11 C 167/2025

Odůvodnění

1. Žalobou podanou k soudu dne 25. 3. 2025 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaná byla zavázána k povinnosti zaplatit mu částku 17 460 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. K odůvodnění žaloby uvedl, že s žalovanou dne 1. 6. 2024 uzavřel úvěrovou smlouvu. Jednalo se o bezúčelový spotřebitelský úvěr. K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím internetových stránek společnosti [Jméno žalobce]., [Anonymizováno]. Zájemce o uzavření smlouvy vyplní požadované údaje, po jejich vyplnění probíhá automatizovaný schvalovací proces. Pokud je žadateli žádost schválena, objeví se na internetových stránkách nebo mobilní aplikaci text smlouvy, a na telefonní číslo, které uvedl v žádosti, je zaslán podpisový SMS kód. Ve chvíli, kdy kód zadá na webové stránce nebo v mobilní aplikaci, je smlouva uzavřena a následně odeslána na emailovou adresu, která byla uvedena v žádosti. Totožnost žadatele o úvěr je ověřována ze strany žalobce prostřednictvím kopie dokladů totožnosti, které jsou ze strany žadatele zaslány, a to v případě, že nedošlo k ověření prostřednictvím služby BankID. Při uzavírání první smlouvy o úvěr, je dále v souladu se smlouvou ověřeno vlastnictví účtu žadatele o úvěr. V případě vyplacení úvěru na bankovní účet musí být klientem odeslána 1 Kč na bankovní účet společnosti [Jméno žalobce]., případně zaslán výpis z účtu, ze kterého je patrné, kdo je jeho majitelem. Další možností, jak ověřit vlastnictví k účtu, je právě prostřednictvím tzv. BankID. Žalobce vždy při uzavírání smlouvy hodnotí schopnost žadatele splácet. Společnost [Jméno žalobce]., v tomto případě zkoumá, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, a to prostřednictvím registru NRKI a BRKI. Dále zjišťuje, zda v případě, že již nějaké jiné závazky má, zda tyto hradí, a to prostřednictvím registru Solus a v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobce taktéž podrobuje klienty důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku a dále přezkoumává několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Na základě výsledků z daného procesu pak úvěr schválí či nikoliv. Na základě úvěrové smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši 495 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Jednotlivé splátky byly uvedeny ve splátkovém kalendáři, který byl součástí smlouvy. Způsob poskytnutí úvěru byl na volbě klienta. Schválená výše úvěru byla zaslána na účet žalované dne 1. 6. 2024. Číslo účtu uvedené ve smlouvě bylo [č. účtu]. Sjednány byly také další volitelné služby za následující poplatky - poplatek za tzv. bezpečnou splátku, který činil 99 Kč měsíčně. Umožňoval klientovi v případě nečekané životní události odložit splatnost aktuální splátky o měsíc, a to konkrétně z důvodů uvedených ve smlouvě. Bezpečnou splátku bylo možné využít dvakrát za trvání smlouvy. V rámci druhé až osmé splátky byl vynesen úrok ve výši 735 Kč. V rámci první a deváté až dvacáté čtvrté splátky se úrok nevynáší. K úrokům žalobce uvedl, že v případě zesplatnění úvěru přirůstají vynesené a neuhrazené úroky k jistině, a to v souladu s ustanovením smlouvy. Úroky byly účtovány 1. 9. 2024, 1. 10. 2024, 1. 11. 2024, 1. 12. 2024, 1. 1. 2025 a 24. 1. 2025, vždy ve výši 735 Kč. Žalovaná si jedenkrát prodloužila splatnost aktuálně splatné splátky o jeden měsíc, tzv. korunovým odkladem, a to v souladu s ustanovením smlouvy. V tomto případě prodloužení splatnosti postačovalo, pokud klient uhradí alespoň 1 Kč, případně více, ale ne více, než je výše měsíční splátky. Za takovéto prodloužení splatnosti je účtován poplatek ve výši 1 485 Kč a jeho výše je uvedena ve smlouvě. Ke korunovému odkladu došlo dne 1. 8. 2024, když byla uhrazena 1 Kč. Žalovaná hradila 1. 8. 2024 částku 1 Kč, 9. 9. 2024 částku 3 244 Kč, 11. 10. 2024 částku 1 759 Kč. Za trvání smlouvy uhradila 5 004 Kč. Jednotlivé platby byly započteny v souladu se splátkovým kalendářem. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, načež byla žalobcem informována o výši dluhu a vyzvána prostřednictvím SMS a emailu k jeho úhradě. V souladu s částí smlouvy „náklady úvěru“ konkrétně odstavcem „sankce“ byla žalované účtována dne 18. 11. 2024, 3. 12. 2024 a 3. 1. 2025 smluvní pokuta, vždy ve výši 500 Kč. Dále byly žalované účtovány účelně vynaložené náklady s upomínáním 9. 9. 2024, 7. 10. 2024, 6. 11. 2024, 9. 12. 2024, 3. 1. 2025, vždy 300 Kč a 24. 1. 2025 částka 130 Kč. V souladu se zněním smlouvy, a to z části „ukončení smlouvy z naší strany“ byla žalované dne 9. 12. 2024 zaslána výzva před zesplatněním celého úvěru formou doporučeného dopisu, a v souladu se zněním smlouvy, konkrétně ustanovením „ukončení smlouvy z naší strany“ byl úvěr ke dni 24. 1. 2025 zesplatněn a žalovaná byla vyzvána k zaplacení celého úvěru včetně smluvní pokuty, a to ve sjednané lhůtě. Následně byla žalovaná vyzvána k úhradě předžalobní výzvou právního zástupce žalobce. S ohledem na výše uvedené, žalobce ke dni sepsání žalobního návrhu za žalovanou eviduje pohledávku v celkové výši 17 460 Kč, která se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 11 594 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, úroků v celkové výši 2 940 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 1 030 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč.

