Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Zamítá se žaloba v části požadavku na zaplacení smluvního úroku ve výši 8 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 820 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28 000 Kč od 6. 3. 2024 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 317 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.
IV. Po právní moci tohoto rozsudku bude žalobci vrácena část soudního poplatku ve výši 82 Kč.
Odůvodnění
1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč v podobě jistiny úvěru, částky 8 000 Kč jakožto kapitalizovaného smluvního úvěru, smluvní pokuty ve výši 3 820 Kč a zákonného úroku z prodlení, to vše z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky na dálku, přičemž žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč na jeho účet. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
2. Soud přijal na základě dokazování provedeného při soudním jednání následující skutkový stav.
3. Účastníci spolu uzavřeli na dálku smlouvu o úvěru dne 2. 10. 2023 č. [hodnota], na základě které žalobce žalovanému poskytl úvěr v celkové výši 20 000 Kč na účet žalovaného č. [č. účtu] vedený u [právnická osoba]. – konkrétně dne 2. 10. 2023 částku 5 000 Kč, dne 4. 10. 2023 částku 5 000 Kč a dne 14. 10. 2023 částku 10 000 Kč. Tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu smlouvou o úvěru ze dne 2. 10. 2023, sdělení mBank ze dne 16. 1. 2025, potvrzení o provedení transakce s datem 2. 10. 2023 o částce 5 000 Kč, potvrzení o provedení transakce s datem 4. 10. 2023 o částce 5 000 Kč a potvrzení o provedení transakce s datem 14. 10. 2023 o částce 10 000 Kč.
4. Žalovaný žalobci nic z poskytnutého úvěru nevrátil (nezaplatil) [viz tvrzení žalobce ve spojení s neunesením břemene tvrzení a důkazním na straně žalovaného o opaku, tj. že by žalovaný něco žalobci zaplatil].
5. Žalobce však řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobce totiž úvěruschopnost žalovaného nijak nezkoumal. V tomto ohledu žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní jelikož neuvedl v tomto ohledu ničeho a neoznačil žádné důkazy.
6. Proto je smlouva absolutně neplatná dle § 86 odst. 1 a 2 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, pročež žalobce má právo - dle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru - jen na vrácení jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč. V tomto rozsahu je žaloba důvodná (viz výrok I.).
7. Žalobce nemá nárok na zaplacení smluvního úroku ve výši 8 000 Kč ani smluvní pokuty ve výši 3 820 Kč, jelikož smluvní úrok i pokuta byly sjednány v absolutně neplatné smlouvě, tudíž z právního hlediska (de iure) tyto nároky neexistují a nikdy neexistovaly. Proto v této části soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (viz výrok II.).
8. Nedůvodný však je i žalobcem požadovaný zákonný úrok z prodlení z částky 28 000 Kč (viz výrok II.), a to z následujících důvodů.
9. To již při aplikaci § 13 o. z. a názorů uvedených mj. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. [spisová značka]: „15. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první… představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). 16… stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad)… 17. … v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“.
10. Přitom analogicky (či minimálně přiměřeně) lze odkázat i na judikaturu týkající se obdobné právní terminologie v podobě splatnosti ponechané na vůli dlužníka - tj. kupříkladu co do sousloví „až bude moci“ apod. Ve vztahu k takovému typu splatnosti – obdobně formulovanému jako je v § 87 odst. 1 věta poslední zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (viz „v době přiměřené jeho možnostem“) - soudy ustáleně (dle obč. zák. i o. z.) rozhodují, že je-li doba splatnosti ponechána na vůli dlužníka, pohledávka není splatná a věřitel může ovlivnit splatnost dluhu jen podáním návrhu u soudu na určení času plnění, nikoli např. výzvou k zaplacení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021 sp. zn. [spisová značka] a tam shrnutou judikaturu, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2024 sp. zn. [spisová značka], bod 15.). Obdobně uvedl i Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. [spisová značka] k (právě) § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., že „pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad).”.
