Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10.375 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10.075 Kč od 24. 7. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2.615 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 10.375 Kč s přísl. z titulu dlužného příspěvku za nepojištěné vozidlo RZ: [SPZ], jehož provozovatelem je žalovaný, za období od 13. 11. 2024 do 16. 4. 2025 ve výši 10.075 Kč a dále poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč.
2. Žalovaný se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřil.
3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili.
4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav. Žalovaný byl minimálně v období od 14. 4. 2021 do 1. 5. 2025 vlastníkem a provozovatelem vozidla [jméno FO], RZ: [SPZ], se zdvihovým objemem válců motoru 1896 cm3. Toto vozidlo nemělo v období od 13. 11. 2024 do 16. 4. 2025 sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu vzniklou provozem vozidla. Žalobkyně žalovaného výzvou ze dne 9. 5. 2025 vyzvala k úhradě příspěvku za nepojištěné vozidlo RZ: [SPZ] za období od 13. 11. 2024 do 16. 4. 2025 ve výši 10.075 Kč ve lhůtě 60 dnů od doručení výzvy. Žalobkyně dále vyzvala žalovaného k úhradě částky 10.375 Kč upomínkou ze dne 8. 8. 2025 a předžalobní upomínkou ze dne 8. 10. 2025.
5. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod příslušná ustanovení hmotného práva shledal soud nárok žalobkyně zcela po právu. Žalovaný byl jakožto provozovatel registrovaného vozidla RZ: [SPZ] povinen uzavřít pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (viz § 6 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Žalovaný tuto povinnost v období od 13. 11. 2024 do 16. 4. 2025 nesplnil. Žalobkyně tak má podle § 45 zákona č. 30/2024 Sb. vůči žalovanému nárok na úhradu příspěvku (jehož výše se vypočte jako součin počtu dní, kdy vozidlo nebylo pojištěno, a výše denní sazby podle druhu vozidla) a nárok na úhradu paušálních nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (jejichž výše činí dle § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb. částku 300 Kč). Vozidlo žalovaného nebylo pojištěno po dobu 155 dní. Denní sazba příspěvku činí dle § 5 vyhlášky č. 69/2024 Sb. u osobních automobilů se zdvihovým objemem válců motoru přesahujícím 1 850 cm3 a nepřesahujícím 2 500 cm3 částku 65 Kč. Žalobkyni tak náleží příspěvek ve výši 10.075 Kč (155 x 65 Kč) a dále náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, celkem tedy 10.375 Kč. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou dlužné částky, náleží žalobkyni taktéž úrok z prodlení z dlužné částky v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku, nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).
6. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 10.375 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10.075 Kč od 24. 7. 2025 do zaplacení. Lhůtu k plnění soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř).
7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o. s. ř., kdy soud úspěšné žalobkyni, která prokázala, že žalovanému zaslala ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby výzvu k plnění, přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 2.615 Kč. Tyto jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou advokátovi v souladu s ustanovením § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí, výzva k plnění, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) ve výši 400 Kč za úkon, 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., DPH ve výši 315 Kč dle ustanovení § 137 odst. 1, 3 o. s. ř.