Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 225 428,60 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 233,96 Kč od 1. 4. 2025 do 30. 4. 2025, kapitalizovaný smluvní úrok z prodlení ve výši 2 254,29 Kč od 1. 4. 2025 do 30. 4. 2025, úrok 4,99 % ročně z částky 225 428,60 Kč od 1. 5. 2025 do zaplacení, smluvní úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 225 428,60 Kč od 1. 5. 2025 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 6 900 Kč, vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení částkou 11 872 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
III. Zamítá se žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni další náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 6 900 Kč.
Odůvodnění
Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 27. 5. 2025 domáhala zaplacení částky 225 428,60 Kč, úroků dle výroku I., nákladů spojených s uplatněním pohledávky 13 800 Kč. Žalobkyně sdělila, že účastníce uzavřely smlouvu o úvěru ze stavebního spoření č. [hodnota] dne 6. 6. 2019. Žalobkyně poskytla v červnu 2019 úvěr žalované 300 000 Kč, který byl zcela vyčerpán. Žalovaná neplnila splátky řádně a včas dle smlouvy, žalobkyně odstoupila od smlouvy ke dni 31. 3. 2025. Ke dni 30. 4. 2025 je vyčíslena částka 225 428,60 Kč, úrok z úvěru 6 233,96 Kč, úrok z prodlení 2 254,29 Kč, poplatky 13 800 Kč. Žalovaná byla vyzvána před zahájením soudního řízení k plnění.Dne 20. 8. 2025 bylo jednáno v nepřítomnosti žalobkyně a žalované. Žalobkyně se omluvila z jednání a navrhla, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Žalovaná se bez omluvy nedostavila a nepožádala o odročení jednání; předvolání k jednání doručeno řádně a včas. Soud tak jednal v nepřítomnosti žalované podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.).U jednání dne 20. 8. 2025 bylo provedeno dokazování elektronickými dokumenty připojenými k návrhu (ustanovení § 125 o. s. ř.). Byl tak zjištěn skutkový stav dle skutkového děje sděleného v žalobě. Žalovaná skutečnosti sdělené žalobkyní nezpochybňovala.Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.) Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.„Ke splnění cíle práva, stát se komplexním systémem, regulujícím účelně a citlivě rozhodující stránky sociálních vztahů ve společnosti v kontextu s reálným stavem a nosnými tendencemi vývoje společnosti, musí právo užívat a vytvářet nástroje, které tento sociálně interaktivní a systémový model regulace společenských vztahů podporují, ne-li přímo umožňují.“ (HURDÍK, J. Zásady soukromého práva. Brno: Masarykova univerzita, 1998, s. 7 a 8).Primární právo Evropské unie, zejména článek 169 odst. 2 písmeno a) Smlouvy o fungování Evropské unie a článek 38 Listiny základních práv Evropské unie zakotvují vysokou úroveň ochrany spotřebitele. Byl to Soudní dvůr Evropské unie, kdo v rozsudku ze dne 27. 6. 2000 ve spojené věci C-240/98 à C-244/98 (dostupné na curia.eu) otevřel cestu k ingerenci ex officio soudu členského státu Evropské unie v horizontálních vztazích odrážejících právní poměry účastníků soudního řízení. Role soudu v současné společenské realitě spočívá v rozvoji práva spotřebitele prostřednictvím soudních rozhodnutí nalézajících případné právní řešení v konkrétní věci ústavně konformním přístupem v souladu s právem Evropské unie. Smlouva byla posouzena jako absolutně neplatná pro nepřiměřenost výše poplatku a přisouzena byla pouze částka odpovídající 50 % žalovaného poplatku, tedy nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 6 900 Kč na místo částky 13 800 Kč (§ 588 věta první o. z. in fine). Žalovaná nezpochybňovala skutečnosti sdělované žalobkyní. Úrok z prodlení byl přisouzen podle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 1, 2 nařízení vlády České republiky č. 351/2013 Sb., kterým se určila výše úroku z prodlení.Nejde o porušení rovnosti zbraní v civilním procesu prizmatem článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky prizmatem článku 47 Listiny základních práv Evropské unie. Soud zdůvodnil legitimitu ochrany spotřebitele v projednávané věci; ve spojené věci C-240/98 à C-244/98 bylo již připuštěno porušení procesní rovnosti účastníků v hmotném právu odůvodněné ochranou spotřebitele. Nebyl dán důvod pro postup podle ustanovení § 118 a o. s. ř.; na základě zjištěného skutkového stavu bylo možno věc právně posoudit odlišně od právního názoru žalobkyně.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odstavec 3 o. s. ř.; žalobkyně byla v řízení převážně úspěšná. Náhrada nákladů řízení se sestává z paušální náhrady dle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. (100 Kč za předžalobní výzvu dle ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. a 300 Kč dle ustanovení § 2 odst. 3 citované vyhlášky za podání návrhu); žalobkyně zaplatila soudní poplatek 11 272 Kč.