42 C 5/2025

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 8.7.2024 ve znění dalšího podání se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 285 727 Kč spolu s příslušenstvím v podobě smluvního úroku a úroku z prodlení, kdy tyto úroky zčásti kapitalizoval a zčásti se jich domáhal ode dne 2.8.2022 do zaplacení. Žalobce uvedl, že mezi žalovaným a společností [Anonymizováno] byla dne 30.7.2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [hodnota], kdy její nedílnou součástí byl i sazebník. Ještě před uzavřením smlouvy uvedená společnost posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, kdy žalovaný sdělil informace o svých osobních poměrech, které byly zaznamenány na přední straně smlouvy, předložil své osobní doklady a doklady ověřující příjem a výdaje. Právní předchůdce žalobce si také vyžádal informace z veřejných registrů, zejména SOLUS, NRKI, ISIR a CEE. Interní analýzou pak dospěl k závěru, o schopnosti žalovaného splácet úvěr. K tomu doplnil, že žalovaný poskytl původnímu věřiteli přehled výplatních pásek od zaměstnavatele. Z informací a dokladů od žalovaného bylo zjištěno, že jeho průměrný měsíční příjem je ve výši 30 000 Kč a jiný pravidelný příjem činí 10 000 Kč. Ohledně výdajů pak původní věřitel zjistil, že žalovaný vynaloží měsíčně částku 9 804 Kč, kdy na bydlení jde o částku 500 Kč, což je částka odpovídající regionu [adresa] za nájem či spolu nájem. Bylo zohledněno životní minimum dle příslušného zákona, kdy věřitel dospěl k závěru, že žalovaný je schopen splácet předpokládanou splátku ve výši 4 674 Kč.

2. Samotná smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, kdy žalovaný k ověření své totožnosti prostřednictvím webového portálu původního věřitele při svém přihlášení dne 13.7.2021 doložil právnímu předchůdci žalobce kopii svého občanského průkazu. Dále si pak v čase 18:05 h stáhl návrh smlouvy v pdf formátu a v 18:06 h mu byla vygenerována ověřovací SMS zpráva s ověřovacím kódem [Anonymizováno]. Tímto kódem pak žalovaný v 18:06 h podepsal smlouvu. Následně pak byla dne 30.7.2021 smlouva podepsána původním věřitelem. Na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru původní věřitel vyplatil dne 30.7.2021 peněžní prostředky ve výši 199 900 Kč na účet obchodníka [právnická osoba], který žalobce konkretizoval. Žalovaný měl úvěr uhradit v 60 měsíčních splátkách po 4 674 Kč, kdy splátka v sobě obsahovala vždy úplatu za jistinu, úroky a poplatky za pojištění. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou 7. splátky, následně až do postoupení pohledávky ničeho neuhradil. Tím porušil závazky ze smlouvy, když se dostal do prodlení s úhradou více jak dvou splátek, resp. úhradou jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce. V souladu se smluvním ujednáním proto původní věřitel úvěr ke dni 1.8.2022 zesplatnil, o čemž informoval žalovaného a vyzval jej k úhradě dlužných částek na jistině, úrocích a poplatcích. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka 195 896,15 Kč. Ode dne následujícího má žalobce nárok na zaplacení úroků ve výši 14,22 % ročně z dlužné jistiny, dále pak na zaplacení úroků z prodlení. V souladu se sazebníkem pak má nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Žalovaný za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil částku 32 718 Kč, kdy naposledy hradil dne 25.2.2022. Žalobce konkretizoval výpočet požadovaných úroků, poplatků a smluvní pokuty po zesplatnění.

3. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7.11.2023 postoupena na žalobce s účinností k témuž dni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn doporučeným dopisem. Následně žalobci ničeho neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní upomínky. Žalobce se tak po žalovaném domáhá zaplacení dlužné jistiny v částce 183 177 Kč, dlužných poplatků ve výši 2 600 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 99 950 Kč a zaplacení úroku ve výši 14,22 % z jistiny, který jednak za období od 12.3.2022 do 12.7.2022 kapitalizoval na částku 10 119,15 Kč a jednak se jej domáhá od 2.8.2022 do zaplacení. S ohledem na prodlení s úhradou peněžité částky se pak žalobce domáhá i zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, a to z jistiny a poplatků od 2.8.2022 do zaplacení.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnil. K jednání nařízenému na den 21.5.2025 se žalovaný, ač řádně předvolán, nedostavil, Soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného.

