41 C 210/2023

Odůvodnění

1. Žalobou, podanou k Okresnímu soudu Brno-venkov dne [datum], ve znění doplnění žaloby z [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 615 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému částku ve výši 53 000 Kč a žalovaný se zavázal finanční částku vrátit v 54 měsíčních splátkách ve výši 3 049 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 88,4 % ročně. Dále uvedla, že úvěr byl žalovanému poskytnut dne[datum] ve prospěch účtu žalovaného. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek. Dále tvrdila, že v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na uhrazení smluvní pokuty dle bodu 6.1. v celkové výši 998 Kč (žalobkyni vzniklo právona uhrazení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou ze splátek, u které se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů, tzn. u splátek 42 a 43) a dle 6. 2. smlouvy právo na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 1 400 Kč (žalobkyni vzniklo právo na uhrazení náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou ze splátek, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, tzn. u splátek [číslo]). V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni také právo na zesplatnění celého dluhu, neboť žalovanýse dostal do prodlení s úhradou splátky [číslo] splatné [datum]. Žalobkyně dluh zesplatnila ke dni [datum]. Žalobkyně uvedla, že dle čl. 6 smlouvy se ke dni zesplatnění celá dosud nezaplacená jistina a veškeré nezaplacené úroky staly součástí tzv. nové jistiny úvěru ve výši 32 217,43 Kč, kterou byl žalovaný povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. A dále žalobkyně tvrdila, že dle 6. 5. smluvních ujednání žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z nové jistiny úvěru za každý den prodlení s úhradou nové jistiny, a to až do jejího úplného zaplacení (v posuzované věci od [datum]).

2. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 32 217,43 Kč představované zbývající dlužnou tzv. novou jistinou (původní dlužná jistina ve výši 27 930 Kč a dlužný úrok ke dni zesplatnění úvěru ve výši 4 287,43 Kč), částky 998 Kč představované neuhrazenou smluvní pokutou dle 6.1., částky 1 400 Kč představované náhradou nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle čl. 6 smlouvy, částky 5 155,20 Kč představované smluvní pokutou ve výši 0,1% denně z nové jistiny zápůjčky od [datum] do dne podání žalobya 65,04% úroku za poskytnutí úvěru ročně z původní výše neuhrazené jistiny v částce27 930 Kč od [datum] do [datum] a 15% úrok z prodlení ročně z částky 27 930 Kčod [datum] do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 197 575 Kč. Závěrem tvrdila, že žalovaný svůj závazek neuhradil ani po odeslání předžalobní výzvy.

3. Úvěruschopnost žalované žalobkyně ověřovala z údajů, které jí byly žalovaným poskytnuty(a to jak ohledně výše příjmů, tak i výše měsíčních výdajů) a dále z veřejně dostupných databází ISIR, bankovního registru klientských informací, nebankovního registru klientských informací, SOLUS. Dále prověřovala centrální evidenci exekucí, insolvenční rejstřík. Příjem žalovaného byl ověřen z předložených výplatních pásek a pracovní smlouvy. Žalovaný uvedl náklady ve výši [částka] měsíčně a příjmy ve výši [částka].

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostně úvěr ve výši 53 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit v 54 měsíčních splátkách ve výši 3 049 Kč společně s úrokem ve výši 88,4 % ročně. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit 164 646 Kč. Pro případ prodlení dlužníka s úhradou splátky o více než 30 dnů byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitla v prodlení (6. 1.). Podle čl. 6 2. smlouvy má žalobkyně právo vůči žalovanému na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením. Výše těchto nákladů činíu každé splátky, u které se klienti ocitli v prodlení s úhradou o délce 15 dnů, 200 Kč. Podlečl. 6 3. b) smlouvy v případě, že se dlužník octne v prodlení s úhradou splátky 65 dnů dojde automaticky k zesplatnění úvěru. Podle 6. 4. se veškeré nezaplacené původní splátky úvěruaž do konce splátkového kalendáře, zahrnující jako jistinu, tak běžný úrok, stávají součástí nové jistiny úvěru a tuto je dlužník povinen uhradit nejpozději v den následující po dni zesplatnění. Podle 6. 5. jestli klienti po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jim povinnost zaplatit smluvní pokuty ve výši 0,1 % z nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalobkyně oznámila schválení úvěru žalovanému dne [datum].

