Výrok
I. Řízení se zastavuje do částky 6.551,03 Kč a zákonného úroku z prodlení převyšujícího úrok z prodlení z částky 7.124,00 Kč za dobu od 29.1.2023 do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 7.124,00 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7.124,00 Kč za dobu od 29.1.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na nákladech řízení částku 3.848,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO], , tituly za jménem
Odůvodnění
Žalobou z 31.8.2023 domáhala se žalobkyně úhrady nesplaceného zůstatku úvěru poskytnutého žalovanému společností [právnická osoba] na základě úvěrové smlouvy z [datum]. U jednání dne 8.10.2025, k němuž se žalovaný bez omluvy nedostavil, žalobkyně změnila svůj nárok tak, že nárokovala pouze zůstatek jistiny po odečtení plateb realizovaných žalovaným, a to z titulu bezdůvodného obohacení, kterého se žalovanému dostalo plněním z neplatného právního úkonu. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání proběhlo v jeho nepřítomnosti, neboť se ze své neúčasti neomluvil.Z úvěrové smlouvy vzal soud za prokázáno, že dne [datum] uzavřeli [právnická osoba] jako věřitel a žalovaný jako dlužník smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovaný stvrdil, že převzal v hotovosti úvěrovou jistinu 15.000,00 Kč, a zavázal se nad rámec této jistiny uhradit částku 15.962,00 Kč. Celkovou částku 33.671,00 Kč, zahrnující i pojistné za doplňkové pojištění v částce 2.709,00 Kč, se žalovaný zavázal uhradit v 21 měsíčních splátkách, kdy prvních 20 splátek bylo sjednáno ve výši 1.604,00 Kč a poslední splátka činila 1.591,00 Kč. V souvislosti s žádostí o úvěr byly údaje o žalovaném uvedeny v zákaznické kartě datované shodně s uzavřenou úvěrovou smlouvou. V této zákaznické kartě žalovaný uvedl, že je zaměstnán u firmy [právnická osoba]. s příjmem 14.500,00 Kč. Dle zprávy Územní správy sociálního zabezpečení pro [Anonymizováno] byl žalovaný u uvedené společnosti zaměstnán od [datum] do [datum], tj. v době vyplňování zákaznické karty zde již zaměstnán nebyl. Kontaktní telefon na zaměstnavatele, který byl uveden v zákaznické kartě, byl dle zprávy společnosti [právnická osoba] z 14.3.2025 v roce 2020 evidován na osobu [jméno FO].Dle zákaznické karty byl údajně příjem žalovaného ověřován ze dvou výplatních pásek za květen a červen 2020, přičemž v zákaznické kartě byl uveden příjem žalovaného 14.500,00 Kč. Dle zprávy [právnická osoba]. tedy zaměstnavatele žalovaného, měl žalovaný v květnu 2020 čistý měsíční příjem 13.391,00 Kč a v červnu 2020 4.750,00 Kč, což odpovídá průměrnému příjmu 9.070,50 Kč, a nikoliv 14.500,00 Kč, jak je uvedeno v zákaznické kartě.Z tabulky umoření vzal soud za prokázáno, že žalovaný uhradil pouze šest splátek v celkové výši 7.876,00 Kč, přičemž tyto splátky hradil nepravidelně, poslední z nich uhradil 12.7.2021.Žalobkyně učinila u jednání částečné zpětvzetí žaloby a soud proto v rozsahu tohoto zpětvzetí řízení dle § 96 odst. 1,2 o.s.ř. zastavil.Pokud jde o zůstatek nároku, soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba] poskytla jako věřitel žalovanému poté, co s žalovaným uzavřela písemnou formou formulářovou úvěrovou smlouvu, částku 15.000,00 Kč. Smlouva byla uzavřena v režimu zákona 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru nesplnil povinnost vyplývající z § 86 an. uvedeného zákona, když bez vážného důvodu spoléhal na informace sdělené žalovaným, aniž by tyto prověřil. Neověřoval ani skutečnost, zda žalovaný je nadále zaměstnancem tvrzeného zaměstnavatele, což vyplývá ze zákaznické karty, a vzhledem k tomu, že žalobkyně nebyla schopna předložit výplatní pásky, z níž byla údajně ověřována výše příjmů žalovaného, soud vycházel ze zprávy tehdejšího zaměstnavatele, u kterého žalovanému skončil pracovní poměr před uzavřením úvěrové smlouvy, a dle které byl příjem žalovaného zcela odlišný, než jak se podává v zákaznické kartě. S ohledem na absenci splnění povinnosti řádného prověření úvěruschopnosti soud shodně s návrhem žalobkyně posoudil uplatněný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého plněním bez právního důvodu dle § 2991 an. zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník. Výše tohoto bezdůvodného obohacení odpovídá vyplacené jistině úvěru 15.000,00 Kč, ponížené o platby, které byly ze strany žalovaného realizovány, tj. 7.876,00 Kč. Žalovaný byl proto zavázán k úhradě částky 7.124,00 Kč s úrokem z prodlení (§ 1970 zákona 89/2012 Sb., vládní nařízení 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení). Úrok z prodlení byl přiznán v návaznosti na skutečnost, že původní věřitel odeslal žalovanému přípis 16.12.2022, obsahující výzvu k úhradě dluhu do 10 dnů od data doručení, kdy tento byl odeslán 13.1.2023. Dle § 573 zákona 89/2012 Sb. soud vycházel ze zákonné fikce doručení dnem 18.1.2023, a tedy z toho, že poskytnutá lhůta k plnění skončila 28.1.2020. Úrok z prodlení byl proto přiznán za dobu od 29.1.2023 do zaplacení.Podle § 142 odst. 1 zákona 99/1963 Sb. o.s.ř. byl žalovaný jako procesně neúspěšný účastník zavázán k úhradě nákladů řízení, sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku 400,00 Kč a z nákladů právního zastoupení dle vyhlášky 177/1996 Sb. o odměnách advokátů. Náklady právního zastoupení byly přiznány za prvé tři úkony (převzetí zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby) dle § 14b uvedené vyhlášky, tj. po 200,00 Kč za jeden úkon, s navýšením o tři režijní paušály po 100,00 Kč, za jeden úkon (účast u jednání) po 1.500,00 Kč s režijním paušálem 450,00 Kč. K takto stanoveným nákladům řízení bylo připočteno 21% DPH ve výši 598,50 Kč, a žalovaný byl proto zavázán k úhradě celkových nákladů ve výši 3.848,50 Kč.