Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 17.818 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá ohledně částky 7.382 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 25.200 Kč od 9.6.2023 do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč a částkou 4.218 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 10.5.2024 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovanou k zaplacení částky ve výši 29.418 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou ve výši 4.218 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 13.3.2023. Žalovaná se k věci přes výzvu soudu nevyjádřila.
2. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, žalobce dal souhlas už v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.
3. Na základě provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:
4. Žalobce a žalovaná uzavřeli dne 13.3.2023 tzv. smlouvu o zápůjčce, na základě níž žalobce poskytl žalované bezhotovostním převodem ze dne 13.3.2023 na účet č. [č. účtu] částku 20.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit ve lhůtě původně do 8.6.2023. Žalovaná o poskytnutí zápůjčky zažádala prostřednictvím internetového portálu [Anonymizováno], po odsouhlasení souvisejících smluvních podkladů a zadání přiděleného PIN kódu. Ve smlouvě se žalovaná současně zavázala k úhradě poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5.200 Kč, dále byla ve smlouvě sjednána povinnost uhradit při prodlení se splácením zápůjčky a poplatku také náklady na písemné upomínky ve výši po 500 Kč/upomínku. RPSN pro případ řádného splacení zápůjčky do 16.5.2023 byla sjednána ve výši 3635 %. Součástí smlouvy byly učiněny rovněž všeobecné obchodní podmínky žalobce účinné k 21.11.2018. Pro možné prodloužení splatnosti zápůjčky byly stanoveny poplatky za prodloužení (prodloužení splatnosti o 7 dnů s poplatkem ve výši 15 % z výše dlužné jistiny zápůjčky, při prodloužení splatnosti o 15 dnů poplatek ve výši 25 % z dlužné jistiny, při prodloužení splatnosti o 30 dnů poplatek ve výši 32,5 % z dlužné jistiny. Žalovaná nesplnila sjednanou povinnosti uhradit řádně a včas načerpanou půjčku, v důsledku čehož byla následně vyzvána upomínkami ze dne 15.6.2023, 22.6.2023, 29.6.2023, 8.7.2023 a 23.7.2023 k dodatečnému plnění. Dopisem ze dne 29.2.2024 byla žalované zaslána předžalobní upomínka ve věci. Jak plyne z podkladů žalobce, na předmětném závazku žalovaná dosud uhradila částku 2.182 Kč.
5. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.”). Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 580 odst. 1 o. z. je právní jednání neplatné, jestliže odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
7. Dle ustanovení § 586 o. z. platí, že je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.
8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále rovněž „ZSÚ“) platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ, ve znění k datu uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Dle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. A dle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení jistiny ze smlouvy při zohlednění dosavadního plnění žalované.
13. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy. Právním posouzením soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem byla ve smyslu § 2390 o. z. uzavřena smlouva (pojmenovaná jako smlouva o zápůjčce), na základě níž byla žalované poskytnuta částka 20.000 Kč převodem na její účet. Uvedená smlouva má charakter spotřebitelské smlouvy s ohledem na postavení žalované coby spotřebitele ve vztahu k žalobci. Současně má předmětná smlouva charaktery úvěrové smlouvy (kumulace poplatku za zápůjčku odpovídajících svou funkcí úrokům z úvěru a smluvních pokut a dalších poplatků atd.). Vzhledem ke skutečnosti, že ze strany žalobce nebylo jakkoli prokázáno řádné ověření úvěruschopnosti žalované před sjednáním dané smlouvy, je nutno tuto smlouvu považovat za absolutně neplatnou dle § 588 o. z. ve spojení s ust. § § 1813 o. z. a § 86 a § 87 ZSU. Soud je ex officio povinen takovou neplatnost smlouvy posoudit i bez námitky žalované s ohledem na fakt, že porušení povinnosti odborné péče žalobce zjevně narušuje veřejný pořádek a v souladu s ustanovením § 5 o. z. tak musí jít k jeho tíži.
14. Vzhledem k uvedenému, kdy nebyl v řízení prokázán řádný přezkum úvěruschopnosti žalované před uzavřením předmětné smlouvy, je nutno plnění poskytnuté ze strany žalobce vůči žalované považovat za bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z., přičemž žalovaná je tak povinna vydat žalobci vše, oč se na jeho úkor obohatila. Žalobce poskytl žalované plnění bez právního důvodu ve výši 20.000 Kč a žalovaná je tak povinna mu toto plnění vrátit ve výši 17.818 Kč, jak bylo rozhodnuto ve výroku I. rozsudku, když dosavadně již uhradila částku 2.182 Kč.
15. Vzhledem k tomu, že absolutně neplatná byla z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované a zřejmého rozporu s veřejným pořádkem a dobrými mravy celá předmětná smlouva, nepřiznal soud žalobci požadovaný poplatek ani smluvní pokutu a zákonné úroky z prodlení za období předcházející rozhodnutí soudu, v tomto rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
16. V části žaloby týkající se poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 5.200 Kč a nákladů písemného vymáhání dluhu ve výši 2.500 Kč (5 x 500 Kč za jednotlivé upomínky) soud i bez posuzování okolností provedení řádného přezkumu úvěruschopnosti žalované dospěl k závěru, že smluvní ujednání, na základě nichž tyto dílčí nároky měly vzniknout, jsou nepřiměřená vzhledem k § 1813 o. z., v důsledku čehož je nutno je považovat za neplatná dle § 588 o. z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy, zákonem a veřejným pořádkem. Předmětná ujednání ohledně poplatku za poskytnutí zápůjčky představujícího částku 5.200 Kč i možných poplatků za upomínání ve výši 500 Kč/upomínku jsou ve vztahu k jistině 20.000 Kč (při závazku trvajícím jeden měsíc) tedy v rozporu s ochranou spotřebitele a s požadavkem přiměřenosti, proto k nim soud pro jejich neplatnost nepřihlédl a požadované částky žalobci tak nepřiznal. Soud odkazuje i na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012. Částka poplatku za zápůjčku a nákladů upomínání jsou zde svou povahou odměnou poskytovatele zápůjčky/úvěru, a musí být tak přiměřené vůči výši poskytované částky a délce doby, po niž jsou zápůjčka/úvěr spláceny (viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22.3.2012, sp. zn. ASPI: 101 VSPH 14/2012).
17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1, 2 o. s. ř., kdy míra úspěchu žalobce v řízení (celkově částka 17.818 Kč) byla menší než míra neúspěchu žalobce v řízení (celkem částka 20.914,35 Kč, počítáno včetně příslušenství kapitalizovaného k datu vydání rozsudku). Lze tedy konstatovat, že žalobce byl v řízení neúspěšný ve větší míře než úspěšný a rozdíl absolutních hodnot procentuálního vyjádření úspěchu a neúspěchu představuje míru, jíž by se měl žalobce podílet na nákladech řízení žalované. Jelikož u žalované žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, jak je ve výroku III. uvedeno.