Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 458,39 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 18 984,39 Kč od 23. 1. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Řízení se v části, kde se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 222 Kč, zastavuje.
III. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 27 863,37 Kč s úrokem ve výši 15,9 % ročně z částky 31 929,76 Kč od 13. 1. 2025 do 10. 3. 2025, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 31 929,76 Kč od 11. 3. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 27 863,37 Kč od 23. 1. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 4 066,39 Kč od 23. 1. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 940,73 Kč od 10. 10. 2024 do 12. 1. 2025, zaplacení částky 32 203,60 Kč s úrokem ve výši 17,9 % ročně z částky 42 121,60 Kč od 13. 1. 2025 do 9. 2. 2025, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 42 121,60 Kč od 10. 2. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 32 203,60 Kč od 23. 1. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 9 918 Kč od 23. 1. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 1 944,73 Kč, úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 5 000 Kč od 13. 1. 2025 do 13. 4. 2025, úroku ve výši 12 % ročně z částky 5 000 Kč od 14. 4. 2025 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 111,33 Kč od 1. 12. 2024 do 12. 1. 2025, zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou dne 27. 6. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 79 747,36 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 10. 3. 2021, smlouvy o úvěru ze dne 6. 5. 2021 a smlouvy o poskytnutí kontokorentu ve výši 5 000 Kč uzavřené dne 18. 11. 2020. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena rámcová smlouva č. [hodnota], na základě níž byl žalované aktivován běžný účet č. [č. účtu]. Na základě smlouvy o úvěru č. [IBAN] ze dne 10. 3. 2021 poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 60 000 Kč, žalovaná se zavázala na poskytnutý úvěr měsíčně hradit splátky ve výši 1 400 Kč, skládající se ze splátky jistiny a úroku ve výši 15,9 % ročně, a to vždy k 12. dni v měsíci počínaje 12. 4. 2021. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru, a to ke dni 13. 1. 2025. Žalobkyně si nárokuje jistinu ve výši 31 929,76 Kč, smluvní úrok kapitalizovaný ke dni předcházejícímu zesplatnění ve výši 940,73 Kč, smluvní úrok ve výši 15,9 % ročně z dlužné jistiny od 13. 1. 2025 do 10. 3. 2025, smluvní úrok ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny od 11. 3. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 23. 1. 2025 do zaplacení. Na základě smlouvy o úvěru č. [IBAN] ze dne 6. 5. 2021 poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 50 000 Kč, žalovaná se zavázala na poskytnutý úvěr měsíčně hradit splátky ve výši 988 Kč, skládající se ze splátky jistiny a úroku ve výši 17,9 % ročně, a to vždy k 12. dni v měsíci počínaje 12. 6. 2021. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru, a to ke dni 13. 1. 2025. Žalobkyně si nárokuje jistinu ve výši 42 121,60 Kč, smluvní úrok kapitalizovaný ke dni předcházejícímu zesplatnění ve výši 1 944,73 Kč, smluvní úrok ve výši 17,9 % ročně z dlužné jistiny od 13. 1. 2025 do 9. 2. 2025, smluvní úrok ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny od 10. 2. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 23. 1. 2025 do zaplacení. Dne 18. 11. 2020 byl žalované na účtu č. [č. účtu] povolen kontokorent ve výši 5 000 Kč, vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností žalovanou byl kontokorent ke dni 13. 1. 2025 zesplatněn. Žalobkyně si nárokuje jistinu ve výši 5 000 Kč, smluvní úrok ve výši 18,9 % ročně z dlužné jistiny od 13. 1. 2025 do 13. 4. 2025, smluvní úrok ve výši 12 % ročně z dlužné jistiny od 14. 4. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 23. 1. 2025 do zaplacení. Dále si žalobkyně nároku částku 696 Kč, která představuje nepovolený debet na běžném účtu žalované č. [č. účtu]. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, a to ani na základě předžalobní výzvy.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Žalobkyně na výzvu soudu podáním ze dne 30. 9. 2025 doplnila svá skutková tvrzení ve vztahu k ověření úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně uvedla, že při žádosti o poskytnutí kontokorentu dne 18. 11. 2020 žalovaná uvedla příjem 10 000 Kč, což žalobkyně ověřila za předcházející období na běžném účtu žalované. Pokud jde o výdaje, vycházela žalobkyně z údajů poskytnutých žalovanou a také z interních a externích databází. Z úvěrové zprávy ze dne 18. 11. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná nemá žádné aktivní produkty. V žádosti o úvěr žalovaná neuvedla žádné výdaje na bydlení, jídlo, léky, dopravu nebo splátky dalších úvěrů. Žalobkyně proto využila sofistikovaných splátkových modelů a výdaje žalované stanovila na částku 3 860 Kč. Pokud jde o úvěry poskytnuté 10. 3. 2021 a 6. 5. 2021, pak bylo vycházeno z údajů poskytnutých žalovanou, které žalobkyně dle potřeby prověřila: bydlení v nájmu, svobodná, 1 vyživovací povinnost, jiné splátky nevyplněno, zjištěno 600 Kč, hlavní příjem 10 000 Kč rodičovská dovolená, vedlejší příjem 15 000 Kč brigáda, příjmy ostatních členů domácnosti 25 000 Kč, výdaje domácnosti bydlení 10 000 Kč, ostatní nevyplněno. Na úvěr č. [IBAN] hradila žalovaná splátky od 12. 4. 2021 do 10. 10. 2021, celkem bylo na úvěr zaplaceno 55 933,61 Kč, na úvěr č. [IBAN] hradila žalovaná splátky od 12. 4. 2021 do 10. 10. 2024, celkem na úvěr zaplatila 40 082 Kč. Po podání žaloby zaplatila žalovaná dne 26. 8. 2025 částku 222 Kč, v této části vzala žalobkyně žalobu zpět.
4. Soud vycházel z listinných důkazů založených ve spise.
5. Z rámcové smlouvy č. [hodnota] ze dne 8. 10. 2013 bylo zjištěno, že žalobkyně se mj. zavázala vést pro žalovanou běžný účet č. [č. účtu].
6. Z dodatku č. [hodnota] k rámcové smlouvě ze dne 18. 11. 2020 bylo zjištěno, že byl sjednám kontokorent ve výši 5 000 Kč.
7. Z dodatku č. [hodnota] k rámcové smlouvě ze dne 10. 3. 2021 bylo zjištěno, že bylo sjednáno poskytnutí úvěru č. [IBAN] ve výši 60 000 Kč, žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr žalobkyni vrátit společně s úrokem ve výši 15,9 % p.a. ve formě měsíčních splátek po 1 400 Kč splatných vždy k 12. dni v měsíci.
8. Z dodatku č. [hodnota] k rámcové smlouvě ze dne 6. 5. 2021 bylo zjištěno, že bylo sjednáno poskytnutí úvěru č. [IBAN] ve výši 50 000 Kč, žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr žalobkyni vrátit společně s úrokem ve výši 17,9 % p.a. ve formě měsíčních splátek po 988 Kč splatných vždy k 12. dni v měsíci.
9. Z dodatků č. [hodnota], 13 ke smlouvě o úvěru č. [IBAN] a č. [IBAN] ze dne 10. 2. 2022 soud zjistil, že bylo sjednáno nové datum pravidelné splátky k 10. dni v měsíci.
10. Z dokladů o načerpání úvěru bylo zjištěno, že úvěr 60 000 Kč byl žalované vyplacen dne 10. 3. 2021 a úvěr ve výši 50 000 Kč byl žalované vyplacen dne 6. 5. 2021.
11. Ze splátkového kalendáře k úvěru č. [IBAN] bylo zjištěno, že žalovaná hradila splátky úvěru 1 400 Kč do 10. 10. 2024.
12. Ze splátkového kalendáře k úvěru č. č. [IBAN] bylo zjištěno, že žalovaná hradila splátky úvěru 998 Kč do 10. 10. 2024.
13. Z úvěrové zprávy ze dne 18. 11. 2020 soud zjistil, že žalované bylo ve dvou případech odmítnuto poskytnutí splátkového produktu a ve dvou případech odmítnuto poskytnutí nesplátkového produktu, ke dni pořízení výpisu měla žalovaná dva ukončené splátkové produkty.
