Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 532 628,61 Kč s 11,5 % úrokem z prodlení ročně od 25. 7. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá, co do částky 9 826,36 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 13 234,94 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 477,61 Kč, úroku ve výši 4,99 % ročně z částky 539 889,97 Kč od 16. 5. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 539 889,97 Kč od 16. 5. 2025 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 78 330 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno advokátky], advokátky se sídlem v Praze.
Odůvodnění
1. Žalobou, podanou k Okresnímu soudu Brno – venkov dne 26. 12. 2025, ve znění doplnění žaloby ze dne 5. 2. 2026 a 9. 4. 2026, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 542 454,91 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba].) uzavřela s žalovaným dne 18. 1. 2024 smlouvu o úvěru [Anonymizováno] č. [hodnota], na základě které poskytla žalovanému dne 19. 1. 2024 finanční prostředky ve výši 549 518 Kč za účelem konsolidace předchozích závazků žalovaného a žalovaný se zavázal úvěr hradit v 120 měsíčních splátkách ve výši 6 339 Kč, a to společně s úrokem ve výši 4,99 % p. a., poplatkem za pojištění a dalšími sjednanými poplatky. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uhradil celkem 16 889,39 Kč. Dále uvedla, že z důvodu opakovaného prodlení žalovaného s hrazením splátek od úvěrové smlouvy odstoupila dne 19. 9. 2024, toto žalovanému oznámila. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba]. postoupena dne 27. 5. 2025 na I[Anonymizováno] a. s. a dne 6. 6. 2025 na žalobkyni. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 539 889,97 Kč, představující nesplacenou jistinu, dále kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 477,61 Kč za období od 2. 5. 2024 do 17. 9. 2024, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 4,99% ročně ve výši 13 234,94 Kč za období od 22. 4. 2024 do 17. 9. 2024, poplatky ve výši 2 565 Kč tvořící dlužné měsíční poplatky za pojištění ve výši 513 Kč měsíčně dle uzavřené úvěrové smlouvy, smluvní úrok ve výši 4,99% ročně z částky 539 889,97 Kč od 16. 5. 2025 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 539 889,97 Kč od 16. 5. 2025 do zaplacení. Závěrem uvedla, že žalovaný závazek nesplnil ani po odeslání předžalobní výzvy.
2. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala její právní předchůdkyně na základě informací získaných od žalovaného v návrhu na uzavření smlouvy o [Anonymizováno] č. [hodnota]. V rámci tohoto prověřování kontrolovala také informace v interních a externích databázích, zejména z bankovních a nebankovních registrů, insolvenční rejstřík apod.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Smlouvou o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 20. 10. 2016 se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému sjednané bankovní služby. Z návrhu na uzavření smlouvy o Optimální splátce č. [hodnota] ze dne 15. 1. 2024 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán, jeho čistý měsíční příjem činí 30 000 Kč, výdaje činí 8 000 Kč měsíčně a splácí úvěr s měsíční splátkou ve výši 4 000 Kč. Z návrhu smlouvy soud zjistil také, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve výši 654 500 Kč, výše splátky 7 550 Kč s úrokem ve výši 4,99 % ročně, když úvěr měl být poskytnut výhradně za účelem úhrady dluhů žalovaného vůči právní předchůdkyni žalobkyně, úvěr měl být poskytnut na bankovní účet č. [č. účtu]. Součástí smluvní dokumentace byl formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a všeobecné obchodní podmínky. Návrh smlouvy o optimální splátce byl právní předchůdkyní žalobkyně akceptován dne 18. 1. 2024.
5. Čerpání úvěru ve výši 549 518 Kč dne 19. 1. 2024 na bankovní účet soud zjistil z výpisu z účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému dne 22. 1. 2024, že mu byl úvěr poskytnut ve výši 549 518 Kč na bankovní účet č. [č. účtu], výše splátky činí 6 339 Kč měsíčně.
6. Právní předchůdkyně žalobkyně sdělila dne 31. 7. 2025 žalovanému, že jeho předcházející dluh z úvěrové smlouvy č. [hodnota] byl splacen v rámci čerpání úvěrové smlouvy [Anonymizováno] splátka č. [hodnota].
7. Právní předchůdkyně žalobkyně přípisem ze dne 31. 8. 2021 akceptovala návrh žalovaného na uzavření úvěrové smlouvy, nazvané Konsolidace refinancování č. [Anonymizováno] dne 31. 8. 2021.
8. Výzvou ze dne 19. 9. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy a vyzvala žalovaného k zaplacení celého dluhu. Předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván dne 17. 7. 2025.
9. Rámcovou smlouvou o postupování pohledávek uzavřenou mezi [právnická osoba]. jako postupitelem a I-Xon a. s. jako postupníkem dne 13. 12. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi [Anonymizováno] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem dne 6. 6. 2025 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 17. 7. 2025.
10. Prověřování úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno z žádosti o poskytnutí úvěru (z návrhu na uzavření smlouvy o [Anonymizováno] splátce č. [hodnota] ze dne 15. 1. 2024), právní předchůdkyně žalobkyně nahlížela do bankovních registrů. Z prohlášení právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 17. 6. 2025 soud zjistil, že klíčové údaje pro prověření úvěruschopnosti byly zjišťovány prostřednictvím telefonického hovoru s žalovaným11. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 549 518 Kč na bankovní účet č. [č. účtu] za účelem konsolidace přecházejících dluhů žalovaného a žalovaný se zavázal úvěr splatit v 120 měsíčních splátkách ve výši 6 339 Kč měsíčně, a to společně s úrokem ve výši 4,99% p. a. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky. Právní předchůdkyně žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů poskytnutých žalovaným v návrhu na uzavření úvěrové smlouvy, nahlédnutím do veřejných a neveřejných registru.12. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmu a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou první, je smlouva neplatná.15. Podle § 588 odst. 1 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.16. V posuzované věci byla smlouva o spotřebitelském úvěru mezi účastníky uzavřena za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., zejména znění § 87, žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného posoudila na základě informací, které jí byly žalovaným poskytnuty v návrhu na uzavření úvěrové smlouvy, klíčové informace ověřovala telefonickým hovorem s žalovaným a dále přihlédla k informacím z interních a externích databází, současně nahlédla do veřejně přístupných registrů.17. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že tímto postupem žalobkyně nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, neboť vyšla pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na této skutečnosti nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Právní předchůdkyně, ačkoliv již předcházející úvěrovou smlouvou č. [hodnota] ze dne 31. 8. 2021byly závazky žalovaného konsolidovány, tak i poté neověřovala informace o majetkových a výdajových poměrech žalovaného. Soud je toho názoru, že pojem "odborná péče" předpokládá údaje, které spotřebitel věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele spotřebitele, nájemní smlouvou, apod. Nepochybně klíčová je i povinnost poskytovatele úvěru využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva dle databáze [právnická osoba] a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.18. Nad rámec výše uvedeného soud doplňuje, že si je vědom změny právní úpravy zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru oproti původnímu zákonu č 145/2000 Sb., o spotřebitelském úvěru (jeho znění § 9), avšak soud má za to, že nezjištění schopnosti spotřebitele splácet úvěr, a to s odbornou péčí poskytovatele úvěru, odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a v takovém případě jde bezpochyby o takovou ochranu zájmů, na níž je třeba bezvýhradně trvat, neboť zájmy chráněné spotřebitelským zákonem představují ochranu spotřebitele před přijetím nepřiměřených závazků, ochranu předchozích věřitelů před znehodnocením jejich pohledávek a ochranu společnosti před nežádoucími důsledky insolvencí.19. Nadto soud podotýká, že zákonná úprava znění § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, není zcela souladná s judikaturou SD EU, podle níž nelze efektivně spotřebitele chránit, hodnotil-li by vnitrostátní soud ochranu spotřebitele nikoli z moci úřední.20. Soud tedy shrnuje, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnost úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům, kdy rovněž chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytly úvěr či jiné služby již dříve.21. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála povinnosti stanovené jí § 86 zákona č. 257/2016 Sb. náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je předmětná smlouva o úvěru, která je smlouvou spotřebitelskou, absolutně neplatná, neboť odporuje § 588 o. z., a k této neplatnosti soud přihlédl ze zákona. Pokud tedy žalovaný předmět úvěru převzal na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Soud je toho názoru, že bezdůvodným obohacením je částka 532 628,61 Kč, tedy částka poskytnutá (549 518 Kč), ponížená o částku, která byla žalovaným, dle tvrzení žalobkyně, uhrazena (16 889,39 Kč).22. Vzhledem k výši uvedenému soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 532 628,61 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši, kdy nárok na úroky z prodlení z přisouzené částky vyplývá z § 1970 o. z., přičemž jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/[PSČ obec]. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, počítaného od lhůty, stanovené žalovanému v předžalobní výzvě ze dne 17. 7. 2025 (výrok I.), ve zbylé části nárok žalobkyně zamítl (výrok II.).23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř., když v daném případě byl procesní úspěch žalobkyně 98 % a procesní úspěch žalovaného 2 %. To tedy znamená, že žalobkyni vzniklo právo na náhradu 96 % nákladů řízení. V tomto případě žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši celkem 81 594 Kč představované uhrazeným soudním poplatkem v částce 21 699 Kč a z náhrady za právní zastoupení ve výši 59 895 Kč. Náklady právního zastoupení byly vypočteny podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném v době zahájení řízení (advokátní tarif). Zástupkyni žalobkyně byla přiznána odměna za 4,5 úkony právní služby, když odměna v plné výši byla přiznána za úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby k soudu, účast u jednání soudu dne 26. 3. 2026 a 21. 4. 2026 (§ 11 odst. 1 advokátního tarifu), poloviční odměna byla přiznána za předžalobní výzvu (§ 11 odst. 2 advokátního tarifu). Odměna za 1 úkon činí částku 10 500 Kč. Výše odměny je odůvodněna § 7 bod 5 advokátního tarifu. Za 5 úkonů právní služby pak byl zástupkyni žalobkyně přiznán režijní paušál ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Jelikož zástupkyně žalobkyně osvědčila, že je plátcem DPH, byly náklady právního zastoupení v částce 49 500 Kč navýšeny o 21 % DPH ve výši 10 395 Kč na částku 59 895 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Vzhledem k procesnímu úspěchu žalobkyně tak celková konečná náhrada nákladů řízení byla vypočtena na částku 78 330 Kč (tj. 96 % z částky 81 594 Kč).