Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 491 698,26 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od 26. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá, co do částky 11 478,70Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně
od 26. 1. 2021 do zaplacení a úroku 10,2 % ročně z částky 498 436,96 Kč od 26. 1. 2021
do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 62 363 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta
se sídlem v [obec].
Odůvodnění
1. Žalobou, podanou k Okresnímu soudu Brno-venkov dne23. 8. 2022, ve znění doplnění žaloby ze dne 20. 12. 2022, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 503 176,96 Kčs příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 14. 7. 2020 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) s žalovanou smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, na základě které poskytla žalované dne 14. 7. 2020 na její bankovní účetč. [bankovní účet] finanční prostředky ve výši 500 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr uhradit v 120 měsíčních splátkách ve výši 6 663,04 Kč vždy k 20. dni v měsíci, počínaje 20. 8. 2020,a to společně s poplatkem za pojištění schopnosti splácet ve výši 660 Kč měsíčně a úrokemve výši 10,2% p. a. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky a Sazebník. Žalobkyně uvedla, že žalovaná uhradila celkem 8 301,74 Kč. Dále uvedla, že se žalovaná dostala do opakovaného prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek, a proto žalobkyně od smlouvy odstoupila dopisem ze dne 25. 1. 2021 a dluh žalované se stal celý splatný k témuž dni. Žalobkyně tvrdila, že pohledávka za žalovanou na ni byla postoupena smlouvou ze dne 16. 11. 2021, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Žalobkyně požadovala zaplacení nesplacené jistiny ve výši 498 436,96 Kč, poplatků ve výši 4 740 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 30 430,50 Kč, kapitalizovaného úrokuve výši 21 605,72 Kč, 8,25% úroku z prodlení ročně z částky 503 176,96 Kč od 25. 11. 2021do zaplacení a 10,2% úroku ročně z částky 498 436,96 Kč od 26. 1. 2021 do zaplacení. Závěrem uvedla, že žalovaná závazek nesplnila ani po odeslání předžalobní výzvy.
2. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že úvěruschopnost žalované posuzovala na základě informací získaných od žalované v žádosti o úvěr dne14. 7. 2020. Kontrolovala také informace v interních a externích databázích, zejména z bankovních a nebankovních registrů, insolvenční rejstřík, apod. [role v řízení] [anonymizována tři slova] [role v řízení], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [částka] [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova]. [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [částka].
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
4. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o úvěru ze dne14. 7. 2020 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 500 000 Kč (spotřebitelský úvěr), a to jednorázově bezhotovostním převodem na účet žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v 120 měsíčních splátkách ve výši 6 663,04 Kč vždy k 20. dni v měsíci, počínaje 20. 8. 2020,a to společně s poplatkem za pojištění schopnosti splácet ve výši 660 Kč měsíčně a úrokemve výši 10,2% p. a. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky a Sazebník.
5. Z žádosti o úvěr ze dne 14. 7. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná uvedla výši průměrného měsíčního příjmu v částce 18 944 Kč s tím, že nemá žádné měsíční náklady.
6. Z výpisu z interního bankovního systému právní předchůdkyně žalobkyně bylo zjištěno,že žalovaná úvěr ve výši 500 000 Kč čerpala dne 14. 7. 2020. Převzetí úvěru ve výši 500 000 Kč žalovanou bylo zjištěno také z výpisu z bankovního účtu žalované č. [bankovní účet].
7. Odstoupením od smlouvy ze dne 27. 1. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila.
8. Z výpisu z úvěrového účtu žalované č. [bankovní účet] ze dne 22. 11. 2021 byla zjištěna výše dlužné jistiny úvěru.
9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou postoupila na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 30. 11. 2021.
10. Předžalobní výzvou k zaplacení úvěru byla žalovaná vyzvána dne 14. 4. 2022.
11. Prověřování úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně bylo zjištěno z žádosti o poskytnutí úvěru, v níž žalovaná uvedla svůj měsíční příjem v částce 18 944 Kč a své pravidelné měsíční výdaje ve výši 0 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované nahlédnutím do interních a externích databází, bankovníhoa nebankovních registru klientských informací, insolvenčního rejstříku. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů žalované byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje a náklady na vyživované osoby. Právní předchůdkyně žalobkyně při určení výše nákladů na bydlení pracovala s náklady na bydlení dle zákona č. 117/1995 Sb. a údaji o životním minimu.
12. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 14. 7. 2020 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované téhož dne částku 500 000 Kč na její bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala úvěr splácet ve 120 měsíčních splátkách ve výši 6 663,04 Kč vždy k 20. dni v měsíci, počínaje 20. 8. 2020,a to společně s poplatkem za pojištění schopnosti splácet ve výši 660 Kč měsíčně a úrokemve výši 10,2% p. a. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky a Sazebník. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužných splátek, dopisem ze dne 27. 1. 2021 a následně úvěr zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou postoupila na žalobkyni Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované na základě údajů poskytnutých žalovanou, nahlédnutím do veřejných a neveřejných registru, vycházela z příjmu žalované, který doložila a který za poslední tři měsíce činil 18 944 Kč čistého průměrně, ze mzdy žalované nebyly prováděny žádné srážky a nebyla ve zkušební době. Dále žalobkyně porovnávala příjem žalované s výdaji odhadnutými na základě dat z ČSÚ a dále zjistila, že žalovaná v době žádosti o úvěr měla další závazky s celkovou výší měsíčních splátek 1 145 Kč
13. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak,že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele,a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele neboi z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmu a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou první, je smlouva neplatná.
16. Podle § 588 odst. 1 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
17. V posuzované věci byla smlouva o spotřebitelském úvěru mezi účastníky uzavřena dne14. 7. 2020, tedy za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., zejména znění § 87, žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že úvěruschopnost žalované posoudila na základě informací, které jí byly žalovanou poskytnuty v žádosti o úvěr ze stejného dne, jako byl den poskytnutí úvěru, dotazem u Bankovního registru klientských informací a Nebankovního registru klientských informací, přihlédla k informacím z interních a externích databázía současně nahlédla do veřejně přístupných registrů. Příjem žalované byl ověřen z předloženého dokladu (potvrzení o příjmu). Žalovaná již splácela měsíční splátku ve výši 1 145 Kč [ulice] výdaje žalovaná uvedla ve výši 0 Kč. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů žalované byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdajea náklady na vyživované osoby. Právní předchůdkyně žalobkyně při určení výše nákladůna bydlení pracovala s náklady na bydlení dle zákona č. 117/1995 Sb. a údaji o životním minimu.
18. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že tímto postupem žalobkyně nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, neboť vyšla pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na této skutečnosti nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Soud je toho názoru, že pojem "odborná péče" předpokládá údaje, které spotřebitel věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele spotřebitele, apod. Nepochybně klíčová je i povinnost poskytovatele úvěru využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva dle databáze Českého statistického úřadu a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
19. Právní předchůdkyně žalobkyně tvrdila, že ačkoliv žalovaná v žádosti o úvěr ze dne 14. 7. 2020 uvedla výši měsíčních výdajů v částce 0 Kč, tak při určení disponibilní částky vycházela z příjmů žalované, od kterých byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje a nákladyna vyživované osoby. Dále uvedla, že při určení výše nákladů na bydlení pracovala s nákladyna bydlení dle zákona č. 117/1995 Sb. a údaji o životním minimu. Právní předchůdkyně žalobkyně však v žádném podání přesně neuvedla, s jakou výši měsíčních nákladů žalované počítala a kolik, dle jejího výpočtu, činila. Pouze obecně tvrdila, že veškeré poskytnuté údaje porovnávala. Soud dále konstatuje, že ačkoliv žalobkyně tvrdila, že došlo k řádnému prověřování úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru, pak je s podivem, že úvěr byl žalované poskytnut téhož dne, kdy o úvěr žalovaná požádala.
