Výrok
I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 17.491,37 Kč s úroky z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8.146,82 Kč za dobu od 17. ledna 2025 do zaplacení, se zamítá.
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 17.491,37 Kč s úroky z prodlení ve výši, z částky a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že dne 31. 3. 2024 se žalovaným uzavřel smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, podle níž se zavázal žalovanému poskytnout úvěr až do výše 74.900 Kč. Dne 31. 3. 2024 žalobce takto žalovanému poskytl částku ve výši 8.000 Kč. Žalovanou částku žalobce specifikoval takto: „jistina 7.843,81 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 110.18 Kč, smluvní úrok 9.344,55 Kč, poplatek za službu [Anonymizováno] 62,22 Kč, poplatek za službu [Anonymizováno] 114,29 Kč a poplatek za službu [Anonymizováno] 16,32 Kč“. Na výzvu soudu, aby sdělil (mj.), jaké částky a kdy žalovaný čerpal, jaké částky a kdy splatil, a aby označil důkazy k prokázání tohoto tvrzení, žalobce nereagoval.Žalovaný se ve věci nevyjádřil, ač k tomu byl soudem vyzván.Ve věci bylo nařízeno jednání na 10. 9. 2026. Tohoto jednání se neúčastnil žalobce (který svou neúčast omluvil) ani žalovaný, ač předvolán řádně a včas. Soud tedy za podmínek uvedených v ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Žádal-li žalobce „v souladu s principem předvídatelnosti postupu a rozhodnutí soudu“ „v případě, že by nadepsaný soud na jednání (…) nemohl žalobě v plném rozsahu vyhovět (…), aby byl před konáním jednání vyzván zejména pro doplnění tvrzení a důkazních návrhů, resp. aby mu byla k tomuto na jednání poskytnuta přiměřená lhůta“, takové žádosti nelze vyhovět již proto, že takový postup nemá oporu v o. s. ř. a byl by v příkrém rozporu se zásadou rovnosti účastníků, nehledě na to, že se jedná o právní úkon podmíněný, k němuž se nepřihlíží (srov. ustanovení § 41a odst. 2 o. s. ř.), pomine-li soud okolnost, že i sama žádost je vnitřně rozporná (žalobce žádá, aby jej soud vyzval k doplnění před konáním jednání, pokud by žalovaný při jednání tvrdil a prokázal, atd.).Po provedeném dokazování soud především nemá za prokázané tvrzení žalobce, že žalovanému poskytl jakoukoli částku. Předložil-li žalobce soudu „Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli (automatizovaný výpis z interního systému)“, touto listinou není prokázané, že by jakákoli částka byla vyplacena žalovanému. Je-li na listině uveden protiúčet, na který měla být zaplacena částka 8.000 Kč, z ničeho nelze dovodit, že by se mělo jednat o účet žalovaného. Z žádné jiné listiny (samostatně ani v jejich vzájemné souvislosti) nelze dovodit, že by částka 8.000 Kč byla žalovanému poskytnuta.Dále soud nemá za prokázané tvrzení žalobce, že se žalovaným uzavřel smlouvu o obsahu tvrzeném žalobcem (součástí spisu není listina, na níž by byl připojen podpis žalovaného; z ničeho nelze dovodit, že by žalovaný jakkoli projevil vůli být vázán smlouvou o obsahu tvrzeném žalobcem), či že by před případným uzavřením takové smlouvy jakkoli reálně zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet (úvěruschopnost).Není tedy prokázáno, že by spolu účastníci uzavřeli jakoukoli smlouvu, ani že žalobce poskytl jakoukoli částku žalovanému. Vzhledem k tomu, že žalobce netvrdí a ani ze spisu nevyplývá nic, z čeho by bylo možno dovodit jakýkoli právní důvod, podle něhož by bylo možno žalobě, byť částečně, vyhovět, soudu nezbylo, než žalobu zcela zamítnout (výrok I.).O náhradě nákladů řízení (výrok II.) bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobci, který byl ve věci zcela neúspěšný, náhrada nákladů nepřísluší, a žalovanému, který byl ve věci zcela úspěšný, v řízení žádné náklady nevznikly.