Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

47 C 231/2024

Soud: Městský soud v BrněDatum rozhodnutí: 25. 10. 2024Č. j.: 47 C 231/2024-36Předseda senátu: JUDr. Radek MalenovskýAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 1. 4. 2025Předmět řízení: zaplacení 25 855 Kč s příslušenstvím - zápůjčkaECLI:CZ:MSBR:2024:47.C.231.2024.1
smlouva o zápůjčce
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 17. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (15) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11 295 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části požadavku na zaplacení částky 8 705 Kč z titulu jistiny úvěru, částky 5 855 Kč z titulu poplatku za poskytnutí úvěru a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 855 Kč od 31. 8. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce požadoval po žalovaném zaplacení jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 855 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky dne 31. 7. 2023.

2. Soud při soudním jednání (v nepřítomnosti účastníků a zástupkyně žalobce) provedl písemné důkazy a z nich přijal následující závěr o skutkovém stavu.

3. Účastníci spolu dne 31. 7. 2023 uzavřeli smlouvu o spotřebitelské zápůjčce, na základě které žalobce žalovanému jakožto spotřebiteli poskytl dne 31. 7. 2023 na účet žalovaného č. [č. účtu] částku ve 20 000 Kč, přičemž žalovaný měl žalobci zaplatit podle této smlouvy do 30. 8. 2023 celkem částku 26 500 Kč (důkaz: smlouva z 31. 7. 2023, sdělení [právnická osoba]. z 14. 10. 2024 na č. l. 27, výpis z účtu žalobce z 31. 7. 2023, výpis transakcí z účtu žalovaného [č. účtu]).

4. Žalovaný dosud žalobci vrátil z titulu smlouvy ze dne 31. 7. 2023 částku 8 705 Kč (viz žalobní tvrzení).

5. Žalobce dne 17. 5. 2024 odeslal žalobci předžalobní výzvu (důkaz touto výzvou a podacím lístkem).

6. Žalobce netvrdil - tedy neunesl břemeno tvrzení - zda a jak konkrétně zkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s žalovaným a v tomto ohledu též neunesl břemeno důkazní.

7. Žalobce jen tvrdil, že „Před uzavřením smlouvy si žalobce od žalovaného vyžádal informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného (kdy žalovaný je dle § 84 odst. 2 ZSÚ povinen poskytnout žalobci úplné a pravdivé informace), resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobcem vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného.“. Avšak tato tvrzení jsou jednak nedostatečně určitá ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a § 118a odst. 1 o. s. ř. (žalobce neuvedl, jaké konkrétní informace od žalovaného získal a jaké a jakým způsobem ověřil) a jednak tato tvrzení žalobce neprokázal (viz § 101 odst. 1 písm. b) a § 118a odst. 3 o. s. ř.).

8. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil následovně.

9. Účastníci spolu uzavřeli spotřebitelskou smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jako „zákon“) [dle § 2 odst. 1 zákona je spotřebitelským úvěrem „peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli“].

10. Žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona. Podle § 86 odst. 1 věta poslední zákona „Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“.

11. Úvěrová smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. a § 87 odst. 1 zákona, dle kterého „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“).

12. Z těchto důvodů je žalovaný povinen vrátit žalobci jen poskytnutou jistinu úvěru podle § 87 odst. 1 věta poslední zákona. Žalobce žalovanému poskytl jistinu úvěru ve výši 20 000 Kč a žalovaný mu dosud vrátil částku 8 705 Kč, pročež zbývá k úhradě jen částka 11 295 Kč (výrok I.).

13. Ve zbytku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl, a to jak v rozsahu již žalovaným vrácení jistiny (8 705 Kč), tak v rozsahu smluvního poplatku (5 855 Kč), smlouva je absolutně neplatná, pročež nevzniklo právo žalobce na smluvní nárok v podobě poplatku za úvěr (výrok II.).

14. Nedůvodný je i nárok žalobce na úrok z prodlení (viz výrok II.). Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení jistiny úvěru v podobě „v době přiměřené jeho možnostem“ (která tak má přednost před obecným ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároků z neplatně uzavřené smlouvy). S ohledem na mj. judikaturu Nejvyššího soudu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. [spisová značka], bod 15. až 17., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2023 sp. zn. [spisová značka], bod 56.; obdobně i např. rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne 28. 8. 2024 č. j. [spisová značka], bod 10. až 11., rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2023 sp. zn. [spisová značka], bod 34. či rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne 28. 2. 2024 sp. zn. [spisová značka], bod 12. a 13.) dospěl soud k závěru, že nárok žalobce na úroky z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozsudkem, kterou považuje soud za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

15. Výklad § 87 odst. 1 věta poslední zákona, tj. „Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“, přijatý v citovaném rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], přitom odpovídá i ustálené judikatuře týkající se obdobné právní terminologie v podobě splatnosti ponechané na vůli dlužníka, tj. kupříkladu co do sousloví „až bude moci“ apod. Ve vztahu k takovému typu splatnosti – přitom obdobně formulovanému jako je v § 87 odst. 1 věta poslední zákona (viz „v době přiměřené jeho možnostem“) - soudy ustáleně (za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník i za účinnosti o. z.) rozhodují, že je-li doba splatnosti ponechána na vůli dlužníka, pohledávka není splatná a věřitel může ovlivnit splatnost dluhu jen podáním návrhu u soudu na určení času plnění (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021 sp. zn. [spisová značka] a tam shrnutou judikaturu, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2024 sp. zn. [spisová značka], bod 15.). „Pokud poskytovatel úvěru nejedná s odbornou péčí, ať už z nedbalosti či úmyslně, jde tato skutečnost podle aktuální právní úpravy k jeho tíži. Jinými slovy, jestliže úvěrující poruší svou povinnost posoudit řádně úvěruschopnost spotřebitele, v důsledku čehož spotřebiteli poskytne úvěr, ačkoli mu jej poskytovat neměl, musí úvěrující strpět vrácení úvěru v době, která zdaleka nemusí odpovídat jeho původnímu očekávání.“ (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2024 sp. zn. [spisová značka]).

16. Žalovaný k žalobě nevyjádřil, k jednání se nedostavil. Ani z obsahu spisu nelze dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly aktuální možnosti a schopnosti žalovaného a jakkoli by odůvodňovaly stanovení určité formy splatnosti. Přitom v této otázce žalovaného tížilo břemeno tvrzení a důkazní, jelikož stran lhůty k plnění dle § 87 odst. 1 věta poslední zákona jde o skutečnost v jeho prospěch a ostatně nejde o informace jsoucí v dispoziční sféře žalobce (který tu je v informačním deficitu). Z těchto důvodů soud určil žalovanému lhůtu pro vrácení zbývající poskytnuté jistiny 3 dny od právní moci rozsudku, ostatně i v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. (obdobně v soudní praxi srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 2024 č. j. [spisová značka], bod 10. až 11. ve spojení s § 13 o. z.).

17. Žalobce měl v řízení úspěch co do částky 11 295 Kč. Žalovaný měl v řízení úspěch co do částky 8 705 Kč, 5 855 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 855 Kč od 31. 8. 2023 do 25. 10. 2024, tj. ve výši 4 475,21 Kč – tj. celkem co do částky 19 035,21 Kč. Žalovaný by tak měl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu poměrné části nákladů řízení, ale žádné náklady řízení mu nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací