Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 564 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 27. 5. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 558 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 19 917 Kč od 1. 4. 2025 do 26. 5. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 353 Kč od 27. 5. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 3 133 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalovaného.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou dne 21. 8. 2025 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 33 122 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota], uzavřené mezi žalovaným a původním věřitelem [právnická osoba] (dále jen „původní věřitel“). V žalobě uvedla, že původní věřitel uzavřel dne 2. 7. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové částce 46 600 Kč, to v platbách 5 000 Kč dne 2. 7. 2024, 15 000 Kč dne 5. 7. 2024, 4 000 Kč dne 9. 7. 2024, 2 000 Kč dne 11. 7. 2024, 6 400 Kč dne 13. 7. 2024, 1 000 Kč dne 18. 7 .2024, 4 000 Kč dne 24. 7. 2024, 1 200 Kč dne 25. 7. 2024, 500 Kč dne 5. 8. 2024, 500 Kč dne 11. 8. 2024, 700 Kč dne 17. 8. 2024, 1 000 Kč dne 29. 8.2024, 1 000 Kč dne 2. 9. 2024, 2 300 Kč dne 18. 9. 2024, 1 000 Kč dne 31. 10. 2024 a 1 000 Kč dne 2. 12. 2024 bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu]. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byl původním věřitelem opakovaně vyzýván k úhradě dluhu. V upomínce ze dne 31. 3. 2025 byl informován o zesplatnění celého dluhu. Předmětem žaloby je částka 33 122 Kč sestávající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 19 917 Kč a smluvního úroku ve výši 13 205 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s původním věřitelem dne 12. 12. 2024. Úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě potvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalovaný byl vyzván k plnění předžalobní výzvou ze dne 20. 5. 20252. Ve věci byl dne 6. 11. 2025 vydán elektronický platební rozkaz č. j. EPR 238046/2025-16, proti němuž podal žalovaný řádně a včas odpor. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že nepopírá uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, na jejímž základě mu byla poskytnuta částka 46 600 Kč, a nepopírá, že pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaný v průběhu trvání závazku opakovaně plnil, a to dne 9. 7. 2024 částkou 12 990 Kč, dne 15. 7. 2024 částkou 5 000 Kč, dne 22. 7. 2024 částkou 5 000 Kč, dne 18. 9. 2024 částkou 4 200 Kč, dne 31. 10. 2024 částkou 5 577 Kč a dne 2. 12. 2024 částkou 4 269 Kč. Celková výše uhrazených plateb činí podle evidence žalovaného částku 37 036 Kč. Žalovaný namítl, že žalobkyně nepředložila přehledné a srozumitelné informace týkající se započtení jednotlivých plateb žalovaného a právního titulu a období, za které jsou uplatňovány jednotlivé složky pohledávky. Dále namítl, že žalobkyně nijak nedoložila, zda a jak byla posuzována úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva je proto neplatná.3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru [Anonymizováno] č. [hodnota] ze dne 2. 7. 2024 bylo zjištěno, že mezi [právnická osoba] a žalovaným bylo sjednáno poskytnutí úvěru až do výše 5 000 Kč s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru, byl uveden účet pro poskytnutí úvěru [č. účtu] a účet pro splácení úvěru [č. účtu]. Dodatkem č. [hodnota] ze dne 5. 7. 2024 bylo sjednáno navýšení úvěrového rámce na 10 000 Kč a dodatkem č. [hodnota] ze dne 5. 7. 2024 na 20 000 Kč.4. Z nesporných skutkových tvrzení účastníků a výpisů z účtu vedeného u [právnická osoba]. bylo zjištěno, že žalovanému byl poskytnut úvěr v celkové výši 46 600 Kč, a to to v platbách 5 000 Kč dne 2. 7. 2024, 15 000 Kč dne 5. 7. 2024, 4 000 Kč dne 9. 7. 2024, 2 000 Kč dne 11. 7. 2024, 6 400 Kč dne 13. 7. 2024, 1 000 Kč dne 18. 7 .2024, 4 000 Kč dne 24. 7. 2024, 1 200 Kč dne 25. 7. 2024, 500 Kč dne 5. 8. 2024, 500 Kč dne 11. 8. 2024, 700 Kč dne 17. 8. 2024, 1 000 Kč dne 29. 8.2024, 1 000 Kč dne 2. 9. 2024, 2 300 Kč dne 18. 9. 2024, 1 000 Kč dne 31. 10. 2024 a 1 000 Kč dne 2. 12. 2024 na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu].5. Z dopisu původního věřitele ze dne 31. 3. 2025 nazvaného poslední možnost dohody na úhradě bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení částky 33 335 Kč s tím, že jistina činí 19 917 Kč a smluvní úrok činí 13 205 Kč, nebylo nijak doloženo odeslání listiny žalovanému.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 ve spojení se seznamem postupovaných pohledávek soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni.7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 5. 2025 soud zjistil, že původní věřitel vyrozuměl žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni. Z předžalobní upomínky ze dne 20. 5. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 40 242,18 Kč představující neuhrazenou jistinu 33 564,18 Kč a náklady právního zastoupení 6 678 Kč, a to do 3 dnů, odeslání výzvy žalobkyně prokázala poštovním podacím lístkem ze dne 20. 5. 2025.8. Z obchodních podmínek [právnická osoba] soud zjistil, jaký je obecný postup uzavření úvěrové smlouvy původním věřitelem.9. Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady vystavených [právnická osoba]. soud zjistil, že žalovaný ze svého účtu č. [č. účtu] zaplatil na účet č. [č. účtu] celkem částku 37 036 Kč, a to dne 9. 7. 2024 částku 12 990 Kč, dne 15. 7. 2024 částku 5 000 Kč, dne 22. 7. 2024 částku 5 000 Kč, dne 18. 9. 2024 částku 4 200 Kč, dne 31. 10. 2024 částku 5 577 Kč a dne 2. 12. 