ani po poučení poskytnutém žalobci nalézacím soudem (ve smyslu ustanovení § 43, § 118a zákona č. 99/1963 Sb., dále jen „o. s. ř.“), nebyl žalobce v řízení přespříliš procesně aktivní, když jen odkazoval na skutečnosti, že nedisponuje potvrzením o sjednání internetového bankovnictví ve vztahu k žalovanému, že takovou smlouvu k dispozici nemá, aby posléze uvedl, že je zjevné, že na základě obsahu rámcové smlouvy (jejího bodu 3.) bylo možné postavit na jisto, že smluvní vztah ze smlouvy o kontokorentu na částku 5 000 Kč a poté na částku 15 000 Kč bylo možné platně sjednat i za využití telefonu žalovaného, jeho telefonního čísla a potvrzovací SMS.

6. Soud ve věci provedl dokazování, ze kterého zjistil následující skutkový stav věci.:

7. Z produktových obchodních podmínek [právnická osoba]. pro kontokorenty (č. l. 91 spisu) mimo jiné vyplývá, že rozhodné právo pro uplatnění práv a povinností vyplývajících ze smlouvy je právo České republiky a zdejší soudy jsou rovněž příslušnými podle čl. 6.3. uvedených smluvních podmínek.

8. Ze všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba]. (č. l. 95 - 96 spisu) bylo zjištěno, že smlouva může být uzavřená písemně, anebo s využitím prostředků komunikace na dálku (čl. 2.1.2.). Je-li smlouva uzavírána jinak než písemně, je smlouva uzavřená okamžikem, kdy [Anonymizováno] klientovi oznámí, že žádost schválila (čl. 2.1.4.). V čl. 2.2. je zakotven způsob zániku smluvního vztahu, ať již odstoupením či výpovědí apod. Zároveň z čl. 5.8. vyplývá, že smlouvu lze uzavřít i na dálku a jakým způsobem je prováděná autorizace. Z čl. 8. a následující se podává, že [Anonymizováno] doručuje písemnosti klientovi na adresu uvedenou v rámcové smlouvě, když korespondenční adresa musí být na území České republiky. Z čl. 14.3. vyplývá, že strany mohly využívat v rámci komunikace služeb přímého bankovnictví, když autentizace se liší v závislosti na využívání internetového bankovnictví či mobilního internetového bankovnictví. Při řešení vzájemných vztahů je v čl. 18.8. pamatováno na příslušnost soudů České republiky.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z její přílohy je zjevné, že i pohledávka za žalovaným byla postoupená do majetku současného žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávek bylo soudem zjištěno, že jak na adresu: [Anonymizováno] ([Anonymizováno]) [Anonymizováno], [adresa], tak i na adresu v [Anonymizováno] byly žalovanému zasílány oznámení o změně věřitele.

10. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta a identity klienta vyplývá, že žalobce ve vztahu k původnímu kontokorentu znějícímu na částku 5 000 Kč provedl hodnocení možností a platebních schopností úvěruschopnosti žalovaného, když počítal s jeho příjmem ve výši 15 000 Kč. Co se týká úvěruschopnosti ve vztahu k navýšení kontokorentu na částku 15 000 Kč (na č. l. 109 spisu) tak i z něj vyplývá, že porovnává příjmy a výdaje žalovaného.

11. Z do spisu založených výpisů z účtu žalovaného, založených na č. l. 5 - 58 spisu, je patrné, jak se postupně žalovaný dostával do hlubšího kontokorentu, když z č. l. 8 spisu vyplývá, jaké poplatky si strany mezi sebou sjednaly, včetně poplatku za upomínku ve výši 499 Kč. Výpisy se týkají období od roku 2012 do listopadu 2019.

12. Z č. l. 10 spisu soud zjistil, že čerpání kontokorentu dosáhlo částky - 16 619,36 Kč. Z jednotlivých bankovních výpisů je zjistitelné, že žalovaný dosahoval v rámci zaměstnaneckého poměru pravidelného příjmu kolem 15 000 Kč měsíčně.

