41 C 139/2023

Odůvodnění

1. Žalobou, podanou k Okresnímu soudu [obec] – venkov dne 1. 12. 2022, ve znění doplnění žaloby ze dne 11. 7. 2023 a 19. 6. 2023, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 29. 3. 2016 uzavřela s žalovanou smlouvu o běžném účtu pro č. ú. [bankovní účet], na základě se zavázala zřídit a vést pro žalovanou běžný účet. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, když podlečl. 13 podmínek v případě vzniku nepovoleného debetu na účtu je žalovaná povinen uhradit dluh, včetně příslušenství. Žalobkyně tvrdila, že výzvou ze dne 21. 2. 2022 informovala žalovanou o vzniku nepovoleného debetu, žalovaná dluh neuhradila, a proto žalobkyně odstoupila od smlouvy a účet ke dni 13. 4. 2022 zrušila. O tomto žalovanou informovala. Uvedla, že ke dni zrušení účtu byla výše záporného zůstatku 853,91 Kč. Ohledně požadovaných poplatků žalobkyně uvedla, že povinnost žalovaného k zaplacení poplatků vyplýváze Všeobecných obchodních podmínek, poplatky jsou odepisovány z účtu a stávajíc se součástí jistiny. Doplnila, že byla sjednána také doplňková sužba – pojištění [jméno] smlouvy. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení poplatku za vedení běžného účtu ve výši 39 Kč, poplatekza oznámení o nepovoleném debetu ve výši 350 Kč a částka 348 Kč za pojištění karet v souladu se Sazebníkem. Dále žalobkyně uvedla, že dne 2. 7. 2021 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru k účtu [číslo] [bankovní účet], na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 116 000 Kč na bankovní účet žalované a žalovaná se zavázala úvěr hradit v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 20.dni kalendářního měsíce, když výše splátky činila 2 908 Kč, úrok z úvěru byl sjednán ve výši 15% ročně. Žalobkyně uvedla, že žalovaná uhradila celkem 6 pravidelných splátek, a proto žalobkyně od smlouvy odstoupila a dluh žalované se stal celý splatnýk 12. 10. 2022. Žalobkyně požadovala zaplacení nesplacené jistiny ve výši 109 460,64 Kč, poplatků ve výši 3 225,05 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 296,92 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 13 858,16 Kč, 15% úroku z prodlení ročně z částky 109 460,64 Kč od 27. 10. 2022 do zaplacení a 15% úroku ročně z částky 109 460,64 Kč od 27. 10. 2022do zaplacení. Závěrem uvedla, že žalovaná závazek nesplnila ani po odeslání předžalobní výzvy.

2. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že úvěruschopnost žalované posuzovala na základě informací získaných od žalované v žádosti o úvěr dne14. 7. 2020. Kontrolovala také informace v interních a externích databázích, zejména z bankovních a nebankovních registrů, insolvenční rejstřík apod. Žalobkyně vycházela z příjmu žalované, který doložila na základě Přehledu vyplacených dávek od Úřadu práce ve výši 10 000 Kč měsíčně a čestného prohlášení, v němž žalovaná prohlásila, že příjem rodinných příslušníků domácnosti činí 26 000 Kč. Dále žalobkyně porovnávala příjem žalované s výdaji, které žalovaná uvedla ve výši 3 500 Kč měsíčně (náklady na bydlení odhadla ve výši 1 000 Kč měsíčně), když zohlednila výdaje v celkové výši 23 397 Kč podle údajů o životním minimua statistickými údaji o bydlení. Dále uvedla, že porovnala celkový příjem žalované s celkovou částkou ověřených výdajů ve výši zákonného životního minima, když rozdíl činil částku 12 603 Kč, což představovalo 35,01 % pravidelných příjmů ze mzdy, a proto žalované po úhradě splátek mělo zůstat 26,93 % pravidelných příjmů na další výdaje, což vyhodnotila žalobkyně jako dostatečné.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o bankovních službách ze dne 29. 3. 2016 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala vést a zřídit pro žalovanou účet č. [bankovní účet], součástí bylo připojení do pojistného programu. Ze smlouvyo úvěru ze dne 1. 7. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 116 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalované [číslo] žalovaná se zavázala úvěr splácet v 60 měsíčních splátkách ve výši 2 908 Kč vždy k 25. dni v měsíci, počínaje 25. 8. 2021, a to společně s poplatkem za pojištění schopnosti splácet ve výši 116 Kč měsíčně a úrokem ve výši 16,9% p. a., ve smlouvě se žalovaná zavázala k úhradě poplatků. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, úvěrové podmínky a Sazebník.

5. Výzvami ze dne 31. 3. 2022, 16. 9. 2022 a 17. 10. 2022 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných splátek úvěru. Výzvou ze dne 24. 8. 2022 žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni12. 10. 2022 a vyzvala žalovanou k jejímu zaplacení.

6. Výzvami ze dne 31. 8. 2016 a 31. 1. 2022, 21. 2. 2022 informovala žalovanou o vzniku nepovoleného debetu.

7. Žalobkyně sdělila žalované odstoupení od smlouvy o běžném účtu dne 28. 3. 2022,a to z důvodu vzniku nepovoleného debetu. Přípisem ze dne 22. 4. 2022 žalobkyně oznámila žalované zrušení účtu č. [bankovní účet] a zřízení zvláštního účtu pohledávek z nepovoleného debetu č. [bankovní účet].

8. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet], vedený na jméno žalované, bylo zjištěno čerpání úvěru ve výši 116 000 Kč dne 2. 7. 2021. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet], vedeného na jméno žalované, za období od 21. 12. 2021 do 22. 4. 2022 byl zjištěn vznik debetu v částce 853,91 Kč.

9. Předžalobní výzvou byla žalovaná vyzvána dne 7. 11. 2022.

10. Prověřování úvěruschopnosti žalované bylo zjištěno z prohlášení o zdravotním stavu žalované ze dne 1. 7. 2021, [anonymizováno 6 slov] [číslo] [anonymizováno] [číslo] [anonymizována dvě slova] [částka] měsíčně. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované nahlédnutím do internícha externích databází, bankovního a nebankovních registru klientských informací.

11. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 29. 3. 2016 smlouvu o bankovních službách, kterou se zavázala zřídit a vést pro žalovanou bankovní účet a dne 1. 7. 2021 smlouvu o úvěru, kterou se zavázala poskytnout žalované na její bankovní účet částku 116 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalované č. [bankovní účet]a žalovaná se zavázala úvěr splácet v 60ti měsíčních splátkách ve výši 2 908 Kč vždy k 25. dni v měsíci, počínaje 25. 8. 2021, a to společně s poplatkem za pojištění schopnosti splácet ve výši 116 Kč měsíčně a úrokem ve výši 16,9% p.a., ve smlouvě se žalovaná zavázala k úhradě poplatků. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužných splátek, dopisem ze dne 24. 8. 2022 zesplatnila úvěr ke dni 12. 10. 2022 a vyzvala žalovanou k jeho zaplacení. Žalobkyně žalovanou informovala o vzniku nepovoleného debetu na jejím bankovním účtu a vyzvala ji k úhradě dluhu. Žalobkyně od smlouvy o běžném účtu odstoupila z důvodu neuhrazeného nepovoleného debetu. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované na základě údajů poskytnutých žalovanou, nahlédnutím do veřejných a neveřejných registru, vycházela z příjmu žalované, který doložila a který činil částku [částka], vyplácenou Úřadem práce ČR. Dále žalobkyně porovnávala příjem žalované s výdaji odhadnutými na základě dat z ČSÚ, když v případě výdajů žalované vycházela z částky životního minima. Žalobkyně předžalobní výzvou vyzvala žalovanou k úhradě vymáhaného závazku.

12. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § [číslo] tak,že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele,a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele neboi z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmu a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou první, je smlouva neplatná.

15. Podle § 588 odst. 1 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. V posuzované věci byla smlouva o spotřebitelském úvěru mezi účastníky uzavřena dne2. 7. 2021, tedy za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., zejména znění§ 87, žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že úvěruschopnost žalované posoudila na základě informací, které jí byly žalovanou poskytnuty v žádosti o úvěr ze stejného dne, jako byl den poskytnutí úvěru, dotazem u Bankovního registru klientských informací a Nebankovního registru klientských informací, přihlédla k informacím z interních a externích databázía současně nahlédla do veřejně přístupných registrů. Příjem žalované byl ověřen z předloženého dokladu (potvrzení o vyplacených dávkách a čestného prohlášení žalovanéo příjmech členů její domácnosti). Měsíční výdaje na bydlení žalovaná uvedla ve výši [částka] a ostatní výdaje v částce [částka]. Žalobkyně porovnala celkový příjem žalované s celkovou částkou ověřených výdajů ve výši zákonného životního minima, když rozdíl činil částku [částka], což představovalo 35,01 % pravidelných příjmů ze mzdy, a proto žalované po úhradě splátek mělo zůstat 26,93 % pravidelných příjmů na další výdaje, což vyhodnotila žalobkyně jako dostatečné.

17. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že tímto postupem žalobkyně nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, neboť vyšla pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na této skutečnosti nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Soud je toho názoru, že pojem "odborná péče" předpokládá údaje, které spotřebitel věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně v případě výdajů na bydlení anebo tzv. ostatních nákladů konkrétním vyúčtováním apod. Postup žalobkyně, která do příjmu žalované zahrnula i příjmy členů domácnosti, jejichž výši„ ověřila“ čestným prohlášením pouze žalované, není v souladu se zákonným postupem odborné péči při prověřování úvěruschopnosti. A dále soud podotýká, že z žádného důkazu nevyplývá, po jak dlouhou dobu měla být vyplácena částka ve výši 10 000 Kč měsíčně, jediný příjem žalované, se kterým žalobkyně pracovala.

18. Nad rámec výše uvedeného soud doplňuje, že si je vědom změny právní úpravy zákonač. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru oproti původnímu zákonu č 145/2000 Sb.,o spotřebitelském úvěru (jeho znění § 9), avšak soud má za to, že nezjištění schopnosti spotřebitele splácet úvěr, a to s odbornou péčí poskytovatele úvěru, odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a v takovém případě jde bezpochyby o takovou ochranu zájmů,na níž je třeba bezvýhradně trvat, neboť zájmy chráněné spotřebitelským zákonem představují ochranu spotřebitele před přijetím nepřiměřených závazků, ochranu předchozích věřitelů před znehodnocením jejich pohledávek a ochranu společnosti před nežádoucími důsledky insolvencí.

19. Nadto soud podotýká, že zákonná úprava znění § 87 zákona č. 257/2016 Sb.,o spotřebitelském úvěru, není zcela souladná s judikaturou SD EU, podle níž nelze efektivně spotřebitele chránit, hodnotil-li by vnitrostátní soud ochranu spotřebitele nikoli z moci úřední.

20. Soud tedy shrnuje, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnost úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům, kdy rovněž chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytly úvěr či jiné služby již dříve.

21. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála povinnosti stanovené jí § 86 zákona č. 257/2016 Sb. náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je předmětná smlouvao úvěru, která je smlouvou spotřebitelskou, absolutně neplatná, neboť odporuje § 588 o. z.,a k této neplatnosti soud přihlédl ze zákona. Pokud tedy žalovaná předmět úvěru převzala na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Soud je toho názoru, že bezdůvodným obohacením je částka 98 552 Kč, tedy částka poskytnutá (116 000 Kč), ponížená o částku, která byla žalovanou, dle tvrzení žalobkyně, uhrazena (17 448 Kč, 6 splátek á 2 908 Kč).

22. V případě vzniku nepovoleného debetu vzal soud z výpisu z bankovního účtu žalované jeho vznik za prokázaný, a proto nárok žalobkyně na tuto vymáhanou částku shledal důvodným.

23. Vzhledem k výši uvedenému soud zavázal žalovanou k zaplacení částky 98 552 Kč a částky 853,91 Kč, včetně úroku z prodlení v zákonné výši, kdy nárok na úroky z prodlení z přisouzené částky vyplývá z § 1970 o. z., přičemž jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/[PSČ obec]. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení (výrok I.), když žalobkyně požadovala úrokz prodlení od dne následujícího po zesplatnění úvěru. Ve zbylé části nárok žalobkyně zamítl (výrok II.).

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když v daném případě byl procesní úspěch žalobkyně 88 % a procesní úspěch žalované 12 %. To tedy znamená,že žalobkyni vzniklo právo na náhradu 76 % nákladů řízení. V tomto případě žalobkyni vznikly náklady řízení v celkové výši 29 962 Kč. Tato částka se skládá ze soudního poplatku 4 542 Kč a z náhrady za právní zastoupení ve výši 25 420 Kč Náklady právního zastoupení byly vypočteny podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném v době zahájení řízení (advokátní tarif). Zástupci žalobkyně byla přiznána odměna za 3,5 úkonu právní služby po 5 660 Kč, když odměna v plné výši byla přiznána za úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby k soudu a účast u jednání soudu dne 17. 8. 2023 (§ 11 odst. 1 advokátního tarifu) a poloviční odměna byla přiznána za úkon spočívající v jednoduché předžalobní výzvě k plnění (11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu). Výše odměny je odůvodněna § 7 advokátního tarifu. Za každý úkon právní služby (4 úkony) pak byl zástupci žalobkyně přiznán režijní paušál ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu).

25. Jelikož zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH, byly náklady právního zastoupení v částce 21 010 Kč (19 810 Kč + 1 200) navýšeny o 21 % DPH (v částce 4 410 Kč) na částku 25 420 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

26. Vzhledem k procesnímu úspěchu žalobkyně tak celková konečná náhrada nákladů řízení byla vypočtena na částku 22 771 Kč (tj. 76 % z částky 25 420 Kč + 4 542).