Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 249.395,96 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá ohledně částky 148.604,89 Kčs úrokem 5,9 % ročně z částky 334.580,39 Kč od 9. 1. 2025 do zaplacení,se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 334.580,39 Kč od 9. 1. 2025 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1.599,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 9. 1. 2025 domáhala toho, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 398.000,85 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru, podle které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 618.529 Kč. Úvěr byl žalované poskytnut za účelem konsolidace jiných úvěrů a půjček, které žalovaná již dříve obdržela od žalobkyně a dalších finančních institucí. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni úvěr zpět spolu s příslušnými úroky prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek, tyto splátky však nehradila řádně a včas, na jistinu dosud uhradila částku 283.948,61 Kč, na smluvní úrok částku 76.284,20 Kč a na poplatky 8.900 Kč.
2. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Elektronický platební rozkaz byl žalované spolu s žalobou doručen do vlastních rukou dne 22. 1. 2025. Žalovaná proti tomuto rozkazu podala dne 23. 1. 2025 včasně odpor, ve kterém neuznala nárok ani z části. Žalovaná v odůvodnění odporu namítla, že žalobkyně nesprávně posoudila její úvěruschopnost, když nezohlednila její věk, majetkové a osobní poměry, přičemž tato vada zakládá dle žalované absolutní neplatnost smlouvy. Žalovaná dále namítla, že žalobkyně nesprávně vyčíslila celkový dluh a nedošlo k řádnému zesplatnění úvěru, načež navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl.
3. K výzvě soudu ve smyslu § 43 o. s. ř. žalobkyně doplnila skutková tvrzení obsažená v žalobním návrhu. Žalobkyně uvedla, že posoudila úvěruschopnost žalované na základě informací získaných od žalované, výpisů z účtu žalované a dále údajů z interních a externích databází. Žalobkyně dále rozepsala vyčíslení celkového dluhu a upřesnila tvrzení ohledně zesplatnění dluhu. Ke svým tvrzením doložila listinné důkazy.
4. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání. Soud vyzval oba účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasím s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň účastníky poučil, že v případě, kdy se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat jejich souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyni byla výzva doručena dne 18. 8. 2025, žalované byla doručena dne 25. 7. 2025. Žalobkyně ani žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřily, a proto má soud za to, že účastníci neměli proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání námitky. Zároveň má soud za to, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.
5. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění.
6. Dne 3. 6. 2021 uzavřely žalobkyně a žalovaná smlouvu o úvěru č. [hodnota] (prokázáno touto smlouvou). Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 618.529 Kč za účelem konsolidace úvěrů a půjček poskytnutých žalobkyní nebo jinými finančními institucemi. Dřívější existující úvěry a půjčky byly konsolidovány následovně: dne 3. 6. 2021 byla na účet č. [č. účtu] převedena částka 4.486 Kč, na účet č. [č. účtu] byla převedena částka 462.642,40 Kč a na účet č. [č. účtu] byla převedena částka 4.400,60 Kč; následně dne 8. 6. 2021 byla na účet č. [č. účtu], VS [var. symbol], převedena částka 42.000 Kč a na účet č. [č. účtu], VS [var. symbol], byla převedena částka 105.000 Kč (prokázáno smlouvou).
7. Žalovaná se ve smlouvě zavázala splácet poskytnutý úvěr zpět skrze pravidelné měsíční splátky ve výši 13.139 Kč. První splátka byla splatná dne 20. 7. 2021, poslední splátka ve výši 12.713 Kč měla být splatná dne 22. 12. 2025. Splátky zahrnovaly také úhradu sjednaného úroku a poplatků. Úroková sazba činila 5,90 % ročně a RPSN činila 6,54 % ročně. Žalovaná se zavázala uhradit poplatek za vyřízení úvěru ve výši 5.000 Kč, cenu za vedení splátkového účtu a cenu za případné doplňkové služby (prokázáno smlouvou a předsmluvními informacemi).
8. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že získala informace od žalované, které si ověřila skrze výpisy z účtu žalované a které doplnila o informace z úvěrových registrů BRKI, NRKI a CBCB (prokázáno klientskou kartou a výpisy z účtu žalované). Žalobkyně v rámci posouzení úvěruschopnosti operovala s doloženým příjmem žalované ve výši minimálně 37.258 Kč, s odhadovanými výdaji ve výši 10.825 Kč, načež žalované měla zbývat k úhradě životních nákladů částka odhadovaná 24.119 Kč. Při výši splátky 13.139 Kč žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná je schopna úvěr splácet.
9. Dne 18. 1. 2023 žalobkyně a žalovaná uzavřely dodatek k úvěrové smlouvě o odložení pravidelné měsíční splátky za leden 2023 ve výši 13.139 Kč s tím, že pravidelná měsíční splátka se zvýšila na 13.522 Kč a výše poslední splátky se taktéž zvýšila na 13.169,11 Kč. Den konečné splatnosti zůstal stejný (prokázáno dodatkem ke smlouvě).
10. Žalovaná nejprve hradila sjednané splátky řádně a včas. Následně se dostala do prodlení s úhradou splátek za období od října 2023 do prosince 2023 a za leden 2024 (prokázáno přehledem splátek a plateb). Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužných splátek (prokázáno výzvou ze dne 25. 9. 2023, 25. 10. 2023 a 17. 1. 2024); jelikož žalovaná i tak splátky nezaplatila, žalobkyně v souladu s čl. 8 smlouvy zesplatnila celý úvěr ke dni 18. 2. 2024. Žalovaná byla o zesplatnění informovaná dopisem ze dne 18. 2. 2024 (prokázáno oznámením o zesplatnění). Dne 19. 11. 2024 zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu k úhradě dlužných částek; výzva byla žalované doručena dne 27. 11. 2024 (prokázáno výzvou včetně dodejky).
11. Soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z."), neboť se jedná o právní poměr vzniklý za jeho účinnosti, a současně dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).
12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobkyně coby věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované coby dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být uzavřena s žalovanou jakožto se spotřebitelem (§ 419 o. z.). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39). Ve smyslu § 86 a § 87 z. s. ú. je pak zjevné, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná.
17. Doložené výpisy z účtu, ze kterých žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela, mapují pohyby na účtu žalované v období až pěti měsíců před tím, než si žalovaná zažádala o úvěr. Z výpisů vyplývá, že žalovaná měla pravidelný měsíční příjem ze starobního a vdovského důchodu ve výši 22.258 Kč. V období sledovaných měsíců měla žalovaná každý měsíc tyto výdaje – 3.831 Kč za nájemné, 5.491 Kč za SIPO, 818 Kč za platbu u T-Mobile, 1.000 Kč za zálohy na elektřinu, 2.800 Kč za zálohy na plyn, 79 Kč za pojištění zdraví, [právnická osoba] Kč za platbu provedenou trvalým příkazem a 500 Kč za penzijní spoření pro syna. Pravidelné výdaje žalované na domácnost a živobytí tak dle výpisu činily každý měsíc minimálně 20.407 Kč.