13. Z výzev k úhradě dluhu, do spisu v četném množství doložených, bylo soudem zjištěno, že v období let 2018 a 2019 byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky. A říjnu 2019 bylo žalovanému sděleno, že dluh bude převedený na technický účet a bude po něm vymáhán.

14. Z listin založených na č. l. 143 - 149 spisu bylo soudem zjištěno, že žalovaný v minulosti (v roce 2011) navštívil [právnická osoba]., kde na základě osobního rozhovoru bance sdělil své základní osobní údaje. Předložil občanský průkaz a svoji totožnost prokázal. Dále vše verifikoval popisy na žádostech o zřízení účtů. Konkrétně dne 3. 12. 2011 žádal o zřízení bankovního účtu a o vydání debetní karty, když na základě žádosti došlo k uzavření rámcové smlouvy o poskytování bankovních a platebních služeb [právnická osoba]. (č. l. 147 spisu) s tím, že žalovaný akceptoval všeobecné smluvní podmínky a další podmínky týkající se vztahu klient – [Anonymizováno].

15. Z návrhu na uzavření smlouvy o kontokorentu na částku 5 000 Kč zaslaném elektronicky (č. l. 145 spisu a příloha č. l. 216 spisu) je zjevné, že byl bankou dne 7. 2. 2018 akceptován, a že se tak smluvní vztah stal pro strany závazným (č. l. 146 spisu a příloha č. l. 216 spisu). Zároveň z návrhu dodatku ke Smlouvě o kontokorentu ze dne 11. 2. 2018 (příloha č. l. 216 spisu) se podává, že uvedená částka byla žalovanému dána k dispozici, což je patrné i z akceptace dodatku ke Smlouvě o kontokorentu ze dne 11. 2. 2018 (příloha č. l. 216 spisu). To, že byl žalovaný jako spotřebitel poučený, je zjevné z příslušného formuláře, jakož i to, že byl žalovaný vyzýván k úhradě přečerpaného kontokorentu (k doplatku jeho výše). Dále byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky před ukončením smluvního vztahu. Výzvy byly žalovanému zasílány, jak na adresu: [jméno FO] [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], tak i na adresu: [Anonymizováno] ([Anonymizováno]) [Anonymizováno], [adresa].

16. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoníku“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Soud k věci samé uvádí, že po zrušení rozsudku soudu prvního stupně bylo ve věci nařízené jednání na den 11. 10. 2023. K němu se však předvolaný zástupce žalobce nedostavil. Soud tak jednal v jeho nepřítomnosti. Soud i přes absenci žalobce/jeho zástupce přistoupil k poučení o nutnosti doplnění skutkových tvrzení. Za tím účelem soud vyhotovil i usnesení (č. j. 41 C 4/2021-253), které žalobci zaslal. Na jeho základě žalobce uvedl, že smluvní vztah, ze kterého žaluje v této věci, je smlouva o kontokorentu sjednaném na částku 15 000 Kč. Ten žalovaný čerpal a neuhradil. Dále žalobce upřesnil, že čerpání kontokorentu bylo žalovanému povolené ve vztahu k jeho bankovnímu účtu č.: [č. účtu]. Ve vztahu k v řízení původně zmiňované smlouvě o půjčce žalobce uvedl, že ta se této věci/této podané žaloby netýká, když šlo o jiný závazkový vztah. Pro všechny žalobcem postupně učiněná doplnění skutkových tvrzení soud dovodil, že o nároku může být jednáno, a že lze ve věci opětovně meritorně rozhodnout.

20. Soud při respektu k významu ustanovení § 95 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) připustil změnu žaloby (relevantních skutkových tvrzení žalobce), neboť žalobce svá skutková tvrzení upřesnil tak, že je žalováno ze smlouvy o kontokorentu. Nalézací soud proto mohl na základě hodnocení věci dospět k závěru, že skutková tvrzení postupně žalobcem uvedená a upřesňovaná, činí žalobu projednatelnou, a že po zhodnocení všech důkazů samostatně i ve vzájemné souvislosti (§ 132 o. s. ř.), je možné žalobci nárok přisoudit.

