41 C 42/2025

Odůvodnění

1. Žalobou, podanou k Okresnímu soudu [adresa] -venkov dne [datum], ve znění částečného zpětvzetí žaloby ze dne [datum] a ze dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela s žalovanou rámcovou smlouvu č. [hodnota], na základě které aktivovala žalované běžný účet č. [č. účtu] a dne [datum] s žalovanou uzavřela dodatek č. [hodnota] k rámcové smlouvě, kterým žalovaná požádala o poskytnutí úvěru ve výši [částka]. Žalobkyně tvrdila, že poskytla žalované finanční prostředky ve výši [částka] dne [datum] na její bankovní účet. Žalovaná se zavázala úvěr hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka], a to společně s úrokem ve výši 7,9 % ročně vždy k 14. dni v měsíci, počínaje [datum]. Součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. Dále žalobkyně uvedla, že v části [částka] byl úvěr poskytnut na refinancování jiného úvěru.

2. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná uhradila splátky od [datum] do [datum], posléze se dostala do prodlení, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Žalobkyně uvedla, že po zesplatnění žalovaná uhradila částku [částka], částku [částka] a [částka], tyto platby žalobkyně zohlednila. Žalobkyně požadovala zaplacení částky [částka], která představuje dlužnou jistinu a nesplacený smluvní úrok v částce [částka]. Tvrdila, že žalovaná dluh neuhradila ani po odeslání předžalobní výzvy.

3. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že úvěruschopnost žalované posuzovala na základě informací, které jí byly žalovanou poskytnuty v žádosti o úvěr, výši příjmů kontrolovala na základě výpisu z účtu, který byl veden u žalobkyně. Uvedla, informace ověřovala také nahlédnutím do veřejných registrů a externích databází (např. Bankovní a nebankovní registr). Výdaje žalované stanovila na základě expertní analýzy, využila informace o spotřebním koši od [právnická osoba].

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

5. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Z rámcové smlouvy č. [hodnota] bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala zřídit a vést pro žalovanou běžný účet. Z dodatku č. [hodnota] k rámcové smlouvě č. [hodnota] bylo zjištěno, že na základě žádosti žalované se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši [částka], kdy částka [částka] je určena ke splacení původního úvěru. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v 120 měsíčních splátkách ve výši [částka], současně se smluveným úrokem ve výši 7,9 % ročně. Součástí smlouvy byl formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru. Z dodatku č. [hodnota] k rámcové smlouvě bylo zjištěno, že žalobkyně odložila splatnost splátek ze dne [datum] a [datum].

6. Výpisem z účtu č. [č. účtu], vedený na jméno žalované, bylo zjištěno poukázání úvěru ve výši [částka] dne [datum] od žalobkyně. Výpisem z interní databáze žalobkyně bylo zjištěno poukázání úvěru žalované na účet č. [č. účtu]. Výpisem z databáze žalobkyně „Přehled plateb“ byla zjištěna výše sjednané měsíční splátky, den a výše splácení a také výše splaceného úroku, včetně zůstatku dluhu.

7. Předžalobní výzvou byla žalovaná vyzvána dne [datum], současně byl úvěr zesplatněn.

8. Prověřování úvěruschopnosti žalované žalobkyní bylo zjištěno z úvěrové zprávy (před poskytnutím předmětného úvěru splácela žalovaná dva úvěry se splátkou [částka] a [částka] měsíčně) a také přehledem o množství žádostí o poskytnutí úvěru. Výpisem z účtu žalované žalobkyně ověřovala výši uváděného příjmu. Žalovaná uvedla výši příjmu [částka] měsíčně. Výši výdajů žalovaná neuvedla.

9. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovanou prostředky elektronické komunikace smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované částku ve výši [částka] na bankovní účet a žalovaná se zavázala úvěr splatit v 120 měsíčních splátkách ve výši [částka], současně se smluveným úrokem ve výši 7,9% ročně. Součástí smlouvy byl formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované na základě údajů poskytnutých žalovanou, výpisem z bankovního účtu, informace ověřovala v externích databázích a využila statistického modelu při určení výše měsíčních výdajů žalované.

10. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. S ohledem na § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, se soud nejprve zabýval tím, zda smlouva byla platně uzavřena, tedy, zda žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s tím, že tato povinnost je ukládána žalobkyni pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní.

12. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmu a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou první, je smlouva neplatná.

14. Podle § 588 odst. 1 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. V posuzované věci byla smlouva o spotřebitelském úvěru mezi účastníky uzavřena za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., zejména znění § 87, žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že úvěruschopnost žalované posoudila na základě informací, které jí byly žalovanou poskytnuty v žádosti o úvěr, uváděný příjem žalované ověřovala nahlédnutím do výpisu z bankovního účtu, vedeného u žalobkyně, zohlednila, že z výpisů z účtů se nepodávaly žádné transakce spojené s hazardem, exekuční příkazy nebo jiné transakce, na základě kterých by žalobkyně měla pochybnost, že žalovaná nebude poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně uvedla, že žalovaná uvedla výši příjmu [částka] měsíčně (příjem byl ověřován z výpisu z účtu ve výši [částka]). Výši výdajů žalovaná neuvedla. Úvěr byl poskytnut také na refinancování předcházejícího úvěru (co do částky [částka]).

16. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že tímto postupem žalobkyně nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, neboť vyšla pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalované o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Soud je toho názoru, že pojem "odborná péče" předpokládá údaje, které spotřebitel věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele spotřebitele, apod. Nepochybně klíčová je i povinnost poskytovatele úvěru využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou, například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva dle databáze [právnická osoba] a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Nadto žalobkyně sama dospěla svou úvahou ke stanovení výše měsíčních výdajů žalované, když však nevycházela ze žádných podkladů od žalované, např. podložené výdaje spojené, např. s placením energií, dopravou apod.

17. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku doložení) těchto tvrzení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé z čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat ta zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoliv podkladů ohledně obvyklých měsíčních výdajů v daném případě nemohlo dojít.

18. Soud tedy shrnuje, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnost úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům, kdy rovněž chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytly úvěr či jiné služby již dříve.

19. Úvěrová smlouva je, s ohledem na shora uvedené, ve smyslu § 588 o. z., absolutně neplatná, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti, ani žádná práva.

20. Z výpisu z účtu žalované bylo prokázáno, že žalovaná čerpala finanční prostředky poskytnuté žalobkyní, a to v celkové výši [částka], pak žalobkyni náleží z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení nárok na zaplacení částky [částka] (po zohlednění dvou částečných zpětvzetí žaloby) a úroku z prodlení v zákonné výši, kdy nárok na úroky z prodlení z přisouzené částky vyplývá z § 1970 o. z., přičemž jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, kterým je den následující po uplynutí lhůty stanovené v předžalobní výzvě ze dne [datum] (výrok III.), ve zbylé části nárok žalobkyně, zamítl (výrok IV.). Výrokem I. a II. rozhodl soud o zastavení řízení na základě částečných zpětvzetí žaloby.

21. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok V.), bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř., když v daném případě byl procesní neúspěch žalobkyně pouze v nepatrné části, a to příslušenstvím. To tedy znamená, že žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. V tomto případě žalobkyně požadovala pouze úhradu soudního poplatku ve výši [částka], zbývající náklady nepožadovala, a proto soud uložil žalované nahradit žalobkyni pouze částku [částka], představující uhrazený soudní poplatek.