6. Žalovanému byly poskytnuty informace o úvěru a předsmluvní formulář.

7. Kopií z interního systému žalobkyně bylo zjištěno poukázání částky 53 000 Kč na účet [číslo] [bankovní účet].

8. Z [anonymizováno 5 slov] [role v řízení] [anonymizováno 6 slov] [částka][anonymizována čtyři slova] [částka], [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [částka], [anonymizováno 6 slov] [částka] [anonymizována čtyři slova] [částka] [anonymizována čtyři slova]). [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova] [příjmení], [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [role v řízení], [anonymizována dvě slova][anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [rok], [anonymizována dvě slova] [role v řízení], [anonymizována dvě slova] [role v řízení] ([anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [částka] [anonymizováno]) [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova] [rok] ([anonymizováno] [částka]) [anonymizována dvě slova] [rok] ([anonymizováno] [částka]).

9. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný uhradil žalobkyni částku 125 009 Kč.

10. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dluhu dne [datum] a [datum]. Úvěr byl zesplatněn výzvou žalobkyně ze dne [datum].

11. Předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván dne [datum].

12. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvuo úvěru, na základě které se zavázala poskytnout na bankovní žalovaného účet finanční prostředky ve výši 53 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit v 54 měsíčních splátkáchve výši 3 049 Kč společně s úrokem ve výši 88,4% ročně. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit 164 646 Kč. Pro případ prodlení dlužníka s úhradou splátky o více než 30 dnů byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitla v prodlení (6. 1.). Podlečl. 6 2. smlouvy má žalobkyně právo vůči žalovanému na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé splátky,u které se klienti ocitli v prodlení s úhradou o délce 15 dnů, 200 Kč. Podle čl. 6 3. b) smlouvy v případě, že se dlužník octne v prodlení s úhradou splátky 65 dnů dojde automaticky k zesplatnění úvěru. Podle 6. 4. se veškeré nezaplacené původní splátky úvěru až do konce splátkového kalendáře, zahrnující jako jistinu, tak běžný úrok, stávají součástí nové jistiny úvěru a tuto je dlužník povinen uhradit nejpozději v den následující po dni zesplatnění. Podle 6. 5. jestli klienti po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jim povinnost zaplatit smluvní pokuty ve výši 0,1 % z nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalobkyně oznámila schválení úvěru žalovanému dne [datum]. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě údajů, které jí byly poskytnuty žalovaným před uzavřením smlouvy o úvěru, nahlédnutím do veřejných registrů a ověřovala je z předložených listin (mzdový výměr, pracovní smlouva, výplatní pásky). Žalovaný uhradil žalobkyni před podáním žaloby částku 125 009 Kč. Úvěr byl zesplatněn výzvou žalobkyněze dne [datum]. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky.

13. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru. Základní povinností žalobkyně (jako věřitele) bylo podle této smlouvy poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky, a naopak základní povinností žalovaného (jako dlužníka) bylo poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkynia zaplatit sjednané příslušenství.

14. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitelena základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získanýchod spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmua výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou první, je smlouva neplatná.

16. Podle § 588 odst. 1 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

17. V posuzované věci byla smlouva o spotřebitelském úvěru mezi účastníky uzavřena dne[datum] (návrh smlouvy byl žalovaným podepsán dne [datum] a akceptace žalobkyní byla dne [datum]), tedy za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., zejména znění § 87, žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalované posoudila na základě informací, které jí byly žalovanou poskytnuty v žádosti o úvěr, když tyto informace ověřovala oproti dokladům, které žalovaná předložila a zaznamenala je do karty zákazníka.

18. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že tímto postupem žalobkyně nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, neboť vyšla pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na této skutečnosti nic nemění, že tvrzené informace ověřovala, neboť tak učinila pouze ohledně příjmů žalovaného, jak vyplývá ze zákaznické karty. Jiné skutečnosti, např. skutečnou výši měsíčních výdajů žalovaného, spojených s bydlením v uváděné částce [částka] (nájemné včetně inkasa) anebo splátky ve výši [částka], nijak blíže nezkoumala. Soud je toho názoru, že pojem "odborná péče" předpokládá údaje, které spotřebitel věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost poskytovatele úvěru využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva dle databáze Českého statistického úřadu a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemio jeho příjmech a výdajích.

19. Nad rámec výše uvedeného soud doplňuje, že si je vědom změny právní úpravy zákonač. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru oproti původnímu zákonu č 145/2000 Sb.,o spotřebitelském úvěru (jeho znění § 9), avšak soud má za to, že nezjištění schopnosti spotřebitele splácet úvěr, a to s odbornou péčí poskytovatele úvěru, odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a v takovém případě jde bezpochyby o takovou ochranu zájmů,na níž je třeba bezvýhradně trvat, neboť zájmy chráněné spotřebitelským zákonem představují ochranu spotřebitele před přijetím nepřiměřených závazků, ochranu předchozích věřitelů před znehodnocením jejich pohledávek a ochranu společnosti před nežádoucími důsledky insolvencí.

20. Nadto soud podotýká, že zákonná úprava znění § 87 zákona č. 257/2016 Sb.,o spotřebitelském úvěru, není zcela souladná s judikaturou SD EU, podle níž nelze efektivně spotřebitele chránit, hodnotil-li by vnitrostátní soud ochranu spotřebitele nikoli z moci úřední.

21. Soud tedy shrnuje, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnost úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům, kdy rovněž chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytly úvěr či jiné služby již dříve.

22. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála povinnosti stanovené jí § 86 zákona č. 257/2016 Sb. náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je předmětná smlouvao úvěru, která je smlouvou spotřebitelskou, absolutně neplatná, neboť odporuje § 588 o. z.,a k této neplatnosti soud přihlédl ze zákona.

23. Dále soud dospěl k závěru, že žalobkyně nijak neprokázala, že žalovaný předmětný úvěr převzal, neboť z předložené listiny – kopie bez podpisu a data, zřejmě výpisu z databáze žalobkyně, nazvané„ doklad o vyplacení úvěru“ se převzetí úvěru nijak nepodává. Z tohoto předloženého důkazu soud nemohl mít za prokázané, že žalovaný čerpal uváděné finanční prostředky ve výši [částka]. Soud doplňuje, že žalobkyně byla usnesením zdejšího souduze dne 14. 9. 2023, č. j. 41 C 210/2023-14, vyzvána k označení důkazů ohledně převzetí úvěru žalovaným V případě, že žalobkyně ve svém písemném vyjádření žádný jiný důkaz neoznačila, pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní o tom,že žalovaný úvěr skutečně převzal.

24. Soud konstatuje, že pokud žalobkyně u jednání soudu dne [datum] navrhla provedení důkazu výpisem z účtu žalovaného za měsíce červen a červenec 2019, pak soud tento důkaz neprovedl, neboť dospěl k závěru, že jeho provedení je nadbytečné, a to z toho důvodu,že z tvrzení žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný před podáním žaloby uhradil žalobkyni částku ve výši 125 009 Kč.

25. Vzhledem k výše uvedenému soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná, a proto z ní nemohly vzniknout žádná práva na zaplacení požadované částky. Ačkoliv soud nevzal v řízení za prokázané tvrzení žalobkyně, že žalovanému byl úvěr ve výši 53 000 Kč poskytnut, tak i v případě, že by žalobkyně byla v otázce poskytnutí úvěru úspěšná, nebyla by její žaloba důvodná, e v řízení bylo prokázáno, že žalovaný žalobkyni uhradil částku 125 0009 Kč. S ohledem na výše uvedené soud žalobu v celém rozsahu zamítl tak, jakje uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně nebyla v řízení úspěšná a žalovanému tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (výrok II. rozsudku).