Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 500 Kč, kapitalizovaného úroku 1 643,14 Kč a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 1.5.2019 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 180 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění
Žalobce se žalobou po žalovaném domáhal zaplacení 10 500 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 643,14 Kč, úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 1.5.2019 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce Ferratum Bank p.l.c. poskytl žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne 31.1.2019 finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný dluží na jistině úvěru 10 000 Kč. Žalobce nedisponuje údaji a podklady k ověření schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr.Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil.V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.Z předložených listin zjistil soud následující skutkový stav. Společnost [Anonymizováno] p.l.c. poskytla žalovanému na základě smlouvy o revolvingovém úvěru do výše 80 000 Kč ze dne 31.1.2019 finanční prostředky ve výši 10 000 Kč dne 31.1.2019 (smlouva o úvěru, výpis z aplikace). Společnost [Anonymizováno] p.l.c. postoupila pohledávku za žalovaným smlouvou ze dne 18.12.2019 společnosti [právnická osoba], která ji smlouvou ze dne 19.12.2019 postoupila žalobci (dvě smlouvy o postoupení pohledávek). Žalovaný byl vyzván k úhradě zástupcem žalobce (předžalobní výzva).Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná.Smlouva uzavřená mezi poskytovatelem úvěru a žalovaným je dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen "zákon o spotřebitelském úvěru"), neplatná, neboť poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 uvedeného zákona posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C-679/18). Účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat ani úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).Se zřetelem ke shora uvedenému výkladu má žalobce, jehož aktivní legitimace vyplývá ze smluv uzavřených podle ustanovení § 1879 o.z., právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplatné jistiny ve výši 10 000 Kč. Soud proto žalobě co do částky 10 000 Kč vyhověl a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení. Mezi účastníky nebyla dohodnuta nová doba splatnosti nevrácené jistiny, soud tak určil lhůtu k plnění dle ustanovení § 160 ost. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci rozsudku.Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl při zohlednění kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2017, sp. zn. 32 Cdo 1492/2017) úspěšný co do 54 %, neúspěšný co do 46 %, žalobce tak má po odečtení neúspěchu od úspěchu právo na náhradu nákladů řízení ve výši 8 %. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, odměny advokáta po 300 Kč a paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 1 a 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) a z částky 252 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), tj. celkem 2 252 Kč, z toho 8 % činí 180 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., platební místo podle § 149 odst. 1 o.s.ř.