Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 13.800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 13.800 Kč od 24.7.2023 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou ze dne 30.11.2023 se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit částku ve výši 13.800 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce č. [hodnota], na jejímž základě měla být žalované poskytnuta zápůjčka 10.000 Kč splatná dne 23.6.2023 spolu s poplatkem ve výši 3.800 Kč. Původně měla být smlouva uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovanou, následně došlo k postoupení pohledávky na žalobce. Žalovaná dosud neuhradila ničeho.
2. Žalovaná se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřila.
3. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci:
4. Z předložené smlouvy o zápůjčce č. [hodnota] vztahující se k zápůjčce částky 10.000 Kč ve prospěch žalované, při sjednání poplatku za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 3.800 Kč, nevyplývá, že by tato smlouva byla podepsána žalovanou. Listina obsahující uvedenou smlouvu obsahuje pouze vtištěný podpis za věřitele [právnická osoba], avšak u kolonky podpisu dlužníka podpis chybí a je pouze uvedeno, že byla digitálně podepsána (spolu s kódem 941-243); oba podpisy jsou časově vymezeny k datu 23.6.2023 ve 14:32 hodin, nikterak však není zřejmý související proces vedoucí k podpisu smlouvy, resp. k vyznačení jakéhokoli jedinečného identifikátoru spojeného s potvrzením smlouvy ze strany žalované.
5. Mezi žalobcem a společností [právnická osoba] byla dne 1.1.2023 uzavřena rámcová smlouva o úplatném postoupení pohledávek. Předložená realizační smlouvou o postoupení pohledávek č. [hodnota] ze dne 30.5.2023, která měla dokládat postoupení předmětné pohledávky za žalovanou, však ve jmenném seznamu postoupených pohledávek osobu žalované nezahrnuje; ostatně již samotné datum uzavření této dílčí smlouvy vylučuje, aby jí byla postoupena pohledávka, která měla vzniknout teprve následujícího měsíce k datu 23.6.2023.
6. Věc byla posouzena podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z."), neboť se jedná o právní poměr vzniklý za jeho účinnosti.
7. S ohledem na uvedená zjištěná soud dále blíže písemně nerozebíral další zjištění učiněná ze zbylých založených písemných důkazů, když tyto v dané skutkové a důkazní situaci nemohly mít vliv na rozhodnutí soudu o meritu věci.
8. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
9. Zástupce žalobce se k jednání soudu osobně nedostavil a z jednání se omluvil. Uvedená skutečnost tak vedla k situaci, kdy soud nemohl žalobci poskytnout poučení vyplývající z § 118a odst. 1 a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve smyslu nutnosti doplnění skutkových tvrzení ve věci a doplnění adekvátních důkazů, přičemž toto poučení lze udělit účastníkovi pouze u jednání. Za situace, kdy se žalobce, resp. jeho zástupce jednání neúčastnil, nemohlo tak dojít k řádnému poučení žalobce dle uvedeného ustanovení a soud tak u jednání tedy dospěl k závěru, že žalobce neunáší břemeno tvrzení, resp. břemeno důkazní ohledně toto, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena uvedená smlouva o zápůjčce a že pohledávka z uvedené smlouvy o zápůjčce byla následně postoupena na žalobce. Nutno podotknout, že před samotným jednáním již byl žalobce k doplnění žaloby marně písemně vyzýván i usnesením soudu č.j. 42 C 183/2024-12 ze dne 26.11.2024.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení, jelikož plně úspěšné žalované v řízení náklady prokazatelně nevznikly.