Výrok
I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 23.804 Kč s úroky z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 22.651 Kč za dobu od 2. května 2025 do zaplacení, se zamítá.
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
Žalobce se původně domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 28.804 Kč s úroky z prodlení ve výši, z částky a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že dne 23. 9. 2024 společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému podle smlouvy o úvěru č. [hodnota] částku ve výši 5.000 Kč. Následně žalovaný „využil svého práva na navýšení úvěru“ a čerpal úvěr v celkové výši 22.700 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 1. 5. 2025. Smlouvou ze dne 12. 12. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k zaplacení.Podáním doručeným soudu dne 31. 7. 2026 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 5.000 Kč a úroků z prodlení z částky 5.000 Kč, neboť žalovaný tuto částku dne 10. 7. 2025, tj. „před podáním žaloby uhradil původnímu věřiteli a tyto platby nebyly započteny z důvodu administrativní chyby“. V rozsahu částečného zpětvzetí žaloby soud řízení částečně zastavil usnesením ze dne 3. 8. 2026, č. j. 49 C 85/2026-35.Žalovaný se ve věci nevyjádřil, ač k tomu byl soudem vyzván.Ve věci bylo nařízeno jednání na 8. 9. 2026. Tohoto jednání se neúčastnil žalobce (který svou neúčast omluvil) ani žalovaný, ač předvolán řádně a včas. Soud tedy za podmínek uvedených v ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Žádal-li žalobce „v souladu s principem předvídatelnosti postupu a rozhodnutí soudu“ „v případě, že by nadepsaný soud na jednání (…) nemohl žalobě v plném rozsahu vyhovět (…), aby byl před konáním jednání vyzván zejména pro doplnění tvrzení a důkazních návrhů, resp. aby mu byla k tomuto na jednání poskytnuta přiměřená lhůta“, takové žádosti nelze vyhovět již proto, že takový postup nemá oporu v o. s. ř. a byl by v příkrém rozporu se zásadou rovnosti účastníků, nehledě na to, že se jedná o právní úkon podmíněný, k němuž se nepřihlíží (srov. ustanovení § 41a odst. 2 o. s. ř.), pomine-li soud okolnost, že i sama žádost je vnitřně rozporná (žalobce žádá, aby jej soud vyzval k doplnění před konáním jednání, pokud by žalovaný při jednání tvrdil a prokázal, atd.).Po provedeném dokazování soud především nemá za prokázané tvrzení žalobce, že nabyl pohledávku ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] za žalovaným. Žalobce tvrdil, že tuto pohledávku nabyl podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. K prokázání tvrzení o postoupení pohledávky navrhl provést důkaz a soudu přeložil dodatek č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek. Z této listiny je zřejmé, že byla podepsána dne 10. 12. 2024 a dne 12. 12. 2024 a že obsahem tohoto dodatku je ujednání o tom, že se nahrazují ujednání v příloze č. 1 a příloze č. 2 smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 (způsobem, který je v dodatku rozveden). V tomto dodatku nebylo ujednáno postoupení pohledávky, o kterou ve věci jde ani žádné jiné. Dále žalobce soudu předložil smlouvu o postoupení pohledávek podepsanou dne 10. 12. 2024 a dne 12. 12. 2024, jejímž obsahem je ujednání, že [právnická osoba] bude žalobci postupovat pohledávky podle dílčích smluv o postoupení pohledávek, přičemž tyto smlouvy budou uzavřeny postupem uvedeným v bodě 3.1 smlouvy. Ani podle této smlouvy nedošlo k postoupení pohledávky, o kterou ve věci jde (ani žádné jiné). Dále žalobce soudu předložil oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 9. 2025, jímž [právnická osoba] oznamuje žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy č. [hodnota]. Jedná se tedy zjevně o postoupení jiné případné pohledávky než té, o kterou ve věci jde (žalobce tvrdil uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota] a řady dodatků k ní, označení „č. [hodnota] “ nesou též veškeré listiny označené jako smlouva o úvěru a dodatky, které soudu předložil). Ani touto listinou tak soud nemá za prokázané postoupení pohledávky, o kterou ve věci jde, žalobci. Konečně, předložil-li žalobce soudu nedatovanou a nikým neautorizovanou tabulku, o níž tvrdil, že se jedná o přílohu smlouvy o postoupení pohledávek, v níž je identifikovaná postoupená pohledávka za žalovaným, z této listiny soud tvrzení žalobce o postoupení pohledávky, o kterou ve věci jde, za prokázané nevzal. Jde o tabulkový přehled, u něhož není zřejmé, kdo a kdy jej vytvořil, není zřejmé, k čemu se vztahuje, není nikým autorizovaný. Nelze bez dalšího dovodit, že by se mělo jednat o přílohu (jakékoli) smlouvy o postoupení pohledávek. Touto listinou samostatně ani ve spojení s dalšími soud nemá za prokázané tvrzení žalobce o postoupení pohledávky, o kterou ve věci jde, žalobci. Z listin, které žalobce soudu předložil, je zjevné, že mezi [právnická osoba] a žalobcem k postupování pohledávek došlo. Okolnost, zda takto byla postoupena též pohledávka, o kterou ve věci jde, však z listin předložených žalobcem neplyne.Není tedy prokázáno, že by případná pohledávka za žalovaným byla žalobci postoupena. Vzhledem k tomu, že žalobce netvrdí a ani ze spisu nevyplývá nic, z čeho by bylo možno dovodit jakýkoli právní důvod, podle něhož by bylo možno žalobě, byť částečně, vyhovět, soudu nezbylo, než žalobu zcela zamítnout (výrok I.). Pro nadbytečnost se soud nezabýval otázkou, zda žalovaný uzavřel se [právnická osoba] smlouvu o úvěru, jaký měla obsah, zda byla smlouva uzavřena platně, jaké částky podle ní žalovaný čerpal atd.O náhradě nákladů řízení (výrok II.) bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobci, který byl ve věci zcela neúspěšný, náhrada nákladů nepřísluší, a žalovanému, který byl ve věci zcela úspěšný, v řízení žádné náklady nevznikly, tedy není co nahrazovat.