2. Na ústních jednáních, která byla ve věci nařízena, soud provedl dokazování listinnými důkazy, které měl k dispozici. Žalovaná, ač řádně předvolána, se k ústnímu jednání nedostavila. Soud proto jednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř., když z důkazů, které měl k dispozici, zjistil následující skutkový stav.

3. Z úvěrové smlouvy, která byla uzavřena dne 1. 6. 2024, bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobcem jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem. Žalobce se zavázal ve prospěch žalované poskytnout úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala za tento úvěr zaplatit celkem 20 640 Kč ve 24 měsíčních splátkách. První splátka byla splatnou po měsíci od data poskytnutí úvěru, druhá a každá následující byla splatná po měsíci ode dne splatnosti splátky předešlé. Byl dohodnut takzvaný korunový odklad, jak bylo konstatováno v žalobě, za který byla žalovaná povinna zaplatit minimálně 1 Kč, a dále další poplatek za korunový odklad ve výši 1 485 Kč. Byla dohodnuta doplňková služba „bezpečná splátka“, za kterou se žalovaná zavázala hradit poplatek 99 Kč měsíčně. Pokud se jedná o případné sankce, byla dohodnuta smlouvou smluvní pokuta výši 500 Kč v případě, že výše dlužné částky bude nižší než 500 Kč, mohla být účtována smluvní pokuta maximálně ve výši dlužné částky, dále úrok z prodlení ve výši dle platného nařízení vlády a dále se žalovaná zavázala hradit účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, které byly vypočteny na základě skutečně provedených úkonů. Ke dni uzavření úvěrové smlouvy výše nákladů byla vypočtena na 300 Kč za měsíc vymáhání. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky, v rámci kterých v odstavci „ukončení smlouvy z naší strany“ byla řešena otázka zesplatnění. K zesplatnění celého dluhu mohlo dojít, pokud klient zůstane dlužen dvě a více splátek nebo nezaplatí splátku déle než tři měsíce a ještě z dalších důvodů zde konkrétně uvedených. Smlouva byla uzavřena elektronicky, podpis žalované chyběl, v kolonce byl podpis nahrazen kódem. Součástí smlouvy byl formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který obsahoval údaje o věřiteli, popis základních vlastností spotřebitelského úvěru, náklady spotřebitelského úvěru, další důležité právní aspekty a dodatečné informace, které bylo třeba poskytnout v případě uvádění finančních služeb na trh na dálku. Dále obsahovala informační memorandum o zpracování osobních údajů. Součástí smlouvy byl i splátkový kalendář, který rozepsal všech 24 měsíčních splátek.

