Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16.292,20 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2.000 Kč splatných vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 27.728,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 44.020,70 Kč od 20. 1. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 2.000 Kč od 20. 1. 2025 do 26. 6. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 2.000 Kč od 20. 1. 2025 do 14. 7. 2025, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 22. 4. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 48.020,70 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 48.020,70 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději 19. 1. 2025, žalovaná však do uvedeného data poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně v žalobě uvedla, že ji její právní předchůdkyně ověřovala výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které činí 4.860 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Žalovaná byla dále lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedeného nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila ani přes předžalobní výzvu ze dne 14. 2. 2025.
2. Žalovaná v podání ze dne 26. 6. 2025 uvedla, že dluh, který je předmětem žaloby, co do výše a právního důvodu uznává. Je si vědoma povinnosti dlužnou částku uhradit, v současné době se však nachází v obtížné finanční situaci, která jí neumožňuje jednorázově dluh splatit. Žalovaná navrhuje smírné řešení formou splátkového kalendáře ve výši 2.000 Kč měsíčně. První splátku již žalovaná odeslala a v úhradách hodlá pravidelně pokračovat.
3. V podání ze dne 15. 8. 2025 žalobkyně uvedla, že souhlasí, aby bylo plnění rozloženo do přiměřených splátek, rozhodnutí o jejich výši ponechává na zvážení soudu. Žalobkyně ale trvá na tom, aby byly splátky povoleny pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná jí uhradila dne 26. 6. 2025 částku 2.000 Kč a dne 14. 7. 2025 částku 2.000 Kč. Ohledně těchto částek vzala žalobkyně žalobu částečně zpět.
4. Usnesením ze dne 11. 9. 2025, č.j. 44 C 116/2025-36, soud řízení ohledně částky 4.000 Kč s přísl. zastavil.
5. Na jednání dne 25. 9. 2025 žalovaná uvedla, že dluh částečně uznává, a to ohledně zbývajících neuhrazených 42.020,70 Kč, po úhradě ve výši 2.000 Kč provedené v srpnu. Žalovaná chce dluh hradit ve splátkách ve výši 2.000 Kč měsíčně a postupně tak i činí.
6. Z dokazování provedeného při jednání soud zjistil následující skutkový stav.
7. Dne [datum] byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovanou uzavřena úvěrová smlouva. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout revolvingový úvěr s limitem 30.000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 13 % z nesplaceného úvěru nebo 1.000 Kč, podle toho co je vyšší. Úroková sazba byla sjednána ve výši 146,949 % ročně.
8. Z doloženého výpisu výběrů a splátek a z doložených dokladů o jednotlivých výplatách plyne, že žalovaná čerpala z úvěru dne [datum] částku 21.000 Kč, dne [datum] částku 2.500 Kč, dne [datum] částku 2.500 Kč, dne [datum] částku 1.400 Kč, dne [datum] částku 1.500 Kč, dne [datum] částku 1.100 Kč a dne [datum] částku 1.200 Kč. Celkem tedy žalovaná čerpala 31.200 Kč. Částky byly čerpány na bankovní účet žalované č. [č. účtu] (přípis [právnická osoba] ze dne 11. 8. 2025).
9. Z doloženého výpisu výběrů a splátek dále plyne, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uhradila dne [datum] částku 4.400 Kč a dne [datum] částku 4.507,80 Kč.
10. Na základě Smlouvy na opakovaném postoupení pohledávek ze dne [datum], ve znění dodatku č. 2 ze dne [datum], byla pohledávka za žalovanou postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 14. 2. 2025.
11. Předžalobní výzvou ze dne 14. 2. 2025, předanou k poštovní přepravě téhož dne, žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky.
12. Z doloženého detailu transakce ze dne [datum] plyne, že žalovaná uhradila žalobkyni dne [datum] částku 2.000 Kč. Z doloženého detailu transakce ze dne [datum] plyne, že žalovaná uhradila žalobkyni dne [datum] částku 2.000 Kč. Z doloženého detailu transakce ze dne [datum] plyne, že žalovaná uhradila žalobkyni dne [datum] částku 2.000 Kč.
13. V prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce ze dne[Anonymizováno] 9. 7. 2025 žalovaná uvedla, že žije ve společné domácnosti se svými 3 dětmi, ke kterým má vyživovací povinnost (na jednání dne 25. 9. 2025 žalovaná doplnila, že nejstarší dcera nyní již ukončila školu, odstěhovala se a živí se sama). Žalovaná je zaměstnána s průměrným měsíčním čistým příjmem ve výši 42.109 Kč. Majetek větší hodnoty žalovaná nemá. Žalovaná měsíčně hradí nájemné ve výši 6.500 Kč, a 4.300 Kč za internet a telefon. Žalovaná dluží spol. [právnická osoba] částku [částka], kterou splácí v měsíčních splátkách ve výši 4.800 Kč. Žalovaná dále dluží [právnická osoba] částku [částka], kterou splácí v měsíčních splátkách ve výši 5.829 Kč. Žalovaná dále dluží [právnická osoba] částku [částka], kterou splácí v měsíčních splátkách ve výši 5.920 Kč. Žalovaná dále dluží spol. [právnická osoba] částku [částka], kterou splácí v měsíčních splátkách ve výši 4.886 Kč. Žalovaná dále dluží [právnická osoba] částku [částka], kterou splácí v měsíčních splátkách ve výši 3.781,95 Kč. Své dluhy žalovaná doložila příslušnými listinami, stejně tak žalovaná doložila své výdaje na telefon a internet.
14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění od 1. 1. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
19. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.
20. V řízení nebylo prokázáno, že by ze strany právní předchůdkyně žalobkyně došlo k posouzení úvěruschopnosti žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (s ohledem na nepřítomnost žalobkyně na jednání dne 25. 9. 2025, soud nemohl žalobkyni v tomto směru vyzvat dle § 118a o. s. ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů). Vzhledem k tomu, že nebyla posouzena úvěruschopnost žalované, je smlouva o úvěru ze dne [datum] od počátku neplatná, a to s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná je nicméně povinna dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem (jistina úvěru je svým charakterem bezdůvodným obohacením žalované na úkor žalobkyně). Žalované byla z úvěru vyplacena částka celkem 31.200 Kč. Naopak žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně zaplatila celkem 8.907,80 Kč (4.400 + 4.507,80 Kč) a žalobkyni po podání žaloby celkem 6.000 Kč (třikrát 2.000 Kč). Žalovaná se tedy bezdůvodně obohatila o částku 16.292,20 Kč (31.200 Kč – 14.907,80 Kč). Pohledávka za žalovanou byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru má tedy žalovaná nyní vůči žalobkyni. S ohledem na uvedené soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 16.292,20 Kč.
21. Dlužnou částku 16.292,20 Kč soud uložil žalované splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2.000 Kč, pod ztrátou výhody splátek. Soud tyto splátky považuje za přiměřené možnostem žalované ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Z poměrů žalované plyne, že částku 2.000 Kč by s ohledem na své příjmy, výdaje a vyživovací povinnosti měla být schopna měsíčně hradit, a zároveň se jedná o částku odpovídající spravedlivému uspořádání práv a povinností účastníků, neboť celková dlužná částka bude žalobkyni uhrazena v průběhu 9 měsíců.
22. Ve zbytku soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, neboť smlouva o úvěru ze dne 19. 6. 2024 je absolutně neplatná a žalobkyně proto nemá nárok na úroky ani na úroky z prodlení (soud v tomto směru odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
23. Soud pro úplnost považuje za nutné dodat, že v projednávané věci nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání podle § 153a o. s. ř. Povinnost vydat rozsudek pro uznání má soud v případě, že žalovaný uzná žalobou uplatněný nárok v plném rozsahu. Žalovaná sice v podání ze dne 26. 6. 2025 uvedla, že dluh, který je předmětem žaloby, co do výše a právního důvodu uznává, avšak následně uvedla, že část dluhu (2.000 Kč) již zaplatila. Je tedy zjevné, že žalovaná neuznala žalobou uplatněný nárok v plném rozsahu, ale pouze zčásti (ohledně nezaplacené části dluhu). Totožně se ostatně žalovaná vyjádřila i na jednání dne 25. 9. 2025. V případě, že je žalobou uplatňovaný nárok uznán jen zčásti, soud rozhodne rozsudkem pro uznání jen navrhne-li to žalobce (viz § 153a odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Žalobkyně však v průběhu řízení vydání rozsudku pro uznání nikdy nenavrhla. Podmínky pro vydání rozsudku pro uznání dle § 153a o. s. ř. tudíž v projednávané věci naplněny nebyly.
24. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovaná byla sice po provedené kapitalizaci příslušenství ke dni rozhodnutí soudu ve věci poměrně úspěšnější než žalobkyně, nicméně žalovaná náhradu nákladů řízení po žalobkyni nepožadovala, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.