5. Soud při jednání provedl dokazování žalobcem předloženými listinami, z nichž zjistil následující skutkový stav. Smlouvou o spotřebitelském úvěru [hodnota] ve spojení se záznamem z elektronického systému původního věřitele a sazebníku pro smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo prokázáno, že žalovaný dne 13.7.2021 žalobcem popsaným způsobem elektronicky podepsal tuto listinu, z listin není zcela zřejmé, kdy na listinu připojil podpis původní věřitel – společnost [Anonymizováno], kdy žalobce tvrdí, že se tak stalo dne 30.7.2021. Touto smlouvou se uvedená společnost zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 199 900 Kč, a to přímou platbou na účet obchodníka – [právnická osoba] Žalovaný měl celkovou částku 280 440 Kč zahrnující jistinu a úroky uhradit formou měsíčních splátek po 4 674 Kč, kdy splatnost první splátky byla dne 12.8.2021, měl splácet formou trvalého příkazu. Úroková sazba byla sjednána ve výši 14,22 % ročně. Součástí smlouvy jsou i informace o tom, co bylo ujednáno, kdy jde i o sankční nároky, možnost odstoupení, sjednání smluvní pokuty, odkaz na sazebník. Byl dohodnut i způsob doručování písemností. V sazebníku jsou uvedeny poplatky za zasílané upomínky i výše smluvní pokuty. S ohledem na právní hodnocení věci tyto soud blíže nerozebírá.

6. Z částečného výpisu z účtu původního věřitele bylo prokázáno, že dne 30.7.2021 vyplatil na účet č. [č. účtu] pod variabilním symbolem odpovídajícím číslu smlouvy s žalovaným částku 199 900 Kč. Ze zprávy [právnická osoba]. ze dne 20.3.2025 je pak prokázáno, že jde o účet společnosti [právnická osoba], kdy z výpisu z tohoto účtu je zřejmé, že na něj tato částka byla připsána dne 2.8.2021. Soud tak má za prokázané, že původní věřitel vyplatil sjednaným způsobem uvedenou částku žalovanému.

7. Z tabulky umoření a tvrzení žalobce, které žalovaný nerozporoval, má soud za prokázané, že žalovaný uhradil původnímu věřiteli celkem částku 32 718 Kč, kdy naposledy hradil 25.2.2022.

8. K tvrzení žalobce o prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobce předložil smlouvu o spotřebitelském úvěru, ve které jsou uvedeny osobní údaje o žalovaném, kdy je uvedeno číslo občanského průkazu, trvalé bydliště, číslo mobilního telefonu a email. Je zaznamenáno, že je svobodný a nemá děti. Dále je zaznamenáno, že je zaměstnán u společnosti [Anonymizováno] pozici nižšího vedoucího pracovníka, s příjmem 30 000 Kč měsíčně, kdy má mít ještě jiný, blíže nespecifikovaný příjem ve výši 10 000 Kč měsíčně. K výdajům je uvedena pouze částku 500 Kč za nájem. Nejsou uvedeny žádné splátky jiných závazků. Dále byla předložena zpráva o posouzení úvěruschopnosti, kde je uvedeno číslo předmětné smlouvy, jméno žalovaného, kdy totožnost měla být ověřena z občanského průkazu. Je uvedeno, že bylo provedeno posouzení v databázi SOLUS, CRIF, centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku, není zřejmé, co konkrétně bylo zjištěno. Jako pravidelný měsíční příjem, který měl být ověřen, je uvedena částka na mzdě ve výši 32 286 Kč, kdy částka měla být zjištěna z výplatních pásek, které předloženy soudu nebyly. Náklady na bydlení jsou uvedeny bez bližší specifikace v částce 500 Kč za měsíc, kdy má jít o nájemné, jsou uvedeny splátky úvěrů ve výši 5 444 Kč, kdy tyto nejsou nijak specifikovány, je uvedeno, že nebyly zjištěny žádné splátky po splatnosti. Žádné další důkazy k prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobce u jednání soudu i přes výzvu nepředložil.

