41 C 139/2022

Odůvodnění

1. Žalobním návrhem podaným k Okresnímu soudu Brno-venkov dne 25. 1. 2022, ve znění doplnění žaloby ze dne 19. 9. 2022, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení celkemčástky 556 886,58 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 7. 9. 2017 právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřela s žalovaným smlouvu o půjčcena konsolidaci [číslo] na základě které dne 7. 9. 2019 poskytla žalovanému na jeho účet č. [bankovní účet] finanční prostředky ve výši 558 600 Kč a žalovaný se zavázal úvěr uhradit v 120 měsíčních splátkách ve výši 7 046 Kč, a to společně s úrokem ve výši 8,90 % ročně. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínkya Sazebník. Žalobkyně uvedla, že do zesplatnění úvěru žalovaný uhradil celkem částku 214 453,31 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal do prodlení, právní předchůdkyně žalobkyně závazek žalovaného zesplatnila podle čl. 6 písm. b) smlouvy ke dni 26. 11. 2020 a vyzvala žalovaného k úhradě. Současně jí vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z částky, ohledně které byl žalovaný v prodlení, dle čl. 6 písm. b) smlouvy,tzn. částky 72 422,60 Kč za období od 26.11. 2020 do 30. 4. 2021 z částky 464 540,28 Kč. Žalobkyně tvrdila, že pohledávka za žalovaným na ni byla postoupena smlouvou ze dne2. 6. 2021. Požadovala po žalovaném zaplacení nesplacené jistiny ve výši 464 540,28 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení z jistiny úvěru do 26. 11. 2020 v částce 74,16 Kč, kapitalizovaný úroku z úvěru do 26. 11. 2020 v částce 44 259,68 Kč, poplatky a smluvní pokutu v částce 72 422,60 Kč, smluvní úrok ve výši 8,9% ročně z jistiny úvěru v částce 464 540,28 Kč od 27. 11. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,25% z částky 536 962,88 Kč od 27. 11. 2020 do zaplacení.

2. Dále žalobkyně uvedla, že dne 8. 9. 2017 právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o kontokorentu [číslo] na základě které žalovanému poskytla kontokorentní úvěr do 15 000 Kč, žalovaný byl oprávněn na svém běžném účtuč. [bankovní účet] čerpat finanční prostředky do debetního zůstatku až do částky 15 000 Kč a zavázal se splácet úvěr tak, že za období předchozích tří měsíců zajistí na svém účtu kreditní obrat ve výši 25% celkové výše kontokorentu. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byl sjednán úrok ve výši 16,9% ročně z poskytnutého úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaný opakovaně porušil sjednané povinnosti, právní předchůdkyní žalobkyně s účinností ke dni 29. 10. 2020 závazek žalovaného zesplatnila. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka 15 762,42 Kč na jistině a současně vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Žalobkyně tvrdila,že pohledávka za žalovaným na ni byla postoupena smlouvou ze dne 2. 6. 2021. Požadovala po žalovaném zaplacení nesplacené jistiny ve výši 15 762,42 Kč, smluvní pokuty v částce 4 161,28 Kč (ve výši 0,1% denně z částky 15 762,42 Kč od 30. 10. 2020 do 20. 7. 2021), smluvního úroku ve výši 16,9% ročně z jistiny úvěru v částce 15 762,42 Kč od 30. 10. 2020 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,25% z částky 15 762,42 Kč od 30. 10. 2020do zaplacení.

3. Závěrem uvedla, že žalovaný závazek nesplnil ani po odeslání předžalobní výzvy.

4. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného její právní předchůdkyně posuzovala na základě informací, které jí byly žalovaným poskytnuty před uzavřením úvěrových smluv, tyto informace si právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala nahlédnutím do veřejných registrů a podle dokladů, jež žalovaný předložil. Uvedla, že zjišťovala nejen příjem žalovaného, který žalovaný [anonymizována tři slova] [částka] [anonymizováno],[anonymizována tři slova] [anonymizováno]. [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [částka], [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno] [částka], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno].

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

6. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Z rámcové smlouvyo poskytování bankovních a platebních služeb ze dne 5. 9. 2017, návrhu na uzavření smlouvy o konsolidaci ze dne 5. 9. 2017 a akceptace návrhu ze dne 7. 9. 2017 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na jeho bankovní účetč. [bankovní účet] finanční částku ve výši 558 600 Kč za účelem úhrady konsolidovaných závazků uvedených v čl. 3 smlouvy a žalovaný se zavázal úvěr splatit v 120 měsíčních splátkách ve výši 7 046 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr společně s úrokem ve výši 8,90% ročně Kč. Z návrhu na uzavření smlouvy o kontokorentu ze dne 8. 9. 2017 a akceptace návrhu ze dne 8. 9. 2017 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala zajistit žalovanému čerpání finančních prostředků do záporného zůstatku na jeho účtu až do sjednané výše 15 000 Kč. Poskytnutí úvěru ve výši 558 600 Kč dne 7. 9. 2017, jeho splácení, poskytnutí kontokorentního úvěru do výše 15 000 Kč, jeho čerpání a splácení bylo zjištěnoz výpisu z účtu č. [bankovní účet] a také z výpisu z úvěrového účtu (interního systému právní předchůdkyně žalobkyně).

7. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na splacení úvěru uhradil částku 214 453,31 Kč.

8. Součástí smluv byly Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky a Sazebník.

9. Žalovaný byl vyzván k zaplacení závazků z úvěrové smlouvy dne 26. 11. 2020 (zesplatnění úvěru). Výzvou ze dne 29. 10. 2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení kontokorentního úvěru.

10. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 31. 5. 2021, postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 16. 6. 2021.

11. Předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván dne 17. 1. 2022.

12. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný uvedl výši měsíčního příjmu 80 000 Kč, výši výdajů na živobytí ve výši 2 000 Kč a 1 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně stanovila výši životních měsíčních nákladů žalovaného částkou 3 410 Kč a výdaj na domácnost částkou 2 812 Kč, zohlednila splátky stávajících úvěrů ve výši 24 681 Kč. Současně nahlédlado veřejných registrů (BRKI, NRKI a SOLUS).

13. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 5. 9. 2017 úvěrovou smlouvu (nazvanou smlouva o konsolidaci), na základě které poskytla žalovanému na bankovní účet č. [bankovní účet] finanční částku ve výši 558 600 Kč za účelem úhrady konsolidovaných závazků uvedených v čl. 3 smlouvya žalovaný se zavázal úvěr splatit v 120 měsíčních splátkách ve výši 7 046 Kč. Žalovanýse zavázal splatit úvěr společně s úrokem ve výši 8,90% ročně [anonymizováno]. Dále právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 8. 9. 2017 úvěrovou smlouvu (nazvanou smlouvao kontokorentu), na základě které se zavázala zajistit žalovanému čerpání finančních prostředků do záporného zůstatku na jeho účtu až do sjednané výše 15 000 Kč. Pohledávky z obou úvěrů za žalovaným byly na žalobkyni postoupeny. Žalobkyně žalovaného vyzvalak úhradě dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů, které jí byly poskytnuty žalovaným před uzavřením smlouvyo úvěru a nahlédnutím do registrů.

14. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smluv o úvěru. Základní povinností žalobkyně (jako věřitele) bylo podle této smlouvy poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky a naopak základní povinností žalovaného (jako dlužníka) bylo poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkynia zaplatit sjednané příslušenství.

15. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitelena základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získanýchod spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmua výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou první, je smlouva neplatná.

17. Podle § 588 odst. 1 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

18. V posuzované věci byly smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi účastníky uzavřeny dne5. 9. 2017 a 8. 9. 2017, tedy za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., zejména znění § 87, žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného její právní předchůdkyně posoudila na základě informací, které jí byly žalovaným poskytnuty v žádostio úvěr, když tyto informace ověřovala nahlédnutím do veřejných registrů.

19. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že tímto postupem žalobkyně nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, neboť vyšla pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na této skutečnosti nic nemění, že tvrzené informace ověřovala. Soud je toho názoru, že pojem "odborná péče" předpokládá údaje, které spotřebitel věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost poskytovatele úvěru využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimua o průměrných výdajích obyvatelstva dle databáze Českého statistického úřadu a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemio jeho příjmech a výdajích.

20. Nad rámec výše uvedeného soud doplňuje, že si je vědom změny právní úpravy zákonač. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru oproti původnímu zákonu č 145/2000 Sb.,o spotřebitelském úvěru (jeho znění § 9), avšak soud má za to, že nezjištění schopnosti spotřebitele splácet úvěr, a to s odbornou péčí poskytovatele úvěru, odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a v takovém případě jde bezpochyby o takovou ochranu zájmů,na níž je třeba bezvýhradně trvat, neboť zájmy chráněné spotřebitelským zákonem představují ochranu spotřebitele před přijetím nepřiměřených závazků, ochranu předchozích věřitelů před znehodnocením jejich pohledávek a ochranu společnosti před nežádoucími důsledky insolvencí.

21. Nadto soud podotýká, že zákonná úprava znění § 87 zákona č. 257/2016 Sb.,o spotřebitelském úvěru, není zcela souladná s judikaturou SD EU, podle níž nelze efektivně spotřebitele chránit, hodnotil-li by vnitrostátní soud ochranu spotřebitele nikoli z moci úřední.

22. Soud tedy shrnuje, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnost úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům, kdy rovněž chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytly úvěr či jiné služby již dříve.

23. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála povinnosti stanovené jí § 86 zákona č. 257/2016 Sb. náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto jsou obě předmětné smlouvyo úvěru, které jsou smlouvami spotřebitelskými, absolutně neplatné, neboť odporují § 588o. z., a k této neplatnosti soud přihlédl ze zákona.

24. Pokud tedy žalovaný předmět úvěru převzal na základě neplatných smluv, je povinen tuto částku vrátit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Soud je toho názoru, že bezdůvodným obohacením je částka 344 146,69 Kč v případě smlouvy o konsolidaci,tedy částka poskytnutá (558 600 Kč), ponížená o částku, která byla žalovaným uhrazena (214 453,31 Kč). Vzhledem k výši uvedenému soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 344 146,69 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši, kdy nárok na úroky z prodlení z přisouzené částky vyplývá z § 1970 o. z., přičemž jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/[PSČ obec]. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení (výrok I.), ve zbylé části nárok žalobkyně zamítl (výrok II.).

25. V případě smlouvy o kontokorentu je bezdůvodným obohacením částka 15 000 Kč, neboť v řízení bylo prokázáno čerpání z účtu žalovaným (výrok III.), ve zbylém příslušenství soud žalobu zamítl (výrok IV.).

26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když v daném případě byl procesní úspěch žalobkyně 64,5 % a procesní úspěch žalovaného 35,5%. To tedy znamená, že žalobkyni vzniklo právo na náhradu 29 % nákladů řízení. V tomto případě žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 68 365 Kč. Tato částka se skládá ze soudního poplatku 22 276 Kč a z náhrady za právní zastoupení ve výši 46 089 Kč. Náklady právního zastoupení byly vypočteny podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném v době zahájení řízení (advokátní tarif). Zástupci žalobkyně byla přiznána odměna za 3,5 úkonu právní služby po 10 540 Kč, když odměna v plné výši byla přiznána za úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby k soudu a účast u jednání soudu dne20. 10. 2022 (§ 11 odst. 1 advokátního tarifu) a poloviční odměna byla přiznána za úkon spočívající v jednoduché předžalobní výzvě k plnění (11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu). Výše odměny je odůvodněna § 7 bod 5 advokátního tarifu. Za každý úkon právní služby(4 úkony) pak byl zástupci žalobkyně přiznán režijní paušál ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, byly náklady právního zastoupení v částce 38 090 Kč navýšeny o 21% DPH na částku 46 089 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Vzhledem k procesnímu úspěchu žalobkyně tak celková konečná náhrada nákladů řízení byla vypočtena na částku 19 825,80 Kč (tj. 29 % z částky 68 365 Kč).