Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 356 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 090 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 206,69 Kč za období od 20. 9. 2025 do 7. 10. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 36 446 Kč od 8. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou dne 7. 10. 2025 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 36 446 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí úvěru ze dne 13. 8. 2024, smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky žalobkyně [Anonymizováno]. Žalovanému byla na základě uzavřené úvěrové smlouvy poskytnuta na účet č. [č. účtu] částka 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni poskytnutou částku vrátit společně s poplatkem a úroky prostřednictvím sjednaných splátek do 24 měsíců. Žalovaný po uzavření úvěrové smlouvy následně žalobkyni uhradil celkem částku 26 644 Kč. Před uzavřením smlouvy byla řádně ověřena úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím registrů NRKI, BRKI, SOLUS, CEE a ISIR, dále žalobkyně zkoumala credit scoring žalovaného a přezkoumávala podstatné ukazatele jako je věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Žalovaný porušil povinnosti ze smlouvy mu vyplývající, kdy sjednané splátky nehradil řádně a včas, žalobkyně proto využila svého práva úvěr zesplatnit, kdy tak učinila ke dni 8. 8. 2025. Žalovaný je tak povinen žalobkyni zaplatit částku 36 446 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 29 996 Kč, úroků ve výši 3 920 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes zaslání předžalobní výzvy.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Žalobkyně žalobu dále doplnila na výzvu soudu podáním ze dne 9. 4. 2026, ve kterém uvedla, že k závěru o schopnosti žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr dospěla na základě výpočtu MLS (limit nejvyšší měsíční splátky) domácnosti a žalovaného a lustracemi v NRKI, CRIBIS a ISIR, přičemž pro výpočet žalobkyně vycházela z částky žalovaným uvedeného příjmu ve výši 38 000 Kč, životního minima dospělých členů domácnosti ve výši 4 470 Kč, splátek 3. osobám 14 037 Kč, buffer žalovaného 100 Kč a výše schválené splátky 3 627 Kč, přičemž žalobkyně dospěla k závěru že zbývající MLS žalovaného dosahuje částky 15 766 Kč, ohledně MLS domácnosti pak žalobkyně dále vycházela z příjmu ostatních členů domácnosti ve výši 30 000 Kč, z životního minima domácnosti ve výši 8 510 Kč a nákladů na bydlení ve výši 15 000 Kč, přičemž dospěla k závěru, že MLS domácnosti dosahuje částky 26 826 Kč.
4. Soud při jednání provedl dokazování ve spisu založenými listinnými důkazy, jež předložila žalobkyně.
5. Z úvěrové smlouvy a splátkového kalendáře ze dne 13. 8. 2024 soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 40 000 Kč, a to na účet č. [č. účtu], žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr žalobkyni vrátit prostřednictvím 24 splátek ve výši dle splátkového kalendáře, žalovaný se dále zavázal žalobkyni zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 320 Kč, celkem se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit částku 55 040 Kč.
6. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný při uzavření smlouvy uvedl, že nemá žádné dítě, má zdroj příjmu ze zaměstnání ve výši 38 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti je v částce 30 000 Kč, dále že žalovaný má splátky u 3. osob ve výši 9 000 Kč, žalobkyně následně v registrech ISIR, NRKI a CRIBIS zjistila, že žalovaný není veden v insolvenčním rejstříku, nemá exekuce a nebyla zjištěna žádná delikvence v rámci registru NRKI.
7. Z opisů výpisu proplacení smlouvy soud zjistil, že na účet žalobkyně byla dne 28. 6. 2018 připsána identifikační platba ve výši 1 Kč z účtu č. [č. účtu], který je veden na jméno žalovaného, dále že dne 13. 8. 2024 poskytla žalobkyně na uvedený účet částku 40 000 Kč.
8. Z posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, jakým obecným způsobem žalobkyně zkoumala majetkové poměry žalovaného, přičemž k tomuto využila výpočet [jméno FO] a registry SOLUS, NRKI, CEE a ISIR.
9. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že k žalovanému je evidováno 23 ukončených splátkových produktů, přičemž u 19 ukončených splátkových produktů je uvedeno, že byly ukončeny předčasně, avšak není specifikováno z jakého konkrétního důvodu, dále 1 žádost žalovaného o splátkový produkt byla odmítnuta a 5 odvoláno, k žalovanému byly dále evidovány 3 existující splátkové produkty, 1 existující nesplátkový produkt, 1 žádost o kreditní kartu, 3 existující kreditní karty a 2 ukončené kreditní karty.
10. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný za dobu trvání smlouvy uhradil žalobkyni částku 26 644 Kč.
11. Z výzvy ze dne 23. 6. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 8 854 Kč, odeslání výzvy bylo doloženo poštovním podacím archem ze dne 24. 6. 2025.
12. Z výzvy ke splacení ze dne 8. 8. 2025 soud zjistil, že žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení částky 36 446 Kč, a to ve lhůtě 14 dnů od sepsání výzvy, odeslání výzvy bylo doloženo poštovním podacím archem ze dne 11. 8. 2025.
13. Z předžalobní výzvy ze dne 5. 9. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 36 446 Kč, a to nejpozději do 19. 9. 2025, odeslání předžalobní výzvy bylo doloženo poštovním podacím archem ze dne 5. 9. 2025.
14. Žalobkyně soudu dále předložila formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, kopii OP žalovaného a sazebník platný od 1. 4. 2019, ze kterých soud pro věc nic podstatného nezjistil.
15. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), přičemž dospěl k následujícím právním závěrům.
16. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
18. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.
19. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil právní závěr, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 13. 8. 2024 uzavřena úvěrová smlouva dle § 2395 o. z. v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jelikož žalobkyně vystupovala v rámci uzavření smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru (úvěrující) mimo jiné povinen prověřovat úvěruschopnost spotřebitele (úvěrovaného), jinak je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1). Úvěr lze pak poskytnout pouze za předpokladu, že o schopnosti úvěrovaného splácet poskytnutý úvěr, nemá úvěrující důvodné pochybnosti. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda byla smlouva o spotřebitelském úvěru platně uzavřena, tedy zda žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr.
22. Po zhodnocení a podřazení zjištěného skutkového stavu pod citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvu se žalovaným jako spotřebitelem uzavřela, aniž by bylo možné konstatovat, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně v řízení tvrdila a dokládala, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupovala s odbornou péčí, když vyšla z údajů a dokladů od žalovaného. Takto získané informace měla žalobkyně hodnotit tak, že žalovaný má dostatek volných prostředků ke splácení poskytnutého úvěru, soud se s tímto hodnocením neztotožňuje. Z doložených listinných důkazů nevyplývá, že žalobkyně důkladně ověřovala majetkové poměry žalovaného. Žalobkyně svá tvrzení o ověřování úvěruschopnosti žalovaného dokládala úvěrovou zprávou, kartou klienta a posouzením úvěruschopnosti. Doložená úvěrová zpráva sama o sobě nijak nevypovídá o příjmové stránce žalovaného, kdy pouze prokazuje skutečnost, že žalovaný v minulosti měl závazky z dalších úvěrových smluv a finančních produktů, přičemž ve většině případů došlo u těchto k předčasnému ukončení, v daném výpisu však není specifikováno, zda k ukončení došlo z důvodu porušování povinností ze smluv žalovaného nebo např. z důvodu předčasného splacení. Dále bylo tímto doloženo, že žalovaný má 7 existujících finančních produktů, což má okrajový vliv na posouzení výdajové stránky žalovaného, tedy skutečnosti, že žalovaný má výdaje ve směru splácení jiných úvěrových smluv apod., o konkrétní výši výdajů však ničeho nedokládá. Listina označená jako posouzení úvěruschopnosti je pak spíše metodikou, jakým způsobem žalobkyně obecně zkoumá úvěruschopnost svých klientů, přičemž ve vztahu k žalovanému ničeho konkrétního nevypovídá. Ohledně karty klienta se pak jedná toliko o souhrn údajů sdělených žalovaným, přičemž nebylo doloženo, na základě jakých listin žalobkyně údaje tvrzené žalovaným objektivizovala. Ohledně lustrací v registrech ISIR, NRKI a CRIBIS, pak žalobkyně výsledky těchto lustrací ničím nedoložila a jedná se tak toliko o ničím nepodložená tvrzení. Žalobkyně tak nedoložila žádné konkrétní důkazy, které by svědčily o skutečných majetkových poměrech žalovaného, přičemž veškerá tvrzení žalobkyně reflektují toliko to, co bylo žalobkyni sděleno žalovaným, případně doložila toliko úvěrovou zprávu, která vypovídá o výdajové stránce žalovaného nepřímo, tj. ve smyslu, že žalovaný má výdaje na další finanční produkty, avšak o konkrétní částce celkových výdajů žalovaného ničeho nevypovídá.
23. Soud tedy shrnuje, že žalobkyně porušila své povinnosti dané jí v § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala v souladu s tímto ustanovením, s odbornou péčí nezjišťovala dostatečně skutečné poměry žalovaného, její tvrzení uvedená v zákaznických kartách řádně neprověřila. Žalobkyně jako poskytovatel tak v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou poskytla žalovanému úvěr a uzavřela s ním předmětnou smlouvu. Za této situace je v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva neplatná. Z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru tak nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva.
24. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je v daném případě nutno mezi účastníky vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, resp. podle speciální skutkové podstaty na vydání bezdůvodného obohacení obsažené právě v zákoně o spotřebitelském úvěru. Žalovaný je povinen vydat žalobkyni to, co z neplatné smlouvy obdržel. Jestliže žalovanému byla na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytnuta částka 40 000 Kč, přičemž žalovaný následně na poskytnutý úvěr uhradil částku 26 644 Kč, pak má žalobkyně nárok na zaplacení zbývající částky 13 356 Kč (výrok I.). Ve zbytku soud žalobu zamítl (výrok II.).
25. Z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V případě omezených možností spotřebitele (žalovaného), soud zpravidla ukládá zaplatit dlužnou částku ve splátkách. Nicméně žalovaný (jakožto spotřebitel) byl v průběhu řízení naprosto nečinný a nekontaktní, a proto nebylo možno ohledně jeho poměrů a možností splatit jistinu úvěru cokoliv zjistit. Za této situace pak soud uzavřel, že není možno stanovit žalovanému jakékoliv splátky, neboť není možné jakkoliv zjistit, zda jsou tyto splátky přiměřené jeho možnostem. Naopak je nutno za situace, kdy žalovaný netvrdil a následně nedoložil, že jeho možnosti ho opravňují (umožňují mu) splácet jistinu úvěru pouze v konkrétní výši splátek, dovodit, že v možnostech žalovaného je splatit celou dlužnou částku najednou. K vrácení dlužné částky ve výši 13 356 Kč soud určil žalovanému lhůtu podle § 160 odst. 1 o.s.ř.
26. Ohledně zamítnutí nároku žalobkyně na příslušenství bezdůvodného obohacení, pak soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, publikován pod č. 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dle kterého, je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá.
27. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Žalovaný sice zaznamenal ve věci převážný úspěch a měl by právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., avšak žádné náklady mu nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.