Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Řízení se v části, kde se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 344 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 7 170 Kč od 18. 5. 2024 do zaplacení, zastavuje.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 344 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že žalovaný a společnost [právnická osoba]. (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému 17. 4. 2024 úvěr 6 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobkyně úvěr vrátit spolu s úrokem 90 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru 1 080 Kč do 30 dnů od poskytnutí. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou, proto mu podle smlouvy vznikla povinnost žalobkyni dále uhradit poplatek za administraci prodlení 700 Kč, za upomínky 800 Kč a 1 000 Kč a smluvní pokutu 1 674 Kč. Pohledávku ze smlouvy postoupil právní předchůdce žalobkyně na společnost [právnická osoba], která ji postoupila na žalobkyni.
2. Podáním z 22. 5. 2025 žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nemá důkazy a vzala žalobu částečně zpět co do částek specifikovaných výrokem II. tohoto rozsudku. Soud proto řízení podle § 96 odst. 2 o.s.ř. výrokem II. zastavil v rozsahu zpětvzetí.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] z 16. 4. 2024 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal žalovanému poskytnout 17. 4. 2024 na účet č. [č. účtu] úvěr 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně úvěr, úrok 90 Kč a poplatek 1 080 Kč, které společně činily částku 7 170 Kč do 17. 5. 2024.
5. Z předsmluvního formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z 16. 4. 2024 soud zjistil, že obsahuje informace v obdobném rozsahu jako smlouva o úvěru. Jedná se například o výši úvěru, výši úroku a RPSN, běžné poplatky, sankční poplatky, způsob uzavření a ukončení smlouvy.
6. Z editace profilu žalovaného soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně evidoval o žalovaném, že není dlužník, je zaměstnán na plný pracovní úvazek u zaměstnavatele [právnická osoba] s příjmem 27 701 Kč, má vlastní bydlení, nesplácí žádné dluhy, jeho náklady činí 500 Kč měsíčně, s nikým nesdílí domácnost, nemá vyživovací povinnost, náklady na služby a energie činí 6 000 Kč.
7. Z potvrzení o provedené platbě z 25. 7. 2024 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně měl 17. 4. 2024 zadat příkaz k převodu 6 000 Kč na účet [č. účtu].
8. Z dopisu z 2. 6. 2024 a 20. 6. 2024 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ze smlouvy č. [hodnota].
9. Z dopisu z 16. 1. 2025 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého advokáta vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ze smlouvy č. [hodnota].
10. Z podacího archu z 17. 1. 2025 soud zjistil, že advokátka žalobkyně odeslala žalovanému výzvu 17. 1. 2025.
11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 20. 7. 2024 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba]., jako postupitel, postoupil na společnost [právnická osoba], jako postupníka, pohledávku za žalovanou ze smlouvy o úvěru č. [hodnota].
12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 7. 2024 soud zjistil, že společnost [právnická osoba], jako postupitel, postoupila na žalobkyni, jako postupníka, balík peněžitých pohledávek specifikovaných v příloze 1. ke smlouvě.
13. Z přílohy 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 22. 7. 2024 soud zjistil, že součástí balíku pohledávek byla pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru č. [hodnota].
14. Ze zprávy [právnická osoba]. z 29. 5. 2025 a její přílohy soud zjistil, že účet č. [č. účtu] je veden na jméno žalovaného a že na něj 17. 4. 2024 byla připsána částka 6 000 Kč z účtu právního předchůdce žalobkyně.
15. Na základě výše uvedeného tak lze v dané věci učinit skutkový závěr, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným bylo dne 16. 4. 2024 ujednáno poskytnutí úvěru 6 000 Kč, který se žalovaný zavázal spolu s úrokem a poplatky vrátit do 17. 5. 2024, nic však neuhradil. Žalovanému byla částka 6 000 Kč vyplacena na účet 17. 4. 2024.
16. S ohledem na výše uvedený skutkový závěr soud nezjistil nic pro věc podstatného ze všeobecných obchodních podmínek.
17. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu 16. 4. 2024, přičemž dospěl k následujícím právním závěrům.
18. Úvěr podle § 2395 o.z. je konsenzuální smlouva. Vzniká tedy již shodou stran na obsahu smlouvy (§ 1725) a zakládá vynutitelnou povinnost k poskytnutí peněžních prostředků. Předmětem úvěru mohou být pouze peníze. Úvěrovaný musí úvěr vrátit v době, kterou si strany sjednaly a k tomu zaplatit též sjednané úroky a případné poplatky. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel smlouvu v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, jedná se o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Z uvedeného důvodu podléhá smlouva o úvěru a jí předcházející kontraktační proces zákonu o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru (úvěrující) mimo jiné povinen prověřovat úvěruschopnost spotřebitele (úvěrovaného), jinak je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1). Úvěr lze pak poskytnout pouze za předpokladu, že o schopnosti úvěrovaného splácet poskytnutý úvěr, nemá úvěrující důvodné pochybnosti. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda byla smlouva o spotřebitelském úvěru platně uzavřena, tedy zda právní předchůdce žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr.
19. K prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že nemá důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti u žalovaného, což vyplynulo též z provedených důkazů (interní záznam ze systému právního předchůdce žalobkyně s názvem „editace profilu“, není důkazem způsobilým prokázat prověření úvěruschopnosti). Soud proto uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Nebylo tak prokázáno splnění povinnosti úvěrujícího podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 tohoto zákona.
20. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je v daném případě nutno mezi účastníky vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, resp. podle speciální skutkové podstaty na vydání bezdůvodného obohacení obsažené právě v zákoně o spotřebitelském úvěru. Jestliže právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy o úvěru poskytl žalovanému částku 6 000 Kč, pak má žalobkyně s ohledem na postoupení pohledávky podle § 1879 a následujících o.z. nárok na zaplacení této částky.
21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovanému, který byl v řízení převážně úspěšný, žádné náklady v řízení nevznikly.
22. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v trvání 3 dnů podle § 160 o. s. ř.