41 C 43/2022

Odůvodnění

1. Žalobou, podanou k Okresnímu soudu Brno-venkov dne 1. 3. 2022, ve znění doplnění žaloby z 13. 2. 2023, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 41 797,88 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalované částku ve výši 40 000 Kča žalovaná se zavázala finanční částku vrátit v 60 měsíčních splátkách ve výši 2 186 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 83,83 % ročně. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek, když do zesplatnění celého úvěru uhradila žalobkyni celkem částku 45 906 Kč. Dále tvrdila, že v důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na uhrazení smluvní pokuty dle bodu 6.1. v celkové výši 998 Kč (žalobkyni vzniklo právo na uhrazení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou ze splátek, u které se žalovaná ocitla v prodlenío délce 30 dnů, tzn. u splátek 22 a 23) a dle 6. 2. smlouvy právo na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 1 200 Kč (právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklo žalobkyni u splátek [číslo]). V důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni také právo na zesplatnění celého dluhu, neboť žalovaná se dostalado prodlení s úhradou splátky [číslo] splatné 17. 7. 2021. Žalobkyně dluh zesplatnila ke dni20. 9. 2021. A dále dle 6. 5. smluvních ujednání žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z nové jistiny úvěru za každý den prodlení s úhradou nové jistiny,a to až do jejího úplného zaplacení (v posuzované věci od 22. 9. 2021). Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 43 995 Kč představované zbývající dlužnoutzv. novou jistinou (původní dlužná jistina ve výši 36 194,46 Kč a dlužný úrok ke dni zesplatnění úvěru ve výši 5 603,42 Kč), částky 998 Kč představované neuhrazenou smluvní pokutou dle 6.1., částky 1 200 Kč představované náhradou nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle čl. 6 smlouvy, částky 6 688 Kč představované smluvní pokutou ve výši 0,1% denně z nové jistiny zápůjčky od 22. 9. 2021 do dne podání žaloby a 62,46% úroku za poskytnutí úvěru ročně z původní výše neuhrazené jistiny v částce 36 194,46 Kčod 22. 9. 2021 do 15. 10. 2021 a 8,5% úrok z prodlení ročně z částky 36 194,46 Kčod 16. 10. 2021 do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový úrok za dobu od 22. 9. 2021 dosáhne částky 157 392 Kč. Závěrem tvrdila, že žalovaná svůj závazek neuhradila ani po odeslání předžalobní výzvy.

2. Úvěruschopnost žalované žalobkyně ověřovala z údajů, které jí byly žalovanou poskytnuty(a to jak ohledně výše příjmů, tak i výše měsíčních výdajů) a dále z veřejně dostupných databází ISIR, bankovního registru klientských informací, nebankovního registru klientských informací, SOLUS. Dále prověřovala centrální evidenci exekucí a insolvenční rejstřík.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 25. 9. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované bezhotovostně úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit v 60 měsíčních splátkách ve výši 2 186 Kč společně s úrokem ve výši 83,83 % ročně. Celkem se žalovaná zavázala zaplatit 131 160 Kč. Pro případ prodlení dlužníka s úhradou splátky o více než30 dnů byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitla v prodlení (6. 1.). Podle čl. 6 2. smlouvy má žalobkyně právo vůči žalované na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klienti ocitli v prodlení s úhradou o délce 15 dnů, 200 Kč. Podle čl. 6 3. b) smlouvy v případě, že se dlužník octne v prodlení s úhradou splátky 65 dnů dojde automaticky k zesplatnění úvěru. Podle 6. 4. se veškeré nezaplacené původní splátky úvěru až do konce splátkového kalendáře, zahrnující jako jistinu, tak běžný úrok, stávají součástí nové jistiny úvěru a tuto je dlužník povinen uhradit nejpozději v den následujícípo dni zesplatnění. Podle 6. 5. jestli klienti po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jim povinnost zaplatit smluvní pokuty ve výši 0,1 % z nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalobkyně oznámila schválení úvěru žalované dne27. 9. 2019.

5. Žalované byly poskytnuty informace o úvěru a předsmluvní formulář.

6. Kopií z interního systému žalobkyně bylo zjištěno poukázání částky 40 000 Kč na účetč. [bankovní účet].

7. Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaná uvedla své měsíční příjmy ve výši 18 277 Kča výdaje ve výši 8 550 Kč, když mezi výdaje patřila úhrada měsíční splátky úvěru žalobkyni ve výši 1 740 Kč, bydlení v částce 1 400 Kč měsíčně a výživné ve výši 2 000Kč. Prověřování úvěruschopnosti bylo zjištěno z výpisů ze záznamů SOLUS, NRKI, potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu žalované, výplatního lístku za měsíce duben a květen 2019 a z kopie výpisu z účtuč. [bankovní účet] vedeného na jméno žalované ke dni 13. 9. 2019.

8. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaná uhradila částku 45 906Kč.

9. Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dluhu dne 17. 8. 2021 a 17. 9. 2021. Úvěr byl zesplatněn výzvou žalobkyně ze dne 20. 9. 2021.

10. Předžalobní výzvou byla žalovaná vyzvána dne 7. 2. 2022.

11. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které se zavázala poskytnout na bankovní žalované účet finanční prostředkyve výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit v 60 měsíčních splátkách po 2 186 Kč společně s úrokem ve výši 83,83% ročně. Celkem se žalovaná zavázala zaplatit 131 160 Kč. Pro případ prodlení dlužníka s úhradou splátky o více než 30 dnů byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitla v prodlení (6. 1.). Podle čl. 6 2. smlouvy má žalobkyně právo vůči žalované na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klienti ocitli v prodlení s úhradou o délce 15 dnů, 200 Kč. Podle čl. 6 3. b) smlouvy v případě,že se dlužník octne v prodlení s úhradou splátky 65 dnů dojde automaticky k zesplatnění úvěru. Podle 6. 4. se veškeré nezaplacené původní splátky úvěru až do konce splátkového kalendáře, zahrnující jako jistinu, tak běžný úrok, stávají součástí nové jistiny úvěru a tutoje dlužník povinen uhradit nejpozději v den následující po dni zesplatnění. Podle 6. 5. jestli klienti po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jim povinnost zaplatit smluvní pokuty ve výši 0,1 % z nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalobkyně oznámila schválení úvěru žalované dne 27. 9. 2019. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované na základě údajů, které jí byly poskytnuty žalovanou před uzavřením smlouvy o úvěru a dále nahlédnutím do veřejných registrů. Žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení dlužné částky.

12. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru. Základní povinností žalobkyně (jako věřitele) bylo podle této smlouvy poskytnout ve prospěch žalované peněžní prostředky a naopak základní povinností žalované (jako dlužníka) bylo poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni a zaplatit sjednané příslušenství.

13. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitelena základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získanýchod spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmua výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou první, je smlouva neplatná.

15. Podle § 588 odst. 1 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. V posuzované věci byla smlouva o spotřebitelském úvěru mezi účastníky uzavřena dne27. 9. 2019 (návrh smlouvy byl žalovanou podepsán dne 25. 9. 2019 a akceptace žalobkyní byla dne 27. 9. 2019), tedy za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., zejména znění § 87, žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalované posoudila na základě informací, které jí byly žalovanou poskytnuty v žádosti o úvěr, když tyto informace ověřovala oproti dokladům, které žalovaná předložila a zaznamenala je do karty zákazníka.

17. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že tímto postupem žalobkyně nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, neboť vyšla pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na této skutečnosti nic nemění, že tvrzené informace ověřovala, neboť tak učinila pouze ohledně příjmů žalované, jak vyplývá ze zákaznické karty. Jiné skutečnosti, např. výši měsíčních výdajů žalované v uváděné částce 8 550 Kč bez bližšího rozepsání, jaké výdaje tato částka obsahuje, nijak blíže nezkoumala. Soud je toho názoru, že pojem "odborná péče" předpokládá údaje, které spotřebitel věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit. Nepochybně klíčováje i povinnost poskytovatele úvěru využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva dle databáze Českého statistického úřadu a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmecha výdajích.

18. Nad rámec výše uvedeného soud doplňuje, že si je vědom změny právní úpravy zákonač. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru oproti původnímu zákonu č 145/2000 Sb.,o spotřebitelském úvěru (jeho znění § 9), avšak soud má za to, že nezjištění schopnosti spotřebitele splácet úvěr, a to s odbornou péčí poskytovatele úvěru, odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a v takovém případě jde bezpochyby o takovou ochranu zájmů,na níž je třeba bezvýhradně trvat, neboť zájmy chráněné spotřebitelským zákonem představují ochranu spotřebitele před přijetím nepřiměřených závazků, ochranu předchozích věřitelů před znehodnocením jejich pohledávek a ochranu společnosti před nežádoucími důsledky insolvencí.

19. Nadto soud podotýká, že zákonná úprava znění § 87 zákona č. 257/2016 Sb.,o spotřebitelském úvěru, není zcela souladná s judikaturou SD EU, podle níž nelze efektivně spotřebitele chránit, hodnotil-li by vnitrostátní soud ochranu spotřebitele nikoli z moci úřední.

20. Soud tedy shrnuje, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnost úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům, kdy rovněž chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytly úvěr či jiné služby již dříve.

21. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála povinnosti stanovené jí § 86 zákona č. 257/2016 Sb. náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je předmětná smlouva o úvěru, která je smlouvou spotřebitelskou, absolutně neplatná, neboť odporuje § 588 o. z., a k této neplatnosti soud přihlédl ze zákona.

22. Dále soud dospěl k závěru, že žalobkyně nijak neprokázala, že žalovaná předmětný úvěr převzala, neboť z předložené listiny – kopie bez podpisu a data, zřejmě výpisu z databáze žalobkyně, nazvané„ doklad o vyplacení úvěru“ a dále z výpisu z účtu [číslo] vedeného u [právnická osoba] ze dne 26. 9. 2019 se převzetí úvěru nijak nepodává. Z tohoto předloženého důkazu soud nemohl mít za prokázané, že žalovaná čerpala uváděné finanční prostředky ve výši 40 000 Kč. Soud doplňuje, že žalobkyně byla usnesením zdejšího soudu ze dne 6. 2. 2023, č. j. 41 C 436/2022-73, vyzvána k označení důkazů ohledně převzetí úvěru žalovanou [příjmení] případě, že žalobkyně ve svém písemném vyjádření ze dne 16. 8. 2022 opětovně označila jako důkaz prokazující převzetí částky 40 000 Kč žalovanou kopii výpisu z účtu [číslo] pak ani z tohoto důkazu nemohl soud vzít za prokázané,že žalovaná úvěr skutečně převzala tak, jak to tvrdila žalobkyně.

23. A dále soud konstatuje, pokud žalobkyně u jednání soudu navrhla provedení důkazu výpisem z účtu žalované, pak soud z důvodů uvedených výše tento důkaz neprovedl, neboť dospěl k závěru, že jeho provedení je nadbytečné.

24. Vzhledem k výše uvedenému soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná a pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaná již uhradila částku 45 906 Kč, tudíž při závěru soudu, že smlouva je absolutně neplatná, pak ze strany žalované i při případném prokázání, že úvěr převzala, došlo k uhrazení celé výše poskytnuté částky.

25. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně nebyla v řízení úspěšná a žalované tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalované v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemána náhradu nákladů řízení právo (výrok II. rozsudku).