11. Za situace, kdy mezi účastníky nedošlo k dohodě o splatnosti dosud nezaplacené jistiny úvěru (taková dohoda nebyla ani tvrzena), splatnost nároku na vrácení jistiny úvěru určí (až) soud svým rozhodnutím [viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], mj. bod 17.: „…v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené)…“]. Už z logiky věci (až) soudem určená splatnost nemůže nastat před soudním rozhodnutím a dlužník tak nemůže být v prodlení dříve, než splatnost určil soud svým rozhodnutím. Ostatně i z povahy věci dlužník nemůže znát budoucnost - tj. jakou splatnost mu soud určí (teprve) v budoucnu; proto v sázce je i právní zásada v podobě právní jistoty. Přitom úroky z prodlení jsou (svým charakterem) sankcí za porušení povinnosti v podobě nedodržení doby splatnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014 sp. zn. [spisová značka], či Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 9. 2021 č. j. [spisová značka] bod 25.); již proto spravedlivě nelze dlužníka sankcionovat (povinností platit úroky z prodlení) za něco, co neporušil - tedy za nevrácení jistiny úvěru v době splatnosti, kterou ani nezná před rozhodnutím soudu. Neplatí tedy kupříkladu, že pokud žalovaný v řízení netvrdí své možnosti (ne)vrátit jistinu úvěru (a neoznačí důkazy), nárok na vrácení jistiny úvěru se stane splatným ještě před soudním rozhodnutím a že se odvíjí např. od výzvy poskytovatele úvěru, na základě které se žalovaný ocitá v prodlení a žalobci vzniká nárok na úrok z prodlení už před vydáním rozsudku.
12. Tomu výkladu odpovídají i např. následující rozsudky krajských soudů:[právnická osoba] soudu v Brně ze dne 14. 2. 2023 č. j. [spisová značka] (bod 18.), ze dne 6. 12. 2022 č. j. [spisová značka] (bod 17.), či ze dne 21. 10. 2022 č. j. [spisová značka] (bod 19.),2) Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2024 č. j. [spisová značka] (bod 26. až 28.), ze dne 27. 8. 2024 č. j. [spisová značka] (bod 26.), ze dne 25. 9. 2024 č. j. [spisová značka] (bod 11.), ze dne 1. 6. 2023 sp. zn. [spisová značka] (bod 25.), ze dne 2. 3. 2023 sp. zn. [spisová značka] (bod 29. a 30.), či ze dne 25. 9. 2024 č. j. [spisová značka] (bod 11.),3) Krajského soudu v [adresa] ze dne 4. 9. 2024 č. j. [spisová značka] (bod 12.), ze dne 28. 8. 2024 č. j. [spisová značka] (bod 10. a 11.), ze dne 12. 9. 2024 č. j. [spisová značka] (bod 12. a 13.), dne 16. 12. 2024 č. j. [spisová značka] (bod 7. a 8.), či ze dne 10. 12. 2024 č. j. [spisová značka] -52 (bod 9.),4) Krajského soudu v [adresa] ze dne 19. 7. 2024 č. j. [spisová značka] (bod 9.), ze dne 18. 7. 2024 č. j. [spisová značka] (bod 11.), či ze dne 13. 9. 2024 č. j. [spisová značka] (bod 13. a 14.)
13. Tudíž jestliže dohodou smluvních stran nebyla určena splatnost zbytku spotřebitelského úvěru, pak tuto splatnost stanoví soud v řízení o vrácení jistiny úvěru, a to (již z povahy věci) až do budoucna (pro futuro), tedy nikoli zpětně (v rozporu se smyslem § 87 odst. 1 věta poslední zákona, smyslem institutu úroku z prodlení a principem právní jistoty – viz text shora).