9. Pokud byly předkládány upomínky zasílané žalovanému původním věřitelem, pak nebylo prokázáno, jakým způsobem a kdy byly odeslány. Z odstoupení od smlouvy o úvěru ze dne 1.8.2022 spolu s poštovním podacím archem ze dne 3.8.2022 má soud za prokázané, že původní věřitel z důvodu neplacení odstoupil od uzavřené smlouvy, vyzval žalovaného k okamžité úhradě celé dlužné částky.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7.11.2023 spolu s přílohou, má soud za prokázané, že společnost [právnická osoba]. (kdy z obchodního rejstříku je patrna změna právní formy této společnosti z s.r.o. na a.s.) postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným z tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru na žalobce. Tato skutečnost byla žalovanému písemně oznámena oznámením ze dne 4.12.2023, když z podacího lístku je prokázáno, že zásilka byla odeslána žalovanému téhož dne. Z předžalobní výzvy ze dne 4.6.2024 spolu s podacím lístkem z téhož dne je prokázáno, že právní zástupce žalobce před podáním žaloby písemně vyzval žalovaného k úhradě dlužných částek, když jej opětovně seznámil se skutečnostmi ohledně postoupení pohledávky.

11. Po právní stránce soud hodnotil předmětný spor následovně. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Dle § 87 odst. 1 tohoto zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Dle ustanovení § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Dokazováním v tomto řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce měl vůli s žalovaným uzavřít smlouvu o úvěru, která byla ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru, úvěrem spotřebitelským. Soud se tedy s ohledem na výše citovaná ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona nejprve zabýval tím, zda smlouva o spotřebitelském úvěru byla platně uzavřena, tedy zda právní předchůdce žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018, přitom spotřebiteli může být úvěr poskytnut jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytovatel úvěru posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. S ohledem na pochybnosti o tom, zda je soud i za právní úpravy dané zákonem č. 257/2016 Sb. povinen splnění dané povinnosti úvěrujícím posuzovat z úřední povinnosti či pouze k námitce spotřebitele, soud odkazuje na nález Ústavního soudu PL. ÚS 3/20, ve kterém byla taková povinnost soudu shledána s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci C-679/18. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanované v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23. Právo Evropské unie má přitom aplikační přednost před právem jejích členů, tedy i České republiky (k tomu srovnej rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 1/10). Z uvedeného je tak zřejmé, že ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že při nesplnění povinnosti úvěrujícího posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, je uzavřená smlouva absolutně neplatná, kdy k této neplatnosti přihlíží soud z úřední povinnosti.

18. Soud má přitom za to, že žalobce neunesl zejména důkazní břemeno k tvrzení, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jeho právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr za sjednaných podmínek splácet. Žalobce k důkazu o prověření úvěruschopnosti žalovaného předložil pouze předmětnou smlouvu a interní listinu původního věřitele o prověření úvěruschopnosti. Ze smlouvy je přitom patrno, že žalovaný měl poskytnutý úvěr splácet spolu s úrokovým navýšením po dlouhou dobu ve splátkách bezmála 5 000 Kč měsíčně. Žalobce tvrdil, že došlo k ověření jeho příjmu, kdy tento měl být ve výši asi 32 000 Kč měsíčně, což mělo být ověřeno z výplatních pásek, ty však k důkazu předloženy nebyly. Z předložených listin dále vyplývá, že ač žalovaný při uzavírání smlouvy uvedl, že nemá jiné závazky, tak následně bylo původním věřitelem zjištěno, že splácí jiné závazky splátkou asi 5 500 Kč měsíčně. Sama skutečnost, že žalovaný při uzavírání smlouvy zjevně neuváděl pravdivé skutečnosti měla vést původního věřitele k pečlivému zkoumání jeho poměrů. K tomu však z jeho strany nedošlo, když jednak neověřil dobu trvání pracovního poměru žalovaného, a tedy předpoklad schopnosti dlouhodobě splácet úvěr ve splátkách po 4 674 Kč, když navíc zde byly další splátky ve výši asi 5 500 Kč. V případě pozitivního zjištění by zde byla vysoká míra pravděpodobnosti, že žalovaný bude mít i v dalších měsících zachován deklarovaný příjem. Takové zjištění by přitom bylo možné učinit z pracovní smlouvy, z této smlouvy by rovněž bylo možné ověřit skutečně sjednanou výši mzdy. Rovněž tak původní věřitel zcela rezignoval na ověření tvrzených výdajů žalovaného na bydlení, kdy se spokojil s uvedením částky 500 Kč měsíčně na nájemném, kdy taková částka je zcela mimo realitu částek hrazených za nájemní bydlení. Z předložených listin nevyplývají žádné skutečnosti, které by takto nízkou částku odůvodňovaly, nebyly ani tvrzeny.

