Výrok
I. Řízení se ohledně částky 156,30 Kč zastavuje.
II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 111.641,55 Kč s úrokem ve výši 10 % ročně z částky 95.997,65 Kč za dobu od 20.1.2023 do 28.5.2023, úrokem ve výši 10 % ročně z částky 95.841,35 Kč za dobu od 29.5.2023 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 95.997,65 Kč za dobu od 20.1.2023 do 28.5.2023 a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 95.841,35 Kč za dobu od 29.5.2023 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 9.926,84 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému [celé jméno žalovaného], [anonymizováno] [datum] a žalované [celé jméno žalované], [anonymizováno] [datum], povinnost uhradit žalobci společně a nerozdílně částku 111.797,85 Kč s úrokem ve výši 10 % ročně z částky 95.997,65 Kč za dobu od 20.1.2023 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 95.997,65 Kč za dobu od 20.1.2023 do zaplacení. Z žaloby se podává, že žalobce uzavřel s žalovanými dne 14.11.2014 smlouvu o úvěru za účelem konsolidace jejich úvěrů a půjček. Žalovaným byl na základě této smlouvy poskytnut úvěr ve výši 312.401 Kč s úrokovou sazbou 10 % p.a., kdy žalovaní se zavázali úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4.773 Kč a dále uhradit sjednané poplatky. Předmětný úvěr byl žalovanými čerpán v plné výši 312.401 Kč. Žalovaní porušili své smluvní povinnosti, neboť neplatili dohodnuté splátky řádně a včas, kdy za dobu od 14.11.2014 do 20.1.2023 zaplatili toliko 408.417 Kč. Proto žalobce přistoupil k zesplatnění celého úvěru ke dni 4.5.2022, o čemž byli žalovaní informováni dopisem. Po zesplatnění úvěru uhradili žalovaní ve splátkách částku 15.585,26 Kč. Žalobce proto žaluje částku 111.797,85 Kč, která představuje ke dni 20.1.2023 zůstatek úvěru a zahrnuje jistinu ve výši 95.997,65 Kč, řádný úrok ve výši 7.190,15 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8.610,08 Kč.
2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, proti němuž podali žalovaní včasný odpor. Z odůvodnění odporu se podává, že žalovaní považují žalobní návrh za nedůvodný, kdy zejména v jistině jej činí sporným. Nadto uvedli, že soudní spis obsahuje pouze formulářovou žalobu, z toho důvodu navrhli, aby spis byl doplněn o veškeré listinné důkazy uváděné žalobcem.
3. Usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 7. 9. 2023, č. j. 34 C 85/2023-136, byl návrh žalobce ze dne 20.1.2023 ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou [celé jméno žalované], narozenou [datum], vyloučen k samostatnému řízení, neboť bylo zjištěno, že vůči žalované je vedeno insolvenční řízení, byl zjištěn její hrozící úpadek a bylo jí povoleno oddlužení.
4. Podáním ze dne 11. 5. 2023 žalobce na výzvu soudu učiněnou usnesením ze dne 25. 4. 2023, č. j. 34 C 85/2023-63, doplnil svá tvrzení ohledně výpočtu jednotlivých složek dlužené částky. Ohledně zaplacených splátek žalobce odkázal na účetní sestavu, a to jak v rovině důkazní, tak rovněž v rovině žalobních tvrzení (účetní sestava na č.l. 83-86). Žalovaní se dle žalobce dostali do prodlení se splátkou splatnou dne 20.1.2022 (zaplacena až 25.3.2022), 20.2.2022, 20.3.2022 a 20.4.2022. Úvěr byl proto zesplatněn ke dni 4. 5. 2022, neboť žalovaní se dostali do prodlení s více než 2 splátkami. Výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 31.1.2022 a 26.2.2022 byly odeslány oběma žalovaným jako obyčejná poštovní zásilka. Výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 6.2.2022 a 24.2.2022 byly odeslány oběma žalovaným na jejich e-mailové adresy, které poskytli. Výzva k úhradě ze dne 2.4.2022 byla odeslána oběma žalovaným na jejich adresu doporučeně, kdy se zásilky žalobci nevrátily. Výzva k úhradě ze dne 4.5.2022 (Rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu) byla oběma žalovaným zaslána doporučeně bez dodejky, kdy toto je dokládáno poštovním podacím archem ze dne 9.5.2022.
5. Při posouzení úvěruschopnosti dlužníků vycházel žalobce z údajů poskytnutých samotnými dlužníky, kdy správnost a úplnost těchto informací ověřil a doplnil o údaje získané z vlastních i externích databází. Dále pak pro ověření a zjištění reálných výdajů dlužníků využil žalobce interní ekonomický model, který pracuje se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Žalovaní uvedli, že jsou manželé, žijí ve společné domácnosti, bydlí v družstevním bytě, jsou zaměstnanci, mají poměr na dobu neurčitou, kdy jejich příjmy činily celkem 34.233 Kč. Příjmy žalovaných žalobce ověřil z potvrzeních zaměstnavatelů o příjmem žalovaných a z účetních obratů osobního účtu žalovaných. Životní náklady žalovaní uvedli ve výši 0 Kč, proto tyto byly stanoveny interním ekonomickým modelem, který využil informace poskytnuté žalovanými a dále statistické údaje, aktuální údaje životních nákladů a normativní náklady na bydlení. Takto byla stanovena částka životních nákladů žalovaných ve výši 15.441 Kč. Žalovaní měli řadu splátek, které spláceli částkou 24.847 Kč měsíčně. [příjmení] splátkové zatížení včetně splátek předmětného úvěru, jímž byla řada úvěrů konsolidována, by činil 18.139 Kč.
6. Podáním ze dne 10.10.2023, doručeným soudu téhož dne, vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to v částce 156,30 Kč na jistině pohledávky, neboť tato byla ze strany žalovaného uhrazena dne 29.5.2023. Současně žalobce omluvil svou neúčast u jednání ze zdravotních důvodů a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti. Rovněž žalovaný se k jednání ve věci samé dne 11.10.2023 nedostavil, ačkoli předvolání k jednání měl řádně vykázáno, svou nepřítomnost u jednání neomluvil a o odročení jednání nepožádal. Soud proto postupoval ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc projednal v nepřítomnosti žalobce i žalovaného, když přitom vycházel z obsahu spisu a provedeného dokazování.
7. S ohledem na částečné zpětvzetí žalobního návrhu žalobcem soud postupoval ve smyslu § 96 odst. 1, odst. 2 o. s. ř. a výrokem I. tohoto rozsudku řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil.
8. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce.
9. Dle smlouvy ze dne 14. 11. 2014 (č.l. 22-26) uzavřené mezi žalobcem, žalovaným a jeho manželkou [celé jméno žalované], ve znění dodatků ke smlouvě (č.l. 30-33) a dodatků o odkladech splátek (č.l. 34-35 spisu), spolu se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru (formulář na č.l. 27-29) byla žalovanému a jeho manželce poskytnuta finanční částka ve výši 312.401 Kč za účelem konsolidace jejich půjček a úvěrů, kterou se žalovaný společně se svou manželkou zavázal společně a nerozdílně splatit v pravidelných měsíčních splátkách, a to celkem ve výši 461.246 Kč, kdy RPSN činilo 10,95 %. Podstatou se tak jedná o spotřebitelský úvěr.
10. Z žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru ze dne 13.11.2014 vyplývá, že žalovaný uvedl, že je ženatý, bydlí v družstevním bytě, má střední odborné vzdělání, pracuje jako manuální zaměstnanec, má pracovní poměr na dobu neurčitou, kdy jeho příjem činí 22.587 Kč. Ohledně výdajů uvedl toliko 2 vyživované osoby a splátky úvěrů v celkové výši 2.222 Kč. Ke splátkám nebankovních produktů a povinných výdajů (např. výživné, srážky ze mzdy, léky, nájem) uvedl 0 Kč. Příjmy žalovaného byly doloženy potvrzením jeho zaměstnavatele a výpisem z účtu, jeho výdaje však nikterak konkrétně tvrzeny ani doloženy nebyly.
11. Manželka žalovaného – [celé jméno žalované] v žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 13.11.2014 uvedla, že je vdaná, bydlí v družstevním bytě, má 2 vyživované osoby, pracuje jako manuální pracovnice, má pracovní poměr na dobu neurčitou, kdy její příjem činí 11.646 Kč. Tento příjem byl doložen potvrzením jejího zaměstnavatele a výpisem z účtu. Výdaje žalované nebyly nijak tvrzeny ani doloženy.
12. Z listiny označené jako posouzení úvěruschopnosti (č.l. 87 spisu) vyplývá, že žalobce při posouzení výdajů žalovaného a manželky žalovaného vycházel pouze ze statistických údajů a interních informací banky, ačkoliv uvedli běžné výdaje v částce 0 Kč a splátky ve výši 23.680 Kč měsíčně.
13. Z přehledu čerpání (č.l. 36) soud zjistil, že žalovaný vyčerpal částku 312.401 Kč v plném rozsahu, kdy na tuto částku uhradil celkem 408.574,01 Kč, což vychází ze samotného žalobního návrhu ve znění jeho doplnění, jakož i z přehledu splátek a přehledu úroků.
14. Z předložených úvěrových smluv uzavřených žalovaným a manželkou žalovaného (č.l. 97-104 spisu) vyplývá, že již před uzavřením posuzované smlouvy měli další závazky v podobě neuhrazených úvěrů.
15. Rozhodnutí o zesplatnění celého úvěru mělo být jak žalovanému, tak rovněž jeho manželce oznámeno dopisem ze dne 4.5.2022, k tomuto však byly ze strany žalobce doloženy pouze poštovní podací archy, které doručení adresátům neprokazují.
16. Dlužná částka požadovaná žalobcem byla vyčíslena ve výši 111.797,85 Kč ve výpisu z knih žalobce (č.l. 37 spisu).
17. Dopisy ze dne 31.1.2022, ze dne 26.2.2022 a ze dne 2.4.2022 byli žalovaný a manželka žalovaného vyzváni k úhradě dlužných částek. Doručení výzev nebylo v řízení prokázáno. Dopisem ze dne 13.12.2022 vyzval žalobce žalovaného a manželku žalovaného k úhradě před podáním žaloby, doručení výzev je prokázáno přiloženými doručenkami.
18. Z žalobcem předložených tabulek (č.l. 45-51, č.l. 69, č.l. 72-77 a č.l. 105-109 spisu) soud neučinil pro rozhodnutí ve věci žádná relevantní skutková zjištění.
19. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
20. Dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
21. Přestože zákon o spotřebitelském úvěru ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na základě jeho požadavků úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, věřitel je zároveň povinen postupovat při své činnosti s odbornou péčí, přiměřeným způsobem informace poskytnuté spotřebitelem ověřit a dokumenty a záznamy o své činnosti uchovávat tak, aby bylo možné hodnověrně ověřit plnění jeho povinností stanovených zákonem o spotřebitelském úvěru. Z výše uvedeného plyne, že povinnost spotřebitele poskytnout věřiteli úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti nemůže přesouvat důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele a věřitel se nemůže s údaji poskytnutými spotřebitelem bez dalšího spokojit a je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit, prověřit a uchovat dokumenty a záznamy potřebné pro ověření splnění uložených povinností.
22. Na základě shora uvedených zjištění týkajících se posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že žalobce úvěruschopnost žalovaného a jeho manželky řádně neprověřil, jelikož nezjišťoval skutečné výdaje, ale spokojil se pouze se statistickými údaji a ekonomickým modelem z vlastního informačního systému. K uvedenému pak žalobce přistoupil za situace, kdy žalovaný a jeho manželka uváděli výdaje v částce 0 Kč, tedy částku zjevně nepravdivou. Pokud žalobce vůbec nějaké faktické posouzení úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy provedl, tak dle názoru soudu pouze formální, bez zkoumání skutečných výdajů a jejich případného posouzení.
23. Vzhledem k tomu, že žalobce úvěruschopnost žalovaného a jeho manželky řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020).
24. Žalovaný je tak povinen vrátit žalobci pouze jistinu ve výši 301.401 Kč. Ze samotného tvrzení žalobce však vyplývá, že na úhradu dluhu již v mezidobí bylo uhrazeno 408.574,01 Kč, tj. více než činila poskytnutá jistina. Soud proto výrokem II. tohoto rozsudku žalobu jako nedůvodnou zamítl (k započtení plateb srovnej odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021).
25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení ustanovením § 146 odst. 2 o. s. ř. Řízení bylo zastaveno pro částečné zpětvzetí z důvodu platby žalovaného po podání žaloby, představuje však pouze nepatrnou část předmětu řízení. Žalobce tak byl ve věci v převážném rozsahu neúspěšný a je povinen hradit žalovanému náklady řízení, které představuje odměna za právní zastoupení ve výši 15.808 Kč podle § 7 vyhlášky č. 11/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve spojení s ustanovením § 8 vyhlášky za 2 úkony právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení a sepsání odporu. Za účelný úkon nelze považovat odůvodnění odporu, jelikož toto mělo být součástí samotného odporu. Vzhledem k tomu, že právní zástupce činil tyto úkony společně při zastupování 2 osob, náleží mu za každou takto zastupovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %. Ke každému úkonu právní služby náleží dále dle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za 1 úkon, tj. celkem 600 Kč. Jelikož je původní zástupce žalovaného plátcem daně z přidané hodnoty, je třeba částku odměny a náhrad navýšit o 21 % náhradu za tuto daň. Celkem činí náklady řízení žalovaného 19.853,68 Kč. Jelikož žalovaný a manželka žalovaného v původním řízení neměli postavení nerozlučných společníků a řízení bylo ve vztahu k manželce žalovaného vyloučeno k samostatnému projednání, náleží žalovanému náhrada nákladů řízení v jedné polovině uvedené částky, tedy částka 9.926,84 Kč.
26. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když důvody pro stanovení delší lhůty soud neshledal.