Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 15.076 Kč s úrokem z prodlení
- ve výši 10 % ročně z částky 7.426 Kč za dobu od 1. 3. 2020 do zaplacení
- ve výši 8,25 % ročně z částky 7.050 Kč za dobu od 15. 9. 2020 do zaplacení,
to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení úroku z prodlení
- ve výši 10 % ročně z částky 300 Kč za dobu od 1. 3. 2020 do zaplacení
- ve výši 8,25 % ročně z částky 300 Kč za dobu od 15. 9. 2020 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení 8.060 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky v [obec].
Odůvodnění
1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 15.076 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 7.726 Kč za dobu od 1. 3. 2020 do zaplacení a z částky 7.350 Kč za dobu od 15. 9. 2020 do zaplacení. Tvrdí, že zjistil, že žalovaná je zapsána jako vlastník a provozovatel vozidla [registrační značka] č. [VIN kód] se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm³ do 1 850 cm. K tomuto vozidlu nebylo sjednáno ve dvou obdobích, a to od 24. 1. 2019 do30. 6. 2019 a od 4. 7. 2019 do 30. 11. 2019, pojištění odpovědnosti za škodu z jeho provozu. Základ příspěvku tak činí za první období 7.426 Kč a odpovídá denní sazbě 47 Kč vynásobené počtem dnů 158, za druhé období pak činí 7.050 Kč a odpovídá denní sazbě 47 Kč vynásobené počtem dní 150. Žalobce ještě požaduje za obě období náklady 300 Kč spojené s mimosoudním uplatněním práva na tento příspěvek, tedy v celkové výši 600 Kč. Žalobce vyzýval žalovanou k zaplacení příspěvku, žalovaná však žalobci ničeho neuhradila.
2. Procesní stanovisko žalované nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, o odročení nepožádala, a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaná tak nevyužila svého práva tvrdit rozhodující skutečnosti a k jejich prokázání označovat důkazy na svoji obranu.
3. Z výpisu z registru vozidel vyplývá, že žalovaná je od 18. 6. 2018 dosud vedena jako vlastník i provozovatel vozidla typu [příjmení] [jméno] [příjmení] [registrační značka] se zdvihovým objemem válců [číslo] cm³.
4. Podle databáze údajů o vzniku, přerušení, změně a zániku pojištění odpovědnosti, které sdělují žalobci pojistitelé podle § 15 odst. 1 zákona 168/1999 Sb., měla žalovaná sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem výše uvedeného vozidla u [právnická osoba] pojistnou smlouvou [číslo] v období od 25. 1. 2018 pouze do 30. 8. 2018. V následujícím období pojištění téhož vozidla zjištěno nebylo.
5. Ohledně výzvy k zaplacení příspěvku a upomínání zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dopisem z 16. 1. 2020 vyzval žalobce žalovanou k zaplacení příspěvku za první žalované období ve lhůtě do 30 dnů od doručení, podle údajů České pošty byl tento dopis žalované doručen dne 16. 1. 2020. Dopisem z 1. 7. 2020 vyzval žalobce žalovanou k zaplacení příspěvku za druhé žalované období ve lhůtě do 60 dnů od doručení, a podle údajů České pošty byl tento dopis žalované doručen dne 3. 7. 2020. Dopisy z 9. 4. 2020 a z 8. 10. 2020 žalobce upomenul žalovanou o zaplacení dluhu za obě období. Žalobce se naposledy pokusil dosáhnout úhrady žalované částky dvěma dopisy své právní zástupkyně ze dnů 12. 1. 2021 a 13. 1. 2021, v nichž upozornil žalovanou na to, že pokud dluh nevyrovná do 15 dnů od odeslání dopisů, obrátí se žalobce se svým nárokem na soud. Podle údajů České pošty byl první z dopisů žalované doručen dne 14. 1. 2021, druhý dopis byl odeslán žalované dne 13. 1. 2021.
6. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaná byla od 18. 6. 2018 do současnosti vedena v registru vozidel jako provozovatel i vlastník vozidla výše uvedeného, a měla sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu tohoto vozidla pouze do 30. 8. 2018. V žalovaných obdobích od 24. 1. 2019 do 30. 6. 2019 a od 4. 7. 2019 do 30. 11. 2019, která trvala 158 a 150 dnů, nebylo pojištění odpovědnosti z provozu tohoto vozidla sjednáno. Žalobce vyzýval žalovanou k zaplacení příspěvků za obě období shora uvedenými dopisy, žalovaná však dosud na žalovanou částku žalobci ničeho nezaplatila.
7. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla stanoví v § 1 odstavci 2, že v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel musí být povinnost pojištění odpovědnosti podle téhož zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, kromě účelové komunikace, která není veřejně přístupná, může vozidlo provozovat pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona, přičemž povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. Pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem, jak je uvedeno v § 3 odst. 1 věty první citovaného zákona. Tentýž zákon ukládá povinnost uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti vlastníkovi tuzemského vozidla anebo řidiči cizozemského vozidla v ustanovení § 3 odst. 2 téhož zákona.
8. Následky porušení zmíněné povinnosti obsahuje ustanovení § 4 téhož zákona, který v odstavci 1 stanoví, že vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit žalobci příspěvek za každý den porušení této povinnosti, což neplatí pouze tehdy, pokud bylo vozidlo odcizeno. Podle odstavce 2 se při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla, a osoba, zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel, je provozovatelem vozidla. Výše příspěvku se vypočte podle odstavce 3 jako součin počtu dní, kdy byla výše zmíněná povinnost sjednat pojištění odpovědnosti z provozu vozidla porušena, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Osoba povinná k zaplacení příspěvku je ve smyslu odstavce 4 navíc povinna zaplatit žalobci náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů žalobce spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek stanoví podle zmocnění v § 4 odst. 5 citovaného zákona Ministerstvo financí vyhláškou, přičemž jde o vyhlášku č. 205/1999 Sb. Pro osobní automobily se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 je v § 2 odst. 1 písm. g) citované vyhlášky stanovena denní sazba příspěvku na 47 Kč. Výše nákladů žalobce spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek představuje v každém případě částku 300 Kč podle § 2a téže vyhlášky, tedy celkem 600 Kč.
9. Výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat ve smyslu § 4 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů žalobce, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit žalobci okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek, a poučení o možnosti žalobce uplatnit nárok u soudu.
10. Výše příspěvku v daném případě představuje denní sazbu 47 Kč vynásobenou počtem dnů obou žalovaných období 158 a 150, což činí celkem 14.476 Kč. K tomu je třeba připočítat náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva ve výši dvakrát 300 Kč, a součet těchto částek představuje žalovanou částku 15.076 Kč.
11. První prokazatelnou výzvou za první období, která obsahuje zákonem stanovené náležitosti, k úhradě příspěvku je dopis žalobce z 16. 1. 2020 doručený téhož dne. Lhůta 30 dnů od doručení první výzvy žalované trvala 15. 2. 2020. Žalovaná se tak podle § 1968 občanského zákoníku dostala do prodlení dnem následujícím, tedy 16. 2. 2020, a od téhož dne žalobci podle § 1970 občanského zákoníku náleží úrok z prodlení, jehož výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2012 Sb., a činí 10 % ročně. Žalobce však požaduje úrok z prodlení až od 1. 3. 2020. Ohledně příspěvku za druhé období je první prokazatelnou výzvou k úhradě dopis z 1. 7. 2020 doručený dne 3. 7. 2020 Lhůta 60 dnů od doručení první výzvy žalované trvala do 1. 9. 2020. Žalovaná se tak podle § 1968 občanského zákoníku dostala do prodlení dnem následujícím, tedy 2. 9. 2020, a od téhož dne žalobci podle § 1970 občanského zákoníku náleží úrok z prodlení, jehož výše činí 8,25 % ročně. Žalobce však požaduje úrok z prodlení až od 15. 9. 2020.
12. Úrok z prodlení však nebylo možné žalobci přiznat z celé žalované částky, když tato nepředstavuje celá jistinu. Jistinou je pouze příspěvek, tedy částky 7.426 Kč a 7.050 Kč, a citované ustanovení § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. jednoznačně stanoví, co je míněno přesně výší příspěvku. V následujícím odstavci 4 jsou upraveny náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek zcela odděleně, tyto náklady netvoří jistinu příspěvku, ale představují příslušenství pohledávky ve smyslu § 513 občanského zákoníku. Příslušenstvím pohledávky jsou mimo jiné také úroky z prodlení. Žalobce tudíž požaduje úroky z prodlení z nákladů spojených s uplatněním pohledávky, tedy příslušenství z příslušenství, což je v tomto případě nepřípustné.
13. Na základě výše uvedených skutečností soud přiznal žalobci na jistině 14.476 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7.426 Kč za dobu od 1. 3. 2020 do zaplacení a ve výši 8,25 % ročně z částky 7.050 Kč za dobu od 15. 9. 2020 do zaplacení, dále náklady ve výši 2krát 300 Kč spojené s uplatněním pohledávky, avšak bez úroku z prodlení. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta výrokem II. tohoto rozhodnutí.
14. Žalobce měl ve sporu úspěch v převážné části předmětu řízení, jeho neúspěch představuje nepatrnou část předmětu sporu. Žalobci tedy náleží v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 občanského soudního řádu právo na plnou náhradu nákladů řízení. Soud rovněž přihlédl k tomu, že žalobce ve smyslu § 142a o. s. ř., více než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalované výzvu k plnění, a to výše uvedené dopisy. Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, z odměny za právní zastoupení za 3 úkony právní pomoci po 1.700 Kč podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. - advokátního tarifu, dále ze 3 paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a konečně z částky 1.260 Kč, která odpovídá 21 % dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a sepis žaloby, výše odměny byla vypočtena z jistiny 14.476 Kč. Soud nepřiznal žalobci odměnu ani paušál za doplnění žaloby, neboť skutečnosti v něm obsažené měly být již zahrnuty do žaloby. Celkové náklady žalobce tak činí 8.060 Kč.
15. Soud při stanovení výše odměny a paušálu nepoužil ustanovení § 14b advokátního tarifu. Je sice pravdou, že žalobce podal k podepsanému soudu ještě řadu dalších žalob o zaplacení příspěvku nepojištěných, avšak soud žalobu žalobce nepokládá za jednoduchý návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejným žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Žaloba žalobce je podrobná a obsahuje množství skutkových tvrzení a nejedná se o situaci, kdy žalobce by pouze pozměnil datum, případně výši žalované částky v ustáleném vzoru, který používá pro všechny své žaloby ze stejného právního titulu. Žalobce v žalobě uvedl druh vozidla, které nemělo sjednáno pojištění odpovědnosti, přesná data počátku a konce nepojištěného období, vlastníka a provozovatele vozidla, údaje o pojištění vozidla a zvolil příslušnou denní sazbu příspěvku. Žalobce uvádí přesný postup výpočtu žalované částky i způsob a konkrétní data, jak žalovanou k zaplacení příspěvku vyzval, a podle toho stanovil počátek prodlení. Podle názoru soudu se nejedná o jednoduchou krátkou žalobu, kde postačuje malé množství skutkových tvrzení a mění se pouze malé množství údajů. Odměnu ve výši 300 Kč za úkon podle § 14b advokátního tarifu proto soud považuje za zjevně nepřiměřenou rozsahu práce při právním zastoupení žalobce.