Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

61 C 294/2023

Soud: Městský soud v BrněDatum rozhodnutí: 27. 11. 2024Č. j.: 61 C 294/2023-48Samosoudkyně: JUDr. Hana ŠťastnáAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 5. 3. 2025Předmět řízení: zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím - úvěrECLI:CZ:MSBR:2024:61.C.294.2023.1
bezdůvodné obohacenípostoupení pohledávkysmlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 16. 11. 2026 máme 604 705 z 615 476 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (14) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 20.000,00 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky za dobu od 31.1.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá doa) úroku v částce 922,00 Kč a ve výši 15 % ročně z částky 20.000,00 Kč za dobu od 15.12.2022 do zaplacení,b) úroku z prodlení v částce 1,031,20 Kč a ve výši 11,75 % ročně z částky 20.000,00 Kč za dobu od 15.12.2022 do 30.1.2023.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na nákladech řízení částku 2.252,00 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO], , tituly za jménem

Odůvodnění

Žalobou z 31.8.2023 domáhala se žalobkyně úhrady částky 20.000,00 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o nesplacený zůstatek spotřebitelského úvěru, který žalovanému na základě úvěrové smlouvy z [datum] poskytla [právnická osoba], která následně pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil, a s ohledem na omluvu žalobkyně z jednání bylo jednáno v nepřítomnosti účastníků.Z listinných důkazů vzal soud za prokázán tento skutkový stav:Na základě žádosti o spotřebitelský úvěr z [datum] uzavřeli téhož dne [právnická osoba] a žalovaný smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20.000,00 Kč a žalovaný se zavázal nad rámec této částky uhradit 9.252,00 Kč. Celkovou částku 29.252,00 Kč se zavázal uhradit v 11 měsíčních splátkách po 2.438,00 Kč a 12. splátce ve výši 2.434,00 Kč. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že přecuje ve společnosti [právnická osoba] s příjmem [částka], přičemž osoba sjednávající s žalovaným smlouvu zde uvedla, že tyto skutečnosti ověřila z pracovní smlouvy a potvrzení o příjmu. Uvedená společnost k dotazu soudu sdělila, že žalovaný zde nikdy nepracoval a žalobkyně k výzvě soudu sdělila, že nemá k dispozici kopie dokladů žalovaného. Z tabulky umožení vzal soud za prokázáno, že žalovaný na svůj závazek neuhradil ničeho. Přípisem z 16.12.2022, odeslaným 13.1.2023, byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 10 dnů od doručení přípisu. Další výzva byla žalovanému adresována formou předžalobní upomínky, odeslané 2.6.2023.Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli úvěrovou smlouvu, na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr. Tento smluvní vztah soud podřadil pod režim zákona 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ).Při zkoumání platnosti uzavřené smlouvy soud na základě provedeného dokazování konstatuje, že tato je neplatná dle § 87 odst. 1 věta prvá ZSÚ, neboť [právnická osoba] nesplnila povinnost prověřit náležitě úvěruschopnost žalovaného a poskytnout úvěr pouze tehdy, nejsou-li zde důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Za situace, kdy [právnická osoba] neuchovala jakékoliv doklady, které sloužily (či měly sloužit) k posouzení úvěruschopnosti, přičemž údaj o ověření příjmu žalovaného z pracovní smlouvy a potvrzení o příjmu je zjevně nepravdivý (žalovaný u uvedené společnosti nikdy nepracoval, přesto osoba zastupující [právnická osoba] uvedla, že je na telefonním čísle společnosti dosažitelný. Pochybnosti přitom měly vzbuzovat údaje o ostatních aspektech, např. to, že žalovaný bydlí na ubytovně, má pouze učňovské vzdělání, úvěr si údajně bere na „neočekávané výdaje“ (aniž by bylo uvedeno, jaké), přičemž trvalý pobyt měl v sídle magistrátu. [právnická osoba] tak nevěnovala náležitou péči prozkoumání reálné (nikoliv hypotetické) možnosti žalovaného dostát svým závazkům ze smlouvy, o čemž mimo jiné svědčí i skutečnost, že na tento závazek neplnil ničeho. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti sjednané úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 an. zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník), kterého se žalovanému dostalo plněním bez právního důvodu, a to ve výši, odpovídající vyplacené úvěrové jistině. S ohledem na toto posouzení nároku a vzhledem k absenci sporu o termínu vrácení této jistiny (§ 87 odst. 2 ZSÚ) soud z hlediska přiměřené doby, odpovídající schopnostem žalovaného (§ 87 odst. 1 ZSÚ) i s přihlédnutím k tomu, že od vyplacení jistiny oběhly více než tři roky, vycházel z první výzvy k úhradě, kterou je přípis, odeslaný 13.1.2023, který byl dle § 573 zákona 89/2012 Sb. doručen fikcí třetím pracovním dnem, tj. 18.1.2023. V přípise poskytnutá lhůta 10 dnů tak uplynula 28.1.2023 (sobota), resp. 30.1.2023, a žalovaný je tedy v prodlení od 31.1.2023. Za tuto dobu byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení (§ 1970 zákona 89/2012 Sb., vládní nařízení 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení). Ve zbytku byla žaloba zamítnuta.O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád, neboť neúspěch žalobkyně se týkal pouze části nárokovaného příslušenství. Soud proto žalovaného zavázal k úhradě nákladů řízení, sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku 800,00 Kč a z nákladů právního zastoupení dle vyhl. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů (při aplikaci § 14b) za tři úkony (převzetí zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby, neboť dalšími podáními žalobkyně pouze odstraňovala nedostatky vznesených skutkových tvrzení) po 300,00 Kč, včetně tří režijních paušálů po 100,00 Kč a 21% DPH, celkem 2.252,00 Kč.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací