41 C 136/2022

Odůvodnění

1. Žalobním návrhem podaným k Okresnímu soudu v Prostějově dne 18. 11. 2021, ve znění doplnění žaloby z 16. 8. 2022, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 58 757 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou. Žalobu odůvodnila tím, že dne 12. 7. 2019 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované částku ve výši 65 000 Kča žalovaná se zavázala finanční částku vrátit v 30 měsíčních splátkách ve výši 6 053 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 16,42%. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná uhradila žalobkyni celkem částku 107 105 Kč. Dále tvrdila, že v důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni právona uhrazení smluvní pokuty dle bodu 6.1. v celkové výši 5 489 Kč a dle bodu 6.2. smlouvy právo na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 3 200 Kč. V důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni také právo na zesplatnění celého dluhu, neboť žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátky [číslo] splatné 21. 12. 2020. Žalobkyně dluh zesplatnila ke dni 24. 2. 2021. A dále dle bodu 6.5. smluvních ujednání žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% z nové jistiny zápůjčkyza každý den prodlení s úhradou nové jistiny zápůjčky, a to až do jejího úplného zaplacení(v posuzované věci od 26. 2. 2021).

2. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 50 068 Kč představované zbývající dlužnou tzv. novou jistinou, částky 5 489 Kč představované neuhrazenou smluvní pokutou dle 6.1., částky 3 200 Kč představované náhradou nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované, částky 14 043,71 Kč představované smluvní pokutou ve výši 0,1% denně z nové jistiny zápůjčky od 26. 2. 2021 do dne podání žaloby a 102,1% úroku za poskytnutí úvěru ročně z původní výše neuhrazené jistiny v částce 48 461,52 Kč od 26. 2. 2021 do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 217 908 Kč. A současně požadovala zaplacení úroků z prodlení ve výši 8,25% ročně od 26. 2. 2021 dlužné částky do zaplacení. Závěrem tvrdila, že žalovaná svůj závazek neuhradila ani po odeslání předžalobní výzvy.

3. Úvěruschopnost žalované žalobkyně ověřovala z údajů, které jí byly žalovanou poskytnutya dále z veřejně dostupných databází ISIR, bankovního registru klientských informací, nebankovního registru klientských informací, SOLUS. Dále prověřovala centrální evidenci exekucí, insolvenční rejstřík.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

5. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 12. 7. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované bezhotovostně úvěr ve výši 65 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit v 30 měsíčních splátkách ve výši 6 053 Kč společně s úrokem ve výši 166,42% ročně. Celkem se žalovaná zavázala zaplatit 181 590 Kč. Pro případ prodlení dlužníka s úhradou splátky o více než 30 dnů byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitla v prodlení (6. 1.). Podle čl. 6 2. smlouvy má žalobkyně právo vůči žalované na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením. Podle čl. 6 3. b) smlouvy v případě, že se dlužník octne v prodlení s úhradou splátky 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění zápůjčky. Podle 6. 4. se veškeré nezaplacené původní splátky zápůjčky až do konce splátkového kalendáře, zahrnující jako jistinu, tak běžný úrok, stávají součástí nové jistiny zápůjčky a tuto je dlužník povinen uhradit nejpozději v den následující po dni zesplatnění. Podle 6. 5. pro případ prodlení s novou jistinou zápůjčky po zesplatnění vzniká žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% z nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně oznámila schválení úvěru žalované dne 21. 7. 2019.

6. Žalované byly poskytnuty informace o úvěru a předsmluvní formulář.

7. Kopií z interního systému žalobkyně bylo zjištěno poukázání částky 65 000 Kč na účet[číslo] [bankovní účet].

8. Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaná uvedla své měsíční příjmy [anonymizována dvě slova] [částka][anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [částka]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [příjmení], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [rok] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [bankovní účet] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení].

9. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaná uhradila částku 107 105 Kč.

10. Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dluhu dne 21. 11. 2019, 23. 12. 2019, 21. 1. 2020, 23. 3. 2020, 22. 7. 2020, 21. 9. 2020, 22. 5. 2020, 23. 11. 2020, 21. 1. 2021 22. 2. 2021 a 24. 2. 2021.

11. Předžalobní výzvou byla žalovaná vyzvána dne 27. 10. 2021.

12. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které se zavázala poskytnout na bankovní účet žalované finanční prostředkyve výši 65 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit v 30 měsíčních splátkách po Kč 6 053 Kč společně s úrokem ve výši 166,42% ročně. Celkem se žalovaná zavázala zaplatit 181 590 Kč. Pro případ prodlení dlužníka s úhradou splátky o více než 30 dnů byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitla v prodlení (čl. 6 1.). Podle čl. 6 2. smlouvy má žalobkyně právo vůči žalované na náhradu účelně vynaložených nákladů, kteréjí vznikly v souvislosti s prodlením. Podle čl. 6 3. b) smlouvy v případě, že se dlužník ocitne v prodlení s úhradou splátky 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění zápůjčky. Podle 6. 4.se veškeré nezaplacené původní splátky zápůjčky až do konce splátkového kalendáře, zahrnující jako jistinu, tak běžný úrok, stávají součástí nové jistiny zápůjčky a tuto je dlužník povinen uhradit nejpozději v den následující po dni zesplatnění. Podle 6. 5. pro případ prodlení s novou jistinou zápůjčky po zesplatnění vzniká žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% z nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně oznámila schválení úvěru žalované dne 21. 7. 2019. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované na základě údajů, které jí byly poskytnuty žalovanou před uzavřením smlouvyo úvěru a dále nahlédnutím do veřejných registrů. Žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení dlužné částky.

13. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru. Základní povinností žalobkyně (jako věřitele) bylo podle této smlouvy poskytnout ve prospěch žalované peněžní prostředky a naopak základní povinností žalované (jako dlužníka) bylo poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni a zaplatit sjednané příslušenství.

14. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitelena základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získanýchod spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmua výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou první, je smlouva neplatná.

16. Podle § 588 odst. 1 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

17. V posuzované věci byla smlouva o spotřebitelském úvěru mezi účastníky uzavřena dne15. 7. 2019 (návrh smlouvy byl žalovanou podepsán dne 12. 7. 2019 a akceptace žalobkyní byla dne 15. 7. 2019), tedy za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., zejména znění § 87, žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalované posoudila na základě informací, které jí byly žalovanou poskytnuty v žádosti o úvěr, když tyto informace ověřovala oproti dokladům, které žalovaná předložila a zaznamenala je do karty zákazníka.

18. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že tímto postupem žalobkyně nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, neboť vyšla pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na této skutečnosti nic nemění, že tvrzené informace ověřovala, neboť tak učinila pouze ohledně příjmů žalované, jak vyplývá ze zákaznické karty. Jiné skutečnosti, např. výši měsíčních výdajů žalované v uváděné částce 7 410 Kč bez bližšího rozepsání, jaké výdaje tato částka obsahuje, nijak blíže nezkoumala. Soud je toho názoru, že pojem "odborná péče" předpokládá údaje, které spotřebitel věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit. Nepochybně klíčová jei povinnost poskytovatele úvěru využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva dle databáze Českého statistického úřadu a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

19. Nad rámec výše uvedeného soud doplňuje, že si je vědom změny právní úpravy zákonač. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru oproti původnímu zákonu č 145/2000 Sb.,o spotřebitelském úvěru (jeho znění § 9), avšak soud má za to, že nezjištění schopnosti spotřebitele splácet úvěr, a to s odbornou péčí poskytovatele úvěru, odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a v takovém případě jde bezpochyby o takovou ochranu zájmů,na níž je třeba bezvýhradně trvat, neboť zájmy chráněné spotřebitelským zákonem představují ochranu spotřebitele před přijetím nepřiměřených závazků, ochranu předchozích věřitelů před znehodnocením jejich pohledávek a ochranu společnosti před nežádoucími důsledky insolvencí.

20. Nadto soud podotýká, že zákonná úprava znění § 87 zákona č. 257/2016 Sb.,o spotřebitelském úvěru, není zcela souladná s judikaturou SD EU, podle níž nelze efektivně spotřebitele chránit, hodnotil-li by vnitrostátní soud ochranu spotřebitele nikoli z moci úřední.

21. Soud tedy shrnuje, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnost úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům, kdy rovněž chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytly úvěr či jiné služby již dříve.

22. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála povinnosti stanovené jí § 86 zákona č. 257/2016 Sb. náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je předmětná smlouva o úvěru, která je smlouvou spotřebitelskou, absolutně neplatná, neboť odporuje § 588 o. z., a k této neplatnosti soud přihlédl ze zákona.

23. Dále soud dospěl k závěru, že žalobkyně nijak neprokázala, že žalovaná předmětný úvěr převzala, neboť z předložené listiny – kopie bez podpisu a data, zřejmě výpisu z databáze žalobkyně, nazvané„ doklad o vyplacení úvěru“ se převzetí úvěru nijak nepodává. Z tohoto předloženého důkazu soud nemohl mít za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované tvrzené finanční prostředky a žalovaná je čerpala. Uvedená listina nemá žádnou důkazní hodnotu, není z ní patrné, kdy a za jakým účelem byla vytvořena a na základě čeho byly jednotlivé údaje v listině uvedeny. Soud doplňuje, že žalobkyně byla usnesením zdejšího soudu ze dne[datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], vyzvána k označení důkazů ohledně převzetí úvěru žalovanou V případě, že žalobkyně ve svém písemném vyjádření ze dne 16. 8. 2022 opětovně označila jako důkaz prokazující převzetí částky 65 000 Kč žalovanou kopii výpisu z účtu[číslo] pak ani z tohoto důkazu nemohl soud vzít za prokázané, že žalovaná úvěr skutečně převzala tak, jak to tvrdila žalobkyně.

24. A dále soud konstatuje, že předmětná úvěrová smlouva neobstojí také z hlediska § 1813 o. z., podle něhož se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Za situace, kdy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 65 000 Kč s tím,že celkem se žalovaná zavázala zaplatit částku 181 590 Kč, tedy včetně úroku ve výši 166,42% ročně, nelze při porovnání tvrzené výše poskytnuté částky (65 000) a sjednaného úrokua všemi jednotlivými požadovanými smluvními pokutami hovořit o jejich souladu s právem.

25. Vzhledem k výše uvedenému soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná pro rozpor s veřejným pořádkem a pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaná již uhradila částku 107 105 Kč, tudíž při závěru soudu, že smlouva je absolutně neplatná, pak ze strany žalované i při případném prokázání, že úvěr převzala, došlo k uhrazení celé výše poskytnuté částky.

26. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

27. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně nebyla v řízení úspěšná a žalované tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalované v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemána náhradu nákladů řízení právo (výrok II. rozsudku).