41 C 31/2022

Odůvodnění

1. Žalobním návrhem podaným k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne [datum], ve znění doplnění žaloby ze dne [datum] a [datum], se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 50 424 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela s žalovanou smlouvu o používání kreditní karty mBank č. GNN196075181, na základě které poskytla žalované úvěrový limit do výše 50 000 Kč, který mohla žalovaná čerpat opakovaně prostřednictvím kreditní karty (platbami u obchodníka, výběry z bankomatu, platbamina internetu, apod.) a žalovaná se zavázala splácet čerpaný úvěr v minimální výši 3%, měsíčně z čerpaných prostředků. Součástí smlouvy byly Podmínky pro vydávání a používání kreditních karet, Všeobecné podmínky pro zakládání a vedení účtů fyzických osob v mBank a Sazebník poplatků. Ohledně uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že žalovaná požádala o úvěr elektronickým formulářem ve svém osobním profilu, ve kterém spravuje své internetové bankovnictví. Tvrdila, že smlouva byla žalovanou podepsána zadáním autorizačního kódu, který žalovaná obdržela od poskytovatele úvěru prostřednictvím sms zprávy na uváděné telefonní číslo. Doplnila, že žalovaná požádala o úvěr dne [datum] v 10:10:43 a svou žádost potvrdila zasláním autorizačního kódu dne [datum] v 11:03:07. K tomuto okamžiku byla smlouva uzavřena. Žalobkyně tvrdila, že mezi stranami byl sjednán úrok ve výši 23,8% ročně. Dále žalobkyně doplnila, že žalované byl nejdříve poskytnut úvěrový rámec do 10 000 Kč, a to dne [datum], následně byl dodatky k úvěrové smlouvy navyšován až na částku 50 000 Kč. Žalovaná neuhradila splátky úvěru za červen, červenec a srpen 2019, a proto dne [datum] žalobkyně od smlouvy odstoupila a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu. Dne [datum] žalobkyně úvěr kapitalizovala a předala jej k vymáhání. Žalobkyně uvedla, že žalovaná celkem načerpala prostřednictvím kreditní karty částku 138 044,34 Kč, z čehož částku 126 770,86 Kč čerpala platbami u obchodníků, platbami přes internet, externím převodem z kreditní karty, výběry z bankomatu, platbami v zahraničí a částka 11 273,48 Kč představuje poplatkya neuhrazené úroky spojené s užíváním kreditní karty. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná uhradila celkem 91 429,66 Kč. A dále tvrdila, že žalovaná jistina ve výši 50 424 Kč je rozdílem mezi částkami, které žalovaná čerpala a částkami, které zaplatila a které byly žalobkyní započtenyna jistinu, úroky a poplatky. Žalobkyně požadovala zaplacení nesplacené jistiny ve výši 50 424 Kč, spolu s částkou 16 066,68 Kč představovanou kapitalizovaným smluvním úrokem ke dni zesplatnění ([datum]), smluvním úrokem ve výši 23,8% ročně z částky 50 424 Kčod [datum] do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 50 424 Kč od [datum] do zaplacení. Závěrem uvedla, že žalovaná závazek nesplnila ani po odeslání předžalobní výzvy.

2. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že úvěruschopnost žalované posuzovala na základě informací získaných z bankovních a nebankovních registrů, ISIR a SOLUS. Žalobkyně poskytla úvěr na základě kreditního příjmu žalované na běžném účtu mKonto za poslední tři měsíce, který činil částku [částka]. Dále žalobkyně přihlédla k tomu, že žalovaná má pravidelný příjem ze zaměstnaneckého poměru, v žádosti uvedla,že je rozvedená, bez vyživovací povinnosti a bydlí v obecním bytě. Náklady na bydlení žalobkyně vypočítala podle koeficientu nákladů na bydlení v daném regionu dle dat ČSÚ. Dále zohlednila platební historii dříve poskytnutých úvěrů, které byly hrazeny řádně a včas. Tvrdila, že v době poskytnutí předmětného úvěru žalovaná splácela pouze jeden úvěr.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o používání kreditní karty mBank č. GNN [bankovní účet] bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěrový limit do výše 50 000 Kč (spotřebitelský úvěr), který žalovaná může využívat prostřednictvím kreditní karty a žalovaná se zavázala úvěr splácet minimální měsíční splátkou. Výše úroků byla sjednána 23,8% ročně. Přílohou smlouvy byly Podmínky pro vydávánía používání kreditních karet. Z dodatku č. GNNO16034925 ze dne [datum] ke smlouvěo používání kreditní karty mBank ze dne [datum] bylo zjištěno poskytnutí úvěrového limitu do výše 15 000 Kč, z dodatku č. GNN090887002 ze dne [datum] ke smlouvě o používání kreditní karty mBank ze dne [datum] bylo zjištěno poskytnutí úvěrového limitu do výše 25 000 Kč a z dodatku č. GNN196075181 ze dne [datum] ke smlouvě o používání kreditní karty mBank ze dne [datum] bylo zjištěno poskytnutí úvěrového limitu do výše 50 000 Kč. Z výpisu z interního bankovního systému žalobkyně bylo zjištěno, jakým způsobem žalobkyně zaznamenala komunikaci s žalovanou, týkající se její žádosti o poskytnutí úvěru. Poskytnutía čerpání úvěru bylo zjištěno z výpisu z kreditního účtu žalované. Výzvou k zaplacenía odstoupením od smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně zesplatnila úvěr.

5. Ze smlouvy o vedení účtu mBank ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala zřídit a vést pro žalovanou bankovní účet, a to na základě žádosti žalované ze dne [datum].

6. Z výpisu z běžného účtu žalované č. [bankovní účet] za období od [datum] byla zjištěna platební bilance žalované.

7. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila celkem částku 91 429,66 Kč.

8. Předžalobní výzvou k zaplacení úvěru byl žalovaný vyzván dne [datum].

9. Prověřování úvěruschopnosti žalované žalobkyní bylo zjištěno jednak z žádosti o vydání kreditní karty, z níž bylo zjištěno, že žalovaná uvedla svůj měsíční příjem ve výši 17 500 Kč.Dále žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované nahlédnutím do registru dlužníků, prověřovala také historii úvěrů, které již byly žalobkyní žalované poskytnuty.

10. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které žalované poskytla úvěrový rámec do 50 000 Kč, který žalovaná čerpala prostřednictvím kreditní karty. Žalovaná se zavázala úvěr splácet minimální měsíční splátkou ve výši 3% z čerpané částky. Výše úroků byla sjednána 23,8% ročně. Přílohou smlouvy byly Podmínky pro vydávání a používání kreditních karet. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužných splátek, dopisem ze dne [datum] úvěr zesplatnila. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované na základě údajů poskytnutých žalovanou, z údajů vyplývajících z jejího bankovního účtu vedeného u žalobkyně, nahlédnutím do registru dlužníků a prověřovala také historii úvěrů, které již byly žalobkyní žalované poskytnuty.

11. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru (tzn. [datum]). Základní povinností žalobkyně (jako věřitele) bylo podle této smlouvy poskytnout ve prospěch žalované peněžní prostředky a naopak základní povinností žalované (jako dlužníka) bylo poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni a zaplatit sjednané příslušenství.

12. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele,a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele neboi z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmu a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou první, je smlouva neplatná.

14. Podle § 588 odst. 1 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. V posuzované věci byla smlouva o spotřebitelském úvěru mezi účastníky uzavřena dne[datum], tedy za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., zejména znění§ 87, žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že úvěruschopnost žalované posoudila na základě informací, které jí byly žalovanou poskytnuty v žádosti o úvěr, dotazem u Bankovního registru klientských informací a Nebankovního registru klientských informací, přihlédla k informacím z interních a externích databází. Doplnila, že poskytla žalované úvěr na základě jejího kreditního příjmu na běžném účtu mKonto za poslední tři měsíce, který činil částku 21 547,05 Kč, zohlednila, že žalovaná má pravidelný příjem ze zaměstnaneckého poměru. Nákladyna bydlení žalobkyně vypočítala podle koeficientu nákladů na bydlení v daném regionu dle dat ČSÚ. Dále zohlednila platební historii dříve poskytnutých úvěrů, které byly hrazeny řádněa včas. Rovněž nahlédla do veřejně přístupných registrů.

16. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že tímto postupem žalobkyně nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, neboť vyšla pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na této skutečnosti nic nemění, že žalovaná není evidována v databázi dlužníků, případně nebylo vůči ní zahájeno insolvenční či exekuční řízení. Soud je toho názoru, že pojem "odborná péče" předpokládá údaje, které spotřebitel věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele spotřebitele, apod. Nepochybně klíčová je i povinnost poskytovatele úvěru využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou, například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva dle databáze Českého statistického úřadu a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

17. Nad rámec výše uvedeného soud doplňuje, že si je vědom změny právní úpravy zákonač. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru oproti původnímu zákonu č 145/2000 Sb.,o spotřebitelském úvěru (jeho znění § 9), avšak soud má za to, že nezjištění schopnosti spotřebitele splácet úvěr, a to s odbornou péčí poskytovatele úvěru, odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a v takovém případě jde bezpochyby o takovou ochranu zájmů,na níž je třeba bezvýhradně trvat, neboť zájmy chráněné spotřebitelským zákonem představují ochranu spotřebitele před přijetím nepřiměřených závazků, ochranu předchozích věřitelů před znehodnocením jejich pohledávek a ochranu společnosti před nežádoucími důsledky insolvencí.

18. Nadto soud podotýká, že zákonná úprava znění § 87 zákona č. 257/2016 Sb.,o spotřebitelském úvěru, není zcela souladná s judikaturou SD EU, podle níž nelze efektivně spotřebitele chránit, hodnotil-li by vnitrostátní soud ochranu spotřebitele nikoli z moci úřední.

19. Soud tedy shrnuje, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnost úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům, kdy rovněž chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytly úvěr či jiné služby již dříve.

20. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála povinnosti stanovené jí § 86 zákona č. 257/2016 Sb. náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je předmětná smlouvao úvěru (dodatek ze dne [datum]), která je smlouvou spotřebitelskou, absolutně neplatná, neboť odporuje § 588 o. z., a k této neplatnosti soud přihlédl ze zákona. Pokud tedy žalovaná předmět úvěru převzala na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Soud je toho názoru, že bezdůvodným obohacením je částka 35 341,20 Kč, tedy částka poskytnutá (126 770,86 Kč), ponížená o částku, která byla žalovanou uhrazena (91 429,66 Kč).

21. Vzhledem k výši uvedenému soud zavázal žalovanou k zaplacení částky 35 341,20 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši, kdy nárok na úroky z prodlení z přisouzené částky vyplýváz § 1970 o. z., přičemž jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/[PSČ obec]. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení (výrok I.), ve zbylé části nárok žalobkyně zamítl (výrok II.).

22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když v daném případě byl procesní úspěch žalobkyně 70 % a procesní úspěch žalované 30%. To tedy znamená, že žalobkyni vzniklo právo na náhradu 40 % nákladů řízení. V tomto případě žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 16 768 Kč. Tato částka se skládá ze soudního poplatku 2 018 Kča z náhrady za právní zastoupení ve výši 14 750 Kč. Náklady právního zastoupení byly vypočteny podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném v době zahájení řízení (advokátní tarif). Zástupci žalobkyně byla přiznána odměna za 3,5 úkonu právní služby po 3 140 Kč, když odměna v plné výši byla přiznána za úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby k soudu a účast u jednání soudu dne [datum] (§ 11 odst. 1 advokátního tarifu) a poloviční odměna byla přiznána za úkon spočívající v jednoduché předžalobní výzvě k plnění (11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu). Výše odměny je odůvodněna § 7 bod 5 advokátního tarifu. Za každý úkon právní služby (4 úkony) pak byl zástupci žalobkyně přiznán režijní paušál ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, byly náklady právního zastoupení v částce 12 190 Kč navýšeny o 21% DPH na částku 14 749,90 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Vzhledem k procesnímu úspěchu žalobkyně tak celková konečná náhrada nákladů řízení byla vypočtena na částku 6 707 Kč (tj. 40 % z částky 16 768 Kč).