Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z částky 15 000 Kč od 18. 6. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v rozsahu částky 6 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z částky 6 000 Kč od 18. 6. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % z částky 21 000 Kč od 7. 5. 2024 do 17. 6. 2025 a částky 6 045 Kč zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru.
2. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že poté, co posoudila úvěruschopnost žalovaného, uzavřela prostředky komunikace na dálku s žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr ([datum] a [datum]), který žalovaný nesplatil. Žalobkyně požaduje jistinu 15 000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 6 045 Kč.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K projednání věci samé nebylo nařizováno jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem soudu za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili.
4. Z obsahu spisu soud zjistil a vzal za prokázán následující skutkový stav.
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], dokladů o zaplacení, výpisu z účtu žalovaného a kopie cestovního pasu žalovaného soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne [datum] uzavřena smlouva, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr do výše 30 000 Kč na dobu neurčitou s úrokem 40 % měsíčně, RPSN činilo 5 555,92 %. Žalovanému byla dne [datum] poskytnuta částka 10 000 Kč a dne [datum] částka ve výši 5 000 Kč. Součástí smlouvy bylo ujednání o smluvní pokutě 0,1 % denně z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení.
6. Z dopisu ze dne 3. 5. 2024 soud zjistil, že žalobkyně úvěr č. [hodnota] z důvodu prodlení žalovaného zesplatnila ke dni 3. 5. 2024 a dlužnou částku vyčíslila na 42 306 Kč.
7. Z výzvy ze dne 14. 6. 2025 a podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byly vyzván k okamžitému uhrazení dluhu ve výši 50 428,21 Kč do tří dnů.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a přílohy č. 8 soud nezjistil žádná pro věc rozhodná skutková zjištění, neboť se netýkají pohledávky za žalovaným.
9. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je jen z části důvodná.
10. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry.
11. Soud při posouzení parametrů smluvních podmínek uzavřené smlouvy o úvěru dospěl k závěru, že smlouva je absolutně neplatná dle § 588 o. z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy, zákonem a veřejným pořádkem. Soud považuje smluvní ujednání, kterými se žalovaný zavázal k hrazení úroku se sazbou 40 % měsíčně při RPSN 5 555,92 % spolu s ujednáním o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně za nepřiměřené ve smyslu § 1813 o. z. a ve smyslu Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ustanovení § 1813 o. z. přitom poskytuje spotřebitelům ještě vyšší ochranu než Směrnice Rady 93/13/EHS, neboť dopadá na všechna nepřiměřená ujednání, nikoli pouze na nepřiměřená ujednání nesjednaná individuálně. Z porovnání částky, která byla žalovanému poskytnuta (15 000 Kč) s částkou, kterou měla žalovaný dle zesplatňovacího dopisu a předžalobní výzvy uhradit (50 428,21 Kč) je třeba dovodit, že takto navýšená úhrada je v rozporu s požadavkem přiměřenosti a ochrany slabší strany a ve smyslu § 1813 o. z. zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele, v daném případě žalovaného.
12. Žalobkyně tak žalovanému poskytla plnění ve výši celkem 15 000 Kč bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Žalovaný je proto podle § 2991 o. z. povinen vydat žalobkyni, oč se na její úkor obohatil.
13. Příslušenství je představováno zákonnými úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. a vládního nařízení č. 351/2013 Sb. s tím, že je soud přiznal ode dne následujícího po dni uvedeném ve výzvě ze dne 14. 6. 2025, tedy od 18. 6. 2025. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.
14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.