Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 24.600 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24.600 Kč za dobu od 17. ledna 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.401,69 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24.600 Kč za dobu od 8. září 2022 do 16. ledna 2023.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 6.249 Kč [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta se sídlem v [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se – žalobou částečně vzatou zpět (co do částky 5.376 na kapitalizovaném smluvním úroku a co do částky 4.312 Kč na smluvní pokutě bylo řízení k částečnému zpětvzetí žaloby částečně zastaveno usnesením ze dne 10. 5. 2023, č. j. 49 C 78/2023-61) – domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku ve výši 24.600 Kč s úroky z prodlení ve výši, z částky a za dobu, jež rozvedl (za část období přitom úrok z prodlení kapitalizoval). Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se žalovaným dne [datum] a dne [datum] uzavřela společnost [právnická osoba], smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle níž žalovaný čerpal částku v celkové výši 24.600 Kč a tuto se zavázal spolu se sjednaným úrokem a dalšími poplatky, které žalobce dále rozvedl, vrátit do 11. 3. 2022 (celkem měl vrátit částku 29.826 Kč). Žalovaný však nezaplatil ničeho. Dne [datum] byla mezi žalobcem a [právnická osoba] uzavřena Rámcová smlouva o postupování pohledávek, podle této smlouvy byla žalobci postoupena mj. pohledávka za žalovaným, o kterou v řízení jde. O postoupení byl žalovaný informován. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně.
2. Žalovaný se ve věci – ač k tomu soudem vyzván – ve lhůtě mu k tomu soudem určené ani do dnešního dne nevyjádřil. K jednání soudu nařízenému na 17. 6. 2025, ač předvolán řádně a včas, se pak bez omluvy nedostavil, aniž soudu sdělil jakýkoli důvod, který by mu v účasti bránil. Za této situace soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.
3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:
4. Z listiny označené jako „Smlouva o úvěru č. [hodnota] (listina žurnalizovaná ve spise na č. l. 8) soud zjistil, že jde o formulář, na němž není připojen podpis ani jakékoli osoby za [právnická osoba], ani žalovaného. S ohledem na závěr o neplatnosti této smlouvy, byla-li vůbec uzavřena, se soud pro nadbytečnost nezabýval dále otázkou, zda v tomto znění byla smlouva mezi [právnická osoba] a žalovaným uzavřena. Z této listiny soud dále zjistil, že obsahuje tabulku, v níž je uvedena jistina úvěru (12.500 Kč), celkovou částku ke splacení (15.088 Kč) a splatnost (do 11. 3. 2022), tzn. třicet dní po datu, které je v závěrečné části listiny uvedeno zřejmě jako datum vyhotovení listiny (9. 2. 2022).
5. Z listiny označené jako „Smlouva o úvěru č. [hodnota] (listina žurnalizovaná ve spise na č. l. 6) soud zjistil, že jde o formulář, na němž není připojen podpis ani jakékoli osoby za [právnická osoba], ani žalovaného. S ohledem na závěr o neplatnosti této smlouvy, byla-li vůbec uzavřena, se soud pro nadbytečnost nezabýval dále otázkou, zda v tomto znění byla smlouva mezi [právnická osoba] a žalovaným uzavřena. Z této listiny soud dále zjistil, že obsahuje tabulku, v níž je uvedena jistina úvěru (24.600 Kč), celkovou částku ke splacení (29.868 Kč) a splatnost (do 11. 3. 2022), tzn. necelý měsíc po datu, které je v závěrečné části listiny uvedeno zřejmě jako datum vyhotovení listiny (14. 2. 2022).
6. Z výpisu z účtu [právnická osoba] (listiny žurnalizované ve spise na č. l. 16 – 18) soud zjistil, že dne [datum] [právnická osoba] poskytla částku 12.500 Kč, dne [datum] poskytla částku 4.000 Kč a dne [datum] poskytla částku 8.100 Kč, ve všech případech na stejný účet. Z výpisu z účtu ze dne 3. 1. 2022 (listina žurnalizovaná ve spise na č. l. 44) soud zjistil, že šlo o účet žalovaného. Těmito výpisy z účtu tedy soud vzal za prokázané, že žalovaný čerpal částku v celkové výši 24.600 Kč.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud vzal za prokázané, že ji uzavřeli [právnická osoba] jako postupitel a žalobce jako postupník.
8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud vzal za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci. Z připojeného podacího archu soud vzal za prokázané, že tato písemnost byla žalovanému odeslána dne 14. 9. 2022.
9. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 5. 1. 2023 soud vzal za prokázané, že žalobce před podáním žaloby žalovaného vyzval k zaplacení. Z připojeného podacího archu soud vzal za prokázané, že tato písemnost byla žalovanému odeslána dne 9. 1. 2023. Vzhledem k tomu, že žalobce netvrdil, kdy byla tato listina žalovanému doručena, vycházel soud z domněnky dojití podle ustanovení § 573 o. z.
10. Z korespondence ze dne 25. 3. 2022, ze dne 3. 4. 2022, ze dne 11. 4. 2022 a ze dne 12. 9. 2022 soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění, neboť nebylo prokázáno, že by tato korespondence byla odeslána a doručena žalovanému, tzn. nemohla vůči němu vyvolat právní následky (srov. ustanovení § 570 odst. 1 o. z.). Vzhledem k tomu, že žalobce k dotazu soudu uvedl, že nemá žádné doklady o jejich odeslání (srov. vyjádření žalobce při jednání dne 17. 6. 2025), soud jej pro nadbytečnost již nepoučoval a nevyzýval k doplnění dalších důkazů.
11. Ze společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z obchodních podmínek [právnická osoba] soud neučinil žádné další skutkové zjištění určující pro rozhodnutí ve věci.
12. Po takto provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Dne [datum] žalovaný čerpal částku 12.500 Kč, dne [datum] čerpal částku 4.000 Kč a dne [datum] čerpal částku 8.100 Kč, ve všech případech tyto částky poskytla [právnická osoba] Nebylo přitom prokázáno, že by před poskytnutím těchto částek [právnická osoba] jakkoli zjišťovala a ověřovala schopnost žalovaného tyto částky vrátit, stejně jako nebylo prokázáno, že by [právnická osoba] v této souvislosti se žalovaným uzavřela (jakoukoli) smlouvu. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci, jak o tom svědčí oznámení o postoupení pohledávky. Přípisem odeslaným dne 9. 1. 2023 pak žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení.
13. Po právní stránce pak soud věc posoudil takto: Smlouvu o úvěru ze dne [datum] a dne [datum] – byly-li uzavřeny (k tomu srov. shora) - soud hodnotí jako absolutně neplatnou, neboť právní předchůdce žalobce zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když reálně nezjišťoval, případně adekvátně neposoudil majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje atp., nezjišťoval jiné případné dluhy a splátky žalované aj. Tím porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18; k totožným závěrům dospěl též Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18). Pro úplnost soud dodává, že nahrazené zákonem vymezeného účelu zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele paušálními částkami životního minima atp. nelze akceptovat. Žalobce jako profesionální poskytovatel nebankovních úvěrů měl požadovat doložení reálných výdajů žalovaného, především výdajů spojených s bydlením a dalšími životními náklady (shodně srov. též rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 74 Co 74/2021). O tom, že žalovaný reálně nebyl schopný částku 24.600 Kč vrátit (tím méně pak ve velmi krátké době splatnosti, cca jednoho měsíce), svědčí nade vší pochybnost i to, že žalovaný nevrátil naprosto ničeho.
14. Ze všech shora uvedených důvodů soud smlouvu o úvěru ze dne [datum] a dne [datum] – byly-li uzavřeny – hodnotí jako absolutně neplatnou, tedy z ní právo nelze přiznat. Právnímu předchůdci žalobce ani žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na zaplacení smluvního úroku či jiných plnění ze smlouvy.
15. Protože však žalovaný čerpal částku 24.600 Kč, došlo u něho k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. a toto obohacení je povinen žalobci vydat podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z.
16. Vzhledem k tomu, že žalovaný dosud nevrátil zcela ničeho, zbývá vydat 24.600 Kč. Žalobce žalovaného vyzval k zaplacení přípisem odeslaným dne 9. 1. 2023. Žalobce netvrdil a neprokazoval, kdy byl tento přípis žalovanému skutečně doručen. Soud tedy vycházel ze zákonné domněnky dojití třetí pracovní den (srov. ustanovení § 573 o. z.), tj. dne 12. 1. 2023. Dne 12. 1. 2023 byl čtvrtek, za dobu „bez zbytečného odkladu“, v níž je dlužník povinen splnit (srov. ustanovení § 1958 odst. 2 o. z.) za této situace soud považuje následující pondělí (jestliže výzva byla ve čtvrtek doručena a žalovaný hned následující pracovní den, tj. v pátek dne 13. 1. 2023 podal platební příkaz, bylo reálné připsání částky na účet žalobce v pondělí dne 16. 1. 2023). Ke dni 16. 1. 2023 tedy podle názoru soudu nastala splatnost částky 24.600 Kč a od následujícího dne, tj. od 17. 1. 2023, je žalovaný v prodlení se zaplacením této částky. Soud proto shledal žalobu důvodnou v té části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 24.600 Kč s úroky z prodlení (k právu na zaplacení úroku z prodlení srov. ustanovení § 1970 o. z.) z této částky ode dne 17. 1. 2023 do zaplacení. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že žalobce se domáhal zaplacení nižšího úroku z prodlení (ve výši 11,75 % ročně), soud mu – vázán žalobním petitem – přiznal pouze úrok z prodlení v žalované výši. O pariční třídenní lhůtě soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.).
17. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).
18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. podle poměru úspěchu ve věci. Úspěch ve věci přitom soud posuzoval nejenom ve vztahu k žalované jistině, ale též příslušenství, které pro účely posouzení poměru úspěchu kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku (srov. ustanovení § 154 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 71,6 %, žalovaný byl úspěšný v rozsahu 28,4 %, tzn. rozdíl je 43,2 %. Náklady řízení sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.157 Kč a 1.230 Kč, odměny zástupce žalobce ve výši 4.950 Kč podle ustanovení § 7, § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to za dva úkony právní služby po 300 Kč (příprava a převzetí věci, podání ve věci samé – žaloba), jeden úkon po 150 Kč (prostá předžalobní výzva) a dva úkony po 2.100 Kč (odvolání, účast u jednání dne 17. 6. 2025), dále paušální částky jako náhrady hotových výdajů po 100,- Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 (úkony učiněné do podání žaloby včetně, kdy všechny byly učiněny do 31. 12. 2024, tj. příprava a převzetí věci, prostá předžalobní výzva, podání ve věci samé – žaloba), paušální částky jako náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 (odvolání učiněné před 31. 12. 2024) a paušální částky jako náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 (účast u jednání dne 17. 6. 2025, dále náhrada za promeškaný čas v částce 1.500 Kč podle ustanovení § 14 odst. 3 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 (deset započatých půlhodin za cestu k jednání soudu a zpět dne 17. 6. 2025, tj. z [adresa] a zpět), a jízdné vynaložené zástupcem žalobce na cestu k jednání soudu a zpět v částce 2.482 Kč [podle údajů dostupných na www.mapy.cz je vzdálenost mezi sídlem zástupce žalobce a sídlem soudu celkem 170,2 km, tzn. za cestu tam a zpět 340,4 km, zástupce žalobce doložil technický průkaz vozidla, z něhož je patrná průměrná spotřeba 4,3 l na 100 km, při ceně 34,70 Kč/l paliva tak náhrada za palivo činí celkem 508 Kč, základní náhrada pak celkem v částce 1.974 Kč (5,80 Kč za 1 km); cena pohonných hmot a základní náhrady podle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 475/2024 Sb.]. Jak shora uvedeno, rozdíl v úspěchu ve věci byl 43,2 %, proto soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v tomto rozsahu, tj. v celkové částce 6.249 Kč.
19. Žalovaný je povinen na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 6.249 Kč žalobci zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), výrok III.