14. Z úvěrové zprávy ze dne 10. 3. 2021 soud zjistil, že žalované bylo v sedmi případech odmítnuto poskytnutí splátkového produktu a v jednom případě odmítnuto poskytnutí nesplátkového produktu, ke dni pořízení výpisu měla žalovaná jeden existující splátkový produkt, jeden existující nesplátkový produkt a dva ukončené splátkové produkty.
15. Z úvěrové zprávy ze dne 5. 5. 2021 soud zjistil, že žalované bylo v sedmi případech odmítnuto poskytnutí splátkového produktu a v jednom případě odmítnuto poskytnutí nesplátkového produktu, ke dni pořízení výpisu měla žalovaná dva existující splátkové produkty, jeden existující nesplátkový produkt a dva ukončené splátkové produkty.
16. Z formulářů pro standartní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil informace o jednotlivých spotřebitelských úvěrech.
17. Z předžalobní upomínky ze dne 13. 1. 2025 soud zjistil, že žalobkyně poskytnuté úvěry zesplatnila, a zároveň žalovanou vyzvala k úhradě částky ve výši 82 744,15 Kč nejpozději do 22. 1. 2025.
18. Z výpisu z účtu žalované č. [č. účtu] za období od 1. 8. 2020 do 31. 10. 2020 soud zjistil, že počáteční zůstatek na účtu činil 48, 34 Kč, konečný zůstatek na účtu činil 19,36 Kč, na účet bylo připsáno 30 110 Kč a odepsáno 30 138,98 Kč.
19. Z výpisu z účtu žalované č. [č. účtu] za období od 1. 12. 2020 do 30. 4. 2021 soud zjistil, že počáteční zůstatek na účtu činil minus 2 358,93 Kč, konečný zůstatek na účtu činil minus 4 088,89 Kč, na účet bylo připsáno 217 208,90 Kč a odepsáno 218 938,86 Kč.
20. Z výpisu z účtu žalované č. [č. účtu] za období od 27. 6. 2025 do 30. 9. 2025 soud zjistil, že počáteční zůstatek na účtu činil minus 696 Kč, konečný zůstatek na účtu činil minus 474 Kč.
21. Podle § 2662 o. z. smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.
22. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
23. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
24. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
25. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
26. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil právní závěr, že mezi žalobkyní a žalovanou byly ve dnech 18. 11. 2020, 10. 3. 2021 a 6. 5. 2021 uzavřeny úvěrové smlouvy podle § 2395 o. z. v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jelikož žalobkyně vystupovala v rámci uzavření smlouvy v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru (úvěrující) mimo jiné povinen prověřovat úvěruschopnost spotřebitele (úvěrovaného), jinak je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1). Úvěr lze pak poskytnout pouze za předpokladu, že o schopnosti úvěrovaného splácet poskytnutý úvěr, nemá úvěrující důvodné pochybnosti. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda byly smlouvy o spotřebitelském úvěru platně uzavřeny, tedy zda žalobkyně před jejich uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr.
27. Po zhodnocení a podřazení zjištěného skutkového stavu pod citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvy se žalovanou jako spotřebitelem uzavřela, aniž by bylo možné konstatovat, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně v řízení tvrdila a dokládala, že úvěruschopnost žalované byla posouzena řádně, když vyšla z údajů a dokladů od žalované, a zároveň tyto údaje dále ověřila. Soud v této věci zdůrazňuje, že v tomto případě to nebyl nedostatek listin a tvrzení, který by soud vedl k závěru o porušení povinnosti o ověření úvěruschopnosti žalovaného, ale chybné vyhodnocení údajů žalobkyní získaných od žalované.
28. Ze zákona o spotřebitelském úvěru i z judikatury vyplývá, že úvěrující se nemůže spoléhat na údaje uvedené úvěrovaným, neboť odborná péče předpokládá, že úvěrující údaje, které úvěrovaný uvedl, ověří, resp. je bude mít objektivně podložené (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který byť byl vydán ve věci posuzované podle zák. č. 145/2010 Sb., je aplikovatelný i v posuzované věci).