14. Žalovaný k žalobě nevyjádřil a k soudnímu jednání nedorazil. Ani z obsahu spisu nelze dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly aktuální možnosti a schopnosti žalovaného a jakkoli by odůvodňovaly stanovení určité formy splatnosti. Přitom stran lhůty k plnění dle § 87 odst. 1 věta poslední zákona jde o skutečnost v jeho prospěch a ostatně nejde o informace jsoucí v dispoziční sféře žalobce (který tu je v informačním deficitu). Proto má soud k tíži procesně pasivní žalovaného za to, že žalovaný je schopen - dle § 87 odst. 1 věta poslední zákona – zaplatit žalobci přiznanou jistinu úvěru ve výši 20 000 Kč již v řádu dnů, in concreto do tří dnů od právní moci rozsudku, koneckonců i v hmotněprávní lhůtě analogicky odvozené od procesněprávní lhůty k plnění dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. (argumentum per analogiam). Soud tak neumožnil žalovanému např. splácet jistinu úvěru ve splátkách či nestanovil delší lhůtu k jejímu vrácení (viz výrok I.). Obdobně v soudní praxi srov. např. výše citované rozsudky krajských soudů (za všechny kupř. rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne 28. 8. 2024 č. j. [spisová značka], bod 10. až 11., či ze dne 24. 10. 2024 č. j. [spisová značka], bod 2 a 7. až 10. - to vše ve spojení s principem právní jistoty a § 13 o. z.). Jde o hmotněprávní lhůtu ve smyslu výsledku aplikace ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (nikoli o procesněprávní lhůtu k plnění dle § 160 odst. 1 o. s. ř.).
15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když úspěšnější žalobce má právo na poměrnou náhradu nákladů řízení.
16. Žalobce měl úspěch co do částky 20 000 Kč. Žalovaný měl úspěch co do částky 8 000 Kč, 3 820 Kč a úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku, tj. ve výši 3 962,28 Kč. Žalovaný tak měl celkem úspěch co do částky 15 782,38 Kč. Žalobce proto měl úspěch v 56 % z celkového předmětu řízení, žalovaný v 44 %, a proto má žalobce právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 12 %.
17. Náklady řízení žalobce činí zaplacený soudní poplatek ve výši 1 191 Kč (k tomu viz text níže) a náklady právního zastoupení v následující podobě.
18. Předně jde o odměnu za přípravu a převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a sepis žaloby, tedy s odměnou po 300 Kč za úkon právní služby, tj. celkem 900 Kč (viz § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif; do tarifní hodnoty se příslušenství, tj. kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 8 000 Kč, nepočítá – viz § 8 odst. 1 věta poslední advokátního tarifu).
19. Dále jde o paušální náhradu hotových výdajů v celkové výši 300 Kč (tj. 3 x 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu).
20. Konečně jde o náhradu DPH ve výši 21 % v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř., tj. ve výši 252 Kč.
21. Soud aplikoval § 14b advokátního tarifu, jelikož mu je z úřední činnosti známo, že žalobce podává opakovaně v občanském soudním řízení podobné návrhy na zahájení řízení jako v nyní souzené věci, tj. na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč (srov. např. věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] či [spisová značka]).
22. Celkem tak žalobci vznikly účelně vynaložené náklady řízení ve výši 2 643 Kč a 12 % z této částky je 317 Kč. Vzhledem ke shora uvedenému proto soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku dle § 142 odst. 2 o. s. ř., že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 317 Kč, k rukám právního zástupce žalobce (viz § 149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (viz § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.).
23. Žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši 1 273 Kč, přičemž nebyl vydán elektronický platební rozkaz. Nicméně soud žalobci nedoměřil soudní poplatek podle položky 2 odst. 2 Sazebníku poplatků, jelikož soudní poplatek za žalobu požadující zaplacení jistiny ve výši 23 820 Kč je nižší – 1 191 Kč (totiž nepočítá se v to kapitalizovaný úrok z prodlení), přičemž žalobce zaplatil více – tj. 1 273 Kč. S ohledem na to, že žalobce zaplatil více na poplatku, než činila jeho zákonná povinnost, soud vrátil žalobci část soudního poplatku ve výši 82 Kč, a to již v souladu s § 10 odst. 1 věta druhá zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (viz výrok IV. tohoto rozsudku).