Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 3.000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá ohledně částky 3.543,32 Kč sezákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6.543,32 Kč od 17.8.2017 do zaplacení,kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.595,27 Kč,kapitalizovaným úrokem ve výši 4.456,68 Kč ačástky 9.814,98 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 20.9.2024 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovanou k zaplacení částky ve výši 16.358,30 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou dne 22.1.2015 smlouvu o zápůjčce, na základě které předchůdce žalobce poskytl žalované částku ve výši 10.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit spolu s poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 6.000 Kč a úroky ve výši 2.000 Kč, celkem se tak zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 18.000 Kč formou týdenních splátek po 300 Kč. Žalovaná neplnila na úvěr řádně a včas, když právnímu předchůdci žalobce uhradila celkem částku ve výši 7.000 Kč, kterou žalobce započítal na dlužnou částku. Pohledávka za žalovanou byla následně prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek postoupena až na žalobce. Předmětem žaloby je zbývající dlužná částka po započtení zmíněných úhrad, a to spolu s příslušenstvím v podobě zákonného a smluvního úroku z prodlení, které žalobce částečně kapitalizoval.
2. Žalovaná se k věci přes výzvu soudu nevyjádřila.
3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.
4. Soud se nejprve zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy, která svým obsahem odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru. Ze smlouvy o tzv. zápůjčce č. [Anonymizováno], uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalovanou ze dne 22.1.2015 soud zjistil, že žalobce se zavázal žalované poskytnout částku ve výši 10.000 Kč a žalovaná se zavázala finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 6.0000 Kč, s úroky ve výši [právnická osoba] Kč odpovídajícími sazbě 32,242 % p. a. Celkem se žalovaná zavázala žalobci uhradit částku ve výši 18.000 Kč formou 60 týdenních splátek po 300 Kč, při RPSN vyčíslené ve výši 43,95 % (bez zohlednění poplatku za inkaso). Dle smluvního ujednání poskytl předchůdce žalobce žalované finanční prostředky v hotovosti při podpisu smlouvy. Majetkové, výdělkové a jiné související poměry žalované pro účely posouzení její úvěruschopnosti vyplývají z žádosti „o půjčku“ (t.č. žalovaná na rodičovské dovolené, 2 nezaopatřené děti narozené r. 2005 a 2012, počet osob v domácnosti uváděných 5, výdaje na bydlení v podobě podnájmu uváděny ve výši 4000 Kč, výdaje na domácnost ve výši 4000 Kč, příjem z dávek 9.500 Kč, přídavky 5.000 Kč, výživní 1.000 Kč). Z podkladů žalobce k dílčím úhradám dluhu žalovanou vyplynulo, že tato na předmětný dluh uhradila částku celkem 7.000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3.8.2017 společnost [právnická osoba] postoupila předmětnou pohledávku za žalovanou na společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno]., sídlem [Anonymizováno]. Následnou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16.8.2017 společnost [Anonymizováno] postoupila předmětnou pohledávku za žalovanou na společnost žalobce. Žalované byla ze strany právního zástupce žalobce dopisem ze dne 3.9.2024 zaslána předžalobní výzva k plnění. Dopisem ze dne 7.9.2017 byla žalovaná obeznámena o postoupení pohledávky na žalobce. Nad rámec výše uvedených plateb již žalovaná nehradila ničeho.
5. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).
6. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je právní jednání neplatné, jestliže odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Na základě ustanovení § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Soud při posouzení parametrů smluvních podmínek uzavřené smlouvy o úvěru dospěl k závěru, že smlouva je absolutně neplatná dle § 588 o. z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy, zákonem a veřejným pořádkem. Soud považuje smluvní ujednání, kterými se žalovaný zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s náklady v souhrnné částce 8.000 Kč, z toho poplatky ve výši 6.000 Kč a úroku z úvěru (smlouva nazvána zápůjčkou, ovšem se smluvními parametry úvěru!) ve výši 2.000 Kč, při uvedené RPSN ve výši 43,95 % (avšak bez zohlednění poplatku za inkaso 6.000 Kč, který by vedl k zásadnímu navýšení hodnoty RPSN, kdy u tohoto typu smluv bývá způsob platby inkasem dlužníkům předkládán jako doporučovaný vzhledem k jejich majetkovým poměrům) při řádném splácení za nepřiměřená ve smyslu ustanovení § 1813 o. z. a ve smyslu Směrnice Rady 93/13/EHS, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ustanovení § 1813 o. z. přitom poskytuje spotřebitelům ještě vyšší ochranu než Směrnice Rady 93/13/EHS, neboť dopadá na všechna nepřiměřená ujednání, nikoli pouze na nepřiměřená ujednání nesjednaná individuálně. Z porovnání částky odpovídající poplatkům a úrokům (8.000 Kč) s částkou, která byla žalované poskytnuta (10.000 Kč), je třeba dovodit, že takto navýšená úhrada je vzhledem k výši poskytnuté částky v rozporu s požadavkem přiměřenosti a ochrany slabší strany, když tato souhrnná částka „nákladů spojených s úvěrem“ představuje neadekvátní plnění, které ve smyslu § 1813 o. z. zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele, v daném případě žalovaného.
10. Soud proto uzavřel, že předmětná smlouva o úvěru je od počátku neplatná, a žalobci tak bylo ze strany původního věřitele postoupeno toliko právo ve smyslu § 2991 o. z. na vydání toho, oč se žalovaná bezdůvodně obohatila přijetím smluvního plnění. Žalovaná dosud na svůj dluh uhradila částku ve výši 7.000 Kč, proto žalobci náleží rozdíl poskytnutého plnění ve výši 10.000 Kč a dosud uhrazené částky ve výši 7.000, tj. částka 3.000 Kč.
11. Vzhledem k tomuto závěru soud žalobě ve výroku I. rozsudku částečně vyhověl co do částky 3.000 Kč a tuto uložil žalované uhradit ve lhůtě dle § 160 o.s.ř. Ve zbytku soud uplatněný nárok ve výroku II. zamítl pro jeho neoprávněnost.
12. Závěrem nutno poukázat rovněž na skutečnost, že prověření úvěruschopnosti žalované ze strany a původního věřitele vykazuje jednoznačně známky zanedbání jeho zákonné povinnosti prověřit úvěruschopnost žalované úplně a dostatečně vzhledem k jejím majetkovým a výdělkovým poměrům, což by vedlo k absolutní neplatnosti takové smlouvy o úvěru/zápůjčce. Již jen základní informace sdělené žalovanou v rámci žádosti o poskytnutí takzvané zápůjčky musely vést poskytovatele úvěru k jednoznačným pochybnostem o naplnění úvěruschopnosti žalované, pokud by se o takový řádný průzkum jejích majetkových a výdělkových poměrů a výdajové situace vůbec pokusil.
13. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo žalobě vyhověno ohledně částky 3.000 Kč, žaloba však byla zamítnuta v částce významně převyšující tuto částku, tedy neúspěch žalobce převýšil jeho úspěch v žalobě, proto soud nepřiznal náhradu nákladů řízení žádné ze stran, když na straně žalované žádné náklady spojené s řízením nevznikly.