Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 528 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 5 184 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 60,75 Kč za období od 11. 10. 2025 do 28. 10. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 712 Kč od 29. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou dne 29. 10. 2025 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 10 712 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy ze dne 2. 1. 2025, smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky žalobkyně [Anonymizováno]. Žalované byla na základě uzavřené úvěrové smlouvy poskytnuta na účet č. [č. účtu] částka 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni poskytnutou částku vrátit společně s poplatkem do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Žalovaná po uzavření úvěrové smlouvy následně žalobkyni uhradila celkem částku 4 472 Kč. Před uzavřením smlouvy byla řádně ověřena úvěruschopnost žalované, a to prostřednictvím registrů NRKI, BRKI, SOLUS, CEE a ISIR, dále žalobkyně zkoumala credit scoring žalované a přezkoumávala podstatné ukazatele jako je věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Žalovaná porušila povinnosti ze smlouvy jí vyplývající, kdy poskytnutou částku nevrátila žalobkyni řádně a včas. Žalovaná je tak povinna žalobkyni zaplatit částku 10 712 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 8 488 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 594 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti desetiprocentním odkladem ve výši 490 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč a smluvních pokut ve výši 510 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes zaslání předžalobní výzvy.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Žalobkyně žalobu dále doplnila na výzvu soudu podáním ze dne 8. 4. 2026, ve kterém uvedla, že k závěru o schopnosti žalované řádně splácet poskytnutý úvěr dospěla na základě výpočtu MLS (limit nejvyšší měsíční splátky) domácnosti a žalované a lustracemi v NRKI, CRIBIS a ISIR, přičemž pro výpočet žalobkyně vycházela z částky žalovanou uvedeného příjmu ve výši 40 000 Kč, životního minima dospělých členů domácnosti ve výši 4 470 Kč, splátek 3. osobám 2 596 Kč, buffer žalované 100 Kč a výše schválené splátky 10 429 Kč, přičemž žalobkyně dospěla k závěru že zbývající MLS žalované dosahuje částky 22 405 Kč, ohledně MLS domácnosti pak žalobkyně dále vycházela z příjmu ostatních členů domácnosti ve výši 45 000 Kč, z životního minima domácnosti ve výši 8 510 Kč a nákladů na bydlení ve výši 6 669 Kč, přičemž dospěla k závěru, že MLS domácnosti dosahuje částky 56 796 Kč.
4. Soud při jednání provedl dokazování ve spisu založenými listinnými důkazy, jež předložila žalobkyně.
5. Z úvěrové smlouvy ze dne 2. 1. 2025 soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč, a to na účet č. [č. účtu], žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr žalobkyni do 1. 2. 2025, žalovaná se dále zavázala žalobkyni zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč.
6. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaná při uzavření smlouvy uvedla, že nemá žádné dítě, má zdroj příjmu ze zaměstnání ve výši 30 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti je v částce 45 000 Kč, dále že žalovaná má splátky u 3. osob ve výši 2 145 Kč, žalobkyně následně v registrech ISIR, NRKI a CRIBIS, SOLUS zjistila, že žalovaná není vedena v insolvenčním rejstříku a registru SOLUS, nemá exekuce a nebyla zjištěna žádná delikvence v rámci registru NRKI.
7. Z opisů výpisu proplacení smlouvy soud zjistil, že na účet žalobkyně byla dne 2. 1. 2025 připsána identifikační platba ve výši 1 Kč z účtu č. [č. účtu], který je veden na jméno žalované, dále že téhož poskytla žalobkyně na uvedený účet částku 10 000 Kč.
8. Z posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, jakým obecným způsobem žalobkyně zkoumala majetkové poměry žalované, přičemž k tomuto využila výpočet MLS a registry SOLUS, NRKI, CEE a ISIR.
9. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že k žalované je evidováno 49 ukončených splátkových produktů, dále 1 žádost žalované o splátkový produkt, 9 odmítnutých žádostí o splátkový produkt, 1 odvolaná žádost, k žalované byly dále evidovány 4 existující splátkové produkty, 1 odmítnutá žádost o nesplátkový produkt, 1 existující kreditní karta a 6 ukončených kreditních karet.
10. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaná za dobu trvání smlouvy uhradila žalobkyni částku 4 472 Kč.
11. Z předžalobní výzvy ze dne 26. 9. 2025 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 10 712 Kč, a to nejpozději do 10. 10. 2025, odeslání předžalobní výzvy bylo doloženo poštovním podacím archem ze dne 29. 9. 2025.
12. Žalobkyně soudu dále předložila formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, kopii OP žalované a sazebník platný od 4. 1. 2019, ze kterých soud pro věc nic podstatného nezjistil.
13. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), přičemž dospěl k následujícím právním závěrům.
14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
16. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.
17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil právní závěr, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 2. 1. 2025 uzavřena úvěrová smlouva dle § 2395 o. z. v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jelikož žalobkyně vystupovala v rámci uzavření smlouvy v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru (úvěrující) mimo jiné povinen prověřovat úvěruschopnost spotřebitele (úvěrovaného), jinak je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1). Úvěr lze pak poskytnout pouze za předpokladu, že o schopnosti úvěrovaného splácet poskytnutý úvěr, nemá úvěrující důvodné pochybnosti. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda byla smlouva o spotřebitelském úvěru platně uzavřena, tedy zda žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr.
20. Po zhodnocení a podřazení zjištěného skutkového stavu pod citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvu se žalovanou jako spotřebitelem uzavřela, aniž by bylo možné konstatovat, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně v řízení tvrdila a dokládala, že při posouzení úvěruschopnosti žalované postupovala s odbornou péčí, když vyšla z údajů a dokladů od žalované. Takto získané informace měla žalobkyně hodnotit tak, že žalovaná má dostatek volných prostředků ke splácení poskytnutého úvěru, soud se s tímto hodnocením neztotožňuje. Z doložených listinných důkazů nevyplývá, že žalobkyně důkladně ověřovala majetkové poměry žalované. Žalobkyně svá tvrzení o ověřování úvěruschopnosti žalované dokládala úvěrovou zprávou, kartou klienta a posouzením úvěruschopnosti. Doložená úvěrová zpráva sama o sobě nijak nevypovídá o příjmové stránce žalované, kdy pouze prokazuje skutečnost, že žalovaná v minulosti měla závazky z dalších úvěrových smluv a finančních produktů. Dále bylo tímto doloženo, že žalovaná má 5 existujících finančních produktů, což má okrajový vliv na posouzení výdajové stránky žalované, tedy skutečnosti, že žalovaná má výdaje ve směru splácení jiných úvěrových smluv apod., o konkrétní výši výdajů však ničeho nedokládá. Soud zde však považuje za zásadní, že k žalované je evidováno celkem 10 odmítnutých žádostí o finanční produkty. Takové množství odmítnutých žádostí o finanční produkt by měla žalobkyně zohlednit ve smyslu hlubšího zkoumání majetkových poměrů žalované, přičemž vyšší počet odmítnutých žádostí a 55 ukončených finančních produktů by u žalobkyně měl vzbudit důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr. Listina označená jako posouzení úvěruschopnosti je pak spíše metodikou, jakým způsobem žalobkyně obecně zkoumá úvěruschopnost svých klientů, přičemž ve vztahu k žalované ničeho konkrétního nevypovídá. Ohledně karty klienta se pak jedná toliko o souhrn údajů sdělených žalovanou, přičemž nebylo doloženo, na základě jakých listin žalobkyně údaje tvrzené žalovanou objektivizovala. Ohledně lustrací v registrech ISIR, NRKI, SOLUS a CRIBIS, pak žalobkyně výsledky těchto lustrací ničím nedoložila a jedná se tak toliko o ničím nepodložená tvrzení. Žalobkyně tak nedoložila žádné konkrétní důkazy, které by svědčily o skutečných majetkových poměrech žalované, přičemž veškerá tvrzení žalobkyně reflektují toliko to, co bylo žalobkyni sděleno žalovanou, případně doložila toliko úvěrovou zprávu, která vypovídá o výdajové stránce žalované nepřímo, tj. ve smyslu, že žalovaná má výdaje na další finanční produkty, avšak o konkrétní částce celkových výdajů žalované ničeho nevypovídá.
21. Soud tedy shrnuje, že žalobkyně porušila své povinnosti dané jí v § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala v souladu s tímto ustanovením, s odbornou péčí nezjišťovala dostatečně skutečné poměry žalované, její tvrzení uvedená v zákaznických kartách řádně neprověřila. Žalobkyně jako poskytovatel tak v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou poskytla žalované úvěr a uzavřela s ním předmětnou smlouvu. Za této situace je v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva neplatná. Z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru tak nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva.
22. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je v daném případě nutno mezi účastníky vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, resp. podle speciální skutkové podstaty na vydání bezdůvodného obohacení obsažené právě v zákoně o spotřebitelském úvěru. Žalovaná je povinna vydat žalobkyni to, co z neplatné smlouvy obdržela. Jestliže žalované byla na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytnuta částka 10 000 Kč, přičemž žalovaná následně na poskytnutý úvěr uhradila částku 4 472 Kč, pak má žalobkyně nárok na zaplacení zbývající částky 5 528 Kč (výrok I.). Ve zbytku soud žalobu zamítl (výrok II.).
23. Z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V případě omezených možností spotřebitele (žalované), soud zpravidla ukládá zaplatit dlužnou částku ve splátkách. Nicméně žalovaná (jakožto spotřebitel) byla v průběhu řízení naprosto nečinná a nekontaktní, a proto nebylo možno ohledně jejích poměrů a možností splatit jistinu úvěru cokoliv zjistit. Za této situace pak soud uzavřel, že není možno stanovit žalované jakékoliv splátky, neboť není možné jakkoliv zjistit, zda jsou tyto splátky přiměřené jejím možnostem. Naopak je nutno za situace, kdy žalovaná netvrdila a následně nedoložila, že její možnosti ji opravňují (umožňují jí) splácet jistinu úvěru pouze v konkrétní výši splátek, dovodit, že v možnostech žalované je splatit celou dlužnou částku najednou. K vrácení dlužné částky ve výši 4 472 Kč soud určil žalované lhůtu podle § 160 odst. 1 o.s.ř.
24. Ohledně zamítnutí nároku žalobkyně na příslušenství bezdůvodného obohacení, pak soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, publikován pod č. 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dle kterého, je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá.
25. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Žalovaná sice zaznamenala ve věci převážný úspěch a měla by právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., avšak žádné náklady jí nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.