21. Též bylo v řízení na základě obsahu smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy, uzavřené ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku, soudem dovozené a soud má i za prokázané, že se pohledávka za žalovaným do majetku současného žalobce dostala, a že žalobce je osobou aktivně věcně legitimovanou k uplatnění nároku u soudu.

22. Co se týká výsledků provedeného dokazování, tak byť pohledem krajského soudu měla být k dispozici řádná písemná forma smluvních jednání, neboť obecně jde v řízení o smlouvy spotřebitelské, které by měly respektovat jak zákon č. 145/2010 Sb., tak i zákon č. 257/2016 Sb., které písemnou formu smluvních jednání předvídají, tak při zohlednění doplněných skutkových tvrzení žalobce, nelze na věc nahlížet tak, že by žalobce [právnická osoba] svá skutková tvrzení neprokázal. Případně, že by smluvní vztah/vztahy neměl/y platně vzniknout. V řízení bylo prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřená tzv. Rámcová smlouva o poskytování bankovních a platebních služeb [právnická osoba]. (podle ustanovení § 708 a násl. zákona č. 531/1991 Sb.), jejíchž součástí byly i všeobecné podmínky a další podmínky vztahující se k bankovnímu účtu vedenému pro žalovaného pod č. [č. účtu], ale i k dalším bankovním službám, včetně možnosti využití/zřízení kontokorentu a služeb přímého/internetového bankovnictví. K tomu žalobce doložil dostatečné množství listinných důkazů včetně samotné rámcové smlouvy, žádostí o zřízení různých typů účtů, z nichž je jasné, že na sebe časově a bezprostředně navazují (čl. 147 - 147 spisu). I pro existenci výpisů z účtu č. [č. účtu] za období od 2012 do 2019 mohl soud dovodit, že původní věřitel/[právnická osoba]. měl s žalovaným uzavřenou řádnou a platnou rámcovou smlouvu o vedení bankovních a platebních služeb, včetně přímého/internetového bankovnictví. Na jejím základě byla [Anonymizováno] s žalovaným v dlouhodobém smluvním vztahu. Jednoznačně prokázané bylo, že se žalovaný pro založení uvedeného smluvního vztahu do banky dne 3. 12. 2011 dostavil a řádně svoji totožnost prokázal k tomu určenými osobními doklady. Na základě jeho žádostí (fakticky smluvních návrhů) mu byl bankovní účet otevřený. [Anonymizováno] jednoznačně věděla, s kým jedná a žalovaný bezesporu také věděl, kam se dostavil, proč se tam dostavil a za jakým účelem. Jako „průměrně uvažující osoba“ (§ 4 občanského zákoníku) věděl o tom, co je obsahem smluvní kontraktace a poměrně přehledné rámcové smlouvy.

23. Četnými chronologickými výpisy z účtu žalovaného bylo v řízení dostatečně prokázané, že žalovaný byl zaměstnaný, a že se jeho měsíční příjem pohyboval v rozmezí od 11 000 Kč do 15 000 Kč. Prokázané bylo i to, že jednotlivé žádosti o zřízení běžného účtu v CZK, běžného účtu v EU a spořícího účtu v CZK (čl. 147 verte a násl. spisu) žalovaný osobně podepsal, když opak v řízení tvrzený ani prokázaný nebyl. Soud nepochybuje ani o tom, že by smlouva o kontokorentním úvěru (do rámce 5 000 Kč) platně nevznikla, byť byl návrh smlouvy o zřízení kontokorentu ve prospěch žalovaného učiněný žalovaným elektronicky/přímým bankovnictvím, což je zjevné z návrhu na uzavření Smlouvy o kontokorentu (příloha na č. l. 216 spisu), když nadto i akceptace tohoto návrhu bankou byla soudu k dispozici. Posléze, opět k žádosti žalovaného, respektive k návrhu dodatku ke Smlouvě o kontokorentu na částku 15 000 Kč, podané žalovaným za využití přímého bankovnictví, řádně zažádal o navýšení kontokorentu. [Anonymizováno] návrh akceptací ze dne 11. 2. 2018 schválila/přijala. Bezesporu i k navýšení úvěrového rámce na částku 15 000 Kč tak došlo platně. Proto se také i tento bankovní produkt objevil ve výpisech z účtu žalovaného. Žalovaný účet aktivně užíval, což je zjevné z jednotlivých bankovních výpisů. Po schválení kontokorentního rámce ve výši 15 000 Kč pak žalobce užíval i ten.