4. Soudu byla předložena karta klienta, v rámci které žalobce potvrdil, že před uzavřením smlouvy ze dne 1. 6. 2024 prováděl ověření bonity klienta. Karta klienta obsahovala specifikaci úvěru, specifikaci klienta, v rámci které byla žalovaná označena jménem, příjmením, datem narození, adresou bydliště s tím, že nemá žádné vyživovací povinnosti, u finančních údajů ohledně žalované bylo uvedeno, že je zaměstnancem, že má příjem ve výši 32 000 Kč měsíčně a příjem ostatních členů domácnosti měl dosáhnout výše 47 000 Kč. Dále v kartě klienta bylo uvedeno, že byla prověřována v různých registrech, například IZIR, NRKI, Solus, Cribis. Soudu byla předložena i metodika posouzení úvěruschopnosti klienta. Dále po poučení soudu žalobce předložil výpočty MLS klienta i MLS domácnosti, které u žalované bylo vypočteno ve výši 14 872 Kč měsíčně a zbývající MLS domácnosti bylo stanoveno na částku 51 448 Kč. Soudu byla rovněž předložena úvěrová zpráva o závazcích, které žalovaná měla předtím, než byla uzavřena úvěrová smlouva, měsíční splátky u žalované činily 9 796 Kč a částka celkově určená ke splacení činila 1 171 426 Kč.

5. Soudu byl předložen rovněž sazebník poplatků platný od 4. 1. 2019.

6. Z výpisu čerpání splátek a úhrad bylo ověřeno, že žalovaná úvěr ve výši 15 000 Kč čerpala, na úvěru zaplatila celkem 7 753 Kč.

7. Po poučení soudu, které souviselo s uzavřením smlouvy mezi účastníky, bylo soudu předloženo několik listinných důkazů, jednalo se o dohledání informací o činnosti klienta ze dne 25. 7. 2025, které obsahovalo jednotlivé kroky, kterými žalobce prokazoval, že úvěrová smlouva byla mezi účastníky uzavřena. Registrace do klientské sekce (webového rozhraní) byla ze strany žalované po vyplnění základních osobních údajů. Na základě registrace byla žalovaná pro ověření její totožnosti vyzvána k vyplnění kontrolních otázek a příslušných údajů z dokladu totožnosti. V dalším kroku si žalovaná zvolila své přihlašovací jméno, heslo a bezpečnostní otázky pro případ budoucího ověření při přihlášení. Žalované se po přihlášení zobrazil návrh smlouvy dle jejích požadavků. Smlouvu mohla žalovaná do svého samostatného podpisu kdykoliv zrušit, nebo jakékoliv nejasnosti konzultovat s pracovníky žalobce. Žalovaná s návrhem smlouvy souhlasila, na základě čehož jí byla zaslána potvrzovací SMS s kódem [Anonymizováno] na telefonní číslo [tel. číslo], a to dne 1. 6. 2024 v 8:39 hodin. Tímto kódem byla smlouva podepsána, kdy tento kód je uveden v kolonce „podpis klienta“ na samotné smlouvě. Podpis smlouvy byl žalovanou proveden z IP adresy [Anonymizováno], což bylo uvedeno v samotné smlouvě shora. K prokázání, že smlouva byla uzavřena, žalobce soudu předložil znalecký posudek z oboru kybernetiky, v rámci kterého znalec sdělil, že jsou záznamy transakčních logů, jež zachycují činnost klientů, uchovány na platformě IMBQR radar, která zároveň zajišťuje opatření dat kvalifikovanými časovými razítky, pomocí kterých lze ověřit, že jednotlivé záznamy byly vytvořeny před daným časovým okamžikem. Data při uzavírání smluv jsou tedy evidována důvěryhodným způsobem.

8. Soudu byla předložena výzva před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne 9. 12. 2024, která byla adresována na žalovanou. Byla soudu předložena spolu s dokladem o jejím doručování žalované (poštovní podací arch).