19. Soud tak má za to, že při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru existovaly značné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, tyto nebyly jednáním (prověřováním) úvěrujícího odstraněny a úvěr byl přes tyto pochybnosti žalovanému poskytnut. Postup právního předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru tak byl dle názoru soudu v rozporu s povinností postupovat s odbornou péčí, jak je dána v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. O tom, že žalovaný zcela zřejmě nebyl schopen úvěr v dohodnutých splátkách dlouhodobě hradit, pak svědčí to, že nehradil tak, jak mělo být smlouvou sjednáno.

20. Soud tedy uzavírá, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce splnil svou povinnost danou mu v ustanovení § 86 odst. 1 zákona 257/2016 Sb., tedy že s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve sjednaných splátkách dle předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru podepsané, ani to, že by byl žalovaný schopen úvěr ve sjednaných splátkách splácet. Z tohoto důvodu je předložená smlouva o spotřebitelském úvěru od počátku absolutně neplatná a žalovaný je tak povinen vrátit úvěrujícímu poskytnutou jistinu úvěru (dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v přiměřené lhůtě odpovídající jeho poměrům). Žalobcem tvrzená spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je od počátku neplatná, když soud k této neplatnosti přihlédl dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. Soud přitom konstatuje, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru bez předchozího dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného je jednáním jak v rozporu se zákonem, tak v rozporu s dobrými mravy, když negativní dopady takového jednání poskytovatelů úvěrů jsou celospolečenské. V tomto směru se opakovaně vyjádřil i Ústavní soud, např. v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/2018, kdy s odkazem na předchozí nález (sp. zn. 4084/12) uvedl, že je neakceptovatelné, aby byla poskytována soudní ochrana subjektům, které poškozují zájmy svých klientů.

21. Pokud právní předchůdce žalobce na základě neplatné smlouvy poskytl žalovanému částku 199 900 Kč, což bylo v řízení prokázáno, jde o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku) a žalovaný je povinen takto získaný majetkový prospěch žalobci jako právnímu nástupci (právní nástupnictví bylo prokázáno předloženou smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku) ochuzeného vydat (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku), a to ve lhůtě přiměřené jeho poměrům (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