24. Soud k žalobcem tvrzeným skutečnostem a žalobcem předloženým důkazům na tomto místě dále uvádí, že jim neměl jediný důvod nevěřit, neboť se do vzájemných rozporů nedostaly a ve svém souhrnu nebyly nelogické či iracionální. Soud vychází z toto, že žalovaný finanční prostředky čerpal, a že výpisy z účtu nejsou podvrhy. V tomto ohledu lze odkázat i na ustanovení § 562 odst. 2 občanského zákoníku, které předpokládá, že záznamy údajů o právních jednání v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně, jsou-li chráněny proti změnám. Smluvní vztah z kontokorentního úvěru do úvěrového rámce 15 000 Kč byl soudem hodnocený jako platně sjednaný, vyhovující jak ustanovení § 2395 občanského zákoníku, tak i obsahu zákona o spotřebitelském úvěru (zákon č. 257/2016 Sb.). V řízení tak bylo možné soudem důvodně konstatovat, že žalovaný smlouvu o vedení běžného účtu zřízeného na základě rámcové smlouvy o poskytování bankovních a platebních služeb [právnická osoba]. využíval, když prostřednictvím účtu činil běžné transakce a nákupy a na účet mu také chodila mzda. Po dílčím prověření úvěruschopnosti žalovaného, s přihlédnutím k dlouhodobému smluvnímu vztahu i k tomu, jak nízká částka kontokorentního úvěru byla žádána a s vědomím toho, že kontokorentní úvěr obecně slouží k překonání dílčích finančních problémů v hospodaření fyzické osoby, mu byl v souladu s právem do limitu 15 000 Kč poskytnut. To, že bylo využito přímé bankovnictví pro účely jednání s bankou a za účelem potvrzení právních jednání, je v době 21. století záležitostí zcela běžnou a standardní, jakož i využívání tzv. konfirmačních SMS z mobilnímu telefonu žalovaného při kontraktaci založené prostřednictvím rámcové smlouvy. Lze dodat, že i podle ustanovení § 561 odst. 1 občanského zákoníku se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Ten může být nahrazený i elektronickými prostředky či elektronicky podepsán. To se v dané věci stalo. Takový postup měl svůj základ v jasné, určité a srozumitelné rámcové smlouvě, předjímající kontraktaci prostřednictvím prostředků elektronické komunikace, ve které bylo kontaktní telefonní číslo žalovaného uvedené. Právě to bylo následně využito při kontraktaci mezi bankou a žalovaným při sjednání kontokorentního úvěru. Tudíž na výsledku sporu a platnosti jednání banky a jejího klienta/žalovaného nemůže nic změnit ani to, že současný žalobce k dispozici nemá např. písemnou smlouvu o vedení internet bankingu. Dále na závěrech nalézacího soudu nemůže nic změnit ani to, kdyby bylo dovozené, že rámcová smlouva mezi bankou a žalovaným platně nevznikla, byť podle ní bylo formálně postupováno mnoho let, neboť samotné sjednání kontokorentních úvěrů na částku 5 000 Kč a poté na částku 15 000 Kč, pro obsah a význam všech v řízení provedených důkazů, bylo samo o sobě platným právním jednáním.