9. Soudu byla předložena výzva ke splacení celé půjčky, tedy zesplatnění úvěru ze dne 24. 1. 2025, které bylo zasíláno žalované doporučeně (soudu předložen doklad o doručování této výzvy, podací arch). Dále soudu byla předložena předžalobní výzva právního zástupce žalobce ze dne 21. 2. 2025, která byla adresována na žalovanou včetně dokladu o jejím doručování žalované (poštovní podací arch).

10. Na zjištěný skutkový stav je možno aplikovat jednak občanský zákoník č. 89/2012 Sb., a dále zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

11. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož paragrafu, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami nebo, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.

12. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatnou. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle § 580 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i první právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ust. § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Dle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Bylo prokázáno, že žalobce měl vůli s dlužníkem, co by spotřebitelem, uzavřít smlouvu o úvěru, která byl ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citované ust. § 86 odst. 1 téhož zákona, zabýval tím, zda smlouva o úvěru byla platně uzavřena, tedy zda žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, porovnal příjmy a výdaje žalované. Soud vycházel z konstantní judikatury v obdobných věcech, např. z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 č. j. 33 Cdo 217/2018, z něhož jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, atd. V neposlední řadě chrání pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěr či jiné služby již dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit min. potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využít veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu dle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze ČSÚ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích.

15. Soud tedy v posuzované věci zkoumal (srovnání Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18), zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit. Pokud by tak soud neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

16. Rovněž u Nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 199/11, Ústavní soud konstatoval, že není důvod, aby státní moc poskytovala ochranu právům subjektu, který nejenže řádně neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčuje své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení většího zisku, realizací mnohdy násobeného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěru – dlužník, ať už z nevědomosti, či z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

17. V řízení bylo žalobcem prokázáno, že před uzavřením úvěrové smlouvy ověřoval schopnost žalované úvěr splácet, nicméně dle mínění soudu prověření schopnosti splácet úvěr bylo provedeno nedostatečně. Ačkoliv se žalobce zabýval posouzením úvěruschopnosti žalované, nedodržel obecné pokyny ČNB ani EBA, dle kterých by měl poskytovatel úvěru zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako například aktuální závazky spotřebitele včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele. Je třeba, aby poskytovatel úvěru posuzoval v rámci kvalifikovaného uvážení i další výdaje spotřebitele jako životní náklady pravidelné, jako jsou náklady na ošacení, stravu, na dopravu, na zdravotní pomůcky či léky, na nákup hygienického zboží, na výdaje volnočasové a různé kulturní aktivity. Jedná se o výdaje pravidelné, kdy proces posuzování úvěruschopnosti nezahrnuje pouze zjišťování relevantních informací, ale taktéž jejich ověřování ve formě dostatečně přiměřené, i když jsou obtížně redukovatelné. Z listin předložených žalobcem nevyplývá, že by žalobce před uzavřením úvěrové smlouvy ověřil výši příjmů žalované. Soud má za to, že vycházel pouze z toho, co mu sdělila sama žalovaná, aniž by prověřil tyto příjmy, například potvrzením zaměstnavatele, výplatním lístkem či výpisem z účtu žalované.

18. Ze všech výše uvedených skutečností soud má za to, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatnou dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 o.z. Pokud žalobce na základě neplatné smlouvy poskytl žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, jde o plnění bez právního důvodu, a tedy bezdůvodné obohacení a žalovaná je povinna takto získaný majetkový prospěch žalobci jako ochuzenému vydat.

19. Vzhledem k tomu, že žalovaná úvěr ve výši 15 000 Kč čerpala způsobem uvedeným ve smlouvě a zaplatila částku ve výši 7 753 Kč, dluží na jistině 7 247 Kč, k jejíž úhradě soud žalovanou zavázal. Ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl. Pokud se jedná o zákonný úrok z prodlení, na ten žalobci rovněž nevznikl nárok, a to v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR, číslo 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022.

20. Pokud se jedná o náklady řízení, soud o těchto rozhodl s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobce byl úspěšný zhruba z poloviny a žalovaná taktéž. Tudíž soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

21. Splatnost pohledávky je stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.