2024 částku 4 269 Kč.10. Z komunikace mezi žalobkyní a žalovaným bylo zjištěno, že žalovaný opakovaně žádal žalobkyni o doplnění informací tak, aby mohl řádně posoudit oprávněnost nároků vůči němu uplatňovaných, na jeho žádosti nebylo adekvátně reagováno.11. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil právní závěr, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 2. 7. 2024 uzavřena úvěrová smlouva dle § 2395 o. z. v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jelikož právní předchůdce žalobkyně vystupoval v rámci uzavření smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru (úvěrující) mimo jiné povinen prověřovat úvěruschopnost spotřebitele (úvěrovaného), jinak je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1). Úvěr lze pak poskytnout pouze za předpokladu, že o schopnosti úvěrovaného splácet poskytnutý úvěr, nemá úvěrující důvodné pochybnosti. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda byla smlouva o spotřebitelském úvěru platně uzavřena, tedy zda právní předchůdce před uzavřením této smlouvy s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr.16. Žalobkyně uvedla v žalobě toliko obecná skutková tvrzení o tom, jakým způsobem byla posuzována úvěruschopnost žalovaného. Soud proto žalobkyni výzvou ze dne 7. 1. 2026, č. j. 33 C 351/2025-93 vyzval, nechť doplní skutková tvrzení a označí důkazy o tom, jak byla před uzavřením smlouvy posouzena schopnost žalovaného splácet úvěr, dále rovněž k doplnění tvrzení o tom, kolik žalovaný na úvěr zaplatil a jak žalobkyně dospěla k částkám 19 917 Kč na jistině a 13 205 Kč na smluvním úroku. Žalobkyně na výzvu soudu nijak nereagovala a z účasti u jednání dne 9. 2. 2026 se omluvila.17. Protože žalobkyně neuvedla, jak její právní předchůdce posuzoval úvěruschopnost žalovaného a na základě čeho dospěl k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet, neunesla žalobkyně břemeno tvrzení o tom, že její právní předchůdce žalobkyně dostál své povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvu se žalovaným jako spotřebitelem uzavřel, aniž by bylo možné konstatovat, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Právní předchůdce žalobkyně porušil své povinnosti dané mu § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval v souladu s tímto ustanovením, s odbornou péčí nezjišťoval dostatečně skutečné poměry žalovaného. Právní předchůdce jako poskytovatel tak v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou poskytl žalovanému úvěr a uzavřel s ním předmětnou smlouvu. Za této situace je v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva neplatná. Z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru tak nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva.18. Plnění poskytnuté na základě absolutně neplatné smlouvy je v daném případě nutno mezi účastníky vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, resp. podle speciální skutkové podstaty na vydání bezdůvodného obohacení obsažené právě v zákoně o spotřebitelském úvěru. Žalovaný je povinen vydat žalobkyni to, co z neplatné smlouvy od právního předchůdce obdržel. Jestliže žalovanému byla na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytnuta celková částka 46 600, přičemž žalovaný následně zaplatil částku 37 036 Kč, pak má žalobkyně nárok na zaplacení částky 9 564 Kč (46 600 Kč minus 37 036 Kč).19. Žalovaný byl k zaplacení dluhu vyzván v předžalobní upomínce ze dne 20. 5. 2025, jejíž odeslání žalobkyně doložila poštovním podacím lístkem. V souladu s § 573 o. z. lze dovozovat doručení předžalobní výzvy třetí pracovní den po odeslání, žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván ve lhůtě do tří dnů, ode dne následujícího, tedy od 27. 5. 2025 tak byl žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení. S ohledem na prodlení žalovaného pak soud v souladu s § 1970 o. z. přiznal žalobkyni nárok na zaplacení úroků z prodlení z částky 9 564 Kč od 27. 5. 2025 do zaplacení. Výše úroku z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku (výrok II.) soud žalobu zamítl.20. Z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný netvrdil nic o tom, že nebylo v jeho možnostech zaplatit dluh v zákonné lhůtě podle § 160 o. s. ř., soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit dluh do 3 dnů od právní moci rozsudku.21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy soud porovnával procesní úspěch žalobkyně a žalovaného, a to tak, že vyčíslil výši dluhu ke dni vyhlášení rozsudku, a to jednak dle výroku I., tj. v té části, kde bylo žalobě vyhověno, která činí částku celkem 10 384,67 Kč, a jednak dle výroku II., tj. v té části, ohledně níž byla žaloba zamítnuta, která činí částku 24 813,06 Kč. V řízení tak byl procesně úspěšnější žalovaný, a to v rozsahu 70,5 %, žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 29,5 %. Porovnáním procesního úspěchu žalobkyně a žalovaného pak soud dovodil, že žalovanému náleží 41 % (70,5 % - 29,5 %) náhrady nákladů řízení. Náklady řízení žalovaného představuje 2× paušální náhrada nezastoupeného účastníka dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. ve výši 2× 300 Kč (odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu a vyjádření k žalobě) a náhrada nákladů právního zastoupení za dva úkony právní služby ve výši 2× 2 460 Kč dle § 7, § 8 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen a. t.), a to za přípravu a převzetí věci a za účast u jednání dne 9. 2. 2026, 2× režijní paušál 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a 21% DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 1 222 Kč. Celkem tak náklady řízení žalovaného dosáhly částky 7 642 Kč a z této částky náleží žalovanému 41 %, tj. částka 3 133 Kč.