29. Žalovaná uvedla, že má čistý měsíční příjem ve výši 10 000 Kč, v případě úvěrů ze dne 10. 3. 2021 a 6. 5. 2021 pak dále vedlejší příjem ve výši 15 000 Kč. Příjem ostatních členů domácnosti ve výši 25 000 Kč nelze zohledňovat, nejsou-li zohledněny výdaje dalších členů domácnosti. Byly zjištěny výdaje na bydlení v podobě nájemného ve výši cca 10 000 Kč měsíčně, žalovaná měla jednu vyživovací povinnost. Již jen z těchto údajů je více než zřejmé, že žalovaná nebyla schopna poskytnuté úvěry splácet. Tento závěr dále potvrzují předložené výpisy z účtu žalované, z nichž je navíc zřejmé, že zůstatky na účtu byly jen neopatrné, výdaje se rovnaly příjmům, navíc na účet žalované byly dále připisovány platby od třetích osob, a to zejm. od [jméno FO]. Je tak zjevné, že majetková situace žalované byla dlouhodobě neudržitelná, kdy významným příjmem žalované byly peněžní prostředky od třetích osob. Majetkové poměry žalované tak zcela zřejmě vzbuzovaly pochyby o splacení poskytnutých úvěrů, přičemž odlišný závěr není možné z předložených listin dovodit.
30. Soud tedy shrnuje, že žalobkyně porušila své povinnosti dané jí § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala v souladu s tímto ustanovením, s odbornou péčí nezjišťovala dostatečně skutečné poměry žalované, respektive tyto chybně vyhodnotila. Žalobkyně jako poskytovatel tak v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou poskytla žalovanému úvěr a uzavřela s ní předmětnou smlouvu. Za této situace jsou v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouvy neplatné. Z uzavřených smluv o spotřebitelském úvěru tak nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva.
31. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatných smluv je v daném případě nutno mezi účastníky vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, resp. podle speciální skutkové podstaty na vydání bezdůvodného obohacení obsažené právě v zákoně o spotřebitelském úvěru. Žalovaná je povinna vydat žalobkyni to, co z neplatných smluv obdržela. Jestliže žalované byla na základě uzavřených smluv o úvěru poskytnuta částka 115 000 Kč (60 000 Kč + 50 000 Kč + 5 000 Kč), přičemž žalovaná následně zaplatil částku 96 015,61 Kč (55 933,61 Kč + 40 082 Kč), pak má žalobkyně nárok na zaplacení částky 18 984,39 Kč. Dále má žalobkyně nárok na zaplacení částky 474 Kč představující debet na běžném účtu žalované. Celkem tak bylo žalobkyni přiznáno 19 458,39 Kč (výrok I.). Ve zbytku soud žalobu zamítl (výrok II.).
32. Z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V případě omezených možností spotřebitele (žalovaného), soud zpravidla ukládá zaplatit dlužnou částku ve splátkách. Nicméně žalovaná (jakožto spotřebitel) byla v průběhu řízení naprosto nečinná a nekontaktní, a proto nebylo možno ohledně jejích poměrů a možností splatit jistinu úvěru cokoliv zjistit. Za této situace pak soud uzavřel, že není možno stanovit žalované jakékoliv splátky, neboť není možné jakkoliv zjistit, zda jsou tyto splátky přiměřené jejím možnostem. Naopak je nutno za situace, kdy žalovaná netvrdila a následně nedoložila, že její možnosti jí opravňují (umožňují jí) splácet jistinu úvěru pouze v konkrétní výši splátek, dovodit, že v možnostech žalované je splatit celou dlužnou částku najednou. K vrácení dlužné částky ve výši 19 458,39 Kč soud určil žalované lhůtu podle § 160 odst. 1 o.s.ř.
33. Žalovaná byla k vydání bezdůvodného obohacení vyzvána v předžalobní upomínce ze dne 13. 1. 2025 ve lhůtě do 22. 1. 2025. Ode dne následujícího, tedy od 23. 1. 2025, tak již byla žalovaná v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení. S ohledem na prodlení žalované s vydáním bezdůvodného obohacení pak soud v souladu s § 1970 občanského zákoníku žalobkyni přiznal nárok na zaplacení úroků z prodlení z částky 19 458,39 Kč ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené žalobkyní ve výzvě k úhradě. Výše úroků z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
34. Výrokem III. bylo v souladu s částečným zpětvzetím žaloby podle § 96 o. s. ř. rozhodnuto o částečném zastavení řízení.
35. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., a protože procesně úspěšnější byla v řízení žalovaná, které žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).