20. Nad rámec výše uvedeného soud doplňuje, že si je vědom změny právní úpravy zákonač. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru oproti původnímu zákonu č 145/2000 Sb.,o spotřebitelském úvěru (jeho znění § 9), avšak soud má za to, že nezjištění schopnosti spotřebitele splácet úvěr, a to s odbornou péčí poskytovatele úvěru, odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a v takovém případě jde bezpochyby o takovou ochranu zájmů,na níž je třeba bezvýhradně trvat, neboť zájmy chráněné spotřebitelským zákonem představují ochranu spotřebitele před přijetím nepřiměřených závazků, ochranu předchozích věřitelů před znehodnocením jejich pohledávek a ochranu společnosti před nežádoucími důsledky insolvencí.
21. Nadto soud podotýká, že zákonná úprava znění § 87 zákona č. 257/2016 Sb.,o spotřebitelském úvěru, není zcela souladná s judikaturou SD EU, podle níž nelze efektivně spotřebitele chránit, hodnotil-li by vnitrostátní soud ochranu spotřebitele nikoli z moci úřední.
22. Soud tedy shrnuje, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnost úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům, kdy rovněž chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytly úvěr či jiné služby již dříve.
23. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála povinnosti stanovené jí § 86 zákona č. 257/2016 Sb. náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je předmětná smlouva o úvěru, kteráje smlouvou spotřebitelskou, absolutně neplatná, neboť odporuje § 588 o. z., a k této neplatnosti soud přihlédl ze zákona. Pokud tedy žalovaná předmět úvěru převzala na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Soud je toho názoru, že bezdůvodným obohacením je částka 491 698,26 Kč, tedy částka poskytnutá (500 000 Kč), ponížená o částku, která byla žalovanou, dle tvrzení žalobkyně, uhrazena (8 301,74 Kč).
24. Vzhledem k výši uvedenému soud zavázal žalovanou k zaplacení částky 491 698,26 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši, kdy nárok na úroky z prodlení z přisouzené částky vyplýváz § 1970 o. z., přičemž jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/[PSČ obec]. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení (výrok I.), když žalobkyně požadovala úrok z prodlení od dne následujícího po zesplatnění úvěru. Ve zbylé části nárok žalobkyně zamítl (výrok II.).
25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když v daném případě byl procesní úspěch žalobkyně 97,7 % a procesní úspěch žalované 2,3 %. To tedy znamená,že žalobkyni vzniklo právo na náhradu 95,4 % nákladů řízení. V tomto případě žalobkyni vznikly náklady řízení v celkové výši 65 370 Kč. Tato částka se skládá ze soudního poplatku 20 128 Kč, z náhrady za právní zastoupení ve výši 45 242 Kč Náklady právního zastoupení byly vypočteny podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném v době zahájení řízení (advokátní tarif). Zástupci žalobkyně byla přiznána odměna za 3,5 úkonu právní služby po 10 340 Kč, když odměna v plné výši byla přiznána za úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby k soudu a účast u jednání soudu dne 16. 2. 2023 (§ 11 odst. 1 advokátního tarifu) a poloviční odměna byla přiznána za úkon spočívající v jednoduché předžalobní výzvě k plnění (11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu). Výše odměny je odůvodněna § 7 bod 5 advokátního tarifu. Za každý úkon právní služby (4 úkony) pak byl zástupci žalobkyně přiznán režijní paušál ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu).
26. Jelikož zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH, byly náklady právního zastoupení v částce 37 390 Kč (36 190 Kč + 1 200) navýšeny o 21 % DPH (v částce 7 851,90 Kč) na částku 45 242 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).
27. Vzhledem k procesnímu úspěchu žalobkyně tak celková konečná náhrada nákladů řízení byla vypočtena na částku 62 363 Kč (tj. 95,4 % z částky 65 370 Kč).