Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1.950 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1.950 Kč od 19.3.2019 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1.489 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění
Žalobou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 1.950 Kč coby nákladů na ošetření a pobyt žalovaného v Protialkoholní záchytné stanici [ulice], [obec a číslo]. Žalovaný dluh vůči žalobci co do důvodu i výše písemně uznal a zavázal se jej uhradit. Svému závazku však přes předžalobní výzvu nedostál.
Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil.
V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě listinných důkazů předložených účastníky. Žalobce s tímto postupem souhlasil výslovně, žalovaný za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.
Z předložených listin soud zjistil následující skutkový stav. Z faktury [číslo] ze dne 16. 2. 2019 splatné 18. 3. 2019 soud zjistil, že žalobce žalovanému vyúčtoval za ošetření a pobyt v Protialkoholní záchytné stanici [ulice], [obec a číslo] částku 1.950 Kč. Z uznání dluhu z 16. 2. 2019 soud zjistil, že žalovaný písemně co do důvodu i výše uznal svůj dluh vůči žalobci ve výši 1.950 Kč a zavázal se jej uhradit do 30 dnů.
Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný byl vyšetřen a ošetřen na záchytné stanici, která je provozována žalobcem. Žalovanému tak vznikla povinnost uhradit žalobci náklady za vyšetření a ošetření (§ 8 odst. 1 zák. č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi). Žalovaný svůj dluh co do důvodu i výše uznal a zavázal se jej zaplatit, a proto se má za to, že dluh v době uznání v rozsahu uznání trval (§ 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“), a soud má tuto skutečnost ve smyslu ustanovení § 133 o. s. ř. za prokázánu. Uznání dluhu zakládá vyvratitelnou domněnku, podle které se má za to, že v době uznání závazek trval; v řízení, v němž se věřitel (žalobce) domáhá splnění tohoto závazku, pak spočívá důkazní břemeno ohledně neexistence nebo zániku závazku na dlužníku. Důsledkem uznání závazku je tedy přesun důkazní povinnosti (důkazního břemene) z věřitele na dlužníka. Žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní, výši a složení dluhu nijak nerozporoval, netvrdil ani neprokazoval žádné skutečnosti, na jejichž základě by bylo možné učinit závěr, že žalobou uplatněný nárok je z hlediska hmotného práva nedůvodný. Právo na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z., jejich výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. Lhůta k plnění byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1.489 Kč Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, odměny advokáta po 200 Kč a paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 1 a 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba) a z částky 189 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., platební místo podle § 149 odst. 1 o.s.ř.
Rozsah odůvodnění odpovídá ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř., dle kterého v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.