43 C 329/2024

Odůvodnění

1. Žalobou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 31 397,29 Kč s úroky z prodlení uvedenými ve výroku II z titulu smlouvy o úvěru Expres půjčka uzavřené mezi účastníky dne 10.2.2023, na základě které poskytl žalobce žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, uhradil pouze 8 511,74 Kč, a vznikl mu tak dluh, který je předmětem žaloby. Částka 31 397,29 Kč sestává z jistiny 25 153,30 Kč, kapitalizovaného úroku 1 285,19 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 1 952,06 Kč a 126,74 Kč a poplatků 780 Kč a 2 100 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobce a žalovaný uzavřeli dne 10.2.2023 smlouva o úvěru, jíž žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 24 měsíčních splátkách ve výši 1 410,80 Kč splatných vždy k 18. dni v měsíci počínaje 18.3.2023 (smlouva o úvěru, vysvětlení některých pojmů, produktové podmínky, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč na bankovní účet žalovaného dne 10.2.2023 (platební historie, výpis z běžného účtu, výpis z úvěrového účtu). Žalobce prohlásil úvěr pro opakované porušení smluvních podmínek za splatný ke dni 21.11.2023 (dopis ze dne 23.11.2023). Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru již v dubnu 2023 a od května 2023 byla každý měsíc na úvěrovém účtu evidována narůstající jistina po splatnosti, poslední kreditní obrat na úvěrovém účtu byl zaznamenán 20.7.2023 (výpisy z úvěrového účtu, platební historie, amortizace a umořovací tabulka). Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdce žalobce vzal v úvahu údaje poskytnuté v žádosti ze dne 10.2.2023 a využil matematické modely, vyšel z čistého měsíčního příjmu žalovaného 33 072 Kč s tím, že příjem byl ověřen z běžného účtu žalovaného, dále z toho, že má žalovaný jeden zdroj příjmu, povolání na dobu neurčitou, je svobodný, bydlí v pronajatém domě/bytě, na nákladech na bydlení se podílí 100 %, vyživuje jednu osobu, dosavadní interní splátky činí 444,07 Kč, dosavadní externí splátky činí 1 500 Kč (vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti). V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že má střední vzdělání, bydlí v pronajatém domě/bytě, je svobodný, má pracovní poměr na dobu neurčitou od 23.1.2019, zaměstnavatel [právnická osoba]., k finančním údajům byl uveden celkový měsíční příjem 33 072 Kč, počet zdrojů příjmů 1, jiné měsíční splátky 1 500 Kč, počet vyživovaných osob 1, měsíční náklady na bydlení 10 000 Kč, ostatní měsíční nezbytné náklady 0 Kč (žádost o úvěr). Z výpisů z běžného účtu žalovaného soud zjistil, že v období od 29.9.2022 do 25.10.2022 činily příjmy na účet 42 561,37 Kč, výdaje 47 835,68 Kč, v období od 26.10.2022 do 25.11.2022 činily příjmy 47 141,90 Kč, výdaje 42 665,96 Kč, v období od 26.11.2022 do 21.12.2022 činily příjmy 43 520 Kč, výdaje 49 090,54 Kč, v období od 22.12.2022 do 31.12.2022 činily příjmy 2 000 Kč, výdaje 7 139,77 Kč, v období od 29.12.2022 do 26.1.2023 činily příjmy 35 872, výdaje 27 438,66 Kč, ve všech obdobích byl evidován záporný zůstatek na účtu, pravidelným příjmem na účtu byla platba od společnosti [právnická osoba]. (výpisy z účtu). Zástupce žalobce vyzval před podáním žaloby žalovaného k úhradě dopisem ze dne 3. 6. 2024 (předžalobní výzva, podací lístek).

5. Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná.

6. Smlouva uzavřená mezi účastníky byla smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), neboť žalobce jednal při uzavření smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaný jako nepodnikající fyzická osoba.

7. Poskytovatel spotřebitelského úvěru má podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. povinnost posoudit schopnost žadatele úvěr splácet a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací, nespoléhá se pouze na údaje tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá doložit, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

8. Ohledně splnění uvedené povinnosti žalobce uvedl, že vycházel z informací získaných od spotřebitele, kdy žalovaný byl dotazován na veškeré možné relevantní údaje pro posouzení příjmové a výdajové stránky, když při vyhodnocování rizik zároveň žalobce porovnal získané informace o příjmové a výdajové stránce s daty ČSÚ. Prověřil žalovaného kontrolou v registrech BRKI, NRKI, CEE a ISIR. Vycházel z příjmu žalovaného 33 072 Kč, který byl ověřen výpisem z běžného účtu, dále z výdajů ve výši 21 996 Kč odhadnutých na základě historických dat z ČSÚ a interních závazků ve výši 444,07 Kč a externích závazků ve výši 1 500 Kč. Dále9. Soud dospěl k závěru, že žalobce nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalobce ověřoval pouze informace týkající se příjmu žalovaného. Schopnost splácet úvěr (tzv. úvěruschopnost) však není určena pouze výší příjmů, ale také výší reálných výdajů. Žalobce však na ověření skutečných výdajů žalovaného zcela rezignoval a vycházel z výdajů odhadnutých na základě historických statistických dat, ačkoliv z běžného účtu, který pro žalovaného vedl, bylo zřejmé, že výdaje žalovaného byly mnohem vyšší a za většinu období přesahovaly příjmy žalovaného.10. Protože žalobce nedostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, je uzavřená smlouva neplatná podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a podle ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.z.“), neboť též zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. opět shora uvedené nálezy Ústavního soudu a rozsudky Nejvyššího soudu, jakož i rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C-679/18).11. Při vypořádání plnění z neplatné smlouvy je třeba v obecné rovině vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).12. Se zřetelem ke shora uvedenému výkladu má žalobce právo na vrácení nesplacené jistiny 21 488,26 Kč představující rozdíl mezi celkovou poskytnutou částkou 30 000 Kč a úhradou žalovaného ve výši 8 511,74 Kč. Soud proto žalobě co do částky 21 488,26 Kč vyhověl a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení. Mezi účastníky nebyla dohodnuta nová doba splatnosti nevrácené jistiny, soud tak určil lhůtu k plnění dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci rozsudku.13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl při zohlednění kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2017, sp. zn. 32 Cdo 1492/2017) procesně úspěšný co do 59 %, neúspěšný co do 41 %, žalobce tak má po odečtení neúspěchu od úspěchu právo na náhradu nákladů řízení ve výši 18 %. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 256 Kč, z odměny advokáta po 300 Kč a paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 1 a 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31.12.2024) za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) a z částky 252 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (137 odst. 3 o.s.ř.), tj. celkem 2 708 Kč, z toho 18 % činí 487 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., platební místo podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Za podání, jímž žalobce doplňoval žalobu, soud náhradu nepřiznal, neboť tento náklad neshledal potřebným k účelnému uplatňování práva, když žalobce tímto podáním kompenzoval nedostatky žaloby.