Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 656,91 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 28 549,40 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 71 512,96 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 19 656,91 Kč od 5. 8. 2025 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušeného kalendářního pololetí, a úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky 18 766,91 Kč od 5. 8. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 9 330,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru.
2. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že dne 7. 11. 2006 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba]. (dále jen „banka“) s žalovaným smlouvu o osobní kreditní kartě s limitem 20 000 Kč. Žalovaný poprvé čerpal částku 1 000 Kč dne 5. 12. 2006. Součástí smlouvy bylo ujednání o 21,90% úroku. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení odstoupila banka od smlouvy dne 8. 7. 2009. Žalobkyně požaduje jistinu 18 766,91 Kč, poplatky v souhrnné výši 890 Kč, řádný a zákonný úrok. Banka postoupila pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] a ta ji postoupila na žalobkyni.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K projednání věci samé nebylo nařizováno jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem soudu za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili.
4. Z obsahu spisu soud zjistil a vzal za prokázán následující skutkový stav.
5. Mezi bankou a žalovaným byla dne 7. 11. 2006 uzavřena smlouva o osobní kreditní kartě s limitem 20 000 Kč, úvěr měl žalovaný splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1/20 čerpaného úvěru, minimálně 100 Kč. Příjem žalovaného plynul ze zaměstnání ve stavebnictví. Součástí smlouvy byl přehled poplatků (zjištěno ze smlouvy o osobní kreditní kartě, podmínek k osobním kreditním, všeobecných obchodních podmínek a oznámení o úrokových sazbách). Kreditní karta byla žalovanému vydána dne 16. 11. 2006 (zjištěno z potvrzení o vydání osobní kreditní karty). Žalovaný načerpal částku 18 766,91 Kč, byly mu účtovány poplatky za vedení účtu ve výši 890 Kč a úroky. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, banka přistoupila k zesplatnění úvěru (zjištěno z výpisu z účtu ke kreditní kartě, dodejky a platební historie). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na [právnická osoba] a následně na žalobkyni (smlouvy o postoupení pohledávek vč. příloh).
6. Dopisem ze dne 16. 7. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě 119 394,92 Kč (zjištěno z předžalobní upomínky a podacího lístku). Nezaplacení žalované částky nebylo žalovaným rozporováno.
7. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
8. Soud se nejprve zabýval platností úvěrové smlouvy. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona č. 257/2016, Sb. o spotřebitelském úvěru, je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu (§ 588 o. z.).
9. Soud má za to, že v projednávané věci žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované, neboť postupovala s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně z výše uvedených zdrojů zjišťovala a ověřovala jak příjmy, tak výdaje žalované i její solventnost a dospěla k závěru o úvěruschopnosti žalované. Postup žalobkyně považuje za dostatečný k tomu, aby dotčená smlouva o úvěru byla považována za platnou.
10. Mezi účastníky vznikl závazkový vztah založený smlouvou o účtu dle § 2662 o. z., na jejímž základě žalobkyně vedla pro žalovanou účet č. [č. účtu]. Následně si účastnice ujednaly, že žalobkyně umožní výběr v hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu nebude dostatek peněžních prostředků, tedy uzavřely smlouvu o povoleném debetu dle § 2665 o. z. V tomto vztahu tak žalobkyně vystupovala jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná. Žalobkyně poskytla žalované dle výše specifikované smlouvy úvěr do výše debetu 15 000 Kč s 25 % úrokem a žalovaná porušil svůj závazek poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, když poskytnutý debet přečerpala, a to do výše 16 972,13 Kč. Vzhledem k tomu, že následně žalovaná uhradila 770 Kč, činí výše žalované jistiny 16 202,13 Kč.
11. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou dlužné částky, rozhodl soud i o její povinnosti uhradit úrok z prodlení z dlužné částky v zákonné výši (§ 1970 o. z., nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).
12. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšná žalobkyně má nárok na náhradu nákladů řízení, které u ní spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč, nákladech právního zastoupení podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 1 780 Kč (převzetí věci, sepis žaloby a podání žaloby, výzva k plnění, přičemž za doplnění žaloby soud žalobkyni odměnu pro neúčelnost nepřiznal, neboť doplňované údaje měly být součástí žaloby), 3x režijního paušálu po 300 Kč, podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21% z nákladů právního zastoupení. Celkem soud přiznal na náhradě nákladů řízení žalobkyni částku 8 351 Kč.