Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 20.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 20.000 Kč od 13.12.2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 20.000 Kč od 1.7.2025 do 12.12.2025.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2.334,15 Kč k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 13. 8. 2025 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 20.000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, které právní předchůdce žalobce, společnost [Anonymizováno] [právnická osoba]., poskytl žalované. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou měla být uzavřena smlouva o úvěru, na základě které měl být žalované poskytnut úvěr celkem ve výši 20.000 Kč. Následně právní předchůdce postoupil pohledávku na žalobce, který však nemá předmětnou smlouvu k dispozici, a proto nárok žaluje z titulu bezdůvodného obohacení žalované.
2. Žalovaná se k žalobě i přes výzvu soudu nevyjádřila.
3. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť lze ve věci rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem souhlasili (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“). Žalobce svůj souhlas vyjádřil v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaná na výzvu soudu nereagovala.
4. Na základě listinných důkazů soud zjistil následující skutková stav:
5. Právní předchůdce žalobce, společnost [Anonymizováno] [právnická osoba]., IČO: [IČO] (dříve [právnická osoba]), zaslal žalované bezhotovostně dne 26. 3. 2024 částku 10.000 Kč a dne 30. 3. 2024 částku 10.000 Kč; dle potvrzení o provedené platbě byly obě částky odeslány na účet žalované č. [č. účtu]. Mezi předchůdcem žalobce a žalovanou měla být uzavřena smlouva o úvěru, nicméně žalobce uvedl, že nemá předmětnou smlouvu k dispozici. Právní předchůdce žalobce následně postoupil pohledávku za žalovanou na vrácení částky 20.000 Kč na společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba]. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 5. 2025. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 5. 2025. Dle podacího lístku zaslal žalobce dne 20. 6. 2025 žalované oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvu k zaplacení dlužných částek.
6. Soud v projednávané věci aplikoval zejména zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jelikož k poskytnutí předmětných částek došlo po 1. 1. 2014, tedy za účinnosti uvedeného zákona. Na základě právního posouzení věci soud dospěl k závěru, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce probíhaly aktivity směřující k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Žalobce soudu sice nepředložil řádně podepsanou a uzavřenou smlouvu, nicméně doložil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované dne 26. 3. 2024 částku ve výši 10.000 Kč a dne 30. 3. 2024 částku ve výši 10.000 Kč, které žalovaná doposud nevrátila. Soud proto plnění posoudil jako bezdůvodné obohacení, když žalovaná obdržela částky bez právního důvodu (§ 2991 o. z.). Právní předchůdce následně postoupil pohledávku na žalobce (§ 1879 o. z.). Soud proto žalobě v rozsahu nároku na vrácení poskytnuté částky bez právního důvodu vyhověl a uložil žalované povinnost vrátit žalobci částku 20.000 Kč ve výroku I. tohoto rozsudku.
7. Žalobce si v žalobě dále nárokoval zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 20.000 Kč od 1. 7. 2025, tedy ode dne následujícím po dni, kdy měla uplynout lhůta k zaplacení dlužných částek určená v předžalobní výzvě, do zaplacení. Žalobce nicméně neprokázal doručení výzvy k plnění, resp. výzvy k zaplacení žalobního závazku, do dispoziční sféry žalované, když soudu předložil jen doklad o odeslání výzvy. Proto se stal žalobní závazek splatným až v návaznosti na doručení žaloby žalované, jelikož tuto lze po obsahové a materiální stránce považovat i za výzvu k plnění. Žaloba byla doručena žalované fikcí dne 12. 12. 2025, ve stejný den se tedy stal nárok žalobce splatným ve smyslu § 1958 o. z. Ode dne 13. 12. 2025 tak má žalobce dle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 11,50 % ročně. Soud proto vyhověl žalobě jako důvodné v části úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 20.000 Kč od 13. 12. 2025 do zaplacení. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce byl úspěšný v částce 20.296,16 Kč kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku, tj. v rozsahu 95,13 %, a neúspěšný v částce 1.039,73 Kč kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku, tj. v rozsahu 5,87 %. Žalobce tak má nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 89,26 % z celkové výše náhrady. Soud při určení výše náhrady nákladů řízení vycházel z § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), jelikož je mu z jeho úřední činnosti známo, že žalobce podává velké množství typově stejných žalob, přičemž skutková tvrzení mají ustálenou podobu a v rámci formulářovým způsobem podaných návrhů dochází pouze ke změně dílčích údajů.
9. Náklady žalobce v předmětné věci sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokáta za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby) po 400 Kč dle § 14b odst. 1 a. t., náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 a. t. a náhrady DPH ve výši 21 % z poskytnutých právních služeb. Celkem tak náklady řízení žalobce představují částku 2.615 Kč, z nichž 80,74 % činí 2.334,15 Kč. Soud stanovil žalované povinnost zaplatit tyto náklady k rukám zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o. s. ř.