Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 946,05 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % z částky 4 946,05 Kč od 20. 10. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v rozsahu částky 6 692,49 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % z částky 5 263,85 Kč od 1. 7. 2025 do 19. 10. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % z částky 317,80 Kč od 20. 10. 2025 do zaplacení a částky 77,61 Kč zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru.
2. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že dne 26. 2. 2025 poté, co posoudila úvěruschopnost žalovaného, uzavřela prostředky komunikace na dálku s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota], na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaný na úvěr zaplatil jen 53,95 Kč. Žalobkyně požaduje jistinu 5 000 Kč, poplatek za vyplacení tranší 99,32 Kč, kapitalizovaný úrok 6 374,69 Kč (1,07% denně) a poplatek za službu „[Anonymizováno] “ 164,70 Kč.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K projednání věci samé nebylo nařizováno jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem soudu za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili.
4. Z obsahu spisu soud zjistil a vzal za prokázán následující skutkový stav.
5. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „[Anonymizováno] [Anonymizováno] “ č. [hodnota], všeobecných obchodních podmínek, souhlasu se zpracováním osobních údajů, autorizace ověření totožnosti, BankID výpis, předpisu denních splátek, údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru, informací pro spotřebitele, výpisu o posouzení úvěruschpnosti a identifikovaných příjmů soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec až do výše 53 200 Kč s úrokem 1,066 % denně a RPSN 2051,60 %. Dále byl sjednán poplatek za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z čerpané částky. Součástí smlouvy bylo ujednání o účelně vynaložených nákladech na vymáhání 35 Kč denně (max 490 Kč měsíčně), smluvní pokutě 0,1 % denně z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení.
6. Z přehledu bankovních transakcí se podává, že žalobkyně dne 26. 2. 2025 vyplatila žalovanému 5 000 Kč.
7. Z mailu ze dne 30. 6. 2025 soud zjistil, že žalobkyně úvěr z důvodu prodlení žalovaného vypověděla a dlužnou částku vyčíslila na 12 276,15 Kč.
8. Z výzvy ze dne 8. 10. 2025 a potvrzení o podání doporučené zásilky soud zjistil, že žalovaný byl dne 10. 10. 2025 vyzván k uhrazení dluhu ve výši 12 366,21 Kč do tří dnů.
9. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je jen z části důvodná.
10. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry.
11. Soud při posouzení parametrů smluvních podmínek uzavřené smlouvy o úvěru dospěl k závěru, že smlouva je absolutně neplatná dle § 588 o. z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy, zákonem a veřejným pořádkem. Soud považuje smluvní ujednání, kterými se žalovaný zavázal k hrazení úroku se sazbou 1,066 % denně (tj. 37,46 % měsíčně) při RPSN 2051,60 % spolu s ujednáním o poplatku za vyplacení tranše a o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně za nepřiměřené ve smyslu § 1813 o. z. a ve smyslu Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ustanovení § 1813 o. z. přitom poskytuje spotřebitelům ještě vyšší ochranu než Směrnice Rady 93/13/EHS, neboť dopadá na všechna nepřiměřená ujednání, nikoli pouze na nepřiměřená ujednání nesjednaná individuálně. Z porovnání částky, která byla žalovanému poskytnuta s částkou, kterou má žalovaný uhradit je třeba dovodit, že takto navýšená úhrada je v rozporu s požadavkem přiměřenosti a ochrany slabší strany a ve smyslu § 1813 o. z. zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele, v daném případě žalovaného.
12. Žalobkyně tak žalovanému poskytla plnění ve výši 5 000 Kč bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil jednu denní splátku ve výši 53,95 Kč, byla žalobkyni přiznaná částka 4 946,05 Kč. Žalovaný je proto podle § 2991 o. z. povinen vydat žalobkyni, oč se na její úkor obohatil.
13. Příslušenství je představováno zákonnými úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. a vládního nařízení č. 351/2013 Sb. s tím, že je soud přiznal ode dne následujícího po dni uvedeném ve výzvě ze dne 8. 10. 2025, tedy od 20. 10. 2025 (§573 o. z.). Ve zbývající části soud žalobu zamítl.
14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.