Výrok
I. Zamítá se žaloba požadující zaplacení částky 29 050 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 25 000 Kč od 7. 8. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 636,64 Kč a s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 166 Kč.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce požadoval po žalované zaplacení částky uvedené ve výroku I. s tam uvedeným příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 31. 1. 2024 uzavřené mezi žalovanou jako dlužnicí a korporací [právnická osoba], IČ: [IČO] jako věřitelem, která je právním předchůdcem žalobce (dále jako „předchůdce žalobce“). Žalobce požaduje zaplatit jistinu úvěru ve výši 25 000 Kč, smluvní pokutu ve výši 4 050 Kč a smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení specifikovaný ve výroku I. tohoto rozsudku.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud z důkazů provedených při jednání (v nepřítomnosti účastníků a zástupce žalobce) zjistil následující skutečnosti.
4. Žalobce sice prokázal, že na něj původní věřitel společnost [právnická osoba] postoupila žalobní pohledávku. Totiž žalobce předložil Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2024 vyhotovené jeho předchůdcem, v níž se uvádí, že předchůdce žalobce na žalobce postoupil pohledávku ze smlouvy č. [hodnota] uzavřené mezi žalovanou a předchůdcem žalobce (důkaz tímto Oznámením o postoupením pohledávky i s poštovním podacím archem z 16. 8. 2024). Navíc postoupení pohledávky na žalobce prokázal žalobce i důkazem smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2023 uzavřenou mezi žalobcem a jeho právním předchůdce (důkaz touto smlouvou); k ní totiž žalobce předložil Společné prohlášení smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 9. 8. 2024 uzavřené mezi žalobcem a jeho předchůdcem, kde je v položce 94. uvedena i žalobní pohledávka jako postupovaná (důkaz tímto prohlášením).
5. Nicméně žalobce neprokázal, že jeho předchůdce (společnost [právnická osoba]) poskytl žalované úvěr ve výši 25 000 Kč.
6. Totiž žalobce předložil výpisy z účtu, ze kterých soud zjistil, že dne 22. 1. 2024 byla poskytnuta na účet č. [č. účtu] částka 6 000 Kč a dne 31. 1. 2024 byla na stejný účet poskytnuta částka 5 000 Kč a 14 000 Kč. Nicméně žalobce neuvedl a neprokázal, z jakého čísla účtu byla tato částka 25 000 Kč poukázána na účet č. [č. účtu] (z žalobcem předložených výpisů z běžného účtu nelze zjistit, o výpis jakého účtu jde).
7. Žalobce neprokázal, že majitelem účtu, ze kterého byla poukázána částka 25 000 Kč, byl jeho právní předchůdce. Žalobcem předložené výpisy z účtu neuvádějí majitele účtu (ani číslo účtu, o jehož výpis se jedná). Je tam uvedena jen banka ([právnická osoba].).
8. Žalobce dále neprokázal, že majitelem účtu, na který byla poukázána celkem částka 25 000 Kč, byla právě žalovaná. Žalobce sice uvedl v žalobě, že „Bankovní účet žalovaného je vždy případně možné ověřit vyžádáním informace u bankovního ústavu“. Nejde však o určitý důkazní návrh ze strany žalobce (např. jakého bankovního ústavu). Nadto jde o úkon podmíněný („…je vždy případně možné…“), ke kterému soud v souladu s § 41a odst. 2 o. s. ř. nepřihlíží. Sice ve smlouvě o úvěru č. [hodnota] je uvedeno, že úvěr bude žalované poskytnut na účet č. [č. účtu], ale žalobce neprokázal uzavření této smlouvy žalovanou, tato tvrzená smlouva není podepsaná. Žalobce sice předložil smlouvu o úvěru č. [hodnota] s datem 22. 1. 2024 ohledně úvěru ve výši 6 000 Kč, na které jako dlužník je uvedena žalovaná a jako věřitel předchůdce žalobce (důkaz touto smlouvou). Tato smlouva však není podepsaná, což platí i o žalobcem předloženém Dodatku č. [hodnota] ke smlouvě o úvěru č. [hodnota] s datem 31. 1. 2024, ve kterém jsou uvedeny stejné smluvní strany a celková výše úvěru ve výši 25 000 Kč, ale dodatek opět není podepsaný (důkaz tímto dodatkem).
9. Nadto i kdyby žalobce prokázal uzavření smlouvy o úvěru mezi žalovanou a předchůdcem žalobce a poskytnutí úvěru ve výši 25 000 Kč do dispozice žalované, pak by smlouva o úvěru byla absolutně neplatná ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jelikož žalobce netvrdil a neprokázal, že by jeho právní předchůdce řádně zkoumal úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru; v takovém případě by žalobce měl právo jen na poskytnutí nevrácené jistiny úvěru a nikoli na zaplacení smluvního úroku, smluvní pokuty a úroku z prodlení.
10. Žalobce se k jednání nedostavil, a proto jej soud ani nevyzýval k doplnění tvrzení a označení důkazů dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. ani k upřesnění důkazního návrhu stran příp. dotazu na „bankovní ústav“.
11. Ze shora uvedených důvodů soud žalobu zamítl jako zcela nedůvodnou (viz výrok I.).
12. Výrokem II. soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná totiž byla v řízení zcela úspěšná, ale náklady řízení jí nevznikly.