Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

72 C 163/2026

Soud: Městský soud v BrněDatum rozhodnutí: 5. 10. 2026Č. j.: 72 C 163/2026-28Samosoudkyně: JUDr. Jana Nováková HermanováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 16. 11. 2026Předmět řízení: 18 749,91 Kč s příslušenstvím - bezdůvodné obohaceníECLI:CZ:MSBR:2026:72.C.163.2026.1
náklady řízenísmlouva o úvěrunáhrada nákladů
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 21. 11. 2026 máme 605 660 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Související rozhodnutí

Označená místa (3) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 560 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu částky 5 189,91 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 634,33 Kč od 12. 4. 2024 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 042 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru.

2. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba]. poté, co posoudila úvěruschopnost žalovaného, uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr ve výši 19 725 Kč za účelem úhrady zboží. Sjednaný úrok činil 19,48 %. Žalovaný uhradil tři splátky ve výši 2 055 Kč, další splátku splatnou dne 15. 10. 2025 neuhradil a ani nadále neuhradil ničeho.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K projednání věci samé nebylo nařizováno jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem soudu za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili.

4. Z obsahu spisu soud zjistil a vzal za prokázán následující skutkový stav.

5. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 18. 6. 2023 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. [hodnota]. Na základě uzavřené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč. První čerpání úvěru bylo představováno úhradou černé techniky ve výši 19 725 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] vč. příloh a přehledu transakcí).

6. Žalovaný při sjednávání úvěru uvedl, že má příjem ze zaměstnání ve výši 23 000 Kč, splácí 8 000 Kč, nemá žádné náklady na bydlení ani jiné závazky. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalovaného v databázi SOLUS, jeho příjem ani výdaje nijak neověřovala (zjištěno ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti).

7. Žalovaný uhradil žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni, na úvěru celkem 6 165 Kč a od října 2023 je žalovaný v prodlení (zjištěno z tabulky rozkladu splátek).

8. Dne 28. 5. 2025 byla pohledávky za žalovaným postoupena žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení a přílohy).

9. Žalovaný byl vyzván k úhradě žalované částky před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní výzvy a podacího lístku).

10. Z dalších listinných důkazů soud neučinil žádná relevantní zjištění.

11. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je jen z části důvodná.

12. Pohledávka za žalovaným byla postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. žalobkyni, čímž je dána její aktivní legitimace ve sporu.

13. Soud se nejprve zabýval platností úvěrové smlouvy. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona č. 257/2016, Sb. o spotřebitelském úvěru, je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu (§ 588 o. z.).

14. Soud má za to, že v projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně rezignovala na svoji povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného tj. nedostála své povinnosti, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Příjem ani výdaje žalovaného nebyl ničím ověřen. Při zjišťování výdajů žalovaného byly zohledněny sdělené výdaje ve výši 8 000 Kč představující splátky úvěru, další výdaje žalovaný neuvedl, lze však prakticky vyloučit, že dospělá osoba nemá výdaje za platby za bydlení, stravu a dopravu a případně i volný čas. Tyto skutečnosti v očích soudu svědčí o laxnosti při posuzování úvěruschopnosti žalovaného a posouzení ze strany právní předchůdkyně žalobkyně soud považuje za nedostatečné k tomu, aby smlouva o úvěru byla považována za platnou.

15. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je od počátku absolutně neplatná pro rozpor se zákonem a pro zjevné narušení veřejného pořádku. Žalobkyně tak žalovanému poskytla plnění ve výši 19 725 Kč bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Žalovaný byl proto podle § 2991 o. z. povinen vydat žalobkyni, oč se na její úkor obohatil, přičemž soud zohlednil provedené splátky v celkové výši 6 165 (výrok I).

16. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl (výrok II.), neboť ujednání o zbývajících nárocích vychází z absolutně neplatné smlouvy.

17. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle o. z. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaný je nekontaktní, na výzvy soudu ani žalobkyně nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení.

18. Výrok o nákladech řízení vychází z § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně měla úspěch toliko do částky 13 560 Kč a neúspěch do částky 5 189,91 Kč a poměr jejího úspěchu tak činí 44 % (72 % úspěch – 28 % neúspěch). Náklady řízení žalobkyně činí 9 185,30 Kč. Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, dále z odměny za zastupování advokátem podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 1 860 Kč (převzetí věci, sepis žaloby a podání žaloby, předžalobní výzva k plnění) a dále ze tří režijních paušálů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., a to včetně DPH ve výši 21 % z nákladů právního zastoupení. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení poměrnou částku ve výši 4 042 Kč.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací