Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 61 003 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 29. 8. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 48 009,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 89 446 Kč od 21. 1. 2025 do 28. 8. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 28 443 Kč od 29. 8. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 61 003 Kč od 29. 8. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 68,35 Kč ročně z částky 76 938 Kč od 21. 1. 2025 do 13. 2. 2025 ve výši 3 365,76 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 76 938,12 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 1. 2025 dosáhne částky 275 155 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou dne 2. 9. 2025 se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 89 446 Kč s příslušenstvím a částku 19 566,40 Kč smluvní pokuty z titulu smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 22. 7. 2024, uzavřené účastníky řízení. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 78 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr žalobkyni vrátit společně s úrokem ve výši 68,35 % ročně, to vše ve formě měsíčních splátek po 4 777 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a jiných zdrojů, dále byla úvěrová historie žalovaného ověřena v databázi NRKI. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy, přičemž se ocitl v prodlení s placením měsíčních splátek, žalobkyně proto poskytnutý úvěr dle čl. 6.3 úvěrové smlouvy zesplatnila. Žalovaný do zesplatnění úvěru uhradil celkem 2x částku 334 Kč, a to dne 19. 8. 2024 a 17. 9. 2024, dále žalovaný uhradil 2x částku 4 443 Kč, a to dne 19. 8. 2024 a 17. 9. 2024 a dne 11. 12. 2024 uhradil žalovaný částku 3 000 Kč. Celkem tak žalovaný do podání žaloby uhradil částku 16 997 Kč. Žalovaný dluží žalobkyni částku 89 446 Kč s příslušenstvím. Žalobkyni dále podle čl. 6.5 smlouvy náleží právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny po zesplatnění, vyčíslená ke dni podání žaloby na částku 19 566,40 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.
2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.
3. Soud při jednání provedl dokazování ve spise založenými listinnými důkazy, jež předložila žalobkyně.
4. Ze základních informací o klientovi soud zjistil, jaké jsou u žalobkyně vůči žalovanému evidovány kontaktní údaje, konkrétně tel. číslo [tel. číslo], emailová adresa [e-mail] a bankovní účet č. [č. účtu].
5. Z důkazu o odeslání 1 Kč a zaslané SMS soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému na účet č. [č. účtu] dne 22. 7. 2024 částku ve výši 1 Kč, přičemž variabilní symbol platby byl podpisovým kódem pro podpis smluvní dokumentace žalovaným, informační SMS byla žalovanému zaslána na tel. č. [tel. číslo] dne 22. 7. 2024 v 17:15 hodin.
6. Z důkazu o přijaté SMS soud zjistil, že žalovaný zaslal žalobkyni dne 22. 7. 2024 v 17:21 hodin SMS zprávu s podpisovým kódem.
7. Z listiny podpis na dálku soud zjistil, jaký je způsob podpisu smluv při podpisu na dálku.
8. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalovaný žádal žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 78 000 Kč, přičemž žalovaný přislíbil žalobkyni vrátit celkovou částku ve výši 229 296 Kč, při výši úroku 68,34 % p.a. a RPSN ve výši 94,39 %. Žalovaný dále přislíbil celkovou částku žalobkyni uhradit ve formě 48 měsíčních splátek po 4 777 Kč, které jsou splatné vždy k 15. dni v měsíci, počínaje od 15. 8. 2024, návrh byl žalovaným podepsán dne 22. 7. 2024 v 17:24 hodin prostřednictvím SMS kódu, nabídka byla ze strany žalobkyně akceptována dne 23. 7. 2024 v 7:20 hodin.
9. Z oznámení o schválení úvěru soud zjistil, že žalobkyně dne 24. 7. 2024 vyrozuměla žalovaného o akceptaci návrhu žalovaného na uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota].
10. Z dodatku č. [hodnota] k návrhu smlouvy soud zjistil, že si strany řízení sjednaly podpis smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku.
11. Ze splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovanému byly předepsány měsíční splátky po 4 777 Kč, přičemž první měsíční splátka byla stanovena na den 15. 8. 2024, v případě řádného plnění byla poslední splátka stanovena na 15. 7. 2028.