18. Z výpisů je dále zřejmé, že žalovaná měsíčně vložila na bankovní účet peněžní prostředky v hodnotě od 10.000 Kč do 16.000 Kč, následně však cca 5.000 Kč opětovně vybrala z účtu v hotovosti a částka ve výši 20.855 Kč sloužila k úhradě pravidelných splátek jiných úvěrů (částka 12.257 Kč na splátku pro žalobkyni, částka 612 Kč na pojištění splátek, částka 2.100 Kč na splátku u společnosti [Anonymizováno], částka [právnická osoba] Kč na splátku u společnosti [jméno FO] ! a částka 3.886 Kč na splátku u společnosti [právnická osoba].). Jelikož pravidelné příjmy a výdaje žalované na domácnost a živobytí dosahovaly téměř stejné výše, lze předpokládat, že žalovaná prováděla vklady hotovosti na svůj účet, aby měla na účtu dostatečné peněžní prostředky pro úhradu pravidelných splátek. Pokud tedy žalobkyně uvádí, že přihlédla k pravidelným vkladům na účet žalované a tyto považovala za pravidelné příjmy žalované, má soud za to, že stejným způsobem měla žalobkyně zohlednit i pravidelné výběry z účtu, považovat tyto za pravidelné výdaje a dále zohlednit účel, za kterým byly pravidelné vklady hotovosti na účet činěny. Tvrzený příjem žalované ve výši minimálně 37.258 Kč proto soud považuje za nepravdivý, jelikož neodráží skutečné pohybu na účtu žalované. Nadto ani není zřejmé, zda žalobkyně zjišťovala, z čeho plynou tyto opakované vklady v hotovosti a zda je lze dle jejich povahy považovat za příjem žalované či nikoliv.
19. K výdajové stránce žalované soud dále uvádí, že ačkoliv z předložených výpisů prokazatelně vyplývaly konkrétní částky, které tvořily pravidelné měsíční výdaje žalované, žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vyšla z ekonomické modelace minimálních nákladů žalované, dle kterého měly životní náklady žalované činit cca 10.825 Kč. I přes to, že věřitel může při posuzování úvěruschopnosti využívat veřejně dostupné informace jako jsou státem publikované údaje o životním či existenčním minimu, vždy by měl tyto informace porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (nikoliv pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, 33 Cdo 201/2018 a 33 Cdo 2981/2022). Z předložených výpisů z účtů vyplývá, že reálná majetková situace žalované neodpovídala výsledku modelace minimální nákladů o cca 10.000 Kč – zatímco z výpisů bylo zřejmé, že pravidelné příjmy (22.258 Kč) a výdaje žalované na domácnost a živobytí (20.407 Kč) dosahují téměř stejné výše a žalované tak nezbývají prostředky k úhradě jiných, zejména mimořádných, životních nákladů, žalobkyně vyšla při svém výpočtu z odhadované výše výdajů, dle které měly žalované měsíčně zůstat prostředky ve výši cca 10.000 Kč. Soudu tak není zřejmé, z jakého důvodu žalobkyně vycházela z ekonomického modelu výpočtu nákladů namísto reálně doložených výdajů, a má proto v tomto ohledu za to, že žalobkyně nedostatečně zkoumala výdajovou stránku žalované, když v rozporu s ustálenou judikaturou nezohlednila zjištěné informace o výdajích žalované a namísto toho vycházela z modelové situace, která však prokazatelně neodpovídala reálným výdajům žalované.
20. Žalobkyně v neposlední řadě uvádí následující výpočet úvěruschopnosti žalované – příjem ve výši 37.258 Kč odečetla od sjednané výše splátek ve výši 13.139 Kč, načež měla žalované zůstat disponibilní částka ve výši 24.119 Kč k úhradě životních nákladů, které měly dosahovat výše 10.825 Kč. Z výše popsaného však vyplynulo, že uvedená výše příjmu jednak zřejmě neodpovídala skutečnosti, když zahrnovala pravidelné vklady hotovosti na účet žalované, a dále ani tvrzené výdaje neodráží reálné výdaje žalované na život. Z výpisů z účtu dále vyplývá, že žalovaná měla ve sledovaném období pravidelně konečný zůstatek na účtu buď záporný nebo kladný v řádech nízkých jednotek tisíců korun českých. Konečný zůstatek za leden 2021 ve výši 26.306 Kč soud považuje za mimořádný oproti standardní situaci žalované, jelikož z výpisu vyplývá, že žalovaná v tomto měsíci obdržela platbu ve výši 40.000 Kč označenou jako „půjčka Jarka“ a je tedy zřejmé, že se nejedná o pravidelnou položku na účtu žalované. Z výpisů dále vyplývá, že v některých měsících sledovaného období nebyla žalovaná zjevně schopna uhradit ani pravidelné platby jako nájemné nebo SIPO, když tyto platby nebyly provedeny s ohledem na nedostatek peněžních prostředků na účtu žalované. Nízký či záporný konečný zůstatek na účtu žalované a zjevný nedostatek prostředků měl žalobkyni vést k tomu, aby si s větší obezřetností ověřila pravidelné příjmy a výdaje žalované; žalobkyně však namísto toho vyšla z nadsazené výše příjmu žalované a z modelově vypočítaných nákladů na život a na základě těchto skutečností posuzovala úvěruschopnost žalované.