25. Protože v této věci nebylo žalovanou stranou prokázané, že by žalovaný něco na dluh uhradil, anebo že by se své povinnosti zbavil jiným způsobem, neměl soud důvod jistinu dluhu ve výši 16 619,36 Kč, včetně nákladu ve výši 50 Kč a kvantifikovaných poplatků ve výši 2 920,78 Kč, resp. poplatku ve výši 499 Kč (za upomínky podle založeného sazebníku) a smluvní pokuty ve výši 2 421,78 Kč, žalobci nepřisoudit. Co se týká výše poplatků, tak ty nebyly požadovány v neadekvátní výši, když odpovídaly obsahu ceníku, se kterým se měl žalovaný seznámit, a které nebyly nepřehledné. To platí i o smluvní pokutě (§ 2048 občanského zákoníku), kterou žalobce nárokoval (ve výši 0,1% denně ze splatné jistiny), a to za žalobcem uvedené období od 10. 10. 2019 do 30. 4. 2019. Byť je uvedené období datumově zmatečné, je jasné, že výše smluvní pokuty byla přiměřená (sjednaná v čl. 6.3. návrhu na uzavření Smlouvy o kontokorentu), neboť byla požadovaná jen za omezené časové období. Přestože ve své absolutní částce neodpovídá datumovému vymezení období, tak pro zjevnou možnost jejího dopočtu za období od 10. 10. 2019 až do vyčerpání její výše (činící částku 2 421,78 Kč), mohla být žalobci přiznaná. Celému soudem žalobci přiznanému nároku odpovídá výrok I. tohoto rozsudku.

26. Soud pro úplnost uvádí, že i za situace, kdyby bylo dovozené, že smluvní vztah/vztahy s ohledem na některé snad chybějící listiny (prokazující uzavření všech smluvních vztahů - rámcové smlouvy, anebo smlouvy o kontokorentnímu úvěru), neměly být platné, anebo bylo dovozené nedůsledné prověření úvěruschopnosti žalovaného, byť šlo o velmi nízký úvěrový rámec a původní věřitel žalovaného dobře znal, co do jeho platební historie, resp. jeho obratů na účtu, náležela by aktivně věcně legitimovanému žalobci plná výše poskytnutého kontokorentu ve výši 15 000 Kč. Ten by byl právně kvalifikován jako bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku za využití ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Šlo by tak o částku 15 000 Kč, a to bez smluvní pokuty a případných poplatků, ale s úrokem z prodlení za období, kdy se žalovaný do prodlení dostal. Tedy po řádné výzvě zaslané mu ze strany jeho věřitele, byť i za využití domněnky dojítí podle ustanovení § 573 občanského zákoníku.

27. Výrok o nákladech řízení soud opírá o ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., neboť žalobce byl ve věci procesně úspěšný. Náklady řízení představují: uhrazený soudní poplatek ve výši 800 Kč (přiznaný podle sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb.) a náhrada za právní zastoupení za 3 úkony právní služby po 300 Kč /podle ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále jen „AT“/, a to za předžalobní upomínku, převzetí věci a sepis žaloby. Za doplnění skutkových tvrzení na výzvu soudu nebyla odměna žalobci přiznaná, neboť skutková tvrzení měla být perfektní již v době podání žalobního návrhu. Ve smyslu ustanovení § 14b odst. 3 AT, resp. § 7 AT náleží žalobci odměna za vyjádření se k věci v reakci na stanovisko opatrovníka ve výši 1 900 Kč. Dále ve věci úspěšnému žalobci náleží 3 paušály po 100 Kč a jeden ve výši 300 Kč (§ 11, § 13 a § 14 odst. 1 AT) za uvedené úkony právní služby.

28. Za odvolací řízení žalobci náleží odměna za vyjádření se k podanému odvolání a za účast u jednání odvolacího soudu, tedy 2x 1 900 Kč a dva paušály po 300 Kč. Nárok na odměnu za případné úkony právní služby poté, co věc byla soudu prvního stupně vrácena odvolacím soudem zpět, již pro jejich obsah a lakoničnost, žalobci fakticky nenáleží. Žalobci bylo také přiznáno účtované DPH z poskytnutých právních služeb ve výši 21 % (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tedy v částce 1 638 Kč. Celkem žalobci po právu náleží na účelně vzniklých nákladech řízení částka 10 238 Kč. Tomu odpovídá výrok II. rozsudku.