12. Z výpisu NRKI soud zjistil, že u žalovaného jsou evidovány 4 další žádosti o úvěr finančních subjektů odlišných od žalobkyně, výše zbývajících částek kreditních karet, celkového čerpání a celkové částky splátkových operací ve výši 1 407 653 Kč, výše limitu kreditních karet a úvěrových rámců v částce 360 000 Kč a dluh po splatnosti ve výši 0 Kč.
13. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 23. 7. 2024 byla částka ve výši 78 000 Kč vyplacena na účet č. [Anonymizováno].
14. Z dokladů o příjmu žalovaného soud zjistil, že žalovanému byla dne 10. 5. 2024 vyplacena mzda ve výši 52 199 Kč, dne 9. 4. 2024 ve výši 52 283 Kč a dne 8. 7. 2024 ve výši 53 684 Kč.
15. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalobkyně eviduje u žalovaného příjem ve výši 53 490 Kč ze zaměstnání, dále žalobkyně u žalovaného eviduje výdaje ve výši 20 559 Kč, které se skládají ve výši 4 860 Kč z životního minima, ve výši 6 124 Kč ze splátek žalobkyni, ve výši 642 Kč z dalších splátek a ve výši 8 933 Kč z nákladů na bydlení, dále žalobkyně eviduje za žalovaným, že je svobodný, bydlí v rámci vlastního bydlení a nežije s manželkou ve společné domácnosti.
16. Z předsmluvního formuláře soud zjistil, obecné informace o poskytnutém úvěru.
17. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku 16 997 Kč.
18. Z výzev k zaplacení soud zjistil, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě jednotlivých dlužných splátek, odeslání těchto výzev nebylo žalobkyní doloženo.
19. Z oznámení o zesplatnění ze dne 19. 1. 2025 soud zjistil, že žalobkyně smlouvu o úvěru č. [hodnota] co do částky 89 446 Kč zesplatnila, zároveň žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.
20. Z předžalobní výzvy ze dne 13. 8. 2025 soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 89 446 Kč s příslušenstvím, odeslání výzvy téhož dne žalobkyně doložila poštovním podacím archem.
21. Žalobkyně dále předložila prohlášení klienta a kopii občanského průkazu žalovaného, ze kterých soud nezjistil pro věc nic podstatného.
22. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
23. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
24. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
25. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
26. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil právní závěr, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva dle § 2395 o.z. v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jelikož žalobkyně vystupovala v rámci uzavření smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru (úvěrující) mimo jiné povinen prověřovat úvěruschopnost spotřebitele (úvěrovaného), jinak je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1). Úvěr lze pak poskytnout pouze za předpokladu, že o schopnosti úvěrovaného splácet poskytnutý úvěr, nemá úvěrující důvodné pochybnosti. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda byla smlouva o spotřebitelském úvěru platně uzavřena, tedy zda žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr.
27. Soud učinil právní závěr, že žalobkyně porušila svou povinnost s odbornou péčí ověřit schopnost žalované splácet poskytnuté úvěry, kdy žalobkyně nedoložila žádné důkazy o skutečných výdajích žalovaného. Žalobkyně ve věci zkoumání příjmů žalovaného vycházela z doložených potvrzení o platbě, žalobkyně tak v určitém rozsahu zkoumala příjmovou stránku žalovaného, přičemž došla k závěru, že žalovaný má příjem ve výši 53 490 Kč. Příjmová stránka žalovaného tak byla přiměřeně zkoumána. Totéž však nelze konstatovat o výdajové stránce žalovaného. Žalobkyně v tomto směru vycházela z relativně vysokých příjmů žalovaného při relativně uvěřitelné výši tvrzených výdajů, žalobkyně se však dle ustálené judikatury nemůže spoléhat na tvrzené údaje od žalovaného, přičemž tyto je nutné vždy objektivizovat. Žalobkyně pro určení výdajové stránky žalovaného vycházela z částky životního minima ve výši 4 860 Kč, splátek žalobkyni ve výši 6 124 Kč, dalších splátek 642 Kč a nákladů na bydlení ve výši 8 933 Kč. Skutečnost, že žalobkyně pro své výpočty vycházela z částky životního minima je sama o sobě již dostatečným důkazem o neřádném zkoumání majetkových poměrů žalovaného, žalobkyní dále nebyly k výdajové stránce žalovaného předloženy žádné důkazy, které by jakkoliv výši výdajů žalovaného objektivizovaly. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně nedoložila žádné listiny, které by jakkoliv dokládaly výdaje žalovaného, dospěl soud k závěru, že žalobkyně porušila svou zákonnou povinnost řádně s odbornou péčí zkoumat majetkové poměry žalovaného, přičemž na základě předložených důkazů nelze konstatovat, že žalovaný by byl schopen řádně poskytnutý úvěr splácet, jelikož nebyla zkoumána jeho výdajová stránka. Žalobkyně svá důkazní tvrzení nedoplnila ani přes poučení soudem u jednání.
28. Soud k tomuto dodává, že ze zákona o spotřebitelském úvěru i z judikatury vyplývá, že úvěrující se nemůže spoléhat na údaje uvedené úvěrovaným, neboť odborná péče předpokládá, že úvěrující údaje, které úvěrovaný uvedl, ověří, resp. je bude mít objektivně podložené (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který byť byl vydán ve věci posuzované podle zák. č. 145/2010 Sb., je aplikovatelný i v posuzované věci). Žalobkyně však k výdajové stránce žalovaného nepředložila žádné listiny. S ohledem na uvedené nebylo prokázáno splnění povinnosti úvěrujícího podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, případná úvěrová smlouva by tak podle § 87 odst. 1 tohoto zákona ve spojení s § 580 občanského zákoníku byla neplatná. K této neplatnosti přitom soud přihlíží z úřední povinnosti.
29. Soud pouze pro úplnost doplňuje, že ani v případě, kdy by soud dospěl k závěru, že majetkové poměry žalovaného byly zkoumány řádně, nebylo by možné konstatovat, že smlouva o úvěru byla sjednána zcela platně, a to s ohledem na výši smluvního úroku 68,34 % p.a., která více než sedmkrát přesahuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy, takovou výši úroku je nutno považovat za nepřiměřenou a ve zjevném rozporu s dobrými mravy, což má podle § 588 občanského zákoníku za následek absolutní neplatnost ujednání o smluvní úrokové sazbě.
30. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je v daném případě nutno mezi účastníky vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, resp. podle speciální skutkové podstaty na vydání bezdůvodného obohacení obsažené právě v zákoně o spotřebitelském úvěru. Žalovaný je povinen vydat žalobkyni to, co z neplatné smlouvy obdržel. Jestliže žalovanému byla na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytnuta částka 78 000 Kč, přičemž žalovaný následně na poskytnutý úvěr uhradil částku 16 997 Kč, pak má žalobkyně nárok na zaplacení zbývající částky 61 003 Kč (výrok I.). Ve zbytku, včetně nároku na smluvní pokutu, soud žalobu zamítl (výrok II.).
31. Z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V případě omezených možností spotřebitele (žalovaného), soud zpravidla ukládá zaplatit dlužnou částku ve splátkách. Nicméně žalovaný (jakožto spotřebitel) byl v průběhu řízení naprosto nečinný a nekontaktní, a proto nebylo možno ohledně jeho poměrů a možností splatit jistinu úvěru cokoliv zjistit. Za této situace pak soud uzavřel, že není možno stanovit žalovanému jakékoliv splátky, neboť není možné jakkoliv zjistit, zda jsou tyto splátky přiměřené jeho možnostem. Naopak je nutno za situace, kdy žalovaný netvrdil a následně nedoložil, že jeho možnosti ho opravňují (umožňují mu) splácet jistinu úvěru pouze v konkrétní výši splátek, dovodit, že v možnostech žalovaného je splatit celou dlužnou částku najednou. K vrácení dlužné částky ve výši 61 003 Kč soud určil žalovanému lhůtu podle § 160 odst. 1 o.s.ř.
32. Žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení vyzván v předžalobní upomínce ze dne 13. 8. 2025 jejíž odeslání žalobkyně doložila poštovním podacím archem z téhož dne. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván ve lhůtě do 15 dnů od dne odeslání výzvy, tj. do 28. 8. 2025. Ode dne následujícího, tedy od 29. 8. 2025, tak již byl žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení. S ohledem na prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení pak soud v souladu s § 1970 občanského zákoníku žalobkyni přiznal nárok na zaplacení úroku z prodlení z částky 61 003 Kč ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené žalobkyní ve výzvě k úhradě. Výše úroku z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
33. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Žalovaný sice zaznamenal ve věci převážný úspěch a měl právo na náhradu části nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., avšak žádné náklady mu nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).