21. S ohledem na výše uvedené má soud za to, že žalobkyně nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, protože nezohlednila její reálnou příjmovou a výdajovou stránku, kterou jí žalovaná doložila skrze výpisy z účtu, a dále nezohlednila ani disponibilní peněžní prostředky žalované na konci měsíce. Pokud tedy následně byla mezi žalobkyní jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem uzavřena předmětná úvěrová smlouvy, je tato neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 86 z. s. ú.), jednak pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. smluvní ujednání v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaná neplatnost namítala (§ 588 o. z.). Pro absolutní neplatnost uvěrových smluv hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 o. z.), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše, což se rovněž promítlo do aktualizovaného § 87 odst. 1 z. s. ú.
22. Ze všech shora uvedených důvodů soud učinil závěr, že je nutné k uplatněnému nároku přistupovat jako k bezdůvodnému obohacení (§ 2991 o. z. za využití § 87 odst. 1 z. s. ú.) a vydat žalobkyni pouze to, co by jí náleželo v případě plnění z neplatného právního důvodu. Soud tak od jistiny úvěru odečetl dosavadní splátky, které žalovaná prokazatelně uhradila, tedy od jistiny 618.529 Kč odečetl dosavadní úhradu ve výši 369.133,04 Kč. Žalované tak zbývá uhradit žalobkyni částku ve výši 249.395,96 Kč a soud v daném rozsahu žalobě vyhověl (výrok I.).
23. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru od počátku neplatná a žalobkyni tak vzniklo toliko právo na vydání toho, oč se žalovaná bezdůvodně obohatila, pak ostatní nároky představující zbylou část jistiny, úroky či jiné náklady, jejichž uplatnění mělo oporu v uzavřené smlouvě, nejsou žádány po právu. Soud proto dané nároky zamítl (výrok II.).
24. V případě bezdůvodného obohacení zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností spotřebitele, a to ve významu že žalovaný dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím ve výroku. Tento závěr se ve smyslu judikatury (viz. sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) opírá o výslovné znění shora citovaného ustanovení § 87 z. s. ú., z jehož výslovného znění slovní vyplývá, že k založení nové platební povinnosti pro žalovaného dojde teprve soudním rozhodnutím a že v době rozhodování soudu žalovaný ještě ani není za dlužníka považován. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, nikoli pouze k námitce dlužníka dle § 586 o. z. Soud proto v části požadavku na zaplacení úroku z prodlení shledal žalobu jako nedůvodnou a úroky žalobkyni nepřiznal (výrok II.).
25. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná v částce 249.396,96 Kč, tj. z 55,60 %, a neúspěšná v celkové částce 199.470,27 Kč (včetně kapitalizovaného příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, tj. ze 44,40 %. Žalobkyně tak má nárok na náhradu nákladů řízení v míře 11,20 % z celkových vynaložených nákladů.
26. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 13.384 Kč a dále z paušální náhrady ve výši po 300 Kč za 3 úkony učiněné v řízení (výzva, žaloba a doplnění žaloby) dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Celkem tak žalobkyni vznikly oprávněné náklady ve výši 14.284 Kč, přičemž 11,20 % z této částky představují částku 1.599,80 Kč, kterou je žalovaná na náhradě nákladů řízení povinna uhradil žalobci ve lhůtě 3 dnů dle § 160 odst. 1 o. s. ř.