Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 12.910 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12.610 Kč od 13.11.2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2.615 Kč k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 29.3.2025 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 12.910 Kč s příslušenstvím, představující dlužný příspěvek z titulu provozování vozidla r. z. 2BV6919, bez sjednaného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, a to za období od 21.12.2023 do 1.7.2024. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil.
2. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout i jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.
3. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaná je ve veřejném rejstříku registru silničních vozidel evidována jako provozovatel vozidla o objemu válců motoru od 1.850 cm³ do 2.500 cm³, r. z. [Anonymizováno], VIN: [VIN kód], č. technického průkazu [IBAN]. Jak plyne z evidencí smluvních pojišťoven, pro toto vozidlo nebylo v období od 21.12.2023 do 1.7.2024 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, vozidlo tak nebylo po dobu 194 dní pojištěno, ačkoli je stále vedeno jako provozované; za uvedených 194 dnů vyplývá výše příspěvku 12.610 Kč (194 dnů x denní sazba 65 Kč). Prvotní mimosoudní náklady uplatnění příspěvku jsou podzákonným předpisem stanoveny na částku 300 Kč. Dopisem ze dne 29.8.2024 byla žalovaná ze strany žalobce vyzvána k úhradě příspěvku do garančního fondu žalobce z důvodu provozování vozidla bez sjednaného povinného ručení v uvedené době. Dopisy ze dne 20.11.2024 a 13.12.2024 byla žalovaná upomínána k úhradě dlužné částky, dále pak dne 20.2.2025 byla žalované ze strany žalobce zaslána předžalobní výzva. Žalovaná do dnešního dne neuhradila ničeho.
4. Věc byla posouzena podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), neboť se jedná o právní poměr vzniklý po tomto datu.
5. Soud v projednávané věci rovněž aplikoval zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“).
6. Právním posouzením soud dospěl závěru, že žalované na základě § 4 odst. 1, 3, 6 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vznikla povinnost uhradit do garančního fondu žalobce příspěvek za užívání a provozování vozidla bez sjednaného zákonného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, jehož výše dle vyhlášky ministerstva financí č. 205/1999 Sb. odpovídá částce celkem 12.610 Kč, a to dále spolu s mimosoudními náklady ve výši 300 Kč dle této vyhlášky. Bylo prokázáno, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, a je tak povinna zaplatit žalobci též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po datu splatnosti příspěvku k 19.3.2025. S ohledem na uvedené skutečnosti soud shledal žalobu důvodnou a žalobnímu návrhu zcela vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.
7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 tak, že procesně plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2.615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12.910 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 315 Kč. Soud aplikoval shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, neboť žaloba je podána na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje částku 50.000 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. l o. s. ř.