22. S ohledem na uvedené soud ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 167 182 Kč jako zbývající část jistiny vyplacené dle absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy jde o bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na prodlení žalovaného s jeho vydáním pak soud v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku žalobci přiznal i nárok na zaplacení úroku z prodlení z této částky, a to ode dne 9.8.2022 do zaplacení, a to ve výši dle návrhu žalobce, když tato odpovídá nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Při stanovení data, od kterého je žalovaný povinen hradit úrok z prodlení soud vycházel z toho, že bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen žalobci vydat na výzvu, dle zákona č. 257/2016 Sb. ve lhůtě přiměřené jeho poměrům. Soud tak vyšel z přípisu, kterým bylo žalovanému sdělováno odstoupení od smlouvy a byl původním věřitelem vyzýván k úhradě dlužné částky. Ohledně doručení tohoto oznámení pak platí domněnka dojití daná v § 573 občanského zákoníku, tedy že zásilka odeslaná s využitím poštovních služeb došla příjemci třetí pracovní den po odeslání. V daném případě byla zásilka odeslána dne 3.8.2022, platí tak domněnka dojití třetí pracovní den, tedy dne 8.8.2022. Ode dne 9.8.2022 tak již byl žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (vrácením jistiny), kdy vzhledem k tomu, že žalovaný na výzvu nereagoval, má soud stanovenou lhůtu za přiměřenou jeho poměrům k vrácení poskytnuté jistiny, když byla zohledněna i doba, která již v tu dobu od získání bezdůvodného obohacení uplynula. Jde přitom o dobu více než 1 roku od poskytnutí jistiny bez právního důvodu, kdy taková doba je dle názoru soudu pro vrácení jistiny přiměřená poměrům žalovaného. Žalovaný sám ke své schopnosti vrátit jistinu ničeho netvrdil. Není zde tedy spor mezi účastníky o to, zda uvedená doba odpovídá možnostem žalovaného, nebylo tak na soudu, aby dobu ke vrácení jistiny přiměřenou jeho poměrům sám určil (§ 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru).

23. Ve výroku II. pak soud žalobu ve zbývající části zamítl, když šlo o nároky jdoucí nad rámec nároku na vydání bezdůvodného obohacení, nároky vycházející z neplatné smlouvy, případně nárok na zaplacení úroku z prodlení za období předcházející prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení.

24. Ve výroku III. pak soud o náhradě nákladů řízení rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. když uložil žalovanému povinnost nahradit ve věci převážně úspěšnému žalobci jím účelně vynaložené náklady, a to dle míry jeho úspěchu ve věci. Žalobce byl v dané věci úspěšný v rozsahu 59 % (ohledně částky 167 182 Kč) a neúspěšný v rozsahu 41 % (ohledně částky 118 545 Kč). Za situace, kdy míra úspěchu a neúspěchu se od sebe odečítá, je tak žalovaný povinen nahradit žalobci 18 % účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 11 430 Kč za zaplacený soudní poplatek a náklady na právního zastoupení vypočítané podle vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni, kdy byly činěny jednotlivé úkony (dále jen „AT“). Náklady na právní zastoupení tedy činí odměna advokáta celkem ve výši 37 840 Kč (právnímu zástupci žalobce byla přiznána odměna ve výši 9 460 Kč za 4 úkony právní služby dle § 7 AT, a to za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby a předžalobní výzvu, účast u jednání soudu), dále byl přiznán 3 × režijní paušál po 300 Kč dle § 11 a § 13 AT ohledně úkonů do 31.12.2024 a 1 x režijní paušál po 450 Kč dle § 11 a § 13 AT ohledně úkonů od 1.1.2025. Dále náklady na právní zastoupení tvoří náhrada za ztrátu času jízdou k soudnímu jednání ve výši 150 Kč za jednu půlhodinu (PZ žalobce požadoval náhradu pouze za polovinu skutečně vynaloženého času) dle § 14 AT a náhrada za jízdné automobilem [Anonymizováno], registrační značky [SPZ] soudnímu jednání z [adresa] a zpět ve výši 293,20 Kč (PZ žalobce požadoval pouze ½ nákladů na jízdné) určená dle vyhl. č. 475/2024 Sb., tj. 70 km při náhradě 5,80 Kč za 1 km jízdy, průměrné spotřebě 7,2 l na 100 km a ceně benzinu ve výši 35,80 Kč za 1 litr. Konečně náklady na právní zastoupení tvoří náhrada za DPH z odměny, náhrad a paušálů ve výši 8 323 Kč ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem tak žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 59 386,20 Kč. Dle míry úspěchu tak žalobci náleží 18 % z takto vynaložených nákladů, tedy částka 10 689,50 Kč, kterou je mu žalovaný povinen uhradit k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Soud nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů za úkon právní služby – doplnění žaloby, když dostatečná skutková tvrzení měla být již součástí žalobního návrhu tak, aby soud žalobce nemusel k doplnění tvrzení vyzývat. Nejde tak o